3 As 87/2013 — Nejvyšší správní soud

55 A 49/2020- 75 - text 22 55 A 49/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci žalobce: Y. F., nar. X, státní příslušnost Ukrajina, bytem X, zastoupený JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D., advokátem, sídlem Bolzanova 1, Praha, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 7. 2018, č. j. MV-59248-5/SO-2018, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou u Městského soudu v Praze, Krajskému soudu v Praze postoupenou usnesením ze dne 15. 4. 2020, č. j. 11 A 194/2018-49, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaná zamítla jeho odvolání a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 16. 4. 2018, č. j. OAM-1540-45/ZR-2013 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla zrušena platnost žalobcova povolení k trvalému pobytu podle § 77 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 7. 2018 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a stanovena lhůta k vycestování. 2. Žalobce v žalobě předně namítá, že správní orgány používaly řadu obecných tvrzení typu „dlouhodobě a opakovaně“, „závažná porušení veřejného pořádku“, kdy nebylo zřejmé, co se pojmem veřejný pořádek rozumí. Poté si pojem veřejného pořádku samy definovaly jako „stav, kdy nejsou dodržovány zákony“. Podle žalobce se jedná o vágní definici, protože by veřejným pořádkem mohl být i stav, kdy se zákony dodržují. Rozhodně však správním orgánům nepřísluší definovat a provádět výklad pojmu „veřejný pořádek“, pro jehož porušení bylo žalobci povolení k trvalému pobytu zrušeno. 3. Žalobce dále uvádí, že během řízení namítal vadu nepřiměřené délky správního řízení. Žalobce nepovažuje za dostatečné vypořádání námitky, že délka řízení nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Takové zdůvodnění nelze považovat za dostatečné, když žalobce tvrdil, že je v příkrém rozporu se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení. Vůbec se pak žalovaná nevypořádala s námitkou, že v napadeném rozhodnutí nejsou tam uváděné dokumenty datované, což v souvislosti s délkou jejich shromažďování vede k nepřehlednosti, nesrozumitelnosti a nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, protože pak již není možné ověřit jejich aktuálnost. Žalovaná se nevypořádala ani s námitkou, že žalobce se správními orgány spolupracoval a navrhoval vlastní důkazy, které však správní orgány ignorovaly. Žalobce tak byl zkrácen na svých procesních právech. Pokud nebyly správní orgány schopny svůj déletrvající postup vysvětlit, jeví se jejich postup jako šikanózní. 4. Žalobce dále namítá, že rozhodnutí bylo vydáno jeden rok od okamžiku, kdy se seznámil s podklady pro rozhodnutí. Má proto za to, že správní orgán provedl další vlastní šetření, s jehož závěry žalobce neseznámil, nebo vycházel ze stavu zjištěného ke dni 10. 5. (pozn. soudu: bez uvedení roku, patrně roku 2017). Obě situace představují závažné porušení práv. Argument, že ministerstvo vycházelo pouze z podkladů, s nimiž byl žalobce seznámen, považuje žalobce za lichý, neboť žalobce nemá prostředků, jak si jeho pravdivost ověřit. Názor žalované, že žalobce měl v odvolání označit podklady, se kterými nebyl seznámen, považuje žalobce za absurdní, protože je nemohl označit, když je sám neznal. 5. Žalobce rovněž namítá, že správní orgány nezjistily všechny rozhodné skutečnosti svědčící ve prospěch žalobce, když několikrát odmítly jeho návrh na provedení výslechů. Žalobce uvedl, že přestože správní orgány nemají pochyb o existenci rodinných vazeb na území České republiky, chtěl doplnit, že jeho rodiče jsou nemocní a žalobce svému otci pomáhal ve firmě, kterou postupně přebírá. Firma je také zdrojem příjmů pro existenci celé jeho rodiny. Proto se domnívá, že odmítnutím jeho výslechu bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces. V tomto ohledu považuje odkaz žalované na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 19. 10. 2016, č. j. 2 Azs 147/2016-30, za nepřiléhavý ve smyslu posouzení přiměřenosti rozhodnutí. Žalobce doplnil, že je nutné přihlédnout ke zdravotnímu stavu jeho rodičů, zejména ke zprávám, které však nebyly z důvodu chybného postupu jeho původního zmocněnce v řízení předloženy. Podle žalobce jeho otec trpí dle lékařské zprávy ze dne 2. 7. 2012 hemodynamickou významnou aortální regurgitací 3. stupně a dle zprávy ze dne 10. 8. 2018 rovněž cukrovkou a je po operaci srdce. Matka žalobce trpí dle lékařské zprávy ze dne 6. 12. 2016 těžkou aortální stenózou. Objevil se u ní i onkologický nález. Žalobce doplnil, že přikládá i prohlášení matky, že po prodělání operace rakoviny nemůže zvedat těžké věci a je pro ni nezbytná každodenní pomoc. 6. Žalobce dále namítá, že napadené rozhodnutí je odůvodněno na základě několikanásobného odsouzení za přečin maření výkonu rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění účinném do 31. 1. 2019 (dále jen „trestní zákoník“) za porušování zákazu řízení a uložení řady pokut za přestupky v dopravě, nicméně tyto jeho přečiny jsou z doby značně předcházející době vedení správního řízení. Žalobce uvedl, že předkládá usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 23. 7. 2018, sp. zn. 9 T 91/2016, podle něhož měl soud podmíněně upustit od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel. Navíc ve zprávě z místa bydliště nebylo podáno žalobcovo negativní hodnocení, když svá „divoká léta“ má již mít za sebou. V opisu z evidence rejstříku trestů pak nemá žádné jiné trestní odsouzení. Od svého posledního odsouzení taky nebylo z evidenční karty řidiče zjištěno spáchání přestupku v dopravě. Žalobce k tomu předložil dohodu o realizaci výkonu trestu obecně prospěšných prací uzavřenou s obcí Zdiby, harmonogram provádění těchto prací, z nichž má plynout, že odpracováním 250 hodin byl trest vykonán, a hodnocení starostky obce Zdiby ze dne 10. 12. 2013, podle něhož s výjimkou jednoho neomluveného dne byla doba obecně prospěšných prací dodržována. 7. Žalobce uzavřel, že žalovaný nedostatečně posoudil přiměřenost dopadů napadeného rozhodnutí do rodinného života žalobce. Argumentace žalované, že rodinné vazby zejména na rodiče, délka pobytu a ekonomické aktivity nelze považovat za dostatečné důvody pro odhlédnutí od naplnění důvodů pro zrušení platnosti povolení, není s ohledem na poslední období života žalobce dostatečná, zejména s ohledem na obrat v jeho životě a zdravotní stav rodičů. Odloučení žalobce od rodičů by mohlo způsobit fatální následky. Rodiče sice mají ještě jednoho syna, ten se však musí starat o své nezletilé dítě a nemá takový vztah s rodiči jako žalobce. Navíc není ani stavařem. Skutečnou péči o rodiče a pomoc ve firmě tak může zajistit jedině žalobce. Vyjádření žalované 8. Žalovaná ve vyjádření uvádí, že ministerstvo bylo povinno v prvostupňovém rozhodnutí definovat neurčitý právní pojem narušení veřejného pořádku závažným způsobem, což učinilo. Ministerstvo si obstaralo potřebné důkazy a rozhodnutí řádně zdůvodnilo. Pokud žalobce namítal nepřiměřenou délku správního řízení, měl využít prostředky ochrany proti nečinnosti. Namítá-li žalobce, že mělo být napadené rozhodnutí nesrozumitelné, vůbec by nemohl jeho obsah zpochybňovat námitkami. Žalobce se s podklady seznámil a na jejich základě bylo rozhodnuto. Vzhledem k tomu, že se s podklady pro rozhodnutí seznámil, měl být schopen uvést podklady uváděné v prvostupňovém rozhodnutí, se kterými seznámen nebyl. 9. Žalovaná doplnila, že zákon o pobytu cizinců ani zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), nezakládají správním orgánům povinnost účastníka řízení vyslechnout vždy. Ministerstvo považovalo rodinné vazby žalobce a jeho rodičů za skutečné. Žalobce byl poučen mimo jiné o právu vyjádřit se a předkládat návrhy na provedení důkazů. Měl tak uvést všechna důležitá tvrzení a navrhnout důkazy. Nic žalobci nebránilo popsat svoji činnost ve společnosti svého otce a k tomu předložit důkaz. Nebylo mu rovněž znemožněno, aby předložil aktuální lékařské zprávy o závažném zdravotním stavu rodičů. Nadto byl zastoupen advokátem. Žalovaná doplnila, že většina předložených lékařských zpráv k žalobě byla stará několik let. Pokud by byl zdravotní stav otce žalobce natolik závažný, nemohl by vykonávat funkci jednatele společnosti a valná hromada by jej z funkce odvolala. Žalobce ale nedoložil, že by se tak stalo. Jednatelem společnosti Firstav s.r.o. byl navíc i bratr žalobce. To svědčí o tom, že je to právě bratr žalobce, kdo po