3 Afs 94/2016 — Nejvyšší správní soud

43 Af 29/2020- 146 - text 15 43 Af 29/2020 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Čížka a soudců JUDr. Bc. Kryštofa Horna a Mgr. Ing. Lenky Bursíkové ve věci žalobkyně: HeliNav, s. r. o., IČO: 27601722 se sídlem x zastoupená advokátem Mgr. Ondřejem Mikulášem sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2018, č. j. 10714/18/5300-22441-711776, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podle hlavy druhé, dílu prvního, části první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou dne 5. 5. 2020, domáhala zrušení shora označeného napadeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání podané jménem žalobkyně a potvrdil dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 18. 8. 2016, č. j. 3704223/16/2102-52521-209203, kterým správce daně doměřil žalobkyni za zdaňovací období měsíce ledna roku 2014 daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) ve výši 2 707 697 Kč a stanovil jí povinnost uhradit penále ve výši 541 539 Kč (dále jen „platební výměr“). 2. Žalobkyně tvrdila, že je žaloba včasná, neboť jí napadené rozhodnutí bylo účinně doručeno až 6. 3. 2021. Žalovaný i správce daně sice napadené rozhodnutí doručil Ing. J. J- (dříve P.; dále označena jen jako „Ing. J.“ nebo „zmocněnkyně“), a to na základě plné moci ze dne 14. 1. 2013, doručené správci daně dne 1. 2. 2013 (dále jen „dotčená plná moc“). Tu však jednatel žalobkyně nikdy nepodepsal, jeho podpis na dotčené plné moci není pravý. To žalobkyně navrhla prokázat předloženým znaleckým posudkem PhDr. J. V., znalce z oboru písmoznalectví (dále jen „písmoznalecký posudek“). Jde přitom o generální daňovou plnou moc a zmocněnkyně není daňovou poradkyní, což je nestandardní. Žalobkyně uvedla, že zmocněnkyně je jednatelkou společnosti QUICK účetnictví s. r. o., IČO: 27169278 (dříve Účetnictví on-line, s.r.o.; dále jen „Účetnictví on-line“), která jí poskytovala služby účetnictví a která připravovala daňová přiznání k DPH, což navrhla prokázat fakturami za období června a prosince 2015. Žalobkyně shrnula, že nebyla během daňové kontroly, v doměřovacím ani odvolacím řízení zastoupena a neměla o těchto postupech a řízeních povědomí až do února 2020. O existenci napadeného rozhodnutí se tehdy dozvěděla v rámci neformální komunikace se správcem daně ve věci jiné daňové povinnosti žalobkyně a požádala o jeho doručení. Žalobkyně však výše uvedená tvrzení výslovně za žalobní bod neoznačila. 3. Popsala, že v roce 2014 její ekonomická činnost spočívala mimo jiné v nákupu a prodeji motorových vozidel, kterými měla získat prostředky na provozování letecké přepravy a provádění leteckých prací, čímž se zabývá nyní. V projednávané věci jde o dodání nákladních vozidel společností VAT Finance SE, DIČ: CZ29128536 (dále jen „VAT Finance“) žalobkyni a následně společnosti Trust logistic s. r. o., DIČ: CZ24256927 (dále jen „Trust logistic“). 4. Jako první žalobní bod žalobkyně namítla, že žalovaný posuzoval nárok na odpočet DPH podle pravidel vztahujících se na prokazování daňového podvodu, přičemž zjišťoval ekonomický smysl dodavatelského řetězce. V tomto řetězci však nedošlo k neodvedení daně. Finanční orgány odepřely odpočet jen na základě dojmu, že obchody s nákladními vozidly působí nedůvěryhodně. Žalovaný nevysvětlil, jakou souvislost má jeho subjektivní názor s ekonomickým smyslem transakce ani to, že daňové doklady vystavené dodavatelem vozidel byly podepsány jednatelem žalobkyně. Při tom právní řád umožňuje tzv. self-billing. Odpočet by mohl být odepřen jen tehdy, pokud by byl prokázán daňový podvod, a to jen tehdy, pokud o něm žalobkyně věděla či mohla vědět. Druhým žalobním bodem žalobkyně namítla, že žalovaný nesprávně vyhodnotil sjednanou výhradu vlastnictví, dovodil-li, že žalobkyně nemohla být vlastníkem prodávaných vozidel z toho důvodu, že je dodavateli zaplatila až poté, co je prodala odběrateli. Zákonná úprava DPH však vychází z ekonomického vlastnictví, sjednání výhrady vlastnictví nemá na dodání zboží z pohledu zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 31. 12. 2015 (dále jen „zákon o DPH“) vliv. Třetím žalobním bodem pak namítla, že žalovaný nezákonně odmítl provést jí navržený výslech svědka, kterým mělo být prokázáno skutečné dodání zboží odběrateli. K tomu žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl jen, že to, že nedošlo k odepření nároku na odpočet u odběratele, neznamená, že se transakce skutečně uskutečnily. Žalobkyně považuje za nelogické, že správce daně na jednu stranu měl informaci o tom, že žalobkyně odběrateli (společnosti Trust logistic) dodávala vozy, a na druhou stranu odmítl, že by si vozy vůbec žalobkyně pořídila (od společnosti VAT Finance). Výslechem R. F., jednatele společnosti Trust logistic, mělo být prokázáno, že vozidla byla dodána, čímž by vyvstala nutnost vysvětlit, jak je možné, že je žalobkyně předtím nenabyla. Žalovaný však výslech neprovedl s tím, že žalobkyně nesdělila, co jím má být prokázáno. Žalovaný tedy rezignoval na zjištění skutkového stavu. 5. Žalovaný ve vyjádření namítl opožděnost žaloby. Za zásadní označil skutečnost, že k výpovědi dotčené plné moci došlo až 29. 11. 2019. Do daňové informační schránky žalobkyně, zřízené dne 2. 6. 2008, měla přístup jak zmocněnkyně, tak jednatel žalobkyně. Žalobkyně si na základě přehledu písemností v její daňové informační schránce, mezi nimiž byla i předmětná plná moc, musela být vědoma jak existence dotčené plné moci, tak probíhající daňové kontroly na DPH, platebního výměru, odvolání i napadeného rozhodnutí. Zmocněnkyně podávala za žalobkyni daňová přiznání (ze své datové schránky, nikoliv z datové schránky společnosti Účetnictví on-line), kontrolní hlášení však byla podávána žalobkyní. Lze tak dovodit, že musela vědět o dotčené plné moci, neboť by v opačném případě docházelo k duplicitnímu podávání daňových přiznání a kontrolních hlášení. Žalovaný pak upozornil, že dne 29. 9. 2016 se jednatel žalobkyně zúčastnil jednání se správcem daně, o němž byl vyhotoven protokol č. 4059697/16/2102-60563-205410 (dále jen „protokol z 29. 9. 2016“), a to spolu se zmocněnkyní, u níž je v protokolu z 29. 9. 2016 uvedeno „Zástupce daňového subjektu, Zastupování na základě generální plné moci“. 6. V replice ze dne 24. 11. 2020 žalobkyně uvedla, že k odvolání dotčené plné moci dne 29. 11. 2019 přistoupila preventivně, neboť se až toho dne dozvěděla, že zmocněnkyni finanční orgány považují za generální daňovou zmocněnkyni žalobkyně. Fyzicky se pak se dotčenou plnou mocí seznámila až při nahlédnutí do daňového spisu dne 13. 12. 2019. Žalobkyně odmítá, že by odvoláním dotčené plné moci uznala či validovala nikdy neexistující zmocnění Ing. J.. K přístupu do daňové informační schránky žalobkyně uvádí, že její jednatel do ní nikdy nenahlížel, což mu ani žádný právní předpis neukládá. Zpřístupnění dotčené plné moci v ní tedy nikterak nehojí její nedostatek v podobě falešného podpisu jednatele. Společnost Účetnictví on-line měla na starosti přípravu daňových přiznání a jejich podávání na základě smluvního vztahu s touto společností, nikoliv se zmocněnkyní. Žalobkyně tedy neměla racionální důvod zasílat duplicitní daňová přiznání ani zjišťovat, z čí datové schránky jsou doručována. K protokolu z 29. 9. 2016 žalobkyně uvedla, že přítomnost zmocněnkyně si jednatel žalobkyně odůvodňoval jejím působením ve společnosti Účetnictví on-line. Jednání navíc proběhlo nestandardním způsobem, což je patrné z audiozáznamu, který navrhla k důkazu (avšak do konání ústního jednání ve věci nepředložila). Zmocněnkyně musela jednání předčasně opustit a s ohledem na to došlo k vyplnění a podepsání blanketního protokolu jednatelem žalobkyně i Ing. J. v předstihu. Zmocněnkyně si navíc zjevně nebyla vědoma svého postavení, když protokol podepsala jako třetí osoba na jednání zúčastněná. S první stranou protokolu, kde je zmocněnkyně uvedena jako zástupkyně žalobkyně, se jednatel žalobkyně z výše uvedených důvodů v průběhu jednání vůbec neseznámil, k doplnění tak mohlo dojít později. Žalobkyně navrhla k důkazu provedení svědecké výpovědi tří pracovnic správce daně přítomných při podpisu protokolu z 29. 9. 2016. Nad rámec výše uvedeného žalobkyně poukázala na to, že již v průběhu daňové kontroly měly finanční orgány porovnat podpis na dotčené plné moci alespoň s podpisy jednatele žalobkyně ve sbírce listin obchodního rejstříku. Podezření mělo vzbudit i to, že později Ing. J. přestala s finančními orgány komunikovat a bylo jí doručováno fikcí. V důsledku tohoto postupu bylo zasaženo do ústavního práva žalobkyně na obhajobu a spravedlivý proces, což zatížilo napadené rozhodnutí i celé předcházející řízení nezhojitelnou vadou. Skutečnosti vyplývající ze správního spisu 7. Ze správního spisu soud zjistil,