1 Azs 55/2006 — Nejvyšší správní soud

49 Ad 3/2021- 24 - text 8 49 Ad 3/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci žalobkyně: M. M., narozená X bytem X zastoupená advokátkou Mgr. Michaelou Dvořáčkovou sídlem Sokolovská 32/22, 186 00 Praha 8 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 11. 2020, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 25. 1. 2021, domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 25. 11. 2020, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla její námitky a potvrdila svá rozhodnutí č. I a č. II ze dne 17. 8. 2020, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí č. I a č. II“), a to konkrétně v té části výroku, jíž bylo jako správné potvrzeno prvostupňové rozhodnutí č. II. Prvostupňovým rozhodnutím č. I žalovaná žalobkyni podle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 315/2019 Sb. (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) za období od 23. 2. 2016 přiznala invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 4 813 Kč měsíčně a dále vyčíslila jeho výši v následujících obdobích v návaznosti na data účinnosti jednotlivých valorizačních předpisů. Současně prvostupňovým rozhodnutím č. II rozhodla podle § 115a odst. 1 písm. c) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 255/2020 Sb. (dále jen „organizační zákon“) tak, že doplatek invalidního důchodu ve výši 296 742 Kč, který žalobkyni náleží za období od 23. 2. 2016 do 23. 9. 2020, bude použit na úhradu splatného dluhu žalobkyně coby osoby samostatně výdělečně činné (dále jen „OSVČ“) na pojistném nebo penále v celkové výši 574 815 Kč. 2. Žalobkyně pokládá prvostupňové rozhodnutí č. II za nesprávné (nezákonné), jelikož je podle ní v rozporu se zásadou spravedlnosti a rovnosti zakotvenou v čl. 1 Listiny základních práv a svobod, která byla jako součást ústavního pořádku České republiky vyhlášena usnesením předsednictva České národní rady pod č. 2/1993 Sb. (dále jen „Listina“). Žalovaná nedodržela ani zásady stanovené v § 2 odst. 3 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalobkyně má na rozdíl od žalované za to, že není přípustné postihnout doplatek invalidního důchodu, aniž by se na toto postižení obdobně vztahovala pravidla o nezabavitelných částkách mzdy podle § 278 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 191/2020 Sb. (dále jen „občanský soudní řád“). Doplatek přece představuje (pouze) souhrn měsíčních částek invalidního důchodu a nelze zvýhodnit osoby, kterým byly vypláceny částky invalidního důchodu měsíčně, oproti těm osobám, kterým byly měsíční částky vyplaceny najednou za celé období. Byla-li by proto v případě výkonu rozhodnutí stanovena nezabavitelná částka, je nutné shodně postupovat i v případě započtení týkajícího se důchodu za období do účinnosti zákona č. 259/2017 Sb. – do té doby totiž nebylo započtení namísto výkonu rozhodnutí možné. Správná podle názoru žalobkyně není ani úvaha žalované, že nepravá retroaktivita je v dané věci přípustná. Byť v obecné rovině žalobkyně se žalovanou souhlasí, namítá, že i z rozhodovací praxe Ústavního soudu vyplývá, že z přípustnosti nepravé retroaktivity existují výjimky. 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že na základě prvostupňového rozhodnutí č. II žalovaná provedla započtení doplatku invalidního důchodu na splatný dluh žalobkyně na pojistném OSVČ, takže její dluh se od té doby snížil a činí 278 073 Kč (od té doby přitom již k žádné úhradě na dluh nedošlo). Žalovaná zdůraznila, že organizační zákon je ve vztahu k občanskému soudnímu řádu zákonem speciálním, a má tedy aplikační přednost. Ustanovení § 115a odst. 1 organizačního zákona je kogentní, neměla tak žádný prostor pro správní uvážení. Jelikož neodkazuje na § 278 občanského soudního řádu, nelze toto ustanovení při zápočtu použít. Nadto doplatek důchodu nemá alimentační povahu na rozdíl od mzdy či pravidelných splátek důchodu, a i proto není možné použít ustanovení občanského soudního řádu o nezabavitelných částkách. Nelze tedy dospět k jinému závěru, než že celý doplatek důchodu lze použít na úhradu zákonem vymezených přeplatků a dluhů. Ostatně zákonnost této (běžné) praxe konstatoval i Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 5. 2019, č. j. 41 Ad 30/2018-66, a potvrzuje ji i komentářová literatura k § 115a organizačního zákona dostupná v ASPI. Započtení vzájemných pohledávek je v souladu s veřejným zájmem na hospodárném nakládání s finančními prostředky státu, tudíž žalovaná neporušila § 2 odst. 4 správního řádu. Žalovaná postupovala v době vydání prvostupňových i napadeného rozhodnutí vždy podle (tehdy) platných a účinných právních předpisů, aplikovala proto organizační zákon ve znění novelizovaném zákonem č. 259/2017 Sb. Z přechodných ustanovení vyplývá, že zákonodárce se otázkou retroaktivity § 115a organizačního zákona zabýval, jako nepřípustnou ale uznal pouze retroaktivitu § 115a odst. 3, nikoliv odst. 1 organizačního zákona. Žalobkyně přitom nespecifikovala, proč by projednávaná věc měla vyžadovat výjimku z obecně přípustného principu nepravé retroaktivity. Žalovaná proto soudu navrhla, aby žalobu zamítl. 4. V replice žalobkyně vyzdvihla, že se rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2019, č. j. 41 Ad 30/2018-66, od případu žalobkyně liší. Na rozdíl od zmiňované věci totiž žalobkyně v minulosti nepobírala neoprávněně důchod, a nevznikl tak přeplatek, který by byla povinna vrátit. Žalobkyni v minulosti nebylo vypláceno vůbec nic a byla jí odebrána celková částka doplatku, který jí náležel. Není tedy na nule, ale v mínusu. Cílem státu a veřejným zájmem však nemůže být, aby vymohl částky (zcela nepřiměřené penále) s tím důsledkem, že poškodí ty nejzranitelnější. Žalovanou citovaný komentář přitom nebere v potaz Listinu ani to, jaký dopad má komentované ustanovení na osoby, jimž osud nebyl nakloněn. 5. Při jednání žalobkyně vedle zopakování námitky retroaktivní aplikace práva rozvinula argumentaci právní úpravou výkonu rozhodnutí, když kromě § 278 odkázala též na § 286 občanského soudního řádu, požadující výpočet nezabavitelné částky i v případě výplaty mzdy za několik měsíců najednou. Dále žalobkyně poukazovala na to, že aplikovanou právní úpravu považuje za protiústavní pro rozpor s čl. 30 odst. 1 Listiny, jelikož jejím prostřednictvím stát zcela odpírá nemocným prostředky v situaci, kdy zde není důvod, aby s nimi jako stát jednal odlišně než při výkonu rozhodnutí. Na podporu tvrzení, že byla poškozena, také žalobkyně předložila tabulku zachycující vývoj výše nezabavitelné částky od roku 2010, z níž plyne, že tato částka byla vždy vyšší než částka invalidního důchodu přiznaná žalobkyni. Žalobkyně dále nově vznesla námitku, že došlo k nesrovnalostem, když částku, kterou vysoudila na státu v rámci odpovědnosti za újmu způsobenou jí nezákonným rozhodnutím, obratem použila na úhradu pojistného, neboť tato částka byla započtena na penále a pojistné tím způsobem, že na pojistné a penále za rok 2004 a 2005 došlo k započtení naposledy. Kdyby žalovaná uhrazené částky započetla na nejstarší pohledávky, nevznikl by žalobkyni tak vysoký dluh na penále a z doplatku invalidního důchodu by jí ještě něco zbylo a tento zbytek by žalobkyně mohla použít na úhradu pojistného. V důsledku nezaplaceného pojistného totiž žalobkyně neměla v té době nárok na žádné dávky sociální podpory. Žalovaná odkázala na obsah svého písemného podání, konstatovala, že postupovala plně v souladu s ustanovením § 115a odst. 1 písm. c) organizačního zákona a navrhla žalobu zamítnout. 6. Soud poté, co ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a že napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., jej přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl soud povinen přihlédnout z moci úřední, neshledal. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná. 7. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 22. 1. 2020 žalobkyně uplatnila na Okresní správě sociálního zabezpečení Nymburk (dále jen „OSSZ“) žádost o přiznání invalidního důchodu ode dne vzniku nároku. Protože podle posudku posudkové lékařky OSSZ ze dne 29. 4. 2020 pracovní schopnost žalobkyně od 23. 2. 2016 trvale poklesla v důsledku jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 45 % a podáním ze dne 8. 7. 2020 žalobkyně doložila, že doplatila dlužné pojistné za rok 2011, vydala žalovaná prvostupňové rozhodnutí č. I, jímž žalobkyni od 2