5 Ads 16/2003 — Nejvyšší správní soud

49 Ad 14/2019- 19 - text 9 49 Ad 14/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci žalobce: R. H., nar. X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 3. 2019, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 20. 5. 2019, domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 22. 3. 2019, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná k jeho námitkám zcela změnila své rozhodnutí ze dne 5. 9. 2018, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a podle § 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 335/2018 Sb. (dále jen „organizační zákon“) žalobci uložila, aby jí vrátil do 8 dnů od právní moci rozhodnutí přeplatek ve výši X Kč, který vznikl na starobním důchodu za období od 10. 11. 2016 do 30. 6. 2017. 2. Žalobce v žalobě namítá, že rozhodnutím žalované ze dne 17. 9. 2015 mu byl přiznán starobní důchod ve výši X Kč vyplácený k 10. dni každého měsíce, a to bez jakýchkoliv podmínek, který mu byl následně od 10. 1. 2017 zvýšen na částku X Kč měsíčně. Rozhodnutími žalované mu však bylo sděleno, že je mu starobní důchod vyplácen neoprávněně a že tuto skutečnost žalovaná zjistila až v srpnu 2018. Žalobce však trvá na tom, že žalovaná tuto informaci obdržela již v listopadu 2016, kdy jeho zaměstnavatel v řádném termínu vyplněním elektronického tiskopisu na elektronickém portálu žalované oznámil jeho nástup do pracovního poměru. Tento tiskopis, který hned v úvodu obsahuje text o tom, že zaměstnavatel má dle § 94 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění zákona č. 204/2015 Sb. (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“) povinnost oznámit den nástupu zaměstnance do zaměstnání, které mu založilo účast na pojištění, a den skončení tohoto zaměstnání, zaměstnavatel vyplnil ve všech položkách včetně označení položky o starobním důchodu. Již přijetím tohoto formuláře tedy žalovaná věděla, že žalobce uzavřel pracovní poměr, který zakládá účast na pojištění, a že přitom pobírá starobní důchod. Důchod mu proto neměla vyplácet. Je přitom jedno, proč žalovaná přijaté informace nezpracovala, ať již chybou softwaru, chybou pracovníka či snad s nějakým záměrem, protože nic z toho neobhajuje tvrzení, že má platit objektivní odpovědnost. A v žádném případě to neobhajuje ani ustanovení § 118 odst. 2 organizačního zákona, na něž se žalovaná odvolává. 3. Žalobce dále upozorňuje na to, že v napadeném rozhodnutí se vyskytují pojmy předčasný důchod, popř. předčasný starobní důchod, jemu však byl přiznán starobní důchod. Na základě námitek byla v napadeném rozhodnutí řešena výše částky, již má vrátit, aniž by ji žalobce v námitkách napadal. Naopak řada věcí zmíněných v námitkách zodpovězena nebyla. V každém případě však žalované reakce na námitky zabrala 5 měsíců a 28 dnů, tedy nadlimitně dlouho. Napadené rozhodnutí kromě toho bylo vydáno s odkazem na ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 225/2017 Sb. (dále jen „správní řád“). Podle tohoto ustanovení ale nelze postupovat, jestliže není možnost odvolání. Přitom v poučení napadeného rozhodnutí je uvedeno, že proti němu nelze podat námitky ani odvolání. Proto je podle žalobce napadené rozhodnutí neplatné. 4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě zejména uvedla, že z oznámení zaměstnavatele věděla jen to, že žalobce pro uvedenou společnost vykonával výdělečnou činnost, nemohla však vědět, ve kterých měsících byla žalobci zaúčtována mzda převyšující rozhodnou částku pro účast na důchodovém pojištění. O. s. s. z. P. (dále jen „OSSZ“) v roce 2018 provedla kontrolu u zaměstnavatele žalobce, při níž zjistila, že v v letech 2016 a 2017 nezaslal OSSZ formulář Hlášení o zaměstnání poživatele předčasného starobního důchodu; svou povinnost tak zaměstnavatel splnil až dne 23. 7. 2018. V rozhodnutích žalované se mluví o předčasném či předčasném starobním důchodu proto, že žalobce požádal o přiznání starobního důchodu před dosažením důchodového věku, a takto podle § 31 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 213/2016 Sb. (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) mu byl též starobní důchod přiznán. Zákon o důchodovém pojištění přitom v § 37 odst. 2 stanoví, že výplata důchodu podle § 31 nenáleží do dosažení důchodového věku, pokud je mj. vykonávána výdělečná činnost. K ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu pak žalovaná uvedla, že roli odvolání v tomto případě plní námitky podle § 88 odst. 1 organizačního zákona, a protože prvostupňové rozhodnutí bylo změněno podle § 88 odst. 8 organizačního zákona na základě námitek žalobce, část věty za první středníkem § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu se nepoužije. Žalovaná v závěru navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou. 5. Žalobce v replice uvedl, že je pravda, že požádal o přiznání důchodu před dosažením důchodového věku, v rozhodnutí ze dne 17. 9. 2015 mu však byl přiznán starobní důchod, a to bez uvedení jakýchkoliv podmínek pro jeho výplatu či zrušení a aniž by se zde uváděly alternativní názvy užívané žalovanou v napadeném rozhodnutí. Žalobce proti rozhodnutí o přiznání důchodu nepodal námitky, proto platí to, co bylo uvedeno v rozhodnutí ze dne 17. 9. 2015, a jakékoliv dodatečné vyjádření žalované k názvu důchodu jsou jen účelovými spekulacemi. Navíc z citace § 37 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění vyplývá, že rozhodující je výdělečná činnost, nikoliv výše výdělku, takže již na základě oznámení z listopadu 2016 měla žalovaná k dispozici všechny potřebné informace, nehledě na již v žalobě zmiňovanou pasáž formuláře, z níž plyne, že zaměstnavatel žalovanou informoval o vzniku pracovního poměru, který zakládá účast na pojištění. Žalovaná tedy měla jednat neprodleně a přinejmenším informovat žalobce o hrozbě odebrání přiznaného důchodu, který by tak mohl změnit své rozhodnutí. Pokud jde o ztrátu možnosti odvolání, žalobce poukazuje na poučení napadeného rozhodnutí, v němž byl výslovně poučen o tom, že nelze podat námitky a odvolání se nepřipouští. Žalobce též poukazuje na různě uváděná ustanovení právních předpisů (§ 118/§ 118a) a na dlouhou dobu řízení. S ohledem na uvedené na své žalobě trvá. 6. Ze správního spisu soud zjistil, že se žalobcem byla dne 5. 8. 2015 sepsána žádost o přiznání starobního důchodu před dosažením důchodového věku ode dne 17. 8. 2015, v níž mimo jiné svým podpisem potvrdil prohlášení, že ode dne 17. 8. 2015 nebude vykonávat výdělečnou činnost ani samostatnou výdělečnou činnost. Rozhodnutím ze dne 17. 9. 2015 žalovaná žalobci přiznala ode dne 17. 8. 2015 starobní důchod podle § 31 zákona o důchodovém pojištění. 7. Dne 14. 8. 2018 žalovaná obdržela hlášení OSSZ o tom, že OSSZ kontrolou u zaměstnavatele žalobce zjistila, že je zaměstnán jako poživatel předčasného starobního důchodu. Připojen byl originál formuláře, v němž zaměstnavatel dne 23. 7. 2018 s odkazem na § 41 zákona o důchodovém pojištění potvrdil, že oznamuje, že žalobce jako poživatel starobního důchodu podle § 31 zákona o důchodovém pojištění, který dosud nedosáhl důchodového věku, u něj od 10. 11. 2016 vykonává zaměstnání zakládající účast na důchodovém pojištění. 8. V návaznosti na to žalovaná prvostupňovým rozhodnutím ze dne 5. 9. 2018 jako prvním úkonem v řízení s odkazem na § 118a odst. 2 organizačního zákona uložila žalobci, aby jí vrátil do 8 dnů od právní moci rozhodnutí přeplatek na starobním důchodu ve výši X Kč, který vznikl za období od 10. 11. 2016 do 4. 8. 2017. V odůvodnění poukázala na to, že žalobci podle § 37 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění nenáleží výplata starobního důchodu přiznaného podle § 31 téhož zákona do dosažení důchodového věku, pokud vykonává mj. výdělečnou činnost. Protože žalobce v období od 10. 11. 2016 do 4. 8. 2017 vykonával výdělečnou činnost v rozsahu zakládajícím podle § 27 zákona o důchodovém pojištění účast na pojištění, což žalovaná zjistila hlášením ze dne 25. 7. 2018, vznikl žalobci přeplatek ve výši uvedené ve výroku. Odpovědnost žalobce za přeplatek podle § 118a odst. 2 organizačního zákona je přitom objektivní, bez zřetele na zavinění. 9. Žalobce podal dne 24. 9. 2018 námitky, v nichž uvedl, že nebyl informován o tom, že by s ním bylo nějaké řízení zahájeno a nedostal možnost se k věci vyjádřit a i přes poučení o odkladném účinku námitek mu byl zablokován bankovní účet, v důsledku čehož je bez prostředků. Dále namítal, že žádné hlášení nepodával, k tomu není ze zákona povinen ani oprávněn, jelikož to je povinností zaměstnavatele, který své povinnosti plnil každý měsíc počínaje přihláškou zaměstnance v listopadu 2016. Žalovaná tak již od listopadu 2016 (a nikoliv až z hlášení ze d