2 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

55 A 24/2021- 31 - text 16 55 A 24/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Lenky Oulíkové a Mgr. Miroslava Makajeva ve věci žalobkyně: SAZEL s.r.o., IČO: 27864111, sídlem U Jezu 33, Černé Budy, Sázava, zastoupená advokátkou Mgr. Anetou Srnovou, sídlem Národní 58/32, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 81/11, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 1. 2021, č. j. 173523/2020/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 1. 2021, č. j. 173523/2020/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 800 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Mgr. Anety Srnové. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný změnil rozhodnutí Městského úřadu Benešov (dále jen „městský úřad“) ze dne 18. 11. 2020, č. j. MUBN/197384/2020/OOPLH (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), tak, že opravil chybně uvedenou částku pokuty v předposledním řádku výroku prvostupňového rozhodnutí s tím, že ostatní části výroku prvostupňového rozhodnutí zůstávají beze změn. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou z přestupku dle § 181 odst. 1 písm. f) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění zákona č. 225/2017 Sb. (dále jen „stavební zákon“), jehož se dopustila tím, že jako stavební podnikatel v období od konce měsíce září 2018 do poloviny měsíce října 2018 na pozemcích p. č. 528, 1199/1 a 490/4 v katastrálním území R. provedla stavební úpravy nádrže Nedvězského nového rybníka – výměnu požeráku a výpustného zařízení – bez stavebního povolení nebo jiného opatření vodoprávního úřadu, čímž porušila § 15 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 225/2017 Sb. (dále jen „vodní zákon“), a § 108 odst. 1 stavebního zákona. Za přestupek byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 45 000 Kč. 2. Žalobkyně namítá, že se nemohla výše uvedeného přestupku dopustit, neboť byla pouze stavebním podnikatelem, nikoli stavebníkem. 3. Dále namítá, že žalovaný nezkoumal příčinnou souvislost mezi jejím jednáním [opravou požeráku (požerák je typem vypouštěcího zařízení rybníka, jde o svislou šachtu umístěnou v blízkosti hráze rybníka – poznámka soudu)] a poškozením komunikace a hráze rybníka. Stav hráze a příčinná souvislost mezi jejím jednáním a zborcením hráze byla v řízení pouze tvrzena na základě „svědectví kolemjdoucích“, petice místních občanů, záznamů vodoprávního úřadu, které pouze konstatují stav na místě po průsaku vody, přičemž tento stav byl prokazován nepravomocným rozhodnutím ze dne 10. 7. 2019. č. j. MUBM/85356/2019/OVH, o odstranění stavby. Za nepochopitelný žalobkyně považuje dotaz na Policii České republiky, zda v jejím jednání nespatřují naplnění skutkové podstaty trestného činu obecného ohrožení. Dále namítá, že vyjádření obce R. nelze považovat za adekvátní důkazní prostředek pro rozhodnutí ve věci. Dle názoru žalobkyně spisová dokumentace neobsahuje žádný relevantní důkaz prokazující její vinu. 4. Žalobkyně též namítá, že nebyla naplněna skutková podstata z hlediska rozsahu jednání, neboť městský úřad spojil dvě nesouvisející jednání více osob (opravu požeráku a řešení havarijního stavu hráze o několik měsíců později) v jednání jedné osoby a shledal naplnění skutkové podstaty přestupku, ačkoli v řízení nebyl zkoumán stav hráze, rybníka a skutečné důvody jeho poškození, které nesouvisí s jednáním žalobkyně. Vytýká správním orgánům, že příčinnou souvislost označily za nepodstatnou. 5. Žalobkyně rovněž namítá, že jako důkaz žalovanému slouží pouze nekvalitní fotografie pořízené panem M. H. a jeho popis stavu hráze. Poukazuje na to, že M. H. nebyl vyslechnut a stav rybníka hodnotí jako odborník na vodní díla, jímž není, neboť jde pouze o místního občana, který nemá odpovídající vzdělání a kvalifikaci a který neznal faktický stav hráze. Vytýká též městskému úřadu, že vychází z jeho hodnocení, jako by se jednalo o odborný posudek, ačkoli dle žalobkyně je tento důkaz irelevantní a o ničem nevypovídá, neboť neprokazuje stav hráze ani nezákonnou činnost žalobkyně. Žalobkyně v této souvislosti vyjádřila pochybnost o nezaujatosti městského úřadu s tím, že není zřejmé, jak se M. H. dozvěděl o opětovném projednání případu a dne 21. 6. 2020 poskytl do spisu důkazní materiál, aniž byl správním orgánem předvolán. 6. Z části spisu městského úřadu, odboru výstavby a územního plánování, oddělení silničního správního úřadu, dle žalobkyně plyne, že šlo o havarijní stav hráze, který musel být řešen neprodleně, přičemž to nebyla žalobkyně, kdo jednal v rozporu se zákonem. Je zde uvedeno, že žalobkyně předala dílo bez vad s upozorněním, že hráz není vhodná pro provoz motorových vozidel, neboť původní část hráze nebyla pro takový provoz stavěna. 7. Za relevantní důkaz žalobkyně považuje své prohlášení ze dne 6. 4. 2019, kterým jako zhotovitel předávala dokončené dílo bez vad a plně funkční s doporučeními běžnými u vodních staveb. Tento důkaz správní orgány nezohlednily. 8. Žalobkyně také namítá, že nebyl v řízení vyslechnut M. Š. jako stavebník a k věci se nikdy nevyjádřil. 9. Žalobkyně dále namítá, že žalovaný považoval za lživou její výpověď (patrně míněna výpověď jednatele) a nezabýval se rozpory mezi její výpovědí a dopisy obce R. a pana H.. Dle názoru žalobkyně to podporuje podezření z podjatosti městského úřadu. Žalobkyně očekávala, že tuto procesní vadu žalovaný svým rozhodnutím zhojí. 10. Žalobkyně namítá, že ve spise nejsou jiné důkazy než výslech jejího jednatele, a není tedy zřejmé, na základě čeho městský úřad a žalovaný rozhodli o její vině a na základě čeho posoudili příčinnou souvislost mezi jednáním žalobkyně (rekonstrukcí požeráku) a zhroucením hráze. 11. Žalobkyně rovněž vytýká žalovanému, že se nezabýval rolí společnosti Proxima s.r.o., která prováděla úpravy a opravy hráze před žalobkyní, a jednáním vlastníka rybníka a jeho zaměstnanců, které mělo vliv na následný havarijní stav hráze a její zhroucení. Nezabýval se ani tím, proč byla odmítnuta žalobkyní oficiálně předložená projektová dokumentace k opravě poruchy hráze od Ing. O. S.. Vyjádření žalovaného k žalobě 12. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Ve vyjádření uvádí, že jde o přestupek spáchaný právnickou osobou jako stavebním podnikatelem dle § 181 odst. 1 písm. f) stavebního zákona. Žalobkyně v odporu uvedla, že provedla výměnu požeráku na základě objednávky pana Š. a později po protržení hráze jako reklamaci provedla opravu. Dále uvedla, že tyto práce provádí již od roku 1968. Při jednání dne 22. 1. 2020 žalobkyně k obvinění z provádění stavebních úprav v září a říjnu 2018 uvedla, že měla objednávku od pana Š., stavbu prováděla, požerák vyměnili, tou dobou však nevěděli, že je celá hráz špatná. Původní požerák byl dřevěný. Zástupce žalobkyně se ptal pana Š., resp. jeho zástupce, jehož jméno si nepamatoval, zda oprava podléhá nějakému ohlášení, žádnou listinu týkající se první části, tedy výměny požeráku, zástupci žalobkyně nedal. Spis dále obsahuje přílohu č. 1 protokolu o opravě hráze provedené žalobkyní. 13. K námitkám žalobkyně žalovaný uvádí, že skutkovou podstatou je jednání stavebního podnikatele, což je uvedeno ve výroku prvostupňového i napadeného rozhodnutí. První žalobní bod tak žalovaný považuje za nesrozumitelný. Dále žalovaný uvádí, že odpovědnost stavebního podnikatele je objektivní. Bylo třeba pouze zjistit, zda stavba nebo její změna byla provedena bez stavebního povolení, což bylo prokázáno. Příčinná souvislost mezi jednáním žalobkyně (opravou požeráku) a stavem hráze nesouvisí se skutkovou podstatou přestupku. Existence jakéhokoli povolení nebyla zjištěna. Popis přestupkového jednání ve výroku neobsahuje žádný text vztahující se k pozdějšímu řešení reklamace. Z výroku je zřejmé, že následné jednání žalobkyně nebylo rozhodnutím posuzováno. Prohlášení M. H. a fotografie stavebních prací nebyly jediným ani nejdůležitějším podkladem prvostupňového rozhodnutí. Podkladem jsou jiné skutečnosti dokládající neexistenci stavebního povolení nebo opatření vodoprávního úřadu. Ani napadené rozhodnutí není opřeno o namítané prohlášení a fotografie. Následný havarijní stav rybniční hráze nesouvisí se skutkovou podstatou přestupku, jímž byla žalobkyně uznána vinnou. Žalobkyně sama uvedla, že v době provádění stavby jí nebyl znám stav hráze jako havarijní. Žalobkyně uvedla, že provedla výměnu požeráku poté, kdy proběhl neodborný zásah vlastníka hráze – stavebníka do požeráku. V žalobě žalobkyně sama přiznává, že provedla stavební práce, pro které nebylo vy