2 Afs 24/2007 — Nejvyšší správní soud

46 Af 12/2016- 73 - text 40 46 Af 12/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Jana Čížka a JUDr. Davida Krysky, Ph.D., ve věci žalobce: G, spol. s r.o., IČO: X, sídlem X, zastoupen daňově poradenskou společností ARIADNA, s. r. o., sídlem Bořivojova 21, Praha 3, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 2. 2016, č. j. 8317/16/5300-22444-704601, č. j. 8319/16/5300-22444-704601, č. j. 8324/16/5300-22444-704601 a č. j. 8311/16/5300-22444-704601, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 2. 2016, č. j. 8317/16/5300-22444-704601, č. j. 8319/16/ 5300-22444-704601, č. j. 8324/16/5300-22444-704601 a č. j. 8311/16/5300-22444-704601, se ruší a věci se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 60 400 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce ARIADNA, s. r. o., sídlem Bořivojova 21, Praha 3. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se čtyřmi samostatně podanými žalobami podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení čtyř v záhlaví označených rozhodnutí žalovaného. Těmito rozhodnutími žalovaný v řízení o odvoláních žalobce změnil nebo potvrdil celkem sedm platebních výměrů vydaných Finančním úřadem v P (dále jen „finanční úřad“), jimiž byla žalobci vyměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období měsíců leden až červenec 2010. Konkrétně žaloby směřují proti následujícím rozhodnutím: - rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 2. 2016, č. j. 8311/16/5300-22444-704601, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzen platební výměr finančního úřadu ze dne 7. 3. 2011, č. j. 30842/11/063911201659, jímž byl žalobci na DPH za zdaňovací období měsíce ledna 2010 vyměřen nadměrný odpočet ve výši 1 670 955 Kč oproti žalobcem vykázanému nadměrnému odpočtu ve výši 3 111 692 Kč; - rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 2. 2016, č. j. 8317/16/5300-22444-704601, kterým byl změněn platební výměr finančního úřadu ze dne 28. 6. 2011, č. j. 125448/11/063911201659, tak, že žalobci byla vyměřena DPH za zdaňovací období měsíce února 2010 ve výši 474 947 Kč oproti žalobcem vykázanému nadměrnému odpočtu ve výši 327 053 Kč; - rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 2. 2016, č. j. 8319/16/5300-22444-704601, kterým byl změněn platební výměr finančního úřadu ze dne 28. 6. 2011, č. j. 125740/11/063911201659, tak, že žalobci byl na DPH za zdaňovací období měsíce března 2010 vyměřen nadměrný odpočet ve výši 1 905 664 Kč oproti žalobcem vykázanému nadměrnému odpočtu ve výši 2 611 139 Kč; - rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 2. 2016, č. j. 8324/16/5300-22444-704601, kterým byla zamítnuta odvolání žalobce a potvrzeny platební výměry finančního úřadu ze dne 28. 6. 2011, č. j. 125784/11/063911201659, jímž byl žalobci na DPH za zdaňovací období měsíce dubna 2010 vyměřen nadměrný odpočet ve výši 1 315 463 Kč oproti žalobcem vykázanému nadměrnému odpočtu ve výši 1 489 149 Kč, č. j. 125958/11/063911201659, jímž byl žalobci na DPH za zdaňovací období měsíce května 2010 vyměřen nadměrný odpočet ve výši 2 949 367 Kč oproti žalobcem vykázanému nadměrnému odpočtu ve výši 3 650 389 Kč, č. j. 126017/11/063911201659, jímž byl žalobci na DPH za zdaňovací období měsíce června 2010 vyměřen nadměrný odpočet ve výši 6 567920 Kč oproti žalobcem vykázanému nadměrnému odpočtu ve výši 10 177 438 Kč, a č. j. 126184/11/063911201659, jímž byl žalobci na DPH za zdaňovací období měsíce července 2010 vyměřen nadměrný odpočet ve výši 4 421 726 Kč oproti žalobcem vykázanému nadměrnému odpočtu ve výši 5 640 171 Kč; (souhrnně též jen „napadená rozhodnutí“). 2. Pokud jde o zdaňovací období měsíců února až července 2010, žalovaný neuznal nárok na nadměrný odpočet ve výši uplatňované žalobcem, neboť jím deklarované plnění přijaté od společnosti DP CZ, s. r. o., IČO: X (dále jen „DP“; pozn. soudu: společnost zanikla dne 4. 3. 2017), jehož předmětem byla dodávka slitků z drahých kovů, bylo součástí daňového podvodu, přičemž žalobce nepřijal dostatečná opatření, aby zamezil své účasti na něm, ačkoliv z nestandartních okolností průběhu obchodních případů věděl nebo mohl vědět, že se účastní plnění, které je součástí podvodu spáchaného vystavitelem daňového dokladu či jiným subjektem dodavatelského řetězce. Pokud jde o zdaňovací období měsíce ledna 2010, žalovaný neuznal žalobcem uplatněný nárok na odpočet DPH z přijatého zdanitelného plnění (dodávka 700 kg granulí stříbra) uskutečněného dne 4. 1. 2010 společností M s. r. o., IČO: X (dále jen „M“), jež mělo být žalobcem uhrazeno zápočtem – dodávkou granulí zlata této společnosti, a to z toho důvodu, že nebylo prokázáno, že žalobce přijal plnění (dodávka 700 kg granulí stříbra) v deklarovaném rozsahu a deklarovaným způsobem a současně nebylo prokázáno, že plnění, jež mělo být poskytnuto žalobcem společnosti M (dodávka 11, 3 kg granulí zlata) bylo dodáno plátci daně z přidané hodnoty v režimu přenesení daňové povinnosti. Žalovaný v této souvislosti dospěl k závěru, že toto plnění bylo ve skutečnosti poskytnuto po částech v měsících únoru a březnu 2010 fyzické osobě – neplátci DPH, a v těchto zdaňovacích obdobích tedy žalobci vznikla povinnost zaplatit z těchto dodání DPH. 3. Usneseními zdejšího soudu ze dne 8. 12. 2017 a dne 5. 3. 2020 byla řízení o těchto žalobách vedená pod sp. zn. 46 Af 12/2016, 46 Af 13/2016, 46 Af 14/2016 a 46 Af 15/2016 postupně spojena ke společnému projednání v řízení vedeném pod sp. zn. 46 Af 12/2016. Žalobní body 4. Žalobní body, jimiž žalobce napadá tři rozhodnutí žalovaného týkající se zdaňovacích období od února do července 2010, jsou prakticky totožné, stejně jako obsah odůvodnění uvedených třech rozhodnutí, a proto je soud uvádí souhrnně. Podstatně se odlišují pouze žalobní body, jež žalobce uplatnil v žalobě proti rozhodnutí žalovaného, jež se týká zdaňovacího období měsíce ledna 2010. Na tomto místě je však třeba poznamenat, že žalobce ve všech čtyřech podaných žalobách, které jsou zpracovány poměrně nepřehledně, často dokola opakuje tytéž dílčí argumenty, doslovně cituje jednotlivé námitky a argumenty, jež uplatnil již v různých fázích předchozího daňového řízení, a reakce žalovaného, aniž by uvedl, jak se tyto dříve namítané nedostatky promítly do zákonnosti napadených rozhodnutí. Není tak často zřejmé, zda tímto způsobem v žalobě brojí proti napadeným rozhodnutím nebo pouze rekapituluje námitky uplatněné již v rámci odvolacího řízení proti závěrům a postupu finančního úřadu. Z hlediska přehlednosti žaloby a myšlenkových úvah žalobce rovněž není nikterak přínosné, že na mnoha místech žaloby pouze kritizuje dle jeho názoru nedostatečnou odbornou způsobilost úředních osob (a finančních orgánů obecně) a vytýká jim účelovost postupu či snahu poškodit žalobce, aniž by tato tvrzení vůbec doložil, což samo o sobě jeho námitkám a argumentům nikterak nepřidává na váze. Byť jsou tedy všechny žaloby poměrně rozsáhlé, ve skutečnosti lze základní žalobní body shrnout do několika základních okruhů. 5. Ve vztahu k třem napadeným rozhodnutím, jež se týkaly zdaňovacích období měsíců února až ledna 2010, žalobce v prvé řadě namítá, že žalovaný nehodnotil důkazní prostředky podle zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu § 8 odst. 1 a § 92 odst. 7 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění účinném do dne 31. 12. 2013 (dále jen „daňový řád“; viz čl. XXII bod 1 zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb.). Zejména žalovaný neodstranil rozpory ve výpovědích pana F, původního jednatele společnosti DP, ze dnů 26. 1. 2011 a 13. 5. 2015, ani se o to nepokusil, a nedotázal se tohoto svědka, proč měl i po převodu obchodního podílu zachováno dispoziční právo k bankovnímu účtu společnosti DP. Finanční úřad vedl výslech svědka F účelovým způsobem a v rozporu se svým dřívějším tvrzením, že předmětné dodávky dodával žalobci pan F jako fyzická osoba. Žádný důkaz nenasvědčuje tomu, že zboží dodal pan F jako fyzická osoba na svůj účet. Důkazní břemeno přitom tížilo správce daně a žalovaného. Podle žalobce je naopak na podkladě shromážděných důkazů nepochybné, že za společnost DP jednal na základě plných mocí právě pan F, neboť pan K, nový jednatel DP, kromě podpisu listin u notáře a plných mocí se na činnosti společnosti nijak nepodílel (a jiná osoba za tuto společnost nejednala). Žalobce v této souvislosti rovněž namítl, že se žalovaný nezabýval předběžnou otázkou platnosti převodu obchodního podílu a současné změny jednatele společnosti DP z pana F na pana K (převod byl dle jeho názoru absolutně neplatným právním jednáním). Finanční orgány rovněž měly povinnost zahájit daňovou kontrolu se společností DP za předmětná zdaňovací období, jinak neobstojí tvrzení žalovaného, že nelze ověřit, zda společnost DP vystavila daňové doklady, zda se v souladu s nimi usku