4 Ads 18/2010 — Nejvyšší správní soud

58 Ad 18/2021- 18 - text 9 58 Ad 18/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Lenkou Bursíkovou ve věci žalobce: gen. Ing. Z. Č. bytem X zastoupen advokátem JUDr. Lubomírem Müllerem sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5 proti žalovanému: Ministerstvo obrany sídlem Tychonova 1, Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2021, sp. zn. 021954/SD-80/OPM, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce dne 14. 6. 2021 požádal o jednorázový přídavek k důchodu podle nařízení vlády č. 51/1994 Sb., o nárocích osob, kterým byl odňat nebo snížen důchod podle dřívějších předpisů, a některých osob účastných soudní rehabilitace (dále jen „nařízení vlády“), za období jeho nezákonného věznění od 19. 10. 1976 do 8. 2. 1977 a od 9. 11. 1981 do 9. 11. 1983, a o doplatek jednorázové částky podle zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 (dále jen „zákon č. 261/2001 Sb.“), za dosud neproplacených 21 dnů nezákonného věznění. 2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 6. 2021, sp. zn. 021954/SD-77/25, přiznal žalobci doplatek jednorázové peněžní částky ve výši 700 Kč podle § 5 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb. 3. Rozhodnutím ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 021954/SD-78/25 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žalovaný zamítl žalobcovu žádost o jednorázový přídavek k důchodu podle nařízení vlády. Konstatoval, že v žalobcově případě není splněna podmínka podle § 2 odst. 1 nařízení vlády, podle kterého náleží jednorázový přídavek k důchodu osobám, které byly v době od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 pravomocně odsouzeny nebo byly ve vazbě a jsou z tohoto důvodu účastny soudní rehabilitace a jimž není podle zákona o soudní rehabilitaci vyplácen příplatek k důchodu nebo je vyplácen ve snížené výměře jen proto, že ke dni přiznání spolu s důchodem převýšil nejvyšší výměru starobního důchodu stanovenou zvláštním předpisem. 4. Žalobce brojil proti prvostupňovému rozhodnutí námitkami. Namítl, že pokud jde o soudní rehabilitaci nezákonně vězněných osob, může oprávněný – bez ohledu na to, že se na něj z jiných důvodů vztahuje i mimosoudní rehabilitace – žádat, aby mu místo nároků vyplývajících z § 25 odst. 1 až 6 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, byl poskytnut příplatek podle § 25 odst. 7 téhož zákona. Žalobce má právo na poskytnutí příplatku podle posledně citovaného ustanovení, ale nemůže na něj dosáhnout kvůli horní hranici důchodu. Tuto kolizi řeší § 2 nařízení vlády. Jinak řečeno, skutečnost, že žalobci byl s přihlédnutím k mimosoudní rehabilitaci vypočten maximální důchod, jej nijak nediskvalifikuje z nároků, které jsou založeny soudní rehabilitací. 5. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) nevyhověl žalobcovým námitkám a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. Poukázal na § 25 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, podle kterého se výpočet důchodu nebo úprava jeho výše podle § 24 provede jen tehdy, je-li to pro občana výhodnější než podle obecných předpisů důchodového zabezpečení nebo než podle § 25 zákona o soudních rehabilitacích. Žalobce požádal o výpočet důchodu nebo úpravu jeho výše podle § 24 zákona o mimosoudních rehabilitacích. Tato úprava byla pro žalobce výhodnější než postup podle obecných předpisů důchodového zabezpečení a než podle § 25 zákona o soudní rehabilitaci. Žalobci není upíráno právo na spravedlivý důchod. Naopak v jeho případě byla zvolena výhodnější varianta, která současně vylučuje použití méně příznivé varianty. Žalovaný konstatoval, že není možné účelově rozdělovat § 25 zákona o soudní rehabilitaci, ale je nutno jej posuzovat jako celek, tedy odstavce 1 až 7 společně (nikoli pouze odstavce 1 až 6 jak uvádí žalobce). Žalobci není příplatek vyplácen proto, že by jeho důchod dosáhl maximální výše důchodu I. kategorie funkcí, ale proto, že úprava důchodu podle § 25 zákona o soudní rehabilitaci včetně přiznání příplatku podle odstavce 7 je vyloučena § 25 zákona o mimosoudních rehabilitacích. 6. Žalobce brojí proti napadenému rozhodnutí žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.). Požaduje jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Obsah žaloby 7. Žalobce uvádí, že existuje konkurence mezi výpočtem důchodu nebo úpravou jeho výše podle zákona o soudní rehabilitaci a zákona o mimosoudních rehabilitacích. Výpočet důchodu nebo úpravu jeho výše nicméně specifikuje jen § 24 odst. 1 až 3, 5 a 6 zákona o mimosoudních rehabilitacích a § 25 odst. 1 až 6 zákona o soudní rehabilitaci. Existuje také konkurence mezi § 25 odst. 1 až 6 a § 25 odst. 7 zákona o soudní rehabilitaci. Naproti tomu § 24 odst. 4 zákona o mimosoudních rehabilitacích a § 25 odst. 7 zákona o soudní rehabilitaci neřeší výpočet důchodu, ale příplatky k němu. Nevzniká proto konkurence mezi § 25 odst. 7 zákona o soudní rehabilitaci a § 24 odst. 1 až 3, 5 a 6 zákona o mimosoudních rehabilitacích. 8. Výklad předestřený žalovaným podle žalobce nezohledňuje rozdíl mezi těmi, kteří byli pouze nezákonně „vyhozeni z práce“, a těmi, kteří byli poté navíc i nezákonně vězněni. Rozdíl v míře poškození zákonodárce zohlednil právě možností přiznání příplatku podle § 25 odst. 7 zákona o soudní rehabilitaci (nad rámec důchodu vypočteného podle § 24 zákona o mimosoudních rehabilitacích). Pokud by žalobce neměl k 3. 9. 1991 přiznanou maximální výši důchodu, příplatek by mu náležel. Protože však maximální výši důchodu obdržel, vztahuje se na něj § 2 nařízení vlády. Vyjádření žalovaného a žalobcova replika 9. Žalovaný uvedl, že žalobci byl přiznán důchod podle § 24 zákona o mimosoudních rehabilitacích, neboť tato úprava byla pro žalobce výhodnější než postup podle obecných předpisů důchodového pojištění nebo podle § 25 zákona o soudní rehabilitaci. Mezi výpočtem důchodu nebo jeho úpravou jeho výše podle zákona o soudní rehabilitaci a zákona o mimosoudních rehabilitacích existuje konkurence. Právní úpravu ovšem nelze interpretovat jen podle toho, jak je pro žalobce příznivější. Není možno vykládat samostatně § 25 odst. 1 až 6 zákona o soudní rehabilitaci a samostatně používat § 25 odst. 7 téhož zákona. 10. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. 11. Žalobce v replice uvedl, že existuje konkurence mezi danou právní úpravou, pokud jde o mimosoudní rehabilitaci. Ale ve vztahu k soudní rehabilitaci taková konkurence není. Žalobce byl mimosoudně rehabilitován podle zákona o mimosoudních rehabilitacích a podle toho mu byl upraven důchod s přihlédnutím ke konkurenci s ustanoveními zákona o soudní rehabilitaci. To je v pořádku. Z uvedeného důvodu však nelze žalobci upírat nárok pramenící ze zákona o soudní rehabilitaci (a potažmo z § 2 nařízení vlády). Uplatňování nároku podle § 25 odst. 1 až 6 a současně podle § 25 odst. 7 zákona o soudní rehabilitaci je vyloučeno. Žalobce nicméně uplatnil jeden nárok (který již byl uspokojen) na základě zákona o mimosoudních rehabilitacích, druhý nárok (který je žalobci upírán) je uplatňován na základě zákona o soudní rehabilitaci, tedy na základě zcela odlišných skutečností). Nárok na úpravu důchodu podle zákona o mimosoudních rehabilitacích pramení z protiprávního ukončení služebního poměru, zatímco příplatek k důchodu podle § 25 odst. 7 zákona o soudní rehabilitaci vyplývá z nezákonného věznění. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 12. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. 13. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Neshledal přitom vady, k nimž by byl povinen přihlédnout i bez námitky. 14. Soud o žalobě rozhodl bez jednání, neboť žalobce s takovým postupem výslovně souhlasil a žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání. Jeho souhlas s rozhodnutím věci bez jednání se tak podle § 51 odst. 1 s. ř. s. předpokládá. Posouzení žaloby 15. Podle § 1 odst. 1 zákona o mimosoudních rehabilitacích se tento zákona vztahuje na zmírnění následků některých majetkových a jiných křivd vzniklých občanskoprávními a pracovněprávními úkony a správními akty, učiněnými v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 v rozporu se zásadami demokratické společnosti, respektující práva občanů vyjádřená Chartou Organizace spojených národů, Všeobecnou deklarací lidských práv a