8 As 46/2007 — Nejvyšší správní soud

45 A 62/2017- 43 - text 10 45 A 62/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudkyň JUDr. Věry Šimůnkové a Mgr. Jitky Zavřelové v právní věci žalobců: a) I. B., b)J. B., oba bytem X, zastoupeni advokátem JUDr. Janem Kučerou, se sídlem Stavitelská 6, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2017, č. j. 032674/2017/KUSK, sp. zn. SZ 007136/2017/KUSK REG/EMB, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobci se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobců a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu P. (dále jen „stavební úřad“) ze dne 24. 10. 2016, č. j. 45613/2015, sp. zn. SZ 456/2015 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím stavební úřad rozhodl o umístění stavby – novostavby rodinného domu s vestavěnou garáží, včetně inženýrských přípojek a oplocení, v C. v ulici N. K., na pozemcích parc. č. X, X a na parcele pozemkového katastru č. X v katastrálním území C. (dále jen „stavba“) – a současně vydal na tuto stavbu stavební povolení. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí posoudil odvolací námitky žalobců, a to vliv stavby na okolí, zejména na přístup žalobců na jejich pozemek, a vliv hluku, které neshledal důvodnými, a ztotožnil se s posouzením stavebního úřadu. 2. Žalobci v žalobě uvedli, že jsou vlastníky pozemků parc. č. X a X v katastrálním území C., přičemž stavbou je přímo dotčeno jejich vlastnické právo k těmto pozemkům. Namítli, že byly nedostatečně a chybně posouzeny vlivy stavby na okolí, a to z hlediska přístupu žalobců na jejich pozemek, z hlediska vlivu umístění stavby ve svahu na pozemky žalobců a z hlediska vlivu hluku. 3. Konkrétně uvedli, že stavební úřad dostatečně neposoudil dopad stavby na přístup žalobců na jejich pozemek parc. č. X. Požadavek posouzení vlivu stavby na sousední a okolní stavby a pozemky vyplývá z bodu B.1. písm. e) přílohy č. 4 k vyhlášce č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb (dále jen „vyhláška o dokumentaci staveb“), projektová dokumentace však takové posouzení neobsahuje. V projektové dokumentaci není řešeno napojení stavby na dopravní infrastrukturu. Žalobci mají na svůj pozemek přístup z místní komunikace na pozemku parc. č. X. Stavební úřad nevzal v úvahu existenci místní komunikace na tomto pozemku, toto pochybení nenapravil ani žalovaný. Žalovaný uvedl, že přístup na pozemek žalobců je možný po pozemku parc. č. X a z místní komunikace na pozemku parc. č. X. Pozemek parc. č. X přístup na pozemek žalobců ale nezajišťuje, neboť se nachází mezi dvěma jinými soukromými pozemky a s pozemkem žalobců vůbec nesousedí, pozemek parc. č. X se v katastrálním území C. nenachází. Toto odůvodnění je navíc v rozporu se žalovaným citovaným stanoviskem obce C., podle něhož není pozemek žalobců „z této strany přístupný a výstavba rodinného domu na této skutečnosti nic nemění“. Dále uvádí, že žádná z podmínek stavebního povolení není důsledkem aplikace § 88 stavebního zákona, podle něhož měli žalobci v daném případě předložit plánovací smlouvu, což neučinili. Rozpor odůvodnění napadeného rozhodnutí se skutkovým stavem shledávají žalobci také v tom, že projektová dokumentace pro rekonstrukci místní komunikace je v rozporu s výrokem stavebního povolení ze dne 23. 6. 2015, č. j. OD 45825/15-vol, a rovněž s projektovou dokumentací předmětné stavby, neboť každá počítá s oplocením jinde. 4. Dále žalobci namítli, že projektová dokumentace neřeší ani problematiku zpevnění stavebního pozemku a odvádění srážkové vody, což může mít destruktivní dopad na část pozemku žalobců parc. č. X. 5. Jde-li o posouzení hluku, žalobci namítli, že závazné stanovisko Hygienické stanice hlavního města Prahy (zřejmě myšleno Krajské hygienické stanice Středočeského kraje – pozn. soudu) bylo vydáno dne 29. 1. 2016, měření hluku však proběhlo teprve dne 12. 7. 2016. Neformální přípis o platnosti závazného stanoviska nelze považovat za zákonné stanovisko ve smyslu zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“). 6. Konečně žalobci namítli nedostatečné odůvodnění zjištěných vad prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že zjistil v postupu prvostupňového orgánu vady, které nemají vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy. O jaké vady se jedná, však již nekonkretizoval, neuvedl ani svou úvahu o závažnosti zjištěných vad, čímž učinil své rozhodnutí zmatečným a nepřezkoumatelným. 7. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že s žalobci uplatněnými námitkami se vypořádal již v odůvodnění napadeného rozhodnutí, na něž odkázal. Jde-li o námitku nedostatečného odůvodnění zjištěných vad stavebního povolení, odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, podle něhož nelze povinnost řádného odůvodnění interpretovat jako požadavek na detailní odpověď na každou námitku. Rovněž podle rozsudku NSS ze dne 7. 10. 2015, č. j. 3 As 218/2014-33, může soud jako překonatelnou chybu posoudit to, když i přes určitou nedostatečnost odůvodnění jsou skutkové údaje, z nichž správní orgán vycházel, obsahem správního spisu a úvahy správního orgánu, které vedly k vydání rozhodnutí, jsou ze spisu bez pochyb rekonstruovatelné. 8. Žalobce b) podal k vyjádření žalovaného repliku, v níž shrnul svoji dosavadní argumentaci, která byla uplatněna i v žalobě. 9. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků, osobami k tomu oprávněnými a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. 10. Soud ve věci rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, žalobci ani žalovaný na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nesdělili, že s rozhodnutím věci bez jednání nesouhlasí, udělili tak souhlas implicite. 11. Soud posoudil žalobu v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. 12. Z obsahu správního spisu zjistil soud následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 13. Na základě žádosti L. a V. S. ze dne 24. 2. 2015 (dále jen „stavebníci“) zahájil stavební úřad společné řízení o vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení na stavbu. Dne 30. 3. 2015 vydal stavební úřad (v pořadí první) rozhodnutí o umístění stavby a stavební povolení. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci odvolání. Žalovaný jako odvolací správní orgán shledal odvolání důvodným a napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání. 14. Dne 23. 6. 2015 vydal Městský úřad K. stavební povolení pro stavbu „Rekonstrukce místních komunikací C.“ mimo jiné na pozemku parc. č. X. 15. Žalobci v rámci společného územního a stavebního řízení uplatnili námitky, v nichž namítali, že není vyřešeno napojení na dopravní infrastrukturu. Uvedli, že součástí rekonstrukce místních komunikací je rekonstrukce místní komunikace, na kterou má být napojena stavba, stavebníci proto měli předložit plánovací smlouvu ve smyslu § 88 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Dále požadovali, aby stavebníci prokázali, jaký vliv bude mít stavba na okolí ve smyslu vyhlášky o dokumentaci staveb. 16. Nato vydal stavební úřad dne 21. 12. 2015 v pořadí druhé rozhodnutí o umístění stavby a stavební povolení. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci odvolání, v němž zopakovali své námitky uplatněné v průběhu řízení a dále namítli, že stavební úřad nevyhodnotil záměr z hlediska ochrany před hlukem, nebylo předloženo stanovisko orgánu ochrany veřejného zdraví a nebyl vyhodnocen soulad záměru s požadavky uvedenými v § 14 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. Stavební úřad podle žalobců stanovil neurčitě podmínku týkající se výšky stavby, nestanovil podmínky pro umístění vsakovacích jímek, chybně byl uveden rovněž souhlas obce C.. Žalovaný napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání. Uvedl, že skutková zjištění je třeba doplnit z hlediska vlivů hluku (je třeba doložit protokol z měření hluku, případně navrhnout opatření k ochraně proti hluku a vibracím), a nedostatečným shledal odůvodnění napadeného rozhodnutí z hlediska vlivů stavby na okolí. Jde-li o námitku napojení na místní komunikaci, uvedl, že místní komunikace je stávající, není třeba pozastavit plánovanou výstavbu