6 As 161/2013 — Nejvyšší správní soud

54 A 3/2018- 78 - text 20 54 A 3/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Davida Krysky a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobkyně: Commexim Group a.s., IČO: 27133222 sídlem Pražská 160, Jílové u Prahy - Radlík proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2017, č. j. 137496/2017/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou dne 4. 1. 2018 domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Říčany (dále jen „stavební úřad“) ze dne 15. 6. 2017, č. j. 31734/2017-MURI/OSÚ/00622 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Stavební úřad prvoinstančním rozhodnutím podle § 129 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 129 odst. 7 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění zákona č. 193/2017 Sb. (dále jen „stavební zákon“) nařídil žalobkyni a) odstranění nepovolené části terénních úprav na pozemcích p. č. X, X, X v katastrálním území Ř. U. P. (dále jen „terénní úpravy“; všechny pozemky uvedené v tomto rozsudku se nachází ve stejném katastrálním území) a b) obnovení předcházejícího stavu terénu na sousedním pozemku p. č. X (výrok I). Stavební úřad dále uložil žalobkyni povinnost předložit návrh technologického postupu při odstraňování terénních úprav (výrok II), povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč (výrok III) a stanovil podmínky pro odstranění terénních úprav a obnovení předcházejícího stavu terénu (výrok IV). Obsah žaloby 2. Žalobkyně namítá, že se žalovaný nevypořádal se všemi námitkami, které uvedla v odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí. Konkrétně se žalovaný opomenul vypořádat s odvolacími námitkami uvedenými v odvolání pod body 4, 5 a 6 v čl. II. 3. V bodě 4 odvolání žalobkyně namítala, že terénní úpravy nejsou dokončeny a jsou ve stavu rozestavěnosti, přičemž lze předpokládat další modelaci a úpravu terénu. Terénní úpravy teprve vznikají navážkou, mísením, modelací, hutněním, a nejde tedy o samostatnou věc v právním smyslu; prozatím se jedná pouze o soubor materiálu – zeminu. K této skutečnosti se žalovaný vůbec nevyjádřil. Žalobkyně přitom podotýká, že rozestavěnost terénních úprav má význam, jelikož stavební úřad zároveň vydal rozhodnutí o změně termínu dokončení terénních úprav, a to až do 30. 6. 2018. Nejde tedy o jejich finální podobu a nelze z tohoto stavu vycházet. 4. V bodě 5 odvolání žalobkyně namítala, že odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť z něj nevyplývá, jak stavební úřad dospěl k závěru, že terénní úpravy jsou v rozporu s projektovou dokumentací. Pokud jde o vizuální porovnání provedení stavebních úprav a projektové dokumentace, tak stavebním úřadem uváděný rozdíl 8,5 metru oproti povoleným 2 metrům, je patrný pouze v části na hranici s pozemkem p. č. X ve středové části. Naopak v části u silnice na hranici s pozemkem p. č. X je po celé délce výškový deficit 1 až 2 metry oproti stavu v projektové dokumentaci a v části na hranici s pozemky p. č. X a X jsou výškové deficity 1 až 4 metry. Tyto výškové rozdíly mohly vést k nesprávnému výpočtu objemu zeminy. Pokud jde o výpočet objemu zeminy vycházejícího z hrubého porovnání a základního hrubého matematického výpočtu, tak z prvoinstančního rozhodnutí není zřejmé, jak stavební úřad dospěl k výsledku 45 000 m3. Matematický výpočet není v prvoinstančním rozhodnutí uveden a rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné, neboť žalobkyně se ke správnosti tohoto výpočtu neměla možnost vyjádřit a nemohla výpočet ověřit. Nezohlednění výškových deficitů a absence výpočtu k nadměrnému návozu zeminy jsou zásadní. 5. V bodě 6 odvolání žalobkyně namítala, že stavební úřad neočekávaně požadoval obnovení předcházejícího stavu terénu na sousedním pozemku p. č. X [výrok pod bodem I písm. b) prvoinstančního rozhodnutí] s tím, že v odůvodnění k tomu pouze konstatoval, že došlo navážkou k zasypání zeminy na sousední pozemek. Tento výrok však není podpořen žádným skutkovým zjištěním a naopak je v rozporu s provedenými důkazy. V protokolu o kontrolní prohlídce ze dne 13. 2. 2017 totiž stavební úřad konstatoval, že „[n]a místě se nachází navážka cca v mezích = na hranicích končící na pozemcích stavebníka“. Stavební úřad tedy sám dospěl k závěru, že hranice překročena není. 6. Dále žalobkyně namítla, že se žalovaný se nevypořádal ani s dalšími odvolacími námitkami [čl. II. bod 1 – porušení procesních práv, bod 2 – žalobkyně není vlastníkem terénních úprav (zeminy) a bod 3 – žalobkyně není stavebníkem]. V této souvislosti pouze odkázala na obsah odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí. 7. Dále namítla, že napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním názoru. Žalobkyně totiž není vlastníkem terénních úprav a nelze jí uložit jejich odstranění. Žalovaný sice odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2017, č. j. 10 As 184/2015-188, ten se však na nyní projednávaný případ nevztahuje. Nejvyšší správní soud totiž řešil případy dozorových oprávnění stavebního úřadu podle § 137 a § 139 stavebního zákona (nezbytné úpravy a údržba stavby), přičemž v projednávané věci se posuzuje odstranění stavby podle § 129 stavebního zákona. Terénní úpravy představují věc ve vlastnictví zhotovitele, společnosti PARPLANDO s.r.o., IČO: 02986329 (od 23. 6. 2019 PARPLANDO s.r.o. v likvidaci, jež zanikla výmazem z obchodního rejstříku dne 3. 3. 2021; dále jen „PARPLANDO“), neboť hodnota jeho díla a dodaného materiálu (zeminy) je stejná nebo vyšší než hodnota zpracované věci (zeminy žalobkyně). V této souvislosti žalobkyně odkazuje na § 2599 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), přičemž ke zhotovení terénních úprav bylo zapotřebí přibližně 23 230 m3 a žalobkyně sama disponovala pouze 10 830 m3. Zbývající část zeminy minimálně o objemu 12 365 m3 byla navezena společností PARPLANDO, přičemž tato společnost terénní práce sama prováděla. Terénní úpravy jsou proto ve vlastnictví společnosti PARPLANDO, nikoli žalobkyně. Vlastnické právo žalobkyně k zemině může být založeno až smluvně tím, že podle čl. 1.6 smlouvy o vzájemné spolupráci při realizaci terénních úprav ze dne 13. 10. 2016 uzavřené mezi žalobkyní a společností PARPLANDO (dále jen „smlouva o spolupráci“) přechází vlastnické právo na žalobkyni až k datu předání a převzetí dokončených terénních úprav. Předpokladem jejich předání a převzetí je řádné dokončení terénních úprav podle územního rozhodnutí i jejich řádná kolaudace. K tomu však nedošlo a terénní úpravy jsou stále nedokončené. Nadměrnou navážku zeminy provedla společnost PARPLANDO a tato společnost proto zůstává vlastníkem zeminy, a to až do dokončení, kolaudace a předání stavby. Žalobkyni tak nelze uložit odstranění něčeho, co jí nepatří, protože v opačném případě by mohla být vystavena trestnímu stíhání pro neoprávněné nakládání s cizí věcí. 8. Žalobkyně nesouhlasí ani se závěrem, že je stavebníkem nepovolené části terénních úprav. Stavebníkem je v té části terénních úprav, na které jí bylo vydáno územní rozhodnutí, nikoliv v té části, na niž územní rozhodnutí vydáno nebylo. Nelze přitom přihlížet k tomu, že stavební úřad v protokolech o svých úkonech žalobkyni za stavebníka označoval, neboť toto je pouze hodnocení stavebního úřadu, s nímž se žalobkyně neztotožňuje (upozorňovala na to již ve vyjádření k zahájení řízení o odstranění stavby). Stavebníkem je podle žalobkyně společnost PARPLANDO a za tímto účelem je podle ní namístě vycházet z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2016, č. j. 6 As 196/2015-33, jehož odůvodnění žalobkyně obsáhle citovala. Definice stavebníka podle § 2 odst. 2 písm. c) stavebního zákona se skládá ze čtyř částí; stavebníkem je 1) osoba, která pro sebe žádá vydání stavebního povolení nebo ohlašuje provedení stavby, terénní úpravy nebo zařízení; 2) její právní nástupce; 3) osoba, která stavbu, terénní úpravu nebo zařízení provádí, pokud nejde o stavebního podnikatele realizujícího stavbu v rámci své podnikatelské činnosti, a 4) investor a objednatel stavby. Podle první definice není žalobkyně stavebníkem, neboť odstranění je vedeno v jiném rozsahu terénních úprav, než sama žádala. Není stavebníkem ani podle druhé definice, neboť v tomto smyslu nelze uvažovat o vzájemném právním nástupnictví se společností PARPLANDO (nedošlo mezi nimi např. k fúzi). Žalobkyně není stavebníkem ani podle třetí definice, protože nepovolenou část stavby prokazatelně neprováděla pro sebe, o čemž svědčí smlouva o spolupráci, podle které měla společnost PARPLANDO provést stavbu podle stavebních povolení a dokumentace. Společnost PARPLANDO prováděla nepo