2 Afs 30/2007 — Nejvyšší správní soud

51 Af 9/2020- 31 - text 7 51 Af 9/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., a JUDr. Bc. Kryštofa Horna ve věci žalobkyně: Philip Morris ČR a. s. sídlem Vítězná 1, Kutná Hora zastoupena advokátkou JUDr. Ing. Hanou Skalickou, Ph.D., BA sídlem Pod Oborou 907, Kosmonosy proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, Praha 4 o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 1. 2020, č. j. 904/2020-900000-311, a ze dne 14. 1. 2020, č. j. 2643/2020-900000-311, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 1. 2020, č. j. 904/2020-900000-311, a ze dne 14. 1. 2020, č. j. 2643/2020-900000-311, se ruší a věci se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 30 684 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně, JUDr. Ing. Hany Skalické, Ph.D., BA. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se dvěma samostatnými žalobami podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí žalovaného. Rozhodnutím ze dne 6. 1. 2020 žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti platebním výměrům, jimiž byly žalobkyni uloženy pokuty za opožděná podání daňových přiznání ke spotřební dani z tabákových výrobků za zdaňovací období měsíců leden, únor a duben roku 2015. Tato věc byla zaevidována pod sp. zn. 51 Af 9/2020. Rozhodnutím ze dne 14. 1. 2020 žalovaný rozhodl o odvoláních žalobkyně proti platebním výměrům, jimiž byly žalobkyni předepsány úroky z prodlení za neuhrazení spotřební daně z tabákových výrobků, a to rovněž za zdaňovací období měsíců leden, únor a duben roku 2015. Tato věc byla zaevidována pod sp. zn. 55 Af 9/2020. Soud shledal, že obě žaloby spolu skutkově souvisejí, proto usnesením ze dne 30. 11. 2020, č. j. 51 Af 9/202027, spojil obě řízení ke společnému projednání s tím, že řízení bude nadále vedeno pod sp. zn. 51 Af 9/2020. 2. Napadená rozhodnutí byla vydána v návaznosti na platební výměry ze dne 20. 4. 2018, jimiž Celní úřad pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) vyměřil žalobkyni spotřební daň z tabákových výrobků, a to za zdaňovací období duben 2015 částku 1 146 701 Kč, za zdaňovací období únor 2015 částku 16 148 005 Kč a za zdaňovací období leden 2015 částku 8 485 586 Kč. O odvoláních proti těmto platebním výměrům žalovaný rozhodl rozhodnutími ze dne 20. 2. 2019, která žalobkyně napadla žalobami vedenými zdejším soudem (po spojení věcí) pod sp. zn. 55 Af 11/2019. I.1 Pokuty za opožděné tvrzení daně 3. V návaznosti na uvedené vyměření spotřební daně žalobkyni vydal správce daně dne 5. 6. 2019 tři platební výměry, jimiž žalobkyni uložil pokuty za opožděné tvrzení daně podle § 250 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném do 31. 12. 2020, a to za zdaňovací období leden 2015 ve výši 300 000 Kč, za zdaňovací období únor 2015 ve výši 300 000 Kč a za zdaňovací období duben 2015 ve výši 57 336 Kč. 4. Odvolání žalobkyně proti třem uvedeným platebním výměrům žalovaný zamítl nyní napadeným rozhodnutím ze dne 6. 1. 2020. Ke skutkovým okolnostem věci uvedl, že žalobkyně na základě zjištění správce daně minimálně dne 14. 4. 2015 skladovala 40 200 ks jednotkových balení tabáku ke kouření a dne 15. 4. 2015 skladovala 110 880 ks jednotkových balení tabáku ke kouření, na kterých byly tabákové nálepky nalepeny na tu část balení, která je uzpůsobena k otvírání, které bylo možné bez viditelného poškození tabákové nálepky, čímž nedošlo k řádnému použití tabákové nálepky. Takové tabákové výrobky jsou považovány za neznačené. Vzhledem ke skutečnosti, že výrobky byly uvolňovány do volného oběhu v průběhu měsíce ledna, února a dubna, vyzval správce daně žalobkyni k podání daňových přiznání ke spotřební dani z tabákových výrobků za uvedená tři zdaňovací období. Žalobkyně dne 8. 9. 2016 zaslala správci daně podání, ve kterém tvrdila, že jí nevznikla povinnost podat řádné daňové přiznání. Správce daně vyhodnotil toto podání jako nulové daňové přiznání za duben 2015. Dne 30. 11. 2016 žalobkyně zaslala správci daně podání, v jehož příloze tvrdila, že jí nevznikla povinnost podat řádné daňové přiznání. Toto podání správce daně vyhodnotil jako daňové přiznání ze leden 2015 a únor 2015. 5. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nesplnila povinnost podat řádné daňové přiznání v zákonem stanovené lhůtě, správce daně jí podle žalovaného oprávněně uložil pokuty za opožděné tvrzení daně. Žalovaný zdůraznil, že řízení o pokutě za opožděné tvrzení daně není řízením nalézacím ani řízením sporným. Pokuta vzniká přímo ze zákona ve stanovené výši. Nastanou-li zákonem předpokládané skutečnosti, správce daně ji uložit musí. V nyní posuzované věci byly jednoznačně naplněny podmínky pro uložení pokuty za opožděné tvrzení daně, a to v souvislosti s daňovými povinnostmi žalobkyně, o nichž bylo rozhodnuto platebními výměry ze dne 20. 4. 2018, které již nabyly právní moci. Námitkami týkajícími se tvrzené nezákonnosti stanovených daňových povinností se žalovaný v tomto řízení zabývat nemohl. I.2 Úroky z prodlení 6. V návaznosti na výše uvedené platební výměry, jimiž byla žalobkyni vyměřena spotřební daň, vydal správce daně dne 6. 6. 2019 také tři platební výměry, jimiž žalobkyni předepsal úrok z prodlení podle § 252 daňového řádu ve znění účinném do 31. 12. 2020, a to za zdaňovací období leden 2015 ve výši 3 763 288 Kč, za zdaňovací období únor 2015 ve výši 7 003 882 Kč a za zdaňovací období duben 2015 ve výši 469 269 Kč. 7. K odvolání žalobkyně žalovaný změnil uvedené platební výměry nyní napadeným rozhodnutím ze dne 14. 1. 2020 tak, že ve výrocích opravil data a čísla jednací podkladových rozhodnutí o vyměření daně, na které tyto výroky odkazovaly. Žalovaný zdůraznil, že již bylo pravomocně rozhodnuto o vyměření spotřební daně žalobkyni za zdaňovací období leden, únor a duben 2015. Tím bylo rozhodnuto nejen o výši žalobkyniny daňové povinnosti, ale také o tom, že jí v souvislosti s uvedením předmětného zboží do volného oběhu a jeho následným skladováním skutečně vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit. Správce daně proto nepochybil předepsáním úroků z prodlení za neuhrazení splatné spotřební daně. Žalovaný zdůraznil, že řízení o úroku z prodlení není řízením nalézacím ani řízením sporným. Správce daně pouze zkoumá naplnění zákonných podmínek pro vydání rozhodnutí podle § 252 daňového řádu, které má jinak pouze deklaratorní účinky. Naplnění zákonných důvodů pro předpis úroků z prodlení bylo v posuzované věci jednoznačné. Spotřební daň za leden 2015 žalobkyně neuhradila ke dni její původní splatnosti (12. 3. 2015), ale až dne 9. 5. 2018. Spotřební daň za únor 2015 žalobkyně neuhradila ke dni její původní splatnosti (9. 4. 2015), ale učinila tak beze zbytku až dne 27. 3. 2019. Spotřební daň za duben 2015 žalobkyně neuhradila ke dni její původní splatnosti (9. 6. 2015), ale až dne 9. 5. 2018. 8. Podle žalovaného správce daně nepochybil tím, že při výpočtu úroků z prodlení nezohlednil a neosvědčil jako platby dlužné spotřební daně platby za dříve odebrané tabákové nálepky ve výši celkem 28 309 176 Kč. Tyto platby za odebrané tabákové nálepky neprokazují zdanění předmětných výrobků. Prokazují pouze vyměření hodnot tabákových nálepek a uložení povinnosti žalobkyni tuto hodnotu zaplatit. Krom toho, žalobkyní tvrzené zaplacení daně ve skutečnosti nevedlo k její úhradě ve smyslu § 116 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném pro příslušná zdaňovací období. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je daň zaplacena použitím tabákové nálepky, přičemž tabákové nálepky musí být použity v okamžiku, kdy vzniká povinnost daň přiznat a zaplatit. Jak však bylo prokázáno v řízení o vyměření spotřební daně, předmětné tabákové výrobky bylo třeba považovat za neznačené na základě fikce uvedené v § 114 odst. 4 zákona o spotřebních daních. Úhrady tabákových nálepek proto nebylo možno považovat za uhrazení splatných částek daně. II. Obsah žalob, vyjádření žalovaného a repliky žalobkyně 9. Žalobkyně namítla, že platební výměry týkající se pokuty za opožděné tvrzení daně neměly být vůbec vydány, neboť žalobkyni vůbec nevznikla povinnost podat daňová přiznání za zdaňovací období leden, únor a duben 2015. V případě tabákových výrobků plní funkci daňového přiznání objednávka tabákových nálepek. Tabákové nálepky byly v odpovídající hodnotě řádně a včas uhrazeny. 10. Obdobně žalobkyně argumentovala také v žalobě týkající se platebních výměrů na úrok z prodlení. Zdůraznila, že částky spotřební daně vyměřené platebními výměry byly uhrazeny v zákonné lhůtě splatnosti již 9. 3. 2015, resp. 20. 3. 2015, 16. 4. 2015 a 20. 4. 2015, a to úhradou tabákových nálepek. Následně dne 9. 5. 2018 žalobkyně uhradila tyto částky podruhé pouze z toho důvodu, aby neměla vůči správce daně žádné nedoplatky. Ve skutečnosti jí však t