1 As 21/2010 — Nejvyšší správní soud

44 A 14/2021- 40 - text 11 44 A 14/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní JUDr. Věrou Šimůnkovou ve věci žalobce: S. Č. bytem X zastoupen advokátem Mgr. Ladislavem Malečkem, sídlem Nerudova 1419/222, 412 01 Litoměřice proti žalované: Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje sídlem Na Baních 1535, 156 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 7. 2021, č. j. KRPS-26219-31/ČJ-2021-0100DP-OBNOVA, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu třetího zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí dopravního inspektorátu Kladno žalované (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 24. 5. 2021, č. j. KRPS-26219-27/ČJ-2021-010306 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla podle 100 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuta žádost žalobce o obnovu řízení pravomocně ukončeného vydáním příkazového bloku na místě ze dne 22. 4. 2020, série AC/2017, číslo C 0994395 (dále jen „příkaz“), který týž den podpisem žalobce nabyl právní moci. 2. Žalobce nesouhlasí s procesním postupem správních orgánů obou stupňů, zejména pokud jde o provádění dokazování s ohledem na navržené důkazy. Žalobce má za to, že nebyly respektovány důvody, které jsou rozebrány v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 12. 3. 2013, č. j. 1 As 21/2010-65, na který v celém rozsahu odkazuje a navrhuje jej k důkazu. Tvrzení, že byl zfalšován podpis či že byla zaměněna identita obviněného z přestupku a důkazy k tomu navržené je dle mínění žalobce třeba považovat za důvod pro obnovu řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu. Žalobce navrhoval vyslechnout zasahující policisty, k čemuž ve správním řízení vůbec nedošlo; namísto toho byl proveden důkaz úředním záznamem zasahujícího policisty, což zatěžuje rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti, přičemž správní orgány vycházely z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. 3. Pokud by se potvrdila tvrzení žalobce o zfalšování podpisu nebo o záměně identity obviněného z přestupku na pokutovém bloku, znamenalo by to, že se žalobce na místě spáchání přestupku vůbec nenacházel a že se skutek vůbec nestal nebo jej žalobce nemohl spáchat. Nadto, souhlas osoby uvedené na příkazu stvrzený jejím podpisem je zákonnou podmínkou pro takový druh vyřízení věci. Proto tvrzení o neudělení souhlasu s uložením pokuty v blokovém řízení představuje skutkovou novotu, pro kterou lze vést řízení o žádosti o obnovu řízení. To se týká i případu možného zfalšování podpisu na pokutovém bloku obviněného, který nepopírá spáchání přestupku a pouze žádá jeho projednání v běžném správním řízení. Rovněž v takovém případě totiž tvrzený nesouhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení automaticky zpochybňuje skutková zjištění učiněná v tomto řízení, byť by žadatel v žádosti o obnovu řízení spáchání přestupku nikterak nezpochybnil. Žalobce k prokázání skutečnosti, že podpis na příkazu není jeho podpisem, navrhuje důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví. Žalobce poukazuje na to, že se o důvodech obnovy řízení dozvěděl až v souvislosti s doručením oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče, neboť toho dne se dozvěděl, že mu byl zaznamenán předmětný přestupek do bodového hodnocení řidiče. 4. Žalobce po celou dobu správního řízení (patrně míněno řízení o odnětí řidičského oprávnění v souvislosti s dosažením 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče, pozn. soudu) informoval správní orgán prvého stupně, že si není vědom spáchání uvedených přestupků a poukazoval na skutečnost, že rozhodnutí vydaná v blokovém řízení jistě nepodepsal a není si vědom porušení dopravních předpisů. Navíc poukazoval na to, že v uvedených pokutových blocích nejsou obsaženy náležitosti požadované § 85 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti z přestupky“). Nezákonně je vyplněn i příkaz, který je předmětem tohoto řízení. 5. Žalobce rovněž namítá nezákonnost procesního postupu, spočívajícího v provádění důkazu úředním záznamem, záznamem o přestupku, prostou kopií pokutového bloku, přičemž ve věci je správní orgán povinen zajistit originál pokutového bloku. Prostá kopie pokutového bloku je jako důkaz ve věci zcela nedostačující a porušuje právo žalobce na spravedlivý proces. Úřední záznam potom poskytuje správnímu orgánu pouze předběžnou informaci, nicméně jako důkaz sám o sobě neobstojí (nález Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2004, sp. zn. II. ÚS 788/02). Žalobce navrhuje zrušit napadené rozhodnutí a žádá přiznat náhradu nákladů řízení. 6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce v řízení před správními orgány ke svým shora uvedeným tvrzením nepřeložil žádné důkazy, jak mu plyne z § 52 správního řádu a jak dovodil NSS například v rozsudku ze dne 24. 5. 2017, č. j. 6 As 296/2016-65. Neprokázal, že by se v době spáchání přestupku nacházel na jiném místě či to, že přestupek spáchala jiná osoba. Znalecký posudek v oboru písmoznalectví nepředložil žalobce ani v předcházejícím správním řízení a nepřiložil ani k žalobě. Správní orgán I. stupně naopak porovnal podpis na příkazu s podpisem žalobce na plné moci pro jeho zástupce, přičemž dospěl k závěru, že jsou si velmi podobné a vykazují shodné markanty. V této souvislosti odkazuje na již citovaný rozsudek NSS č. j. 6 As 296/2016-65, z něhož plyne, že ne ve všech případech je povinností správních orgánů k ověření pravosti podpisu znaleckého zkoumání. Dále žalovaná poukázala na to, že všechny žalobcem navržené důkazy byly provedeny, přičemž má za to, že v tomto konkrétním případě postačilo dokazování obsahem úředního záznamu bez nutnosti předvolat zasahujícího policistu jako svědka. Nadto, údaje z dokladů předložených na místě byly ověřeny pomocí mobilní bezpečné platformy, evidence obyvatel a evidence řidičů. 7. Žalovaná dále uvedla, že se správní orgán I. stupně zabýval i okruhem nejbližších příbuzných žalobce, přičemž dospěl k závěru, že žádný se mu nepodobá natolik, aby mohlo dojít k záměně osob. Žalovaná vyvrátila i tvrzení žalobce o tom, že onou osobou, která spáchala přestupek, mohl být některý z jeho zaměstnanců, a to tím, že podnikání žalobce bylo ukončeno ke dni 4. 12. 2019 a v době spáchání přestupku již žalobce nikoho nezaměstnával. Dle žalované příkaz splňuje veškeré náležitosti požadované § 92 odst. 2 písm. a) až l) zákona o odpovědnosti za přestupky, přičemž poukázala na závěry rozsudku NSS ze dne 17. 1. 2019, č. j. 10 As 28/2018-45. Žalovaná poukázala rovněž na to, že žalobce namítá nedostatek zákonných náležitostí příkazu, i když současně tvrdí, že na místě spáchání přestupku příkaz nepodepsal, a tudíž jej ani nemohl převzít. Takové námitky by tedy mohl vznést pouze za předpokladu, že by se s ním seznámil nahlížením do správního spisu, k čemuž však, jak bylo zjištěno, nedošlo. Výslech samotného žalobce byl jako důkazní prostředek v řízení shledán nadbytečným. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, náhradu nákladů nepožadovala. 8. V replice k vyjádření žalované žalobce nad rámec opakování toho, co již je obsaženo v žalobě, uvedl, že příkaz musí být vadný, neboť jej nikdy nepodepsal a řízení se neúčastnil. Žalobce trvá na tom, že napadená rozhodnutí trpí nedostatkem obsahových náležitostí, tedy že v jednotlivých pokutových blocích, kterým se měl správní orgán prvého stupně věnovat, a opakovaně mu to bylo vytýkáno, se nejedná o způsobilý podklad pro záznam jednotlivých bodů do bodového hodnocení řidiče. Žalobce setrval na žalobním návrhu v plném rozsahu. 9. V duplice žalovaná předně vzhledem k faktickým nesrovnalostem vyjádřila pochybnosti, zda replika žalobce směřuje do tohoto soudního řízení. Dále znovu zopakovala svůj názor, že výslech policistů nebyl potřebný s poukazem na rozsudek NSS ze dne 22. 6. 2016, č. j. 1 As 60/2016-30, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2014, č. j. III. ÚS 1838/14. Ustálená judikatura dovodila, že v řízení o přestupku správní orgán postupuje tak, aby zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o přestupku. Pokud existuje rozumná pochybnost, tzn. ne zcela nepravděpodobná možnost, že deliktního jednání se obviněný z přestupku nedopustil, nelze jej za přestupek postihnout. Žalovaná dále poukázala na judikatorní vývoj v otázce použitelnosti úředních záznamů, prezentovaný ve shora citovaném rozsudku NSS, sp. zn. 1 A 60/2016. V tomto případě správní spis poskytuje jednoznačnou oporu pro závěry správního orgánu stran naplnění podmínek pro postih přestupce, včetně uvedení osoby s jejími daty a čísla občanského průkazu,