3 Ads 95/2012 — Nejvyšší správní soud

48 Ad 20/2016- 42 - text 9 48 Ad 20/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Podhrázkým ve věci žalobce: J. H. bytem S., N., D. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 10. 2016, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 10. 10. 2016, č. j. X, a ze dne 9. 8. 2016, č. j. X, se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Obsah podání účastníků řízení 1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila své předchozí rozhodnutí ze dne 9. 8. 2016, č. j. X. Tímto prvostupňovým rozhodnutím žalovaná uložila žalobci povinnost vrátit žalované podle § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“) přeplatek na sirotčím důchodu v částce 105 454 Kč, který vznikl za období od 1. 9. 2014 do 9. 4. 2016, a rovněž přeplatek na příspěvku ve výši 1 200 Kč podle § 3 odst. 7 zákona č. 381/2015 Sb., o jednorázovém příspěvku důchodci. 2. Žalobce uvedl, že žádost o přiznání sirotčího důchodu podal po úmrtí matky dne 27. 8. 2016 a vyplnil v ní veškeré skutečnosti, které jsou předmětem příslušného tiskopisu. K dotazu na možnost zaměstnání při pobírání sirotčího důchodu mu bylo sděleno, že může pracovat, studuje-li formou denního studia. Nebyl tázán, zda nepracuje u orgánů Ministerstva vnitra či Ministerstva obrany, přestože v evidenčním listu důchodového pojištění žalobce byl naposled veden záznam do 30. 9. 2013, kdy byl naposledy evidován na úřadu práce. Žalobce nezná předpisy o důchodovém pojištění a nenapadlo jej, že při posuzování nároku na danou dávku je uvedená skutečnost podstatná. Odpovědná pracovnice žalobci sdělila, že neměla informaci o tom, že by sirotčí důchod nenáležel osobě ve služebním poměru. Jde-li o zásadní otázku podmiňující nárok na přiznání sirotčího důchodu, měl by být tento údaj součástí tiskopisu. Není-li tomu tak, nemůže oprávněná osoba sama předjímat tuto skutečnost, případně studovat zákony, aby mohla při uplatnění nároku sdělit údaje nad rámec tiskopisu. Žalobce právní úpravu, která nelogicky umožňuje při studiu jakékoli příjmy civilním zaměstnancům a osobám samostatně výdělečně činným, ale nepřipouští příjmy příslušníkům ozbrojených sil, neznal. Podobné diskriminační ustanovení by zákon neměl obsahovat. Podle žalobce nelze tvrdit, že by vědomě a úmyslně zatajením rozhodných skutečností způsobil neoprávněnou výplatu dávky, a že by tak byly splněny podmínky pro vymáhání přeplatku. Ten byl dle žalobce způsoben nedostatky administrativního charakteru na straně orgánu sociálního zabezpečení. Dále žalobce upozorňuje, že žalovaná na svém webu uvádí, že výkon výdělečné činnosti nebrání pobírání sirotčího důchodu. Žalobce tak nemohl předpokládat, že by mu byl sirotčí důchod vyplacen neprávem. Žalovaná měla postupovat podle § 56 odst. 1 písm. c) zákona č. 155/1995, o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) a výplatu přiznané dávky zastavit od měsíce následujícího po měsíci, za který již byla vyplacena. Závěrem žalobce uvádí, že žalovanou nebyl upozorněn na prodloužení lhůty k vypořádání námitek. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ve vyjádření předně rekapituluje předchozí průběh řízení. Je-li jednoznačně prokázáno, že žalobce studoval na střední škole a současně byl příslušníkem ozbrojených sil, jedná se o situaci, kterou zákon výslovně vylučuje ze soustavné přípravy dítěte na budoucí povolání. Žalobce tak nemá nárok na sirotčí důchod dle § 52 zákona o důchodovém pojištění, neboť není nezaopatřeným studujícím dítětem dle § 20 odst. 4 téhož zákona, protože jeho studium při trvání služebního poměru v ozbrojených složkách není soustavnou přípravou dítěte na budoucí povolání. Zákon o důchodovém pojištění pojem příslušník ozbrojených sil nedefinuje, ani neodkazuje na jiný právní předpis, který by jej vymezoval. Pojem definuje zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, dle něhož je jím je pouze voják v činné službě (§ 2 odst. 6 zákona). Služební poměr u Policie ČR je podle zákona č. 361/2003 Sb. považován za služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů. Odlišné vymezení pojmu příslušník ozbrojených sborů obsahuje zákon č. 582/1991 Sb., který mezi příslušníky ozbrojených sil řadí rovněž příslušníky Policie ČR. S ohledem na tyto nejasnosti žalovaná požádala nadřízený orgán o sdělení, kterou ze zákonných definic v posuzované věci aplikovat. Podle odpovědi Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 10. 12. 2015 se ozbrojenými silami rozumí veškeré tyto síly. 4. Žalovaná dále ve vyjádření shrnuje obsah rozhodnutí o námitkách a podmínky vzniku odpovědnosti za vznik přeplatku na dávce důchodového pojištění dle § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. Jde o subjektivní odpovědnost, která je založena na zavinění ve formě nevědomé nedbalosti, přičemž dle judikatury Nejvyššího správního soudu postačuje pro zavinění již samotné pobírání důchodu. Neznalost zákona neomlouvá. Z jednotlivých podání žalobce je zřejmé, že je dobře obeznámen s důchodovou agendou a podmínkami nároku na sirotčí důchod. Jsou naplněny všechny 4 podmínky odpovědnosti za vznik přeplatku: protiprávní jednání, škodlivý následek, příčinná souvislost i zavinění. Z výkladu § 118a zákona č. 582/1991 Sb. je zřejmé, že žalovaná není povinna prokazovat vznik zavinění a nikterak nepochybila, vydala-li rozhodnutí o povinnosti úhrady přeplatku, jestliže žalobce přijímal důchod, který mu nenáležel. Zákon č. 582/1991 Sb. neobsahuje ustanovení umožňující vyvinění příjemce důchodu z povinnosti vrátit přeplatek ani pro případ, byl-li důchod vyplácen omylem. Příjemce důchodu nemá pouze povinnost oznámit plátci rozhodné skutečnosti pro výplatu dávky, ale také povinnost vrátit neprávem vyplacenou dávku. I v případě přijetí dávky důchodu v dobré víře je zde veřejný zájem na tom, aby dávky byly vypláceny jen v souladu se zákonem, který převyšuje dobrou víru jednotlivce. Není žádoucí, aby žalobci byla prominuta povinnost úhrady částky představující prostředky ze státního rozpočtu převyšující 100 000 Kč. Žalovaná dále uvádí, že požádala call centrum o výpis telefonických hovorů žalobce, přičemž vždy se jednalo o dotaz ohledně data poukazu doplatku, jeho zaurgování či dodání potvrzení o studiu, nikdy nebyl žalobcem sdělen údaj o služebním poměru o Policie ČR. Dále žalovaná zakládá do spisu výtisk webových stránek, kde je objasňována doba studia a citován § 21 zákona o důchodovém pojištění. Co se týče výtky žalobce, že nebyl upozorněn na prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí, žalovaná odkazuje na § 71 správního řádu, dle něhož takovou povinnost neměla. Závěrem žalovaná upozorňuje, že dne 14. 12. 2016 bylo z moci úřední vydáno další rozhodnutí o námitkách, jímž se zcela změnilo prvoinstanční rozhodnutí ze dne 9. 8. 2016 tak, že účastníku řízení byla uložena povinnost k úhradě přeplatku na sirotčím důchodu v částce 54 024 Kč a jednorázový příspěvek ve výši 1200 Kč. V rámci dalšího řízení však žalovaná znovu věc přehodnotila a došla k závěru, že poslední vydané rozhodnutí ze dne 14. 12. 2016 o snížení výše přeplatku, je nesprávné, proto bylo opětovně z moci úřední přezkoumáno a dne 5. 1. 2017 bylo vydáno další rozhodnutí o námitkách, jímž se rozhodnutí žalované ze dne 9. 8. 2016 potvrzuje, a tímto novým rozhodnutím se ruší rozhodnutí ze dne 14. 12. 2016, takže původní rozhodnutí o námitkách ze dne 10. 10. 2016 zůstává v platnosti ve znění tohoto nového rozhodnutí. Odůvodnění je stejné jako v rozhodnutí ze dne 10. 10. 2016. 5. V replice žalobce setrval na žalobě. K tvrzení žalované, že musel předpokládat, že mu důchod nenáleží, uvádí, že se až z dotazníku potvrzovaného školou v březnu 2016 dozvěděl, že se žalovaná při posuzování nároku zabývá otázkou, zda student není příslušníkem ozbrojených sil. Nesouhlasí s tvrzením žalované, že byl velice dobře seznámen s podmínkami nároku na sirotčí důchod, jestliže byl schopen podat kvalifikované námitky. K tomuto žalobce uvádí, že se obrátil na právníka znalého oblasti důchodového pojištění a s jeho pomocí podal námitky. Z judikatury Nejvyššího správního soudu přitom jasně vyplývá, že pro posouzení zavinění je nutno si položit otázku, zda příjemce důchodu musel z okolností předpokládat, že mu byl důchod vyplacen neoprávněně, tj. zda měl či mohl předpokládat, že způsobí škodlivý následek. K tomu dle Nejvyššího správního soudu a Veřejného ochránce práv nestačí pouze odkázat na zásadu neznalost zákona naomlouvá, jak učinila žalovaná. Pokud žalovaná sama přiznává, že až na základě výkladu nadřízeného orgánu ze dne 10. 12. 2015 zjistila, že žalobci důchod nenáleží, působí nevěrohodně tvrzení, že žalobce tuto skutečnost měl a mohl vědět již v roce 2014, kdy mu důc