6 As 312/2017 — Nejvyšší správní soud

55 A 115/2020- 59 - text 25 55 A 115/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Lenky Oulíkové a Mgr. Miroslava Makajeva ve věci žalobců: a) Z. P., bytem X, b) H. P., bytem X, společně zastoupeni advokátem JUDr. Tomášem Průšou, sídlem Puškinovo nám. 681/3, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 81/11, Praha, za účasti: L. S., bytem X, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2020, č. j. 105790/2020/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobci domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jejich odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Týnec nad Sázavou (dále jen „stavební úřad“) ze dne 24. 4. 2020, č. j. TnS-2018/686-5 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta žádost žalobců o vydání dodatečného povolení stavby a udělení výjimky z § 23 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“) na stavbu „Stavební úpravy, nástavba a přístavba stavby pro rekreaci za účelem změny užívání na rodinný dům“ (dále jen „stavba“) na pozemcích p. č. st. XA, p. č. XB a p. č. XC v katastrálním území X. 2. Žalobci uvedli, že za účelem změny účelu stavby na rodinný dům provedli výstavbu základů přístavby rekreační chaty podle projektové dokumentace, územního rozhodnutí a dodatečného stavebního povolení. V řízení o určení vlastnického práva bylo zjištěno, že část stavby o délce 8,45 m a maximální šířce 0,11 m se nachází na pozemku p. č. XC ve vlastnictví manželů S. Stavba zasahuje do 0,45 m2 jejich pozemku z celkové výměry 529 m2, tedy 0,085 % z celkové výměry. Jedná se tedy o zcela zanedbatelnou část, která je navíc pro jeho vlastníky nevyužitelná. Pokud žalobci připustí, že mohlo neúmyslně, byť z nedbalosti, dojít k zásahu do jejich vlastnického práva, jedná se o zásah marginální, který nepředstavuje významné omezení vlastnického práva. Stavební úřad vzhledem k vadě stavby spočívající v porušení § 23 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. zahájil řízení o odstranění stavby. Žalobcům tak hrozí, že budou muset odstranit základovou desku stavby, která dle znaleckého posudku přesahuje na sousední pozemek. Náklady na její odstranění činí přibližně 480 000 Kč. Žalobci tak považují újmu, která jim hrozí, za neúměrnou té, která hrozí manželům S. Vzhledem k věku a příjmům žalobců se jedná o likvidační následek. 3. Žalobci namítli, že podmínkou pro řízení o odstranění stavby dle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 350/2012 Sb. (dále jen „stavební zákon“), je podstatná odchylka od vydaného rozhodnutí (povolení). O takovou odchylku se dle názoru žalobců s ohledem na výše uvedené skutečnosti nejedná. Stavební úřad a žalovaný mohli odchylky od projektové dokumentace posoudit jako nepodstatné a vzhledem k tomu byl dán důvod k udělení výjimky z § 23 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. v souladu s § 26 téže vyhlášky. Žalobci mají za to, že přesah stavby, pokud skutečně existuje, je zcela marginální a představuje pouze nepatrný zásah do výkonu vlastnického práva vlastníků pozemku p. č. XC, který nijak neznemožňuje zástavbu jejich pozemku. K výkladu pojmu nepodstatné odchylky stavby od stavební dokumentace poukázali žalobci na rozsudek ze dne 20. 5. 2010, č. j. 7 As 17/2010-101, v němž Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) dle žalobců uvedl pozitivní definici případů, kdy lze konstatovat existenci podstatného rozporu se stavebním povolením. Jsou jimi negativní zásah do veřejných zájmů či práv chráněných stavebním zákonem a dále negativní dopad do práv a zájmů třetích osob způsobem, který vybočuje z mezí dosavadního oprávnění stavebníka. Přitom je povinností stavebního úřadu přihlédnout též k míře tohoto zásahu do veřejných zájmů, práv či zájmů a práv třetích osob. Žalobci namítají, že stavební úřad ani žalovaný se charakterem a mírou rozporu stavby s územním rozhodnutím a rozhodnutím o dodatečném povolení změny stavby nezabývali. Stavební úřad posoudil odchylku stavby od obecných požadavků na výstavbu pouze z formálního hlediska, když zkoumal, zda je žádost úplná a obsahuje všechny požadované náležitosti. 4. Žalobci dále namítli, že je třeba rozlišit, zda odchylka od stavebního povolení je pouze důsledkem omluvitelné nepřesnosti při provádění stavby nebo jde o projev stavební nekázně, tedy úmyslného či nedbalostního porušení stavebního povolení či právních předpisů. V daném případě je odchylka pouze výsledkem jisté omluvitelné nepřesnosti při pořizování projektové dokumentace, na jejímž základě bylo vydáno dodatečné stavební povolení. Tato nepřesnost vznikla také v důsledku toho, že v době pořízení dokumentace a zahájení stavby nebyla známa přesná hranice pozemku a její přesné zjištění nebylo stavebním úřadem v rámci územního ani stavebního řízení požadováno. Stavební úřad i žalovaný naopak svými rozhodnutími opakovaně ujišťovali žalobce, že námitky manželů S. jsou zcela nedůvodné a nezakládají žádnou pochybnost, že by se realizovaná stavba mohla odchylovat od záměru a od obecných požadavků na využívání území. Opakovaně k jejich námitkám uváděli, že zásah stavby žalobců do pozemku p. č. XC je vyloučen. Žalobci proto jednali v dobré víře a v důvěře ve správnost stanoviska stavebního úřadu. Ve výše uvedeném rozsudku č. j. 7 As 17/2010-101 NSS též uvádí, že nelze dospět k závěru, zda lze změnu stavby oproti stavebnímu povolení považovat za podstatnou, bez posouzení, zda se změnou projektu podstatně změnily podmínky oproti těm, za kterých bylo stavební povolení vydáno, a jaký chráněný zájem byl změnou dotčen. Žalobci zdůraznili, že případný zásah do vlastnického práva manželů S. je zcela marginální a nedošlo k němu úmyslným ani nedbalostním jednáním způsobeným stavební nekázní, nýbrž až v důsledku přesného zjištění hranice mezi oběma sousedními pozemky, která až do té doby nebyla sporná, a nebylo tedy nezbytné provádět ani její přesné geometrické zaměření. Žalobci poukázali též na skutečnost, že zásah stavby do sousedního pozemku nebyl odhalen ani stavebním úřadem, který námitky vlastníků pozemku p. č. XC považoval za nedůvodné. 5. Žalobci uvedli, že opakovaně vyzývali manžele S. k jednání za účelem odkoupení nepatrné části pozemku, na nějž přesahuje jejich stavba, či ke smírnému vyřešení otázky společné hranice pozemků, ti však na návrhy odmítají reagovat, což žalobci považují za šikanózní výkon práva, který nemůže požívat právní ochrany. 6. Žalobci považují napadené rozhodnutí a postup žalovaného v tomto řízení za odporující zásadám přiměřenosti a minimalizace zásahu do individuálních práv uvedeným v § 2 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zásadě individualizace dle § 2 odst. 4 správního řádu. V daném případě je třeba poměřovat hospodářskou újmu, která by vznikla manželům S. zastavěním části jejich pozemku přístavbou žalobců. Újma na vlastnickém právu manželů S. byla v žalobním návrhu žalobců na určení vlastnického práva vyčíslena aritmetickým průměrem nabídek realitních kanceláří částkou 643 Kč za m2 pozemku. Cena části pozemku o výměře 0,45 m2 tak činí 290 Kč. S přihlédnutím ke zvýšení ceny pozemku od zahájení civilního soudního řízení by se nyní jednalo o částku 300 až 320 Kč. Další újma nebyla prokázána. Oproti tomu hrozba újmy na straně žalobců za odstranění betonové desky činí nejméně 480 000 Kč. Újma hrozící žalobcům v důsledku odstranění stavby je tak zcela nepřiměřená k újmě, která ponecháním stavby hrozí manželům S. Žalobci v této souvislosti poukázali na rozsudek NSS ze dne 21. 1. 2010, č. j. 6 As 36/2009-162, dle něhož je správní orgán povinen mimo jiné dbát na zachování proporcionality mezi požadavkem na zákonnost rozhodnutí a právem účastníka na zachování práv nabytých v dobré víře a ochraně jeho právní jistoty. Stavební úřad však tuto otázku nevzal v potaz. Žalobci mají za to, že žalovaný nevyužil nejšetrnější z možných prostředků, jímž je postup dle § 121 stavebního zákona, a to provedení kolaudace společně s dokumentací skutečného provedení stavby, popřípadě udělení výjimky ze zákonného požadavku § 23 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Zásah do vlastnického práva k části pozemku o výměře 0,45 m2, jehož ekonomická hodnota je v řádu několika set korun českých, napravuje postupem, který povede k majetkové újmě žalobců v řádu mnoha set tisíc. Provedenou stavbou zároveň nedošlo k zásahu do žádného veřejného zájmu. Jedná se pouze o konflikt dvou vlastnických práv, k jehož vyřešení