4 Ads 134/2012 — Nejvyšší správní soud

55 Ad 4/2019- 58 - text 9 55 Ad 4/2019 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobkyně: nezletilá A. K. bytem x, zastoupena advokátem Mgr. Davidem Záhumenským, se sídlem Burešova 6, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 4, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2015, č. j. MZDR 15857/2015-9/DZP, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyni se vrací do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou, formálně označenou jako žaloba proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu části třetí, hlavy druhé, dílu prvého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou u Městského soudu v Praze dne 4. 8. 2015, která byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2019, č. j. Nad 152/2019 – 51, přikázána k rozhodnutí Krajskému soudu v Praze, domáhá toho, aby soud zrušil přípis žalovaného, který označila za rozhodnutí. V něm žalovaný sdělil, za jakých podmínek má pojištěnec nárok na úhradu očkovací látky zdravotní pojišťovnou, a uvedl, že žalobkyně, resp. její zákonný zástupce nepostupovali zákonem předvídaným způsobem. Z toho důvodu nemá nárok na úhradu užité očkovací látky. 2. Žalobkyni byla podána první dávka vakcíny Pediacel dne 19. 6. 2014. Druhá dávka byla žalobkyni podána dne 12. 8. 2014, další dne 21. 5. 2015. Za každou dávku zaplatil zákonný zástupce žalobkyně poskytovateli zdravotních služeb (dále též „ošetřující lékař“) částku 897 Kč v hotovosti. Vakcína Pediacel obsahuje očkovací látky proti difterii, tetanu, pertusi (acelulární), poliomyelitidě (inaktivovaná) a hemofilu typu B (adsorbovaná). Žalobkyně podala dne 14. 7. 2014 prostřednictvím svého zákonného zástupce Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky (dále jen „zdravotní pojišťovna“) žádost o proplacení první dávky vakcíny. Zákonný zástupce v žádosti uvedl, že se rozhodl žalobkyni a jejího bratra neočkovat vakcínou Infarix hefa od společnosti GlaxoSmithKline (dále jen „hexavakcína“), ale vakcínou Pediacel, která by měla být pro děti šetrnější. Rozhodl se tak z důvodu jejich předčasného narození a nízké porodní váhy. Jím zvolenou vakcínu musel plně uhradit. Obrátil se proto na pojišťovnu s žádostí o proplacení vakcíny, případně alespoň proplacení částky ekvivalentní ceně hexavakcíny, která je zdravotní pojišťovnou hrazena. Zákonný zástupce v žádosti uvedl, že se jedná o povinné očkování, proto by náklady neměl nést on. Svůj nárok dovodil z § 30 odst. 2 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění účinném od 1. 1. 2012 (dále jen „zákon o veřejném zdravotním pojištění“), ve spojení s vyhláškou č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem (dále jen „vyhláška o očkování proti infekčním nemocem“), která provádí § 46 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“). Odpověď na tuto žádost není součástí správního spisu. Dne 16. 2. 2015 podala žalobkyně druhou žádost o proplacení vakcíny, ve které uvedla, že žádost podává na základě § 37 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Zopakovala argumenty z předešlé žádosti a dodala, že postup, který zákonný zástupce při očkování zvolil, byl schválen ošetřujícím lékařem. Dále uvedla, že z odpovědi zdravotní pojišťovny ze dne 15. 8. 2014 plyne, že první žádost byla posouzena tak, že směřuje k proplacení očkovací látky z Fondu prevence zdravotní pojišťovny (dále jen „fond prevence“) namísto z veřejného zdravotního pojištění. Odpověď byla strohá a pouze konstatovala nesplnění podmínek proplacení očkovací látky z fondu prevence. Z odpovědi nevyplývalo, z jakého předpisu tyto podmínky plynou, neobsahovala poučení o možnosti odvolání a nenaplňovala žádné náležitosti rozhodnutí dle správního řádu. Z toho dovodila, že ze strany zdravotní pojišťovny nebylo o první žádosti rozhodnuto. Proto podala druhou žádost o proplacení vakcíny Pediacel. Na druhou žádost reagovala zdravotní pojišťovna „Sdělením ve věci žádosti o proplacení očkovací látky nezletilých dětí K.“ ze dne 16. 3. 2015. Zdravotní pojišťovna uvedla, že ve správním řízení rozhoduje pouze v zákonem stanovených případech. Rozhodování o neproplacení úhrady vakcíny z fondu prevence nespadá do rozhodování dle správního řádu. Uznala, že problematika povinného očkování je upravena v žalobkyní uváděných předpisech, ale doplnila, že je v nich také obsažen postup ošetřujícího lékaře v případech, kdy je na základě medicínsky doložených důvodů potřebné proplacení jiného než hrazeného očkování, přičemž pouhé schválení ošetřujícím lékařem není dostačující. Pracovnice, která vyřizovala první žádost, postupovala na základě zveřejněných podmínek úhrad z fondu prevence. Po obdržení žádosti nadto telefonicky kontaktovala zákonného zástupce žalobkyně a sdělila mu podmínky čerpání příspěvků z fondu prevence. Vzhledem k nečinnosti zákonného zástupce žádosti nevyhověla. 3. Proti sdělení zdravotní pojišťovny ze dne 16. 3. 2015 podala žalobkyně dne 27. 3. 2015 podání, které nazvala odvolání. Uvedla, že rozhodování o úhradě očkování nepochybně má probíhat v rámci správního řízení. Rozhodnutí je totiž individuálním správním aktem, proto by mělo být vydáno v souladu se správním řádem. K potvrzení svých závěrů odkázala na rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2013, č. j. 4 Ads 134/2012 – 50. Odpověď poskytnutá zdravotní pojišťovnou náležitosti rozhodnutí nesplňuje. Žalobkyně ji považuje za nepřezkoumatelnou, a proto navrhla její zrušení. V případě, že by žalovaný dospěl k závěru, že se nemůže jednat o rozhodnutí, navrhla, nechť žalovaný vůči pojišťovně uplatní opatření proti nečinnosti dle § 80 správního řádu. V odpovědi ze dne 23. 4. 2015 ředitelka odboru dohledu nad zdravotním pojištěním žalovaného uvedla, že z podání není zřejmé, z jakého důvodu byla částka za vakcínu uhrazena ošetřujícímu lékaři. Správný postup se má řídit § 11 odst. 1 písm. d) zákona o veřejném zdravotním pojištění, pokud se jednalo o vakcínu hrazenou z veřejného zdravotního pojištění, a ošetřující lékař za ni neměl přijmout úhradu. Stran procesního postupu uvedla, že rozsudek, na který žalobkyně odkázala, nekoresponduje s jejím případem. Rozsudek se týkal problematiky poskytování hrazených služeb s předchozím souhlasem revizního lékaře. Právě souhlas revizního lékaře je podle judikatury považován za vrchnostenské rozhodnutí. Postup žalobkyně, resp. jejího zákonného zástupce, považuje za nesprávný. Lze se domnívat, že došlo k pochybení ze strany ošetřujícího lékaře, a nelze vyloučit, že došlo k bezdůvodnému obohacení. Zdravotní pojišťovna považovala žádost za žádost o čerpání nenárokových zdravotních služeb z fondu prevence. Uzavřela, že na daný případ nedopadá správní řád. 4. Proti tomu podala žalobkyně podání, které opětovně nazvala jako odvolání. V něm uvedla, že ošetřující lékař před podáním vakcíny Pediacel telefonicky kontaktoval revizního lékaře, kterého zpravil o důvodech, pro které se zákonný zástupce rozhodl neočkovat žalobkyni hexavakcínou, a informoval se o možnosti proplacení vakcíny Pediacel. Revizním lékařem byla tato možnost telefonicky odmítnuta, proto zákonný zástupce uhradil vakcínu Pediacel hotově. Vakcína neobsahuje očkovací látky proti hepatitidě B, žalobkyni však nic nebrání se proti hepatitidě B naočkovat v pozdějším věku, kdy na to její tělo bude lépe připraveno, zbytek látek je totožný s látkami obsaženými v hexavakcíně. Odpověď ředitelky odboru žalovaného nepovažuje za souladnou s právními předpisy upravujícími správní řízení. Na základě výše uvedeného se žalobkyně domnívá, že se musí jednat o rozhodování zdravotní pojišťovny ve vrchnostenském postavení. Odpovědi, které obdržela, označila za nepřezkoumatelné a navrhla jejich zrušení a vrácení věci k novému řízení. V odpovědi na druhé odvolání ze dne 15. 6. 2015, č. j. MZDR 15857/2015-9/DZP, ředitelka odboru dohledu nad zdravotním pojištěním žalovaného uvedla, že nárok na úhradu konkrétních zdravotních služeb je vázán na splnění všech podmínek stanovených zákonem o veřejném zdravotním pojištění. Obecné podmínky jsou uvedeny v § 13 zákona o veřejném zdravotním pojištění, ten je nutné aplikovat ve spojení s § 15 odst. 5 zákona o veřejném zdravotním pojištění, podle kterého se ze zdravotního pojištění hradí při poskytování ambulantní zdravotní péče léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely, pokud pro ně Státní ústav pro kontrolu léčiv (dále jen „SÚKL“) rozhodl o výši úhrady. O vakcíně Pediacel SÚKL nerozhodl. To by samo o sobě nemuselo být překážkou, pokud by žalobkyně postupovala podle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění. V rámci tohoto postupu je potřeba získat předchozí souhlas revizního lékaře zdravotní