5 As 104/2013 — Nejvyšší správní soud

48 A 8/2017- 37 - text 13 48 A 8/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci žalobkyně: I. Ř., bytem X, zastoupená advokátem JUDr. Michalem Špirkem, se sídlem Vysoká 92, 269 01 Rakovník, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2016, č. j. 162765/2016/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2016, č. j. 162765/2016/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Michala Špirka, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu R., správního odboru, ze dne 2. 9. 2016, č. j. MURA/47425/2016 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání správního deliktu podle ustanovení § 24 odst. 6 písm. i) zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění platném a účinném do 30. 5. 2017 (dále jen „zákon č. 379/2005 Sb.“), kterého se dopustila tím, že dne 11. 9. 2015 v klubu R. C. v ulici P. č. p. X z nedbalosti měla podat nebo prodat alkoholický nápoj osobě mladší 18 let tím, že jako provozní baru klubu nezabezpečila, aby zaměstnanec její provozovny neprodal alkoholický nápoj osobě mladší 18 let, kdy K. R. prodala J.L. 2 x 0,5 l 10o piva, kdy následně J. L. při kontrole přístrojem Alkotest Dräger 7510 nadýchal 0,52 promile alkoholu v dechu. 2. Žalobkyně namítá, že žalovaný nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a že zjištěný skutkový stav neodpovídá provedenému dokazování. Dle žalobkyně nebylo prokázáno, že by byl alkoholický nápoj prodán osobě mladší 18 let v její provozovně, a že by tedy byla naplněna skutková podstat správního deliktu dle ustanovení § 24 odst. 6 písm. i) zákona č. 379/2005 Sb. Poukázala na to, že ani popis skutku v záhlaví napadeného rozhodnutí neodpovídá zjištěným skutečnostem, neboť žalobkyně je označena jako „provozní baru R. C.“, avšak v klubu R. C. se nacházely tři bary, přičemž žalobkyně byla provozovatelkou pouze jednoho z nich. Žalobkyně v řízení uvedla, že byla provozovatelkou jednoho ze tří barů, aniž jej blíže specifikovala, a není tedy pravdou, že by potvrdila, že byla provozovatelkou baru u herny v klubu R. C., jak uvádí žalovaný v napadeném rozhodnutí. Na základě jejího tvrzení nelze mít za prokázané, který bar provozovala. Namítá také, že nebyla odstraněna vada rozhodnutí městského úřadu ze dne 1. 3. 2016, č. j. MURA/11953/2016 (dále jen „původní rozhodnutí městského úřadu“), neboť nebylo vyjasněno, kdo byl provozovatelem celého klubu a v něm umístěných jednotlivě pronajatých tří barů. Žalobkyně proto považuje napadené rozhodnutí za nedostatečně odůvodněné, a tedy nepřezkoumatelné. Dále žalobkyně namítá, že nelze mít za dostatečně prokázané, že mladistvému byl prodán alkohol v baru u herny, kde obsluhovala její zaměstnankyně K. R.. Výpověď policistů H. a P., kteří prováděli kontrolu u vchodu do klubu, nemá relevantní vypovídací hodnotu, neboť nebyli očitými svědky prodeje alkoholu mladistvému. Dle žalobkyně jsou jejich výpovědi ohledně sdělení mladistvého rozporná a nevypovídají přesně o tom, co měl mladistvý říci, což zpochybňuje jejich věrohodnost. Navíc byly provedeny až po zrušení původního rozhodnutí, přičemž dle žalobkyně nekorespondují s úředním záznamem o podání vysvětlení ze dne 12. 9. 2015, v němž se neuvádí, u jakého baru si mladistvý alkohol zakoupil. Pokud je v úředním záznamu uvedeno, že „šetřením na diskotéce R. C. byla ztotožněna obsluha baru, která podala alkoholický nápoj, a to K. R.“, jedná se o nepřesné a neucelené informace, neboť z úředního záznamu neplyne, o obsluhu jakého baru se mělo jednat, kde, kdy a kým byla ztotožněna, ani že by hlídka policie viděla, jak K. R. prodala alkoholický nápoj mladistvému, přičemž v něm ani není uvedeno, kde přesně byl mladistvý kontrolován. Namítá také, že dle ustanovení § 137 odst. 4 správního řádu a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008 - 115, publ. pod č. 1856/2009 Sb. NSS, nelze úřední záznam policie považovat za důkaz ve správním řízení, přičemž jako důkaz nejsou použitelné ani svědecké výpovědi policistů. V tomto ohledu poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 7 Tdo 1116/2012, jehož závěry se uplatní i pro správní trestání. Nelze-li úřední záznam použít jako důkaz, nelze jej použít ani pro srovnání či ověření výpovědi svědků H. a P.. Žalovaný si dle žalobkyně protiřečí, neboť v rozhodnutí ze dne 13. 5. 2016 konstatoval, že úřední záznam se nepovažuje za důkaz ve správním řízení, avšak v napadeném rozhodnutí ho uvádí jako důkaz, neboť jej považuje za shodující se s tím, co je uvedeno v prvostupňovém rozhodnutí. Namítá také, že předmětný večer nedošlo ke konfrontaci mladistvého s osobou, která mu měla alkoholický nápoj prodat. Nebylo proto možné tuto osobu přesvědčivě označit. Svědecká výpověď mladistvého neobsahuje popis baru ani osoby, která mu měla alkohol prodat. Není tedy možné na jejím základě bez jakýchkoli pochybností učinit závěr, že alkohol mladistvému prodala zaměstnankyně žalobkyně K. R. v baru, který žalobkyně v té době provozovala. 3. Dále žalobkyně namítá, že její odpovědnost nelze mít za prokázanou na základě skutečnosti, že její zaměstnankyně byla v blokovém řízení uznána vinou ze spáchání přestupku, jak činí žalovaný v napadeném rozhodnutí. Z výpovědi K. R. jako svědkyně vyplývá, že blokovou pokutu zaplatila jen proto, aby se záležitosti zbavila a nemusela ji řešit, nikoli proto, že by byla přesvědčena o své vině. K této skutečnosti nebylo přihlédnuto, ačkoli ji žalobkyně namítala již v odvolání proti původnímu rozhodnutí městského úřadu. Žalobkyně neměla možnost v blokovém řízení proti svědkyni hájit svá práva. Odpovědnost za správní delikt žalobkyně je proto třeba posuzovat v tomto řízení bez ohledu na výsledek blokového řízení a k tomu zjistit všechny rozhodné skutečnosti. Namítala, že s rozhodnutím vydaným v blokovém řízení nebyla seznámena ani v předmětném řízení, přičemž nebylo ani řádně označeno jako podklad pro rozhodnutí číslem a datem vydání. O rozhodnutí v blokovém řízení se dozvěděla pouze ze sdělení K. R.. Dle názoru žalobkyně nemohl být v blokovém řízení přestupek spolehlivě zjištěn, neboť předmětného dne nedošlo ke konfrontaci mladistvého s osobou, která mu měla alkohol prodat. Přestupek nemohl být dostatečně zjištěn s odstupem času toliko na základě úředního záznamu policie a úředního záznamu o podaném vysvětlení mladistvého. Rozhodnutí v blokovém řízení tedy bylo vydáno v rozporu se zákonem. 4. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nedostatečně odůvodněné a nepřezkoumatelné též z důvodu, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s odvolací námitkou týkající se neprovedení navržených důkazů, neboť svým vyjádřením žalovaný bezdůvodně předjímá obsah navržených svědeckých výpovědí, zejména skutečnost, zda označení svědci byli či nebyli přítomni prodeje alkoholu mladistvému. Tím, že nebyly provedeny navržené důkazy výslechy svědků, o nichž má žalobkyně za to, že se jedná o strážníky Městské policie R., popřípadě policistů, kteří zasahovali uvnitř klubu, tedy v prostorách, kde docházelo ke kontrolám mladistvých a v nichž mělo dojít k nalití alkoholu mladistvému, nebyl náležitě zjištěn skutkový stav věci. Jedná se přitom o důkaz, který mohl svědčit ve prospěch žalobkyně, neboť svědkyně R. uvedla, že policie při kontrole uvnitř klubu žádné pochybení nezjistila. 5. Konečně namítá, že v řízení nebyla vypořádána námitka žalobkyně, že hodnota 0,52 promile alkoholu v dechu neodpovídá mladistvým uvedenému množství požitého alkoholu, což svědčí o celkové nevěrohodnosti jeho svědecké výpovědi. Dle žalobkyně mladistvý záměrně v zájmu své obrany vypovídal o tom, jakým způsobem se dostal k náramku, který ho označoval jako osobu starší 18 let. 6. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhl její zamítnutí. Uvádí, že za účelem upřesnění vlastnických vztahů v klubu R. C. zrušil původní rozhodnutí městského úřadu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Mylné označení žalobkyně jako „provozní baru R. C.“ v záhlaví napadeného rozhodnutí je pouze přepisem prvostupňového rozhodnutí a nejedná se o chybu v popisu skutku. Jelikož v dalším řízení žalobkyně potvrdila, že byla provozovatelkou jednoho ze tří barů v klubu R. C., a to baru, jehož zaměstnankyní byla K. R., kter