6 Afs 24/2016 — Nejvyšší správní soud

48 Af 8/2017- 37 - text 10 48 Af 8/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci žalobce: T. V. , bytem X, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 11, Praha 5, o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2016, č. j. 180756/2016/KUSK, ze dne 7. 8. 2017, č. j. 099305/2017/KUSK, a ze dne 6. 9. 2017 č. j. 110127/2017/KUSK, takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Praze dne 15. 3. 2017 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2016, č. j. 180756/2016/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí 1“), jímž žalovaný k odvolání žalobce změnil rozhodnutí Obecního úřadu S. (dále jen „správní orgán I. stupně“) – platební výměr č. 9/2014, na poplatek za komunální odpad za období roku 2014, ze dne 19. 5. 2014, č. j. 3ko/2015 (dále jen „platební výměr 1“). Tímto platebním výměrem vyměřil správní orgán I. stupně žalobci z moci úřední poplatek za komunální odpad v částce 1 100 Kč s odkazem na ustanovení § 17a zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“), § 139 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) a na obecně závaznou vyhlášku obce S. č. 1/2010, o poplatku za komunální odpad (dále jen „vyhláška č. 1/2010“). Napadeným rozhodnutím 1 žalovaný změnil platební výměr 1 tak, že výroková část nově zní: „Podle § 17a zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů a ustanovení Obecně závazné vyhlášky č. 1/2010, o poplatku za komunální odpad a v souladu se zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, se vyměřuje poplatek za komunální odpad z moci úřední dle § 139 odst. 1 daňového řádu v částce 1 100 Kč, slovy jeden tisíc sto korun českých. Tuto částku zaplaťte na účet obce S. č. X nejdéle do 15 dnů ode dne právní moci tohoto platebního výměru.“ 2. Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Praze dne 17. 10. 2017 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8. 2017, č. j. 099305/2017/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí 2“), jímž žalovaný k odvolání žalobce změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně – platební výměr č. 3/2015, na poplatek za komunální odpad za období roku 2015, ze dne 10. 6. 2015, č. j. 3ko/2015 (dále jen „platební výměr 2“). Tímto platebním výměrem vyměřil správní orgán I. stupně žalobci z moci úřední poplatek za komunální odpad v částce 1 000 Kč s odkazem na § 17a zákona o odpadech, § 139 daňového řádu a vyhlášku č. 1/2010. Napadeným rozhodnutím 2 žalovaný změnil platební výměr 2 tak, že výroková část nově zní: „Podle § 17a zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů a ustanovení Obecně závazné vyhlášky č. 1/2010, o poplatku za komunální odpad a v souladu se zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, se vyměřuje poplatek za komunální odpad z moci úřední dle § 139 odst. 1 daňového řádu v částce 1 000 Kč, slovy jeden tisíc sto korun českých. Tuto částku zaplaťte na účet obce S. č. X nejdéle do 15 dnů ode dne právní moci tohoto platebního výměru.“ 3. Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Praze dne 8. 11. 2017 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2017 č. j. 110127/2017/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí 3“), jímž žalovaný k odvolání žalobce změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně – platební výměr č. 8/2016, na poplatek za komunální odpad za období roku 2016, ze dne 10. 6. 2016, č. j. 8ko/2016 (dále jen „platební výměr 3“). Tímto platebním výměrem vyměřil správní orgán I. stupně žalobci poplatek za komunální odpad v částce 1 100 Kč s odkazem na § 17a zákona o odpadech, § 139 daňového řádu a vyhlášku č. 1/2010. Napadeným rozhodnutím 3 žalovaný změnil platební výměr 3 tak, že výroková část nově zní: „Podle § 17a zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů a ustanovení Obecně závazné vyhlášky č. 1/2010, o poplatku za komunální odpad a v souladu se zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, se vyměřuje poplatek za komunální odpad z moci úřední dle § 139 odst. 1 daňového řádu v částce 1 100 Kč, slovy jeden tisíc sto korun českých. Tuto částku zaplaťte na účet obce S. č. X nejdéle do 15 dnů ode dne právní moci tohoto platebního výměru.“ 4. Řízení o žalobách proti napadeným rozhodnutím, jejichž argumentační obsah je shodný, byla spojena ke společnému projednání. 5. Žalobce předně namítá, že ve výroku platebních výměrů není uvedeno konkrétní ustanovení vyhlášky č. 1/2010. Poukazuje na to, že vyhláška č. 1/2010 stanoví výši poplatku v závislosti na počtu a objemu nádob na odpad a frekvenci a období jejich odvozu, které jsou tak materiálně základem, z něhož se poplatek vyměřuje. Základ daně musí být uveden ve výroku a musí být odůvodněno, jak k němu správce daně dospěl. Správní orgán I. stupně a žalovaný neodkázali na konkrétní ustanovení vyhlášky, a ani neuvedli nic k nádobám na odpad. Nestanovení základu daně, z něhož byl poplatek vyměřen, je porušením daňového řádu a zakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Žalobce též vytýká žalovanému, že v napadeném rozhodnutí bagatelizoval vady výroku platebních výměrů spočívající v neuvedení zdaňovacího období a čísla účtu. 6. Dále žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí, neboť žalovaný se nevypořádal s odvolací námitkou spočívající v tom, že žalobce nepodal daňové tvrzení, a správce daně byl proto povinen postupovat dle § 145 odst. 1 daňového řádu. K tomu poukazuje na bod 27 rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 8. 2015, č. j. 6 Afs 274/2014-31, z něhož vyplývá, že stanovení daně podle pomůcek, tedy v podstatě bez součinnosti daňového subjektu, je možné pouze v případě, že daňový subjekt se správcem daně nekomunikuje a neposkytuje potřebnou součinnost. To však nelze žalobci vytýkat, neboť nebyl správcem daně vyzván. Namítá, že postup žalovaného a správního orgánu I. stupně je v rozporu s § 145 odst. 1 daňového řádu. 7. Žalobce nesouhlasí s vypořádáním odvolací námitky, že platební výměry nebyly v rozporu s ustanovením § 147 odst. 3 daňového řádu odůvodněny. Nesouhlasí s žalovaným, že lze platební výměry odůvodnit tím, že poplatek nebyl zaplacen ve stanoveném termínu. Stanovení (vyměření) daně dle žalobce nesouvisí s jejím placením. Žalobce namítá, že neodůvodněním platebních výměrů mu bylo znemožněno řádně argumentovat v odvolání, neboť nevěděl, na základě čeho správní orgán I. stupně usoudil, že při činnosti žalobce v jeho nemovitosti vzniká odpad a kolik, a jakým způsobem stanovil z toho vyplývající počet a objem nádob a frekvenci a období odvozu. Tuto zásadní vadu nemůže napravit žalovaný doplněním odůvodnění, neboť tím by bylo žalobci upřeno právo na posouzení doplněných důvodů v odvolacím řízení. 8. Žalobce též namítá, že žalovaný vyměřil žalobci poplatek za komunální odpad pouze na základě vlastnictví a užívání nemovitosti, bez zjištění, zda při užívání jeho nemovitosti vzniká odpad. To odporuje ustanovení § 17a zákona o odpadech a ustanovení vyhlášky č. 1/2010, která se vztahují na odpad vznikající při užívání nemovitosti, nelze z nich však dovodit, že při užívání nemovitost vždy vzniká odpad. K tomu poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2016, č. j. 6 Afs 24/2016-26, z něhož se podává, že je možné žít alternativně tak, že odpad nevzniká. Správce poplatku vyměřením poplatku bez součinnosti s žalobcem neumožnil žalobci uvést, jak vzniku odpadu zamezuje. 9. Dále žalobce namítá, že není registrován jako plátce poplatku. Žalovaný v napadených rozhodnutích uvedl, že žalobce byl registrován veřejnou vyhláškou o rozhodnutí o registraci z moci úřední vyvěšenou dne 22. 9. 2011 a sejmutou dne 7. 10. 2011. Žalobce namítá, že rozhodnutí o registraci musí být doručeno do vlastních rukou. V případě žalobce nebyly splněny předpoklady pro doručení veřejnou vyhláškou ve smyslu § 49 odst. 1 daňového řádu. Jelikož rozhodnutí nebylo žalobci doručeno, nemá právní účinky. Uvádí, že se o registraci dozvěděl z vyjádření správního orgánu I. stupně ze dne 19. 7. 2012 a podal odvolání, o němž však nebylo dosud rozhodnuto. Ačkoli dle judikatury Nejvyššího správního soudu má registrace význam pouze evidenční, otázku registrace považuje žalobce za významnou, neboť pouze u registrovaného plátce může správce poplatku předpokládat, že nedošlo ke změně, pokud ji poplatník neoznámí. 10. Žalobce namítá, že údaje ohledně užívání nemovitosti a vzniku odpadu uvedené ve vyjádření správního orgán I. stupně k podaným odvoláním a žalovaným v napadených rozhodnutích se týkaly zdaňovacích období let 2008 a 2009. K dalším zdaňovacím obdobím žalobce správnímu orgánu I. stupně nic nesdělil, a ani k tomu nebyl vyzván. Tvrzení, že při užívání nemovitosti v letech 2014 až 2016