1 As 151/2014 — Nejvyšší správní soud

55 A 132/2020- 48 - text 8 55 A 132/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci žalobce: D. Š., bytem X, proti žalovaným: 1) Městský úřad Černošice, sídlem Karlštejnská 259, Černošice, 2) Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 81/11, Praha, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaných, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobce se žalobou ze dne 29. 3. 2020 domáhal u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) odstranění záznamu o přestupku ze dne 4. 8. 2003 spáchaného porušením povinnosti řidiče podle § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, který byl u žalobce v době podání žaloby evidován v registru řidičů (dále též jen „záznam o přestupku“ a „předmětný přestupek“). Žalobce měl za to, že záznam o přestupku byl v registru veden Magistrátem hl. m. Prahy, Ministerstvem dopravy, Městským úřadem Černošice a Krajským úřadem Středočeského kraje nezákonně, neboť rozhodnutí, na jehož základě byl tento záznam do registru vložen, bylo prohlášeno za nicotné rozsudkem městského soudu ze dne 16. 2. 2010, č. j. 8 Ca 71/2007 – 85. Během řízení o žalobě pak Magistrát hl. m. Prahy dne 12. 5. 2020 tento záznam z registru řidičů vymazal. 2. Městský soud v rozsudku ze dne 1. 10. 2020, č. j. 10 A 39/2020 – 116, určil, že zásah Magistrátu hlavního města Prahy spočívající ve vložení a vedení záznamu o přestupku žalobce ze dne 4. 8. 2003 v registru řidičů na základě rozhodnutí ředitele Policie České republiky, Služby cizinecké a pohraniční policie, ve věcech kázeňských ze dne 15. 2. 2006, č. 18/2006, byl nezákonný (výrok II.). V části, v níž se žalobce domáhal vyslovení nezákonnosti zásahu Ministerstva dopravy spočívajícím ve vedení záznamu o přestupku žalobce ze dne 4. 8. 2003 v registru řidičů na základě rozhodnutí ředitele Policie České republiky, Služby cizinecké a pohraniční policie, ve věcech kázeňských ze dne 15. 2. 2006, č. 18/2006, žalobu zamítl (výrok III.). Část žaloby, v níž se žalobce domáhal vyslovení nezákonnosti zásahu Městského úřadu Černošice a Krajského úřadu Středočeského kraje, vyloučil k samostatnému projednání a postoupil ji Krajskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému (výrok I.). Kasační stížnost ve věci nebyla podána. 3. Krajský soud se dále zabýval, po postoupení věci městským soudem, pouze těmi žalobními body, které byly relevantní pro projednávanou věc, tj. námitkami týkajícími se tvrzeného zásahu Městského úřadu Černošice [žalovaný 1)] a Krajského úřadu Středočeského kraje [žalovaný 2)]. 4. Žalobce svůj první návrh k městskému soudu ze dne 29. 3. 2020 výslovně označil jako „návrh na vydání předběžného opatření podle § 38 z. č. 150/2002 Sb.“ a domáhal se jím vydání předběžného opatření vůči tehdy dvěma žalovaným Magistrátu hl. m. Prahy a Městskému úřadu Černošice (až v podání ze dne 22. 7. 2020 označil žalobce jako žalovaného i Krajský úřad Středočeského kraje). Žalobce se domáhal i) odstranění (vymazání) záznamu z evidenční karty řidiče, a ii) zaslání nového výpisu z evidenční karty řidiče ihned po vymazání záznamu. 5. Žalovaní se dle žalobce odmítali řídit rozsudkem městského soudu ze dne 16. 2. 2010, č. j. 8 Ca 81/2007-85, kterým tento soud vyslovil nicotnost rozhodnutí o předmětném přestupku, což žalobci způsobilo nemalou majetkovou i nemajetkovou újmu. Žalobce dále poukázal na řadu ustanovení Listiny základních práv a svobod, která mají být postupem žalovaných porušována, a namítal vady správního řízení. 6. Žalobce dále v podání ze dne 28. 5. 2020 uvedl, že existuje judikát Nejvyššího správního soudu, kterým bylo již opakovaně v obdobné věci rozhodnuto, že takovýto záznam žalovaní nejsou oprávněni vést nejen do pravomocného ukončení řízení, ale i po jeho pravomocném ukončení. Žalovaní jsou tímto rozhodnutím vázáni. Souběžně bylo rozhodnuto, že odpovědné dotčené správní orgány jsou povinny se řídit výmazy záznamů obdobně jako u rejstříku trestů. Žalobce v roce 2016 požádal o výmaz s doložením předmětného rozhodnutí správním orgánům. Nemohl nastoupit jako zaměstnanec k MHD Praha, a tím mu vznikala měsíčně škoda ve výši 30 000 Kč, a od března roku 2020, kdy opět žádal o výmaz a kdy měl nastoupit od 1. 4. 2020 k MHD Praha za mzdu 43 000 Kč a 5 000 Kč bonusy, mu tak vznikla majetková škoda 43 000 Kč měsíčně. 7. V kartě řidiče je podle žalobce zaznamenáno více přestupků vzniklých v důsledku zneužití příkazního řízení, příkazy mu nebyly nikdy doručeny (žalobce nemohl podat odpor apod.), a zneužití fikce doručení (pravděpodobně zaslané na vadnou doručovací adresu). Tyto přestupky nejen nebyly se žalobcem projednány v souladu se správním řádem, ale jsou uváděné i vadné právní kvalifikace z neznalosti některých právních předpisů a především nesplněných povinných školení, která Magistrát hl. m. Prahy i žalovaný 1) obcházel a neplnil. 8. Žalobce v podání ze dne 22. 6. 2020 shrnul, že nezákonný zásah trvá již od roku 2002 či nejpozději od 4. 8. 2008, kdy se měl skutek stát, až do současnosti. Žalobci není známo, kterým orgánům městský soud doručil rozsudek ze dne 16. 2. 2010. Žalobce podotkl, že jak Magistrátu hl. m. Prahy, tak žalovanému 1) předložil originál rozsudku osobně současně s kopií, přesto po něm správní orgány požadovaly, aby jim ponechal originál. Poté žalobce poukázal na to, že byl nucen vykonat několik podání, žádostí, stížností a žalob, kdy teprve dne 11. 6. 2020 od magistrátu obdržel odpověď s tím, že záznam je vymazán. Žalobci bylo nesprávně kladeno za vinu, že si správní orgán od soudu vyžádal rozhodnutí – zde žalobce uvedl, že kopii rozhodnutí správnímu orgánu předložil již v roce 2016. Taktéž namítl, že záznam bylo oprávněno o něm jako o příslušníkovi policie vložit a vést pouze ministerstvo vnitra. 9. Žalobce měl za to, že žalovaní „zasáhli úmyslným, účelovým a organizovaným nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím, protiprávním vložením a evidováním předmětného záznamu do zaručených práv žalobce a jeho rodinných příslušníků a to čl. 2 odst. 2,3), čl. 3 odst. 3), čl. 4 odst. 1), čl. 7 odst. 1), obdobně čl. 8 odst. 2), čl. 10 odst. 2), čl. 13), čl. 23) čl. 26 odst. 1,3), čl. 32 odst. 1, 3, 4,5) čl. 36 odst. 3), čl. 37 odst. 2,3), čl. 38 odst. 1,2), čl. 39) obdobně čl. 40 odst. 1,2,5) LPS a to přes 17 let.“ , a dále, že žalovaní „nebyli věcně a místně příslušní v evidenční kartě řidiče [ppor. D. Š.] záznam Referátu cizinecké a pohraniční policie č.j. 18/2006 vložit, vést a evidovat v souladu se zákonem o služebním poměru 186/1992 Sb., a 361/2003 Sb. zákona o utajovaných informací a z.č. 101/2000Sb., z.č. 500/2004 Sb. a to od samého počátku do současnosti“ a tím spíše po „rozhodnutí MSS v Praze č.j. 8 Ca 81/2007 ze dne 16.2.2010 s nabytím právní dne 1.3.2010, kterým bylo rozhodnuto pro nicotnost, kterým byli správní orgány vázáni a povinni provést výmaz na návrh i bez návrhu z moci úřední.“ 10. Žalobce se tedy po odstranění záznamu dne 12. 5. 2020 domáhal upraveným žalobním petitem tzv. deklarace nezákonnosti u žalovaných, tedy konkrétně toho, aby soud vyslovil nezákonnost citovaného zásahu. 11. Žalovaný 1) ve vyjádření k žalobě ze dne 4. 2. 2021 uvedl, že záznam do evidenční karty řidiče žalobce provedl dne 17. 3. 2006 Magistrát hl. m. Prahy, tj. správní orgán věcně a místně příslušný dle platného zákona o silničním provozu. Následně byl záznam v evidenční kartě řidiče veden až do jeho výmazu magistrátem, jako příslušným úřadem dle místa bydliště žalobce, dne 12. 5. 2020. V období minimálně od roku 2015 do 2019, tj. v době, kdy měl žalovaný trvalé bydliště na adrese spadající do působnosti žalovaného 1), byl věcně a místně příslušným úřadem k editaci záznamu v evidenční kartě řidiče žalovaný 1). Ten nemohl vyhovět žádosti žalobce o výmaz záznamu z evidenční karty řidiče, neboť toto lze učinit pouze na základě pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, nikoli pouze na základě tvrzení žadatele (viz § 120 odst. 2 zákona o silničním provozu). Žádný orgán státní správy, ani žalobce, přestože k tomu byl vyzýván, nikdy nepředložili relevantní dokument, na základě kterého by bylo možné realizovat výmaz záznamu z evidenční karty řidiče. Na základě uvedeného žalovaný 1) navrhuje, aby byla žaloba zamítnuta. 12. Žalovaný 2) ve vyjádření k žalobě ze dne 5. 2. 2021 uvedl, že je nesporné, že Magistrát hl. m. Prahy z registru řidičů vymazal záznam ze dne 15. 2. 2006, č. 18/2006, a že městský soud rozsudkem ze dne 1. 10. 2020, č. j. 10 A 39/220 – 116, ve věci pravomocně rozhodl o nezákonnosti vložení tohoto záznamu. Žaloba byla podána po uběhnutí subjektivní i objektivní lhůty pro podání zásahové žaloby. Jde o věc pravomocně rozhodnutou, kdy nejde ve stejné věci rozhodnout