1 Afs 445/2019 — Nejvyšší správní soud

55 Af 5/2021- 57 - text 13 55 Af 5/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Lenky Oulíkové a Mgr. Miroslava Makajeva ve věci žalobkyně: EKO Logistics s.r.o., IČO: 26710170, sídlem Tyršova 68, Týnec nad Labem, zastoupená advokátem Mgr. Jakubem Hajdučíkem, sídlem Sluneční náměstí 2588/14, Praha, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2021, č. j. 3884/21/5300-22444-707622, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „finanční úřad“) ze dne 30. 9. 2020, č. j. 4592577/20/2111-50523-202376 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí 1“) a č. j. 4592656/20/2111-50523-202376 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí 2“). 2. Prvostupňovými rozhodnutími byl žalobkyni přiznán úrok z daňového odpočtu dle § 155 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění zákona č. 267/2014 Sb., a to prvostupňovým rozhodnutím 1 za zdaňovací období měsíce března roku 2015 za dobu od 8. 7. 2015 do 9. 10. 2015 v celkové výši 69 337 Kč a prvostupňovým rozhodnutím 2 za zdaňovací období měsíce dubna roku 2015 za dobu od 5. 8. 2015 do 9. 10. 2015 v celkové výši 35 437 Kč. Finanční úřad při vydání uvedených rozhodnutí vyšel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2020, č. j. 1 Afs 445/2019 – 47, č. 4055/2020 Sb. NSS (dále jen „EP ENERGY TRADING“). 3. V napadeném rozhodnutí žalovaný popsal, že žalobkyně podala dne 4. 5. 2015 přiznání k dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období měsíce března roku 2015, ve kterém vykázala nadměrný odpočet ve výši 1 916 249 Kč. Dne 29. 5. 2015 podala přiznání k DPH za zdaňovací období měsíce dubna roku 2015, ve kterém vykázala nadměrný odpočet ve výši 1 394 848 Kč. Dne 2. 6. 2015 byla zahájena daňová kontrola za zdaňovací období měsíce března roku 2015 a dne 23. 6. 2015 za zdaňovací období měsíce dubna roku 2015. Platebními výměry ze dne 5. 10. 2015 finanční úřad vyměřil žalobkyni nadměrný odpočet za zdaňovací období měsíců březen a duben 2015 ve výši tvrzené v daňových přiznáních, který byl žalobkyni vyplacen dne 9. 10. 2015. 4. Žalovaný se neztotožnil s odvolací námitkou žalobkyně, že dle rozsudku EP ENERGY TRADING jí byl finanční úřad oprávněn nepřiznat úrok jen za 55 dnů. Žalovaný konstatoval, že Nejvyšší správní soud v bodech 49 až 51 rozsudku EP ENERGY TRADING shledal, že § 254a daňového řádu je neaplikovatelný pro rozpor s čl. 183 směrnice Rady (EU) 2006/112/ES ze dne 28. 11. 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice o DPH“). Pro nárok na úrok z odpočtu, na který by se jinak užil § 254a daňového řádu, proto nadále platí pravidla vymezená v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2014, č. j. 7 Aps 3/2013 – 34, ve znění opravného usnesení ze dne 5. 11. 2014, č. j. 7 Aps 3/2013 – 47 („rozsudek KORDÁRNA“). V něm Nejvyšší správní soud stanovil jako přiměřenou délku prověřování daňových tvrzení lhůtu tří měsíců od konce zdaňovacího období, za něž bylo prověřované daňové tvrzení podáno, přičemž kompenzací za překročení této lhůty je úrok dle § 155 odst. 5 daňového řádu. Daňovému subjektu proto náleží úrok z vratitelného přeplatku dle § 155 odst. 5 daňového řádu za dobu po uplynutí tříměsíční lhůty ode dne následujícího po posledním dni příslušného zdaňovacího období (prodloužené případně o dobu od uplynutí lhůty k podání daňového přiznání do dne jeho podání, bylo-li podáno opožděně) do dne uhrazení nadměrného odpočtu správcem daně. Finanční úřad žalobkyni přiznal dle § 155 odst. 5 daňového řádu úrok z daňového odpočtu od prvního dne čtvrtého měsíce od konce prověřovaného zdaňovacího období, přičemž zohlednil, že žalobkyně podala daňové přiznání za zdaňovací období měsíce března sedm dnů po zákonné lhůtě a za zdaňovací období měsíce dubna čtyři dny po zákonné lhůtě, a proto žalobkyni přiznal úrok z částky 1 916 249 Kč od 8. 7. 2015 a z částky 1 394 848 Kč od 5. 8. 2015. Dle žalovaného finanční úřad postupoval zcela v souladu s rozsudky EP ENERGY TRADING a KORDÁRNA. Lhůta 55 dnů od konce příslušného zdaňovacího období k vyplacení nadměrného odpočtu byla v rozsudku EP ENERGY TRADING uvedena s odkazem na situaci, jež nastává v případě konkludentního vyměření daně, nikoli v souvislosti s případy, kdy je po podání daňového přiznání k DPH zahájena daňová kontrola či postup k odstranění pochybností, jak tomu bylo ve zde řešeném případě. Obsah podání účastníků 5. Žalobkyně v žalobě uvádí, že v odvoláních proti prvostupňovým rozhodnutím namítala, že rozsudek EP ENERGY TRADING modifikoval rozsudek KORDÁRNA, když s ohledem na pozdější judikaturu Soudního dvora EU dovodil, že nelze úrok neposkytnout za tříměsíční lhůtu ode dne následujícího po posledním dni příslušného zdaňovacího období, ale jen za 55 dnů (bod 40 rozsudku EP ENERGY TRADING). Správce daně jí byl proto oprávněn nepřiznat úrok podle § 254a daňového řádu jen za 55 dnů, nikoliv za 3 měsíce. Žalobkyně nesouhlasí s žalovaným, že Nejvyšší správní soud závěr rozsudku EP ENERGY TRADING o určení počátku úročení „uvedl s odkazem na situaci, jež nastává v případě konkludentního vyměření daně, nikoliv v případě, kdy je zahájena daňová kontrola či postup k odstranění pochybností“. Nejvyšší správní soud v rozsudku EP ENERGY TRADING zkoumal, od jakého dne má vznikat úrok, kterým je daňový subjekt odškodněn. Zjistil (bod 43 rozsudku), že daňový řád obsahuje mezeru, protože „… doba, za níž náleží daňovému subjektu úrok z odpočtu, není v § 254a daňového řádu určena objektivně v návaznosti na konec zdaňovacího období nebo okamžik, v němž by měl být nadměrný odpočet obvykle uhrazen. Právní úprava je proto v této části v rozporu s čl. 183 směrnice o DPH tak, jak jej vykládá judikatura Soudního dvora“. Nejvyšší správní soud analyzoval judikaturu Soudního dvora Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) a na jejím podkladě v bodě 39 uvedl: „Co se týče doby úročení, Soudní dvůr vychází z následujících úvah. Výpočet dlužných úroků, který jako počátek běhu lhůty nestanoví den, kdy by měl být nadměrný odpočet DPH obvykle nahrazen podle směrnice o DPH (tj. objektivně určený okamžik prodloužený o pevně stanovenou přiměřenou dobu potřebnou pro prověřování nároku), je v zásadě v rozporu s požadavky článku 183 této směrnice. Osoba povinná k dani totiž v takovém případě nemá možnost předvídat datum, od kterého může disponovat finančními prostředky odpovídajícími částce nadměrného odpočtu DPH, což pro ni představuje dodatečnou zátěž (rozsudek ze dne 18. 12. 1997 ve spojených věcech C286/94, C-340/95, C-401/95 a C-47/96 Garage Molenheide a další, nebo ze dne 12. 5. 2011 ve věci C107/10 Enel Maritsa Iztok). Počátek přiměřené doby se proto musí odvíjet od objektivně daného a předvídatelného okamžiku, čehož si v současné době již je vědom i tuzemský zákonodárce (srov. důvodová zpráva k zákonu č. 170/2017 Sb., kterým byl § 254a novelizován).“ Analyzovanou judikaturu Soudního dvora Nejvyšší správní soud aplikoval na poměry zákona o dani z přidané hodnoty a dospěl v bodě 41 k závěru, že plátce daně má obvykle nárok na nadměrný odpočet do 55 dní ode dne skončení zdaňovacího období. Uvedl, že „k vyplacení nadměrného odpočtu tedy obvykle dochází ve lhůtě 55 dnů od konce příslušného zdaňovacího období“, což je tak okamžik, od kdy má být podle přesvědčení žalobkyně poskytován úrok podle § 155 odst. 5 daňového řádu. Žalobkyně poznamenala, že Nejvyšší správní soud neměl za povinnost věc postoupit rozšířenému senátu, neboť aplikace jasných závěrů Soudního dvora má přednost před dřívějšími názory správních soudů. Dodal, že z rozhodnutí správních soudů dostupných v databázi judikatury navazujících na rozsudek EP ENERGY TRADING (usnesení Krajského soudu Ústí nad Labem ze dne 15. 12. 2020, č. j. 15 Af 8/2018 – 61, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2021, č. j. 31 Af 6/2019 – 59) neplyne, že by názor z rozsudku EP ENERGY TRADING byl následován v tom smyslu, že by nárok na úrok z vratitelného přeplatku podle § 155 odst. 5 daňového řádu náležel daňovému subjektu od 56. dne od konce příslušného zdaňovacího období. 6. V doplnění žaloby žalobkyně dále namítá, že žalovaný dnem 1. 1. 2021 v důsledku novely daňového řádu provedené zákonem č. 283/2020 Sb. s ohledem na bod 12 přechodného ustanovení ztratil věcnou příslušnost k rozhodování o odvolání proti rozhodnutí o úroku. Dle názoru žalobkyně výjimka uvedená v bodě 6 přechodných ustanovení nedopadá na řízení o odvolání podle § 254 odst. 5 daňového řádu ve znění účinném do 31. 12. 2020, neboť řízení o námitce končí oznám