6 As 69/2016 — Nejvyšší správní soud

51 A 61/2020- 68 - text 11 51 A 61/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Josefa Straky ve věci žalobců: a) R. K. bytem X b) B. K. bytem X oba zastoupeni advokátem Mgr. Jiřím Kokešem sídlem Na Flusárně 168, 261 01 Příbram III proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v zakrytí a odstranění reklamních zařízení na pozemku p. č. X v k. ú. a obci P. takto: I. Žaloba se v rozsahu, v němž směřuje proti zakrytí jednoho reklamního zařízení na pozemku p. č. X v k. ú. a obci P. dne 11. 3. 2020, se odmítá. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobci se společnou žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu třetího zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odeslanou dne 4. 6. 2020, domáhali určení, že zakrytí jednoho reklamního zařízení dne 11. 3. 2020 a odstranění dvou reklamních zařízení dne 16. 4. 2020 na pozemku p. č. X v k. ú. a obci P. (dále jen „sporný pozemek“) je nezákonným zásahem žalovaného, a současně požadovali, aby soud žalovanému přikázal obnovit stav před těmito zásahy a dále již nepokračovat v porušování práva žalobců na umístění reklamních zařízení na sporném pozemku. 2. Žalobci uvedli, že jsou polovičními podílovými spoluvlastníky sporného pozemku o výměře 3 160 m2 (druh pozemku: orná půda) a současně pozemku p. č. X o výměře 20 m2 zastavěného stavbou č. e. X, P., (dále jen „stavba skladu“) která žalobcům podnikajícím v oboru zámečnictví a nástrojářství (v rámci čehož vyrábějí reklamní poutače, ploty, mříže, vrata a další konstrukce) slouží ke skladování zboží a dalších věcí. Žalobci na sporném pozemku přiléhajícím v km 14,95 až 15,3 k silnici č. I/18 (ulice E., P.) umístili v souladu s právními předpisy reklamní zařízení. 3. Výzvou ze dne 13. 8. 2019 je žalovaný podle § 31 odst. 9 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném od 1. 1. 2020 (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) vyzval k odstranění reklamních zařízení s tím, že se nacházejí v ochranném pásmu komunikace. Žalobci reklamní zařízení dne 10. 9. 2019 zakryli, i když měli ve shodě s vyjádřením Ředitelství silnic a dálnic České republiky (dále jen „ŘSD“) ze dne 26. 5. 2010 za to, že se reklamní zařízení nachází v souvisle zastavěném území obce. Dne 10. 3. 2020 však jeden reklamní poutač po předchozím oznámení žalovanému odkryli v návaznosti na to, že dne 10. 2. 2020 byla dokončena stavba skladu. Žalovaný na to reagoval následující den opětovným zakrytím reklamního poutače a i přes následující vzájemnou komunikaci dne 16. 4. 2020 v dopoledních hodinách odstraněním dvou zakrytých reklamních zařízení žalobců. 4. Žalobci tyto kroky považují za nezákonné, jelikož dle § 30 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích se silniční ochranné pásmo zřizuje jen mimo souvisle zastavěné území obcí, přičemž žalobci jsou přesvědčeni, že realizací stavby skladu na základě územního souhlasu ze dne 11. 11. 2019, jíž bylo dne 16. 1. 2020 přiděleno evidenční číslo a byla zapsána do katastru nemovitostí, se stal sporný pozemek součástí souvisle zastavěného území obce podle § 30 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích. Za tímto účelem si žalobci nechali zpracovat dne 28. 4. 2020 Ing. Jaroslavem Mrázkem zaměření skutečného stavu budovy – výpočet nepřístupné vzdálenosti, z nějž vyplývá, že na daném území je postaveno pět budov odlišných vlastníků, kterým bylo přiděleno popisné či evidenční číslo a které jsou evidovány v katastru nemovitostí, a to stavba skladu, budova společnosti SOFTFLOOR.CZ s.r.o. na pozemku p. č. X, budovy společnosti Pekárna-cukrárna Hořovice s.r.o. na pozemku p. č. X a p. č. X (druhá ve spoluvlastnictví J. R.) a budova společnosti AUTO ČERNÝ spol. s r.o. na pozemku p. č. X, přičemž mezi jednotlivými budovami, jejichž půdorys se po obvodu zvětší o 5 m, není spojnice delší než 75 m. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě v první řadě namítá, že dvouměsíční lhůta pro podání žaloby proti zakrytí reklamního zařízení uplynula dne 11. 5. 2020, proto v této části je žaloba podle něj opožděná. Za nepřípustný považuje s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005-65, publikovaný pod č. 603/2005 Sb., též petit domáhající se vyslovení nezákonnosti zásahu. Žalovaný připomíná, že zakrytím a odstraněním reklamních zařízení došlo k ukončení zásahu a že soudní řád správní nepočítá s ochranou před aktuálně neexistujícími zásahy ani zásahy, které mohou nastat teprve v budoucnu, nejde-li o hrozbu opakování již učiněného zásahu, čímž se rozumí relativně samostatný zásah, který má věcnou i časovou souvislost s původním zásahem. K tomu, že by se jednalo o trvající a opakující se zásah přitom žalobci neunesli důkazní břemeno. 6. Pokud jde o věc samu, žalovaný namítá, že žalobci nedoložili rozhodnutí o povolení zřizovat a provozovat reklamní zařízení vydané silničním správním úřadem. Žalobci odkazované vyjádření ŘSD z 26. 5. 2010 není vydáno Ministerstvem dopravy ČR a je z doby před nabytím účinnosti zákona č. 196/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, (dále jen „zákon č. 196/2012 Sb.“) který podmínky umisťování reklamních zařízení změnil. Z § 30 odst. 9 zákona o pozemních komunikacích ve spojení s čl. II bodem 3 zákona č. 196/2012 Sb. plynula povinnost silničního správního úřadu nezákonné reklamní zařízení v silničním ochranném pásmu bez ohledu na to, zda bylo stavebním úřadem povoleno, odstranit. Nemůže tedy jít o nezákonný zásah. Sporná stavba přitom v době zahájení odstraňování reklamních zařízení (v srpnu 2019) nebyla v katastru nemovitostí evidována. Žalovaný připomíná, že důvodem odstraňování reklamních zařízení je bezpečnost či nevhodnost umístění reklamních zařízení na pozemní komunikaci či v jejím ochranném pásmu. Reklamní zařízení bez jakéhokoliv povolení si přitom nezasluhuje ochranu, neboť veřejným právem nelze chránit nezákonný stav. Jednání žalobců přitom žalovaný považuje za účelovou snahu zmařit odstranění nepovolených reklamních zařízení. S ohledem na to proto žalovaný navrhuje, aby byla žaloba zamítnuta. 7. Žalobci v replice uvedli, že žalobu považují za včasnou, protože k odstranění reklamních zařízení došlo až dne 16. 4. 2020. Dále pak poukázali na sdělení Městského úřadu Příbram, stavebního úřadu, (dále jen „stavební úřad“) ze dne 23. 6. 2020 o tom, že nebyly shledány důvody pro zahájení přezkumného řízení požadovaného žalovaným na základě tvrzení, že se sporná stavba nachází v silničním ochranném pásmu, přičemž stavební úřad jednoznačně uvedl, že sporná stavba se nachází v souvisle zastavěném území obce tvořeném budovami č. p. X, X, X, X, X a X, Příbram I. I stavební úřad tak jednoznačně deklaroval, že reklamní poutače žalobců byly umístěny v souladu se zákonem a postup žalovaného byl protiprávní. 8. Podáním ze dne 22. 6. 2021 následně žalobci upozornili na sdělení ředitele žalovaného ze dne 20. 4. 2021, který uvedl, že žalobci stále mohou svou činnost propagovat prostřednictvím zbylého reklamního zařízení, jež se nachází mimo silniční ochranné pásmo silnice I. třídy. Podle žalobců jde právě o to reklamní zařízení, jež bylo žalovaným v rámci nezákonného zásahu zakryto, čímž žalovaný potvrdil důvodnost podané žaloby. V podání ze dne 29. 6. 2021 pak žalobci na výzvu soudu upřesnili, že brojí proti zakrytí reklamního zařízení, které se nachází nejblíže ke křižovatce ulic E. a P., zatímco namítané odstranění reklamních zařízení se týká zbylých dvou zařízení nacházejících se dále směrem z centra, které žalovaný odstranil, přestože je žalobci zakryli nebo na nich nebyla žádná reklama. 9. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že dne 16. 8. 2019 žalobci převzali výzvu žalovaného ze dne 13. 8. 2019 k neprodlenému (nejpozději však do 5 pracovních dnů) odstranění reklamního zařízení na sporném pozemku umístěného v ochranném pásmu silnice č. I/18, jež je provozováno bez řádného povolení vydaného silničním správním úřadem ve smyslu § 31 zákona o pozemních komunikacích. Ve výzvě byli žalobci pro případ nesplnění výzvy poučeni o možnosti zakrytí a odstranění reklamních zařízení žalovaným na jejich náklady, stejně jako o přestupkové odpovědnosti. Přiložen byl snímek tří billboardů nacházejících se na sporném pozemku podél zmiňované silnice I. třídy. 10. V návaznosti na tuto výzvu proběhla obsáhlá výměna e-mailů žalobce a) ze dne 16. 8. 2019, 23. 8. 2019, 2. 9. 2019, 4. 9. 2019, 7. 9. 2019 a 30. 9. 2019 s pracovníky odboru dopravy žalovaného, kteří reagovali ve dnech 20. 8. 2019, 28. 8. 2019, 3. 9. 2019, 6. 9. 2019, 9. 9. 2019, 17. 9. 2019 a 1. 10. 2019. Hned v prvním podání se žalobce a) dovolával přiloženého vyjádření ŘSD ze dne 26. 5.