1 As 98/2008 — Nejvyšší správní soud

43 A 89/2018- 57 - text 12 43 A 89/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci žalobce: M. Š., bytem X, zastoupený advokátkou Mgr. Miluší Pospíšilovou, sídlem Paprsková 1340/10, 140 00 Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2018, č. j. MSP-59/2017-OSV-OSV/3, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2018, č. j. MSP-59/2017-OSV-OSV/3, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9 800 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně Mgr. Miluše Pospíšilové, advokátky. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 7. 5. 2018, přikázanou k projednání zdejšímu soudu usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2018, č. j. Nad 146/2018 – 42, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2016, č. j. Si 1406/2015 – 54 (dále jen „prvostupňová rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím Městský soud v Praze podle § 8a a § 15 zákona č. 106/1999, Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“) částečně odmítl žádost žalobce ze dne 7. 5. 2015 o poskytnutí informace (kopie obžaloby projednávané Městským soudem v Praze pod sp. zn. 57 T 4/2015), a to v části, v níž uvádí informace týkající se osobních údajů, a to den a měsíc narození a bydliště (kromě názvu obce) obžalovaného a dalších obviněných (svědků), e-mailové adresy účastníků řízení, číslo mobilního telefonu, podrobnosti ze znaleckého posudku o zdravotním stavu obžalovaného a příjmení třetích osob. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul průběh řízení. Žalobce požádal dne 7. 10. 2015 Městský soud v Praze o poskytnutí informace o obsahu obžaloby projednávané v hlavním líčení ve věci obžalovaného R. K. pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby, jehož se měl dopustit jako příslušník P. Č. r. při vyšetřování případu Ř. s. a d. Č., vedené pod spisovou značkou 57 T 4/2015. Současně požádal o poskytnutí kopie obžaloby. Městský soud v Praze žádost dne 21. 10. 2015 odmítl s odkazem na § 11 odst. 4 písm. a) informačního zákona. K odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 4. 2016 zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Rozhodnutím ze dne 12. 5. 2016 Městský soud v Praze rozhodl o částečném odmítnutí žádosti, a to data narození a bydliště obžalovaného, jmen, příjmení a data narození ostatních obviněných a svědků, včetně smyšleného jména utajené svědkyně, názvu článku uveřejněného na serveru lidovky.cz, jmen a příjmení policistů, vyšetřovatelů, vedoucího odboru korupce a jeho zástupce, emailové adresy účastníků řízení a podrobností ze znaleckého posudku o zdravotním stavu obviněného. V odůvodnění odkázal na rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 4. 2016, ustanovení § 8a informačního zákona a instrukci Ministerstva spravedlnosti ze dne 24. 7. 2009, č. j. 13/2008SOSV-SP, kterou se provádí některá ustanovení informačního zákona. K odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 10. 2016 rozhodnutí Městského soudu v Praze opět zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Rozhodnutí odůvodnil tím, že Městský soud v Praze se neřídil ustanoveními správního řádu, neboť se omezil na pouhé konstatování, že v textu znečitelnil údaje, jejichž zveřejnění považoval ve smyslu § 8a informačního zákona za rozporné s právními předpisy upravujícími jejich ochranu. Dne 25. 10. 2016 vydal Městský soud v Praze prvostupňové rozhodnutí, které odůvodnil tím, že s ohledem na kolizi dvou prima facie rovnocenných ústavních práv poměřoval povahu požadovaných informací, společenskou potřebu na jejich zpřístupnění a důvod, pro který je nutné informace chránit. V případě obviněného a svědků, kteří vystupují v řízení v souvislosti s plněním služebních úkolů a povinností úředních osob, kteří jsou příjemci veřejných prostředků, byly poskytnuty údaje v rozsahu § 8b odst. 3 informačního zákona. Znečitelněno bylo příjmení utajených svědků při ponechání jejich krycího jména a příjmení. Konstatoval, že ochrany osobních údajů a soukromí nelze dosáhnout šetrnějším způsobem než omezením práva na informace. Žalobce v podání ze dne 21. 11. 2016 poukázal na absenci otisku úředního razítka na prvostupňovém rozhodnutí a současně podal odvolání s tím, že je doplní do 15 dnů od doručení řádného stejnopisu písemného vyhotovení. Podáním ze dne 30. 12. 2016 odvolání doplnil. Dne 20. 11. 2017 žalobce podal u žalovaného návrh na přijetí opatření proti nečinnosti namítaje, že o odvolání nebylo dosud rozhodnuto. 3. Žalovaný k namítané absenci otisku úředního razítka s odkazem na komentářovou literaturu a rozsudek Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 11. 3. 2015, č. j. 1 As 229/2014-48, konstatoval, že tato vada není důvodem pro zrušení rozhodnutí, neboť v projednávané věci nebyla pochybnost o tom, kdo rozhodnutí vydal. Rozhodnutí bylo opatřeno hranatým razítkem dotázaného soudu, přičemž o jeho vypravení tímto soudem svědčí též údaje na doručence. Závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2288/2012, které se týkaly absence podpisu na originále a stejnopisu usnesení vydaného v občanském soudním řízení, na danou věc nedopadají. Uzavřel, že rozhodnutí bylo žalobci řádně doručeno dne 6. 12. 2016. V návaznosti na tento závěr žalovaný vyhodnotil doplnění odvolání jako vyjádření dle § 36 správního řádu, které lze zohlednit při rozhodování o zákonnosti prvostupňového rozhodnutí, nikoli jeho správnosti, neboť tu lze zkoumat pouze v rozsahu námitek uplatněných v odvolání doručeném v zákonné lhůtě. Žalovaný konstatoval, že prvostupňové rozhodnutí splňuje náležitosti stanovené v § 68 správního řádu. Použití pojmu „požadované rozhodnutí“ je nečiní nesrozumitelným, neboť z ustanovení § 176 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“) vyplývá, že obžaloba je rozhodnutím státního zástupce učiněným v přípravném řízení o tom, že výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud, tedy rozhodnutím svého druhu. K tomu odkázal na komentářovou literaturu. Z výroku i odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je zřejmé, jakého dokumentu se týká. Žalovaný se ztotožnil se závěry Městského soudu v Praze, který své rozhodnutí odůvodnil odkazem na § 8a a § 15 informačního zákona, provedl test proporcionality a dospěl k závěru o nutnosti odepřít některé údaje, na jejichž poskytnutí nelze shledat veřejný zájem. K tomu žalovaný cituje ustanovení § 8a informačního zákona, ustanovení § 81 odst. 1 a § 86 občanského zákoníku, která upravují ochranu osobnosti a soukromí fyzických osob, a ustanovení § 4 písm. a) a § 5 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění platném a účinném do 23. 4. 2019 (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“). Dále se žalovaný vyjadřoval k důvodům odvolání uvedeným v podání žalobce ze dne 30. 12. 2016, které se týkaly provedené anonymizace obžaloby. Konstatoval, že s ohledem na konkrétní okolnosti může být právo na informace omezeno. K anonymizaci přistoupí povinný subjekt u údajů, které jsou způsobilé napomoci identifikovat subjekt údajů, není-li naplněna některá z výjimek vymezených v § 5 odst. 2 zákona o ochraně osobních údajů. V posuzovaném případě žádnou z výjimek uplatnit nelze. Právo na informace nezahrnuje automaticky právo na poskytnutí údajů identifikujících účastníky řízení, svědky nebo osoby poškozené, ale je třeba posuzovat legitimní zájem na tom, aby se staly součástí veřejné diskuse. K tomu poukázal na rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 4. 7. 2011, č. j. 44 A 73/2010-112, a ze dne 27. 6. 2012, č. j. 45 A 4/201276. Dle žalovaného z prvostupňového rozhodnutí vyplývá, že Městský soud v Praze posuzoval jednotlivé osobní údaje podle toho, ke které fyzické osobě se vztahují, zda je možné na jejich základě fyzickou osobu identifikovat a zda lze na jejich poskytnutí shledat veřejný zájem. Veřejný zájem shledal v případě jména a příjmení obžalovaného a dalších obviněných, v případě fyzických osob, které vystupovaly jako utajení svědkové, neposkytl skutečná příjmení a ponechal pouze krycí jména. Je tedy zřejmé, že Městský soud v Praze velmi pečlivě zvažoval důvodnost omezení žalobcova práva na informace a neposkytl je pouze v rozsahu, v němž by byl zásah do soukromí nepřípustný. Žalobce napadá rozhodnutí co do příjmení osob vystupujících v pozici utajených svědků. Žalovaný se neztotožňuje s názorem, že jména a příjmení nejsou osobními údaji a neměla by být v soudních rozhodnutích znečitelněna. Z ustanovení § 4 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů vyplývá, že dokáže-li konkrétní úd