10 Ads 58/2014 — Nejvyšší správní soud

42 Ad 11/2018- 29 - text 9 42 Ad 11/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Čížkem ve věci žalobkyně: A. B., narozená ..., bytem S. 718, M. B., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, Praha 5 - Smíchov, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 2. 2018, č. j. 350 225 026/315-PJ, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 27. 2. 2018, č. j. 350 225 026/315-PJ, a ze dne 5. 10. 2017, č. j. R-5.10.2017-435/350 225 026/223-127433, se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou s účinky ke dni 4. 4. 2018 domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, kterým byly zamítnuty její námitky a potvrzeno předchozí rozhodnutí žalované ze dne 5. 10. 2017, č. j. R-5.10.2017-435/350 225 026/223-127433 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím žalovaná uložila žalobkyni podle § 64 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31. 1. 2018 (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), a podle § 3 odst. 7 zákona č. 381/2015 Sb., o jednorázovém příspěvku důchodci, povinnost vrátit částku ve výši 194 313 Kč jako přeplatek na starobním důchodu a jednorázovém příspěvku zemřelého manžela žalobkyně, pana V. B., nar. ..., za období 6. 11. 2012 až 5. 10. 2017, neboť příjemce důchodu zemřel již ... 2. Žalobkyně současně navrhla, aby soud přiznal žalobě odkladný účinek. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 4. 5. 2018, č. j. 42 Ad 11/2018-13, návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě vyhověl a do doby rozhodnutí ve věci samé odložil účinky napadeného rozhodnutí i prvoinstančního rozhodnutí. 3. Žalobkyně v žalobě namítla, že byla rozhodnutími žalované zkrácena na svých právech. Uvedla, že si v roce 2003 zřídila bankovní účet, na který byl vyplácen starobní důchod jejího manžela. K předmětnému účtu podepsala souhlas se zřízením dispozičních práv i své dceři I. J., rozené B., nar. ... (dále jen „dcera“). Z předmětného účtu za celou dobu jeho existence vybrala finanční prostředky pouze dvakrát v celkové částce 17 000 Kč, všechny ostatní peníze vybírala dcera. Žádala proto o převedení dluhu na dceru. K této žádosti přiložila doklady o užívání finančních prostředků dcerou. Námitky žalobkyně však byly zamítnuty s odůvodněním, že odpovědnost za vrácení přeplatku na dávce důchodového pojištění je objektivní, a tudíž je to žalobkyně, kdo je povinen předmětnou částku vrátit. Po rekapitulaci právní úpravy § 64 odst. 2 a 6 zákona o důchodovém pojištění ve znění účinném od 1. 2. 2018 žalobkyně dále uvedla, že na předmětnou věc dopadá právě § 64 odst. 6 tohoto zákona, jelikož v přiloženém usnesení o odložení trestního stíhání bylo prokázáno, že s finančními prostředky na účtu nakládala dcera, nikoliv žalobkyně sama. K vrácení finančních prostředků je proto povinna dcera. V opačném případě by byla žalobkyně neúměrně zkrácena na svých právech, respektive by bylo do jejích práv neúměrně zasaženo, neboť by byla povinna vrátit prostředky, které nečerpala a nikterak nevyužívala. 4. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že součástí spisové dokumentace je žádost V. B. ze dne 11. 3. 2002, v níž mimo jiné uvedl, že v roce 1968 emigroval do Kanady, s manželkou nežije a ani neví, kde bydlí. Starobní důchod byl V. B. přiznán zpětně od 25. 2. 2000 rozhodnutím žalované ze dne 24. 1. 2003, č. j. 350 225 026. Ačkoliv byla žalobkyně s V. B. rozvedená, souhlasila s tím, aby si svůj starobní důchod nechal pravidelně posílat na její účet, jakožto účet manželky. Starobní důchod V. B. byl posílán na účet žalobkyně pravidelně každého 6. dne v měsíci až do 5. 10. 2017, kdy se žalovaná dozvěděla z oznámení Policie České republiky, že oprávněný již ... zemřel. Na starobním důchodu tak vznikl přeplatek ve výši 217 083 Kč, který byl následně ponížen o zůstatek na účtu v částce 22 770 Kč, který banka na výzvu žalované vrátila. Výše přeplatku tak činí 194 313 Kč, jak je uvedeno ve výroku prvoinstančního rozhodnutí. Po zevrubné rekapitulaci příslušné právní úpravy žalovaná doplnila s odkazem na § 64 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění (ve znění účinném do 31. 12. 2018), že podmínkou výplaty důchodu oprávněnému na účet jeho manželky je souhlas manželky s tímto způsobem výplaty; zemřel-li oprávněný, je manželka povinna vrátit plátci důchodu splátky důchodu připsané na svůj účet po dni, za který náležela poslední výplata důchodu zemřelého oprávněného. Z tohoto hlediska je odpovědnou za transakce na svém účtu žalobkyně, zvláště když si musela být vědoma, že v době, kdy dala souhlas se zasíláním peněz na svůj účet, již nebyli s oprávněným manželi. Je proto irelevantní námitka, že to byla dcera, která z jejího účtu čerpala finanční prostředky státu. Zákon o důchodovém pojištění v § 64 odst. 2 (ve znění účinném do 31. 12. 2018) zakládá objektivní odpovědnost v něm vymezeného okruhu osob, které jsou povinny vrátit neoprávněně vyplacené důchodové dávky, aniž by se zkoumalo zavinění (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2016, č. j. 9 Ads 183/2015 – 29; rozhodnutí Nejvyššího správního soud jsou dostupná na www.nssoud.cz). Na závěr žalovaná doporučila žalobkyni, aby se svého práva vůči dceři domáhala občanskoprávní cestou, avšak ohledně svého postupu je přesvědčena o jeho správnosti a souladnosti s právními předpisy. Navrhla proto soudu zamítnutí žaloby. 5. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované uvedla, že v žalovanou citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2016, č. j. 9 Ads 183/2015-29, se rovněž uvádí: „Právní odpovědnost za vrácení neoprávněně vyplaceného důchodu byla dlouhodobě původně uzákoněna jen při výplatě důchodu na účet manžela. Z důvodu efektivního a jednoduchého vrácení finančních prostředků státu, vyplacených po zániku nároku oprávněného, byla provedena rozsáhlá a zásadní novela § 64 uvedeného zákona, jíž byl rozšířen okruh osob zodpovídajících za vznik přeplatku na důchodu po úmrtí důchodce při výplatě důchodu na účet o disponenty, manžela či manželku se vznikem nároku na pozůstalostní důchod, dále děti či rodiče žijící v jedné domácnosti, a není-li těchto osob, lze pohledávku uplatnit jako dluh oprávněného v dědictví. Odpovědnost uvedených osob je objektivní“. Těmto osobám lze přímo uložit povinnost úhrady formou správního rozhodnutí, aniž by se zkoumalo zavinění, výběry z účtu, zda se tato osoba obohatila apod. Vzhledem k tomu, že disponentem bankovního účtu, na který byl zasílán důchod zemřelého, byla dcera žalobkyně, žalované nic nebránilo uložit povinnost vrácení přeplatku dceři žalobkyně. Existence dispozičního práva dcery k bankovnímu účtu žalobkyně i skutečnost, že finanční prostředky ve skutečnosti čerpala dcera žalobkyně, byly přitom žalované známy. 1. Krajský soud v Praze na základě včas podané a přípustné žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalované, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, v rozsahu všech napadených výroků a v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Jelikož soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, neboť postupoval podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. 2. Ze správního spisu plyne, že na základě žádosti ze dne 11. 3. 2002 byl panu V. B., nar. ... (dále jen „oprávněný“), přiznán rozhodnutím ze dne 24. 1. 2003 starobní důchod se zpětnou účinností od 25. 2. 2000. V původní žádosti byl jako účet pro výplatu důchodu uveden účet dcery (tehdy příjmením K.), která se podepsala na místě manželky oprávněného. S ohledem na dikci zákona umožňující výplatu starobního důchodu pouze na účet příjemce, nebo na účet manžela/manželky příjemce, pokud příjemce má k tomuto účtu dispoziční právo, byla žádost o výplatu peněz na účet dcery zamítnuta. 3. Následně oprávněný dne 24. 1. 2003 požádal o výplatu důchodu na účet žalobkyně u České spořitelny, a.s. a žalobkyně v pozici manželky s tímto postupem svým podpisem vyjádřila souhlas. Výplata důchodu byla prováděna na účet žalobkyně vždy k 6. dni v měsíci, přičemž k 7. dni v měsíci byla z tohoto účtu prováděna na základě trvalého příkazu platba ve výši 3 400 Kč na účet vedený u České spořitelny a.s., jehož vlastnicí byla dcera. Poslední přeposlaná platba na účet dcery byla provedena v červenci 2016. Po zrušení trvalého příkazu provedla žalobkyně dne 29. 7. 2016 výběr ve výši 7 000 Kč a dne 13. 10. 2016 ve výši 10 000 Kč. Dle vyjádření České spořitelny a. s. ze dne 2. 11. 2017 oprávněný nebyl nikdy disponentem účtu žalobkyně. V období od 24. 1. 2003 do 31. 7. 2016 však byla disponentem tohoto účtu dcera, která z účtu provedla pomocí služby Servis 24 výběry ještě 31. 1. 2017 (12 200 Kč) a 3. 2. 2017 (3 700 Kč).