3 Ads 50/2013 — Nejvyšší správní soud

49 Ad 4/2022- 26 - text 15 49 Ad 4/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci žalobkyně: H. N., narozená X zastoupená zákonnou zástupkyní Mgr. J. N. obě bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2022, č. j. MPSV-2022/86909-912, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2022, č. j. MPSV-2022/86909-912, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Návrh na uložení povinnosti žalovanému doplnit Metodiku č. 15/2016 se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), dodanou do datové schránky soudu dne 10. 7. 2022, napadá žalobkyně shora uvedené rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Příbrami (dále jen „úřad práce“) ze dne 9. 11. 2021, č. j. 25712/2021/CER (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobkyni ponechán příspěvek na péči ve výši 6 600 Kč měsíčně od měsíce března 2021, neboť úřad práce neshledal podmínky pro změnu nároku na příspěvek podle § 14 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění účinném od 1. 2. 2022 (dále jen „zákon o sociálních službách“). 2. Žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů, v důsledku čehož je nezákonné. Žalovaný totiž vyšel z neúplných, neobjektivních a nepřesvědčivých posudků posudkové komise, a to navzdory vlastní metodice č. j. MPSV-2016/167372–740 i judikatuře Nejvyššího správního soudu (zde žalobkyně odkázala například na rozsudek ze dne 2. 4. 2014, č. j. 3 Ads 50/2013-32). Žalobkyně přitom již v průběhu správního řízení namítala nepřezkoumatelnost posudků, protože podle jejího názoru postrádají logický řetězec, z něhož by vyplynuly zaujaté závěry. Žalobkyně má za to, že posudky obsahují v zásadě jen náhodný soupis výňatků z předložené zdravotnické dokumentace a zejména že posudková komise (lékařka) zarputile ignorovala výsledek sociálního šetření, aniž by vysvětlila, proč ho považuje za nadhodnocený. Žalobkyně v žalobě shrnula tři oblasti argumentace, které uplatnila ve vyjádření ze dne 12. 5. 2022 (pozn. soudu: odkazovaná listina je ve skutečnosti datována až 13. 5. 2022), přičemž je přesvědčena, že se s ní žalovaný dostatečně nevypořádal – jejím stěžejním argumentem zejména bylo, že posudková komise logicky nezdůvodnila, proč dospěla k závěru, že žalobkyně zvládá základní životní potřeby (dále jen „ZŽP“) „mobilita“, „orientace“, „komunikace“ a „stravování“. Žalobkyně sice uznává, že je pravdou, že ke svému podání skutečně nedodala žádné nové lékařské zprávy, nicméně to proto, že nepožadovala aktualizaci či zpřesnění posudku, nýbrž jeho řádné vypracování a odůvodnění na základě podkladů, které již měla posudková komise (lékařka) k dispozici z prvostupňového řízení. Žalobkyně proto zastává názor, že žalovaný (jakož i posudková komise) ignoruje či dezinterpretuje její námitky, které řádně vznesla k obsahu posudků. Žalobkyně přitom toliko požaduje, aby žalovaný dodržel zákon a předložil důvody, proč rozhodnul tak, jak rozhodnul. Žalobkyně žalovanému dále vyčítá nepřehlednost napadeného rozhodnutí, jelikož z jejího pohledu jeho odůvodnění nemá absolutně žádné členění a nelze z něj ani poznat, co je tvrzení žalovaného a na základě kterého podkladu a co je pouhou citací z posudku. Žalobkyně se domnívá, že už sám lajdácký přístup žalovaného k formální stránce věci je příčinou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. I kdyby však bylo rozhodnutí přehledné a dobře čitelné, stejně by trpělo nedostatkem odůvodnění v meritu věci, neboť žalovaný část podkladů k vydání rozhodnutí bezdůvodně ignoroval. Část skutkového stavu, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, je tak v rozporu se spisovým materiálem. 3. Žalobkyně má na základě shora uvedeného za to, že jedině dobře nastavené procesy a formální postupy mohou pomoci eliminovat řadu problémů vycházejících z nepozornosti úředních osob, a proto současně navrhuje, aby soud v rámci rozsudku uložil žalovanému povinnost upravit jeho metodiku tak, aby podrobněji stanovila formu, kterou má lékařský posudek mít, případně rovnou návod, jakým způsobem posudek sestavit, aby splňoval požadovanou zásadu úplnosti, objektivnosti a přesvědčivosti. 4. Žalovaný ve svém vyjádření poté, co podrobně zrekapituloval průběh předcházejícího správního řízení, uvádí, že zdravotní stav žalobkyně byl objektivně posouzen – bylo přihlédnuto ke všem doloženým lékařským zprávám a členkou posudkové komise byla i lékařka s odborností psychiatrie. Posudková komise tedy konzultovala zdravotní stav žalobkyně s psychiatrem, který ovšem také dospěl k závěru, že nelze uzavřít, že žalobkyně nezvládá ZŽP „komunikace“ a „orientace“ v nepřijatelném standardu. I když totiž žalobkyně není schopna samostatného rutinního cestování, je na základní úrovni orientována osobou, časem i místem. Stejně tak přestože není schopna kontakt s jinou osobou samostatně navázat, je schopna se i navzdory dyslalickému projevu dorozumět. Jelikož žalovaný považuje posudek posudkové komise ze dne 27. 4. 2022 za úplný, objektivní a přesvědčivý a má za to, že se vypořádal se všemi námitkami žalobkyně, navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou. 5. Žalobkyně v replice setrvala na své dosavadní argumentaci. Opakuje, že se žalovaný opírá o tvrzení posudkové lékařky o nadhodnocenosti údajů ze sociálního šetření, aniž by sám zohlednil, že si posudková lékařka svévolně vybrala část podkladů, které jí vyhovovaly, zatímco jiné nepřípustně bezdůvodně označila za nadhodnocené. Žalobkyně znovu zdůrazňuje, že nejde jen o její subjektivní pocit nesouhlasu s posouzením jejího zdravotního stavu, ale že má výtky objektivního charakteru. Žalobkyně dále poukazuje na to, že žalovaný její vyjádření předložil přímo posudkové komisi namísto toho, aby se sám snažil o posouzení věci z pohledu správního práva – tím však podle mínění žalobkyně svou roli v řízení zredukoval na pouhého poslíčka. Žalobkyně trvá na tom, že žalovaný nemá čím podložit své tvrzení, že její zdravotní stav byl objektivně posouzen. Žalobkyně nepopírá, že žalovaný může v mezích zákona ke konzultacím přizvat odborníka, nicméně nelze na něj jen odkázat, byť by byl uznávanou autoritou – vždy je třeba rozhodnutí přesvědčivě, řádně a objektivně odůvodnit. To však žalovaný neučinil a ani ve vyjádření k žalobě k věci nepřinesl nic nového. Závěrem žalobkyně žalovanému vytýká, že jeho vyjádření není digitální, aby si ho mohla nechat přečíst počítačem či v něm mohla vyhledávat – obyčejný sken podání přitom není ani číslován a členění textu je žalostné. 6. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že od listopadu 2012 byla žalobkyně hodnocena jako závislá na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I, byl jí proto přiznán tomu odpovídající příspěvek na péči. Následně byla žalobkyně shledána závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II z důvodu nezvládání ZŽP „oblékání a obouvání“, „tělesná hygiena“, „výkon fyziologické potřeby“ a „péče o zdraví“, načež jí byl příspěvek na péči od října 2017 zvýšen. Odvolání proti tomuto rozhodnutí s argumentací, že žalobkyně nezvládá více ZŽP, bylo žalovaným dne 22. 8. 2018 zamítnuto. Posouzení stupně závislosti žalobkyně bylo platné do 28. 2. 2021, v únoru 2021 proto úřad práce zahájil z moci úřední řízení o opětovném posouzení nároku žalobkyně a výše příspěvku na péči. 7. Vzhledem ke zvýšenému výskytu respiračních onemocnění v České republice (Covid-19) se sociální šetření uskutečnilo na základě dotazníku, který podle instrukcí za žalobkyni vyplnila pečující osoba. Tak učinila zákonná zástupkyně žalobkyně dne 9. 3. 2021, o čemž byl učiněn záznam č. j. 5463/2021/CER. 8. Podle posudku posudkové lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení Praha – západ (dále jen „OSSZ“) ze dne 24. 5. 2021 žalobkyně prošla nerovnoměrným psychomotorickým vývojem a trpí lehkou mentální retardací při genetické abnormitě, má opožděný vývoj řeči a sekundární epilepsii. Nezvládá proto celkem 4 ZŽP: „oblékání a obouvání“, „tělesnou hygienu“, „výkon fyziologické potřeby“ a „péči o zdraví“. Posudková lékařka konstatovala, že se jedná o středně těžký stupeň závislosti, přičemž platnost posudku stanovila na dva roky s tím, že je žalobkyně mladší 18 let a existující porucha zdraví je léčebně zásadně ovlivnitelná. 9. Úřad práce rozhodnutím ze dne 14. 7. 2021 vycházejícím z citovaného posudku ponechal žalobkyni příspěvek na péči od března 2021 ve stejné výši jako do té doby, neboť počet žalobkyní nezvládaných ZŽP odpovídal jen středně těžké závislosti žalobkyně na pomoci jiné osoby (stupni II). K odvolání žalobkyně však bylo toto rozhodnutí žalova