5 As 161/2016 — Nejvyšší správní soud

54 A 204/2018- 40 - text 8 54 A 204/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci navrhovatele: obec K. sídlem X zastoupený advokátem JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D. sídlem Karlovo náměstí 559/28, 120 00 Praha 2 proti odpůrci: obec S. H. sídlem X zastoupený advokátem JUDr. Tomášem Chlostem sídlem Na Zámecké 7, 140 00 Praha 4 o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – změny č. X územního plánu S. H., schválené usnesením zastupitelstva obce S. H. dne 13. 12. 2017, takto: I. Návrh se zamítá. II. Navrhovatel je povinen zaplatit odpůrci na náhradu nákladů řízení částku 12 342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce odpůrce JUDr. Tomáše Chlosta, advokáta. Odůvodnění: 1. Navrhovatel se jako vlastník pozemku parc. č. X v katastrálním území S. H. o celkové výměře 66 955 m2 návrhem podaným dne 21. 12. 2018 zdejšímu soudu domáhal zrušení opatření obecné povahy – změny č. X územního plánu S. H. schválené usnesením Zastupitelstva obce S. H. dne 13. 12. 2017 (dále jen „změna ÚP“) v části textu „V podkapitole 6.1 Společná ustanovení, se v bodě označeném ‚3)‘ text: ‚těžba‘ nahrazuje textem: ‚těžba nerostných surovin‘“ s účinností od právní moci rozsudku soudu. 2. Navrhovatel uvedl, že se na jeho pozemku parc. č. X v katastrálním území S. H. nachází nevyhrazené ložisko štěrkopísku, který má zájem těžit. Pozemek patřil podle územního plánu S. H. z r. 2009 do plochy SN – Smíšené nezastavěné plochy, přičemž změnou ÚP nedošlo ke změně jejího funkčního využití. V této ploše jsou připuštěny stavby podle § 18 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), zvláště komunikace účelové, pěší a cyklistické a zařízení a sítě technické infrastruktury a rozhledny. Mezi stavby vymezené § 18 odst. 5 stavebního zákona patří také stavby pro těžbu nerostů, pokud je územní plán výslovně nevylučuje. Územní plán obce S. H. v článku 6.1 odst. 3 uváděl, že na celém správním území obce je zakázáno provádět těžbu. Těžbou se přitom podle právního řádu České republiky rozumí těžba dřeva, tedy mýcení lesních porostů ve smyslu zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o lesích“). Činnost spojená se získáváním štěrkopísku je podle zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „horní zákon“) činnost hornická. Hornická činnost ani těžba nerostných surovin nebyla územním plánem S. H. explicitně zakázána. Navrhovatel tedy měl za to, že jeho záměr hornické činnosti na pozemku je přípustný. Změnou ÚP došlo k úpravě článku 6.1 odst. 3 tak, že je na celém správním území obce zakázáno provádět těžbu nerostných surovin, čímž bylo vyloučeno využití pozemku navrhovatele pro dobývání štěrkopísku. 3. Navrhovatel předně poznamenal, že konkretizací zákazu těžby na zákaz těžby nerostný surovin došlo k zásadní změně významu článku 6. 2. 14, neboť byly z přípustných staveb podle § 18 odst. 5 stavebního zákona v ploše SN vyřazeny stavby pro těžbu nerostů, aniž by to bylo v tomto článku výslovně uvedeno. 4. Navrhovatel namítl, že vyloučení možnosti provádět hornickou činnost na jeho pozemku je v rozporu se zákonem, cíli územního plánování i požadavkem na šetrné využívání přírodních zdrojů. Poukázal přitom na ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o geologických pracích“), podle kterého orgány územního plánování a stavební úřady vycházejí při své činnosti z výsledků geologických prací s cílem zajistit v co největší míře zejména ochranu zjištěných a předpokládaných ložisek nerostů a zdrojů podzemních vod a vytvářet podmínky pro jejich hospodárné využití. Mimo toho podle § 15 odst. 1 horního zákona: „K včasnému zabezpečení ochrany nerostného bohatství jsou orgány územního plánování a zpracovatelé územně plánovací dokumentace povinni při územně plánovací činnosti vycházet z podkladů o zjištěných a předpokládaných výhradních ložiskách poskytovaných jim ministerstvem životního prostředí České republiky; přitom postupují podle zvláštních předpisů a jsou povinni navrhovat řešení, které je z hlediska ochrany a využití nerostného bohatství a dalších zákonem chráněných obecných zájmů nejvýhodnější.“ Změna ÚP dle navrhovatele „vyloučila těžbu nerostných surovin, aniž by pro takovou skutečnost existoval objektivní závěr, a aniž by byl takový závěr odůvodněn“, což dle navrhovatele odporuje čl. 7 Ústavy České republiky, podle kterého stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů, za což zjevně znemožnění využívání přírodního zdroje považovat nelze. 5. Navrhovatel dále namítl, že ložisko štěrkopísku na jeho pozemku představuje limit území ve smyslu § 26 odst. 1 stavebního zákona, který podle Rozboru udržitelného rozvoje území Středočeského kraje, 3. úplné aktualizace z června 2015, která byla územně analytickým podkladem, bylo třeba brát při zpracování změny ÚP v úvahu. Rozbor udržitelného rozvoje území Středočeského kraje ukládá upřesnit oblasti s významným podílem povrchové těžby a stanovení podmínek pro tyto oblasti s ohledem na sídelní strukturu a na principy ochrany a tvorby krajiny. Podle navrhovatele je tedy zřejmé, že změna ÚP je v přímém rozporu s tímto územně analytickým podkladem, neboť se nevypořádala s plochami, kde je možná těžba, ani nestanovuje podmínky využití těchto ploch. 6. Navrhovatel také namítl, že změna ÚP odporuje Zásadám územního rozvoje Středočeského kraje, které podporují ochranu ložisek nerostů, označují je za přírodní hodnoty a ukládá nižším stupňům územně plánovací dokumentace chránit ložiska nerostného bohatství a umožnit jejich šetrné a hospodárné využívání. 7. V tomto ohledu navrhovatel doplnil, že jeho záměr těžit na pozemku štěrkopísek byl Krajským úřadem Středočeského kraje, odborem životního prostředí a zemědělství, kladně posouzen z hlediska vlivů na životní prostředí (stanovisko ze dne 18. 3. 2010, č. j. 046111/2010/KUSK/OŽP/Ven), a tedy není v rozporu se základními cíli územně analytických podkladů a územně plánovacích podkladů. Podle navrhovatele proto územní plán S. H. nemůže obsahovat paušální zákaz těžby nerostných surovin, který je zcela neodůvodněný a nevypořádává se se zněním nadřazené územně plánovací dokumentace a územně analytických podkladů. 8. Navrhovatel dále namítl, že odpůrce v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu přezkoumatelným způsobem neodůvodnil zamítnutí námitek žalobce. Podle navrhovatele tím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. 9. Na závěr namítl, že návrh změny ÚP měl být posuzován z hlediska vlivů na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o posuzování vlivů) a pokud tak nebylo učiněno, považuje to za zásadní pochybení. 10. Odpůrce ve vyjádření k návrhu uvedl, že považuje tvrzení navrhovatele, že územní plán S. H. v původním znění z roku 2009 zakazoval na celém území provádět těžbu dřeva a že změnou ÚP došlo k zákazu těžby nerostných surovin, za nesprávné. Podotkl, že i podle obecného výkladu (např. internetové encyklopedie Wikipedia) se těžbou rozumí dobývání nerostných surovin z pozemské přírody. Těžební průmysl je pak odvětvím průmyslu zabývajícím se těžbou, resp. dobýváním přírodních zdrojů z povrchu planety. Odpůrce v tomto ohledu poukázal na stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu, ředitele odboru hornictví, ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. MPO62962/2017, které je součástí spisu, kde je konstatováno: „Připomínka obce K., která nesouhlasí se zákazem těžby nerostných surovin na území obce, je bezpředmětná, jelikož tento zákaz vychází ze stále platného územního plánu S. H.“. Nadto je dle odpůrce význam zákazu těžby v původním znění územního plánu obce navrhovateli znám z řízení proti Krajskému úřadu Středočeského kraje a následného řízení před Městským soudem v Praze (sp. zn. 9 A 235/2010) a Nejvyšším správním soudem (sp. zn. 3 As 36/2014). Odpůrce tedy uzavřel, že změnou ÚP došlo pouze k terminologickému upřesnění dosavadního zákazu těžby, nikoliv ke změně, jíž by mohl být navrhovatel dotčen. 11. Odpůrce dále poznamenal, že navrhovatel dne 27. 2. 2017 nepodal námitky, nýbrž připomínky ke společnému projednání změny ÚP ve smyslu § 50 odst. 3 stavebního zákona, neboť námitky lze podávat pouze v rámci veřejného projednání podle § 52 odst. 2 stavebního zákona, přičemž k němu žádná námitka navrhovatele podána nebyla. Přesto se odpůrce s připomínkami navrhovatele v odůvodnění změny ÚP vypořádal jako s námitkami. Proto odpůrce nepovažuje námitku navrhovatele, že se s jeho námitkami nevypořádal, za důvodnou, a to zvláště s přihlédnutím k tomu, že navrhovatel podal pouze připomínky, na jejich