1 Afs 438/2017 — Nejvyšší správní soud

48 Af 41/2016- 234 - text [OBRÁZEK]č. j. 48 Af 41/2016- 234 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobkyně: H., s. r. o., IČO X sídlem X zastoupena advokátem Mgr. Janem Baladou sídlem Palackého 740/1, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 10. 2016, č. j. 45296/16/5300-21442-711315 a č. j. 45298/16/5300-21442-711315, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odeslanou dne 16. 11. 2016, domáhá zrušení dvou v záhlaví označených rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 10. 2016 (dále jen „napadená rozhodnutí“). 2. Napadeným rozhodnutím č. j. 45296/16/5300-21442-711315 žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“), a to dodatečné platební výměry na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) ze dne 26. 6. 2014, - č. j. 3076184/14/2118-24801-203715 - č. j. 3076219/14/2118-24801-203715 - č. j. 3076258/14/2118-24801-203715 - č. j. 3076423/14/2118-24801-203715 - č. j. 3076470/14/2118-24801-203715 - č. j. 3077124/14/2118-24801-203715 Shodu s prvopisem potvrzuje: Jitka Růžičková 2 48 Af 41/2016 - č. j. 3077174/14/2118-24801-203715 - č. j. 3077244/14/2118-24801-203715 - č. j. 3077319/14/2118-24801-203715 - č. j. 3077385/14/2118-24801-203715 - č. j. 3077470/14/2118-24801-203715 - č. j. 3077497/14/2118-24801-203715 - č. j. 3077529/14/2118-24801-203715 - č. j. 3077571/14/2118-24801-203715 - č. j. 3077598/14/2118-24801-203715 - č. j. 3077634/14/2118-24801-203715 - č. j. 3077680/14/2118-24801-203715 - č. j. 3077812/14/2118-24801-203715 - č. j. 3077855/14/2118-24801-203715 - č. j. 3077886/14/2118-24801-203715 - č. j. 3077913/14/2118-24801-203715 - č. j. 3077975/14/2118-24801-203715 - č. j. 3078008/14/2118-24801-203715 - č. j. 3078046/14/2118-24801-203715 - č. j. 3078075/14/2118-24801-203715, jimiž byla žalobkyni doměřena DPH za zdaňovací období únor až prosinec 2011, leden až prosinec 2012 a leden až únor 2013 v celkové výši 131 900 304 Kč a stanoveno penále 20 % v celkové výši 27 780 051 Kč. 3. Napadeným rozhodnutím č. j. 45298/16/5300-21442-711315 žalovaný změnil rozhodnutí správce daně ze dne 26. 6. 2014, a to následujícím způsobem: - dodatečný platební výměr na DPH č. j. 3074838/14/2118-24801-203715, kterým byla žalobkyni doměřena daň za zdaňovací období listopad 2010 ve výši 1 744 221 Kč a stanoveno penále ve výši 348 884 Kč, byl změněn tak, že doměřená daň byla nově určena částkou 928 260 Kč a penále činilo 185 652 Kč, - dodatečný platební výměr na DPH č. j. 3075790/14/2118-24801-203715, kterým byla žalobkyni doměřena daň za zdaňovací období prosinec 2010 ve výši 2 307 115 Kč a stanoveno penále ve výši 461 423 Kč, byl změněn tak, že doměřená daň byla nově určena částkou 1 837 446 Kč a penále činilo 367 489 Kč, - dodatečný platební výměr na DPH č. j. 3076000/14/2118-24801-203715, kterým byla žalobkyni doměřena daň za zdaňovací období leden 2011 ve výši 2 031 506 Kč a stanoveno penále ve výši 406 301 Kč, byl změněn tak, že doměřená daň byla nově určena částkou 1 327 909 Kč a penále činilo 265 581 Kč, - dodatečný platební výměr na DPH č. j. 3078114/14/2118-24801-203715, kterým byla žalobkyni doměřena daň za zdaňovací období březen 2013 ve výši 4 450 395 Kč a stanoveno penále ve výši 890 079 Kč, byl změněn tak, že doměřená daň byla nově určena částkou 2 879 774 Kč a penále činilo 575 954 Kč, - dodatečný platební výměr na DPH č. j. 3078140/14/2118-24801-203715, kterým byla žalobkyni doměřena daň za zdaňovací období duben 2013 ve výši 4 840 027 Kč a stanoveno penále ve výši 968 005 Kč, byl změněn tak, že doměřená daň byla nově určena částkou 4 296 863 Kč a penále činilo 859 372 Kč, a - dodatečný platební výměr na DPH č. j. 3078173/14/2118-24801-203715, kterým byla žalobkyni doměřena daň za zdaňovací období květen 2013 ve výši 2 552 950 Kč a stanoveno penále ve výši 510 590 Kč, byl změněn tak, že doměřená daň byla nově určena částkou 2 210 581 Kč a penále činilo 442 116 Kč; jinak žalovaný ponechal rozhodnutí správce daně beze změny. Napadeným rozhodnutím č. j. 45298/16/5300-21442-711315 tedy byla žalobkyni v souhrnu doměřena DPH ve výši 13 480 833 Kč a penále ve výši 2 696 164 Kč. 4. Rozhodnou otázkou v souzené věci je posouzení nároku žalobkyně na odpočet DPH na vstupu Shodu s prvopisem potvrzuje: J. R. [OBRÁZEK]3 48 Af 41/2016 ze zdanitelných plnění, jejichž předmětem bylo dodání pohonných hmot (dále jen „PHM“), které byly dopravovány do České republiky z jiného členského státu Evropské unie (dále jen „EU“) v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně. II. Obsah žaloby 5. Žalobkyně považuje za sporné, v jakém místě došlo k dodání zboží. Zatímco žalovaný zastává názor, že žalobkyně se stala ekonomickým vlastníkem PHM v zahraničí a k dodání zboží došlo na území jiného členského státu, žalobkyně se domnívá, že zboží jí bylo dodáno na území České republiky. 6. Ke skutkovému stavu věci žalobkyně uvádí, že byla odběratelem PHM a jejími dodavateli bylo několik právnických a fyzických osob. Všichni dodavatelé žalobkyně měli postavení distributorů PHM s výjimkou společnosti H., s. r. o., jejímž přímým dodavatelem však byl distributor PHM. Žalobkyně odebírané PHM zčásti prodávala koncovým zákazníkům na svých vlastních čerpacích stanicích a zčásti je prodávala velkoodběratelům, kteří byli rovněž provozovateli čerpacích stanic, případně podnikateli s vysokou spotřebou PHM. Žalobkyně současně realizovala mezinárodní přepravu předmětných PHM v rámci své podnikatelské činnosti, a byla tedy jednak v postavení kupujícího a jednak v postavení přepravce, přičemž obě tyto její role byly samostatné a vzájemně oddělené. S některými ze svých dodavatelů měla žalobkyně uzavřenu písemnou smlouvu o dodávkách, s jinými nikoli. Realizace jednotlivých dodávek probíhala zpravidla tak, že žalobkyně od svých dodavatelů obdržela ceník, podle kterého učinila objednávku, na základě níž byla vystavena zálohová faktura, po jejímž uhrazení zahájil dodavatel kroky k realizaci dodávky. S výjimkou společnosti H. byly ceny PHM v cenících i v rámcových kupních smlouvách stanoveny bez nákladů na dopravu, které by přirozeně zvyšovaly cenu PHM. Žalobkyně jakožto provozovatelka vnitrostátní i mezinárodní přepravy se dohodla s dodavateli, že pro ně bude přepravu zajišťovat sama, což pro ni bylo ekonomicky výhodné, neboť dostávala pod kontrolu složku ceny PHM, která nebyla přesně smluvně stanovena. Za významnou okolnost žalobkyně považuje také to, že většina dodávek měla původ v celním skladu mimo území České republiky, ale žalobkyně pro své dodavatele zajišťovala i přepravu ze skladů v České republice. V daňových řízeních však nebyly posuzovány veškeré dodávky uskutečňované mezi žalobkyní a jejími dodavateli, což mělo vliv na dokazování a hodnocení důkazů. 7. Žalobkyně žalovanému vytýká, že zásadním způsobem dezinterpretoval judikaturu Soudního dvora EU, popř. dřívějšího Evropského soudního dvora (dále jen „SDEU“) i národní judikaturu, kterou se v některých případech dokonce odmítl řídit. Žalovaný v rozporu s rozsudkem SDEU ze dne 16. 12. 2010, C-430/09 Euro Tyre Holding BV (dále jen „Euro Tyre Holding“; judikatura SDEU je dostupná na https://curia.europa.eu), a rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 7. 1. 2016, č. j. 4 Afs 22/2015-104, publikovaným pod č. 3368/2016 Sb. NSS (dostupným stejně jako ostatní rozhodnutí správních soudů na www.nssoud.cz), stanovil, že se místo dodání zboží nachází na území jiného členského státu, což však neodpovídalo projevené vůli smluvních stran ani shromážděným důkazům. Žalovaný svůj závěr postavil na tom, že se žalobkyně stala tzv. ekonomickým vlastníkem PHM na území jiného členského státu, což dovodil z toho, že PHM převzala v zahraničí k přepravě. Jen na základě toho, že žalobkyně měla PHM v držení (mohla je fyzicky ovládat), žalovaný dovodil, že k nim měla plné dispoziční právo. Takový výklad však dle mínění žalobkyně popírá základní principy a všeobecně přijímaný výklad ekonomického vlastnictví, neboť na přepravce nelze hledět jako na držitele věci. Skutečnost, že žalobkyně při převzetí PHM vystupovala jako přepravce, přitom jednoznačně plyne ze všech přepravních dokumentů i ze svědecky a dokladově prokázaných skutečností. 8. Žalovaný dle názoru žalobkyně neprovedl jediný důkaz, ze kterého by bylo možné dovodit, že žalobkyně mohla s přepravovanými PHM volně nakládat před ukončením jejich přepravy v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, a ve vztahu k místu dodání odmítl veškeré důkazy souvisej