1 Afs 38/2006 — Nejvyšší správní soud

55 A 13/2020- 39 - text 12 55 A 13/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Oulíkové a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a JUDr. Davida Krysky ve věci žalobkyně: PDH corporation s.r.o., IČO 07107773, sídlem Valdecká 1247/29, 268 01 Hořovice, zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Kokešem, sídlem Na Flusárně 168, 261 01 Příbram, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 1. 2020, č. j. 009545/2020/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Hořovice (dále jen „stavební úřad“) ze dne 12. 11. 2019, č. j. MUHO/24647/2019 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím bylo na žádost společnosti Cymedica Engineering, s.r.o., IČO 29413206, (dále jen „žadatelka“) rozhodnuto o dělení pozemků p. č. X a p. č. X v katastrálním území H. (stejně jako všechny pozemky uvedené v tomto rozsudku). 2. Žalobkyně předně namítá nicotnost prvostupňového rozhodnutí. Tu spatřuje v tom, že nové pozemky vznikající na základě dělení nebyly označeny názvem katastrálního území. Žalobkyně považuje prvostupňové rozhodnutí za neurčité a nesrozumitelné. Uvádí, že jí není zřejmé, jaké nové pozemky by měly dělením vzniknout a kde se přesně nachází. 3. Žalobkyně uvádí, že je vlastníkem pozemků p. č. X a p. č. X, ke kterým je možný přístup pouze přes část pozemku p. č. X ve vlastnictví žadatelky. Žalobkyně s dělením nesouhlasí, neboť nebylo postaveno najisto, zda bude po provedení dělení zajištěn přístup na její pozemky. Domnívá se, že je nezbytné nejprve v deklaratorním řízení postavit najisto, o jakou cestu na pozemku p. č. X jde a zda bude zachována v současné podobě, nebo zda po rozhodnutí o dělení pozemků dojde k její úpravě. Žalovaný ani stavební úřad se s touto námitkou nevypořádali. Žalobkyně nesouhlasí s argumentací stavebního úřadu, který pouze uvedl, že všechny nově vznikající pozemky jsou přístupné z veřejně dostupné komunikace, a k pozemkům žalobkyně se nevyjádřil. 4. Žalobkyně dále uvádí, že je vysoce pravděpodobné, že dělením pozemků dojde ke znehodnocení jejích pozemků, kdy stavební záměr žadatelky, v jehož rámci dochází k dělení pozemků, nebude možné provést bez vstupu na její pozemky. Dojde také k zásahu do kvality prostředí, minimálně obtěžování hlukem a prachem a znečištění pozemků žalobkyně stavebními pracemi. K tomu odkazuje na § 20 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“). Z prvostupňového rozhodnutí též není zřejmé, jak bude v rámci dělených pozemků řešena dopravní situace a dopravní značení vylučující nebezpečí nehod. Žalobkyně je přesvědčena, že dělení pozemků a následná realizace stavebního záměru povede k většímu dopravnímu zatížení okolí a znečištění, čímž dojde ke znehodnocení jejích pozemků bez jakýchkoli kompenzačních opatření. Dále namítá, že není řešen odtok dešťové vody, která se bude přelívat přes zastavěný pozemek p. č. X a ničit a zaplavovat její pozemky a cestu k nim. Pravděpodobně dojde k podmáčení pozemků. Dle žalobkyně by mělo být součástí návrhu na dělení pozemků také řešení likvidace vod a hydrogeologický posudek. Není zřejmé, zda vody budou dostatečně likvidovány a zda navržené řešení bude splňovat veškeré požadavky. Žalobkyně též namítá, že dělení pozemků a navazující stavební záměr nerespektuje přírodní, krajinné, urbanistické a architektonické skutečnosti, především umístění, intenzitu, kvalitu a typ zastavění, míru využití a stabilitu území. Žalobkyně vytýká správním orgánům, že se s těmito jejími námitkami nevypořádaly. Dle žalobkyně je tyto námitky třeba vypořádat již v řízení o dělení pozemků, neboť dělení je navrhováno v souvislosti s chystaným stavebním záměrem. Žalobkyně trvá na tom, aby již v této fázi byly zohledněny její námitky týkající se realizace samotného stavebního záměru. 5. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje ji zamítnout. Ve vyjádření k žalobě uvádí, že z výroku prvostupňového rozhodnutí jasně vyplývá, že se všechny pozemky nachází v katastrálním území H. Žalobkyně nesrozumitelnost prvostupňového rozhodnutí v odvolání nenamítla a žalovaný neměl důvod prvostupňové rozhodnutí v tomto smyslu doplňovat či měnit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala odvolání s podrobnou konkrétní argumentací, považuje žalovaný nyní uplatněnou námitku nesrozumitelnosti za účelovou. S ostatními námitkami, v nichž žalobkyně opakuje odvolací argumentaci, se žalovaný vypořádal na straně 4 napadeného rozhodnutí a popsal, proč se ztotožnil s názorem stavebního úřadu. Žalovaný shodně jako stavební úřad konstatoval, že pozemky navržené k oddělení jsou přístupné z veřejně přístupné komunikace a zákon nestanoví povinnost v případě dělení pozemků zpřístupnit okolní pozemky, které dosud přístupné z veřejně přístupné komunikace nebyly. Žalobkyni nesvědčí oprávnění ke vstupu a vjezdu na její pozemky přes pozemky, které jsou předmětem řízení, a domáhá se stavu, k němuž jí nesvědčí žádný právní ani povolovací akt. Pokud jde o údajné znehodnocení, žalobkyní uváděné skutečnosti se netýkají předmětu řízení, jímž je pouze dělení pozemků, nikoli stavební záměry či terénní úpravy. Své námitky může žalobkyně případně uplatnit proti konkrétním záměrům v rámci příslušných správních řízení, bude-li jejich účastníkem. 6. Žalobkyně v replice uvádí, že žalovaný fakticky zasahuje do pokojného stavu, který jí zajišťoval přístup k jejím pozemkům. Žalobkyně se bude muset opakovaně obrátit na soud dle § 1029 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. K vyjádření žalovaného, že pozemky žalobkyně nebyly přístupné z veřejně přístupné komunikace, žalobkyně poukazuje na to, že podle skutečného stavu jí byl zajištěn přístup přes dělené pozemky. Dělením pozemku a realizací stavebního záměru bude přístup na pozemky žalobkyně zcela znemožněn. Dělení pozemků není náležitě podloženo a odůvodněno, neboť nebyly zpracovány odborné zprávy a znalecké posudky týkající se dalšího využití pozemků a jejich odvodnění. Pokud budou odváděním vody z dělených pozemků pozemky žalobkyně poškozovány, nebude možné tomuto stavu zabránit. Žalovaný nevzal v potaz, zda jsou dělené pozemky vymezeny tak, aby umožňovaly využití pro navrhovaný účel a byly dopravně napojeny na veřejně přístupnou komunikaci, což se týká i pozemků žalobkyně. Žalovaný se nezabýval tím, zda dělení pozemků umožní žalobkyni nadále užívat její pozemky, zda pozemky neztratí dělením pozemků na hodnotě a nebudou fakticky poškozeny. Poukazuje na to, že dle rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 9 A 42/2013-45, ze dne 30. 5. 2016, požadavek dopravního napojení pozemku nově vytvořeného dělením na veřejně přístupnou pozemní komunikaci znamená, že nově vytvořený pozemek musí mít bezprostřední napojení na veřejně přístupnou komunikaci, umožňující vstup a vjezd z takové komunikace přímo na nově vytvořený pozemek. Dle názoru žalobkyně musí být analogicky stejné podmínky platit i pro pozemky žalobkyně zasažené dělením pozemků a zamýšleným stavebním záměrem. 7. Při jednání soudu setrvali účastníci na svých procesních stanoviscích. Žalovaný k otázce přístupu přes pozemek p. č. X doplnil, že dle judikatury je z hlediska přístupu rozhodující nikoli stav zapsaný v katastru nemovitostí, ale stav v terénu. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též jen „NSS“) ze dne 8. 11. 2018, č. j. 6 As 389/2017-25, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2021, č. j. 54 A 93/2019-79. Zopakoval, že pozemky žalobkyně nejsou novými pozemky. Pokud jde o ostatní námitky žalobkyně, dle žalovaného byly uplatněny v obecné poloze nebo tak, že předmětné řízení nemá namítané účinky a nemůže zasáhnout do práv žalobkyně. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 8. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny požadované formální náležitosti. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž ho přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, neshledal. Podstatný obsah správního spisu 9. Ze správního spisu soud zjistil, že žadatelka podala dne 11. 2. 2019 žádost o vydání rozhodnutí o dělení pozemků p. č. X o výměře 554 m2, ostatní plocha, manipulační plocha, a p. č. X o výměře 2 022 m2, ostatní