10 As 229/2014 — Nejvyšší správní soud

43 A 166/2018- 28 - text 17 43 A 166/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci žalobce: J. V., bytem X, zastoupený advokátem JUDr. Pavlem Kiršnerem, sídlem Rumunská 1720/12, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 81/11, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2018, č. j. 121173/2018/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl jeho odvolání proti usnesení Obecního úřadu Líbeznice (dále jen „stavební úřad“) ze dne 14. 6. 2018, č. j. 3801/18/Dpo, sp. zn. 4005/17/SÚ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí potvrdil. Stavební úřad prvostupňovým rozhodnutím podle § 66 odst. 1 písm. f) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“) zastavil řízení o prodloužení lhůty k dokončení stavby rodinného domu, krytého stání pro automobil, elektrické, vodovodní a kanalizační přípojky, odběrného plynového zařízení a STL plynovodní přípojky na pozemku p. č. X (původně p. č. X) v katastrálním území X, která byla povolena rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 26. 10. 2007, č. j. 01354/07/SÚ/4, jež nabylo právní moci dne 27. 11. 2007. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že nebylo možné rozhodovat o prodloužení lhůty k dokončení stavby, u které stavební povolení k jejímu provedení pro nezahájení stavebních prací žalobcem v zákonem stanovené lhůtě pozbylo platnosti. 2. V prvním žalobním bodu žalobce vytkl žalovanému formální chyby, kdy žalovaný v napadeném rozhodnutí nesprávně uvedl datum nabytí právní moci stavebního povolení (namísto správného dne 27. 11. 2007 je uvedeno 28. 11. 2009) a dále nesprávně uvedl název katastrálního území (namísto správného území X je uvedeno X). 3. Ve druhém žalobním bodu žalobce namítl, že v období dvou let od vydání stavebního povolení byly provedeny stavební úpravy daného pozemku, které směřovaly k provedení stavby. Jde především o terénní úpravy, kdy byla na pozemek p. č. X v roce 2008 navezena zemina, výkopové práce a výstavbu oplocení, které znázorňuje projektová dokumentace, na jejímž základě bylo vydáno stavební povolení. 4. Žalobce má za to, že oplocení, jež souvisle přechází z pozemku p. č. X na pozemek p. č. st. X, je vystavěno podle projektové dokumentace. Nesouhlasí s žalovaným, že údaje o oplocení v projektové dokumentaci byly pouze informativní, neboť nebylo blíže specifikováno. Pokud považoval stavební úřad popis za nedostatečný, měl při posuzování podkladů pro vydání stavebního povolení vyzvat žalobce k jeho doplnění. Jestliže tak neučinil, schválil oplocení dle projektové dokumentace. 5. Dále žalobce uvedl, že kromě oplocení byly vystavěny též opěrné zdi, jež stejně jako oplocení přesahují z pozemku p. č. st. X na pozemek p. č. X. Tyto zdi žalobce musel zhotovit proto, aby předešel sesuvu okolní části pozemku při odstranění stodoly na pozemku p. č. X. Opěrné zdi byly rovněž zakresleny v projektové dokumentaci. Pokud žalovaný uváděl, že tyto práce souvisí pouze s odstraňováním stavby na pozemku p. č. st. X, nikoli s novou stavbou na pozemku p. č. X, žalobce namítl, že pokud by neměl v úmyslu stavět na pozemku p. č. X novou stavbu, stačilo by svah zpevnit jiným způsobem. Žalobce však v rámci bouracích prací postavil opěrnou zeď i na pozemku p. č. X za účelem srovnání, resp. zpevnění terénu a postavení stavby nové. Bez tohoto zpevnění by nebyla výstavba rodinného domu možná. Stavbu opěrných zdí proto nelze považovat za pouhé přípravné práce. K tomu žalobce odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 529/05. 6. K výkopovým pracím žalobce uvedl, že v roce 2008 provedl terénní úpravy, srovnání terénu 1 m pod budoucí navrhovaný terén a navážku zeminy na pozemek p. č. X ve vrstvě kolem jednoho metru. Předtím musel realizovat opěrné zdi, které byly nezbytné pro tyto i další terénní úpravy. Po realizaci opěrných zdí nelze podle názoru žalobce považovat návoz zeminy a srovnání terénu za přípravné práce. Žalobce má za to, že opěrné zdi byly nepřímo zkolaudovány při doložení změn před dokončením stavby v roce 2009. Žalobce se neztotožnil s názorem stavebního úřadu, dle kterého žalobce v souvislosti s vybudováním opěrných zdí nedbal na řádnou přípravu stavby a nezajistil zpracování projektové dokumentace stavby oprávněnou osobou. Žalobce má naopak za to, že stavební úřad měl při vydání povolení k bouracím pracím na pozemku p. č. st. X žalobce upozornit na možné problémy, které mohou nastat. Jelikož žalobce až při realizaci bouracích prací zjistil, že by mohl nastat problém, zahájil stavbu zpevněním základu a učinil opatření proti sesuvu půdy, aby následně mohl ve stavbě pokračovat. 7. Žalobce nesouhlasil se závěry žalovaného, že stavební úřad správně posoudil, že stavba nebyla zahájena, jelikož žalobce na pozemku p. č. X provedl srovnání terénu a opěrné zdi s oplocením, které neměl povoleny, a že tyto práce jednoznačně nesměřovaly k provedení stavby rodinného domu. Žalobce činil v dobré víře veškeré práce směřující k provedení stavby. Trval na tom, že stavbu ve stanovené lhůtě započal. Oplocení a opěrné zdi nelze považovat za nedovolené, neboť byly zaneseny v technických plánech projektových dokumentací, které byly stavebním úřadem schváleny a na jejichž základě byl žalobci udělen kolaudační souhlas s užíváním domu na pozemku p. č. st. X. K posouzení prací směřujících k provedení stavby žalobce odkázal na usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 40/09. 8. Ve třetím žalobním bodu žalobce namítl, že se žalovaný nezabýval tím, zda je tvrzení stavebního úřadu o tom, že žalobce se stavebním úřadem od vydání stavebního povolení nekomunikoval a neprokazoval plnění podmínek, za kterých bylo povolení vydáno, pravdivé. K tomu uvedl, že se stavebním úřadem komunikoval v roce 2009 v souvislosti s vedeným řízením o změně stavby před dokončením, kde byly všechny výše uvedené úpravy zaznamenány a nepřímo zkolaudovány a ověřeny. 9. Ve čtvrtém žalobním bodu pak žalobce uvedl, že při projednávání daného případu byly porušeny základní zásady činnosti správních orgánů. Dle žalobce byl porušen § 2 odst. 3 s. ř. tím, že žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že některé podklady, které pro dokreslení svých tvrzení žalobce uvedl, jsou již nepřezkoumatelné, a neshledal žalobcem provedené stavební práce jednáním v dobře víře, že jde o zahájení stavby. S tím dle žalobce souvisí též zásada zakotvená v § 3 s. ř. Stavební úřad dle žalobce porušil též zásadu zdvořilosti stanovenou v § 4 odst. 1 s. ř., když v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí označil názor žalobce za „úplnou aroganci“ a za „scestný“. Toto vyjádření považuje žalobce za nepřiměřené, nevhodné a v rozporu s uvedenou zásadou. S ohledem na všechny výše uvedené žalobní námitky žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí žalovaného zrušeno. 10. Žalovaný navrhl žalobu pro nedůvodnost zamítnout. Ve svém vyjádření zopakoval argumentaci uvedenou v odůvodnění napadeného rozhodnutí. 11. V replice žalobce s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2013 (správně 2003 – pozn. soudu), sp. zn 22 Cdo 2088/2001, doplnil, že stavba rodinného domu č. p. X na pozemku p. č. st. X jako věc v právním slova smyslu zanikla již okamžikem, kdy přestalo být zjevné řešení prvního podlaží stavby původní, a každá další činnost žalobce, která směřovala pod úroveň povrchu, musela být chápána jako činnost směřující k provedení stavby nové. Zopakoval, že opěrné zdi stavební úřad v roce 2009 nepřímo zkolaudoval v rámci řízení o změně stavby před dokončením na pozemku p. č. st. X, jelikož šlo o stavební úpravy na pozemku p. č. X, pro který bylo vydáno předmětné stavební povolení na dům s plotem a podezdívkou. Tím stavební úřad dle žalobce stvrdil započetí stavby na pozemku p. č. X. Pokud by opěrná zeď přesahující z pozemku p. č. st. X na pozemek p. č. X nebyla v souladu se stavebním povolením vydaným pro stavbu na pozemku p. č. X, neměla být změna stavby povolena. Tím, že stavební úřad změnu stavby povolil, zlegalizoval stavbu zdi, jejímž účelem bylo zabránit sesuvu půdy pro zabezpečení dalších stavebních prací. Žalobce rovněž upozornil, že jedna z opěrných zdí není tvořena zdí původně odstraněného domu č. p. X, nýbrž jde o zcela novou betonovou zeď. Co se týče oplocení, žalobce poukázal na to, že plot podél pozemní komunikace podléhal podle § 103 odst. 1 písm. d) stavebního zákona ve znění účinném ke dni 26. 10. 2007 minimálně ohlášení, a proto informaci o oplocení uvedenou v technické zprávě nelze považovat pouze za informativní nebo doplňkovou. Plot na zápa