4 As 252/2019 — Nejvyšší správní soud

44 A 8/2019- 63 - text 14 44 A 8/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní JUDr. Věrou Šimůnkovou ve věci žalobce: R. M. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Pod Kaštany 245/10, Praha 6 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2018, č. j. 068523/2018/KUSK/OSA/ZAV takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Mělník (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 17. 4. 2018, č. j. 22200/DSA/18/TECH-M (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným spácháním přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2018 (dále jen „zákon o silničním provozu“). Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobce v žalobě namítl, že v daném místě obecní policie nebyla oprávněna měřit rychlost. K jednání žalobce mělo dojít na území obce Medonosy, avšak přestupek byl zjištěn automatizovaným prostředkem provozovaným Městskou policií Mělník, aniž by byla uzavřena veřejnoprávní smlouva podle § 3a zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obecní policii“). 3. Dále žalobce namítl, že správní orgány neprovedly úvahu o mimořádném snížení pokuty podle § 44 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). Správní orgány ani stručně neuvedly, že by aplikaci tohoto institutu zvážily. I pokud by k tomu neshledaly důvody, mělo se to projevit ve výčtu právních ustanovení ve výroku prvoinstančního rozhodnutí. Městský úřad v odůvodnění uvedl, proč je pokuta ve výši 1 500 Kč dostačující k nápravě pachatele, ale nezkoumal, proč by k tomu nevedla i pokuta nižší. Konstatování městského úřadu, že uložil pokutu na dolní hranici zákonného rozpětí, také nasvědčuje tomu, že opomněl existenci možnosti mimořádného snížení. Žalobce byl za své jednání potrestán téměř po jednom a půl roce a po celou dobu nebyl podezřelý ze spáchání přestupku, což podle jeho názoru svědčí o tom, že se již napravil. 4. Žalobce též správnímu orgánu I. stupně vytkl, že jej vyzval k uhrazení určené částky v nezákonné výši, v důsledku čehož nebylo řízení řádně zahájeno. Za přestupek bylo možné uložit příkazem na místě pokutu ve výši do 1 000 Kč. Žalobci byla určena částka 900 Kč, tedy u horní hranice zákonného rozpětí, což neodpovídá závažnosti přestupku. Na základě identických podkladů přitom byla žalobci následně uložena pokuta při dolní hranici. Hlavní motivací správního orgánu I. stupně bylo vydělat na přestupku peníze. 5. Dále žalobce vznesl řadu námitek, které se týkaly údajných vad výrokové části prvostupňového rozhodnutí. Ta podle žalobce předně neobsahuje dostatečně přesné vymezení místa spáchání přestupku. Silnice č. I/9 prochází celou obcí Medonosy a v různých úsecích platí různá úprava nejvyšší dovolené rychlosti, včetně zvýšení na 70 km/h. Zasahuje navíc až na samý konec obce, a proto nelze vyloučit, že bylo měřeno bezprostředně za značkou označující konec obce, nachází se zde odlišná úprava nejvyšší dovolené rychlosti, či nebyl dán materiální znak přestupku. K tomu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2017, č. j. 1 As 17/2017-28. Na fotografii z rychloměru nelze vidět žádný prvek typický pro obec. Výroková část podle žalobce dále neobsahuje uvedení nejvyšší dovolené rychlosti v místě spáchání přestupku. Není v něm ani popsána protiprávnost jednání, např. tím, že byla překročena nejvyšší dovolená rychlost o určitý počet km/h. Uvedení rychlosti 66 km/h nestačí, neboť to není samo o sobě protiprávní. Výroková část je pak také „nepřezkoumatelná“, neboť neobsahuje údaj o tom, jaká byla rychlost žalobce před odečtením odchylky v měření, v důsledku čehož nelze ověřit správnost této matematické operace. Ve výroku dále nebylo vymezeno, zda žalobce překročil rychlost jednorázově, nebo v určitém delším úseku. Konečně žalobce výroku vytýkal, že z něj není zřejmé, v čem mělo spočívat porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích. Podle žalobce zde musí být slovně uvedena skutková podstata přestupku, jejíž znaky jednání řidiče naplňuje. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2017, č. j. 29 A 112/2015-33. 6. V dalším žalobním bodě žalobce namítl, že obecní policie v rozporu s § 24b odst. 2 zákona o obecní policii nezveřejnila informaci o zřízení automatického technického systému k pořizování záznamů. Záznam o měření rychlosti byl proto pořízen nezákonně a nebylo možné jej použít jako důkaz v přestupkovém řízení. Skryté zaznamenávání provozu obecní policií nemá oporu v zákoně. Napadené rozhodnutí je tudíž i nepřezkoumatelné, neboť správní orgány opomněly posoudit, zda byla informace o zřízení automatického technického systému uveřejněna. 7. Žalobce dále namítal, že obecní policie nevykonávala měření rychlosti na místě určeném policií, jak vyžaduje § 79a zákona o silničním provozu. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2017, č. j. 9 As 274/2016-37. 8. V posledním žalobním bodě žalobce namítl, že v řízení nebylo prokázáno zavinění u protiprávního jednání řidiče. Podle § 125f odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu musí jednání řidiče vykazovat znaky přestupku podle tohoto zákona. Žalobce se domnívá, že mezi tyto znaky náleží i zavinění, což dovozuje z § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky. Odkázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 3. 2018, č. j. 28 A 15/2016-46. 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že mezi městem Mělník a obcí Medonosy byla uzavřena veřejnoprávní smlouva o výkonu přenesené působnosti, která je veřejně dostupná na webových stránkách obce Medonosy a byla uveřejněna ve Věstníku právních předpisů Středočeského kraje. Žalobce nesplnil zákonné podmínky pro mimořádné snížení pokuty. Jde o běžný dopravní přestupek bez zvláštních okolností a žalobce v řízení žádné ani nespecifikoval. Správní orgány jsou povinny odůvodnit použití tohoto institutu a nikoliv jeho nepoužití. Při stanovení určené částky správní orgány přihlédly ke skutečnosti, že se jednalo o porušení povinnosti řidiče přizpůsobit rychlost jízdy v obci, což je závažné jednání, a nebyly zjištěny žádné polehčující okolnosti. Částka byla stanovena v rámci zákonného rozpětí. Ustanovení § 125c odst. 7 zákona o silničním provozu navíc v době spáchání přestupku neobsahovalo písm. d), na nějž žalobce odkazuje. Z obsahu výroku je jasné, že k porušení pravidel došlo tím, že nebyla respektována nejvyšší dovolená rychlost v obci 50 km/h podle § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Místo spáchání přestupku bylo specifikováno v souladu s vymezením měřeného úseku Policií ČR a je uvedeno na fotografii z měření. Bylo zjištěno automatizovaným technickým prostředkem, který se na daném místě nachází již od roku 2015. Skutková podstata přestupku překročení dovolené rychlosti není vázána na konkrétní místo nebo delší úsek. Jednání spočívá v překročení rychlosti, nikoliv v době trvání. Délka úseku i čas jsou uvedeny na fotografiích z měření. Protiprávní jednání řidiče je ve výroku dostatečně popsáno a v odůvodnění je i slovně popsána skutková podstata. Informace o zřízení automatického technického systému k pořizování záznamů byla zveřejněna prostřednictvím webových stránek města Mělník. O umístění automatizovaného prostředku rozhodla Policie ČR pod č. j. KRPS-94365-3/ČJ-2015-010606. U přestupku provozovatele vozidla se nezjišťuje zavinění řidiče, nýbrž postačí, že jeho jednání vykazuje znaky přestupku. K vyloučení zavinění řidiče by muselo být provedeno dokazování, které měl iniciovat žalobce sdělením osoby řidiče. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl a přiznal mu náhradu nákladů řízení za písemná podání v paušální výši. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 10. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že dne 29. 8. 2017 Městská policie Mělník oznámila správnímu orgánu I. stupně podezření ze spáchání přestupku překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci podle § 125 odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu, zjištěného pomocí automatizovaného technického prostředku. Ke spáchání mělo dojít dne 28. 8. 2017 v 6:52 hodin na silnici č. I/9 v obci Medonosy ve směru jízdy na Mělník. Nezjištěnému řidiči vozidla s registrační značkou X byla naměřena úseková rychlost 69 km/h v místě, kde nejvyšší dovolená rychlost činila 50 km/h. Provoz