2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

41 A 46/2023- 42 - text 8 41 A 46/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Martiny Kotouček Mikoláškové ve věci žalobce: V. S., nar. X státní příslušnost Ukrajina bytem X zastoupený JUDr. Petrem Novotným sídlem Archangelská 1, 100 00 Praha 10 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2023, č. j. OAM-4397-18/ZMR-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobce se žalobou podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítl žádost žalobce o zaměstnaneckou kartu. 2. Žalobce namítá, že je napadené rozhodnutí nepřiměřeným zásahem do jeho soukromého a rodinného života. Žalobce se považuje za rodinného příslušníka občana EU, neboť jeho matka, která má v České republice trvalý pobyt, má za manžela občana České republiky, který je tedy otčímem žalobce. Žalobce žije s matkou a svým otčímem ve společné domácnosti. Nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života žalobce je dán i tím, že na Ukrajině, v domovském státě žalobce, probíhá válka. 3. Podle názoru žalobce žalovaný porušil ustanovení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), když nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou významné pochybnosti a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem, dále porušil ustanovení § 50 odst. 2 správního řádu, když si neopatřil dostatečné podklady pro své rozhodnutí, a také porušil ustanovení § 2 odst. 1 správního řádu, když nepostupoval v předmětné věci v souladu se zákony a ostatními právními předpisy. Žalobce namítal i porušení ustanovení § 2 odst. 3 a 4 správního řádu, jelikož žalovaný neřešil oprávněné zájmy žalobce a nedbal na to, aby bylo přijaté řešení v souladu s obecným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu. Podle žalobce nebyly splněny podmínky pro vydání napadeného rozhodnutí, neboť není pravdou, že v řízení byl naplněn důvod pro zamítnutí žádosti a nevydání zaměstnanecké karty podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že k naplnění důvodu pro nevydání zaměstnanecké karty dojde už tím, že je cizinec pravomocně odsouzen pro spáchání trestného činu, v důsledku čehož není osobou trestně zachovalou. Žalovaný uvedl, že si je vědom toho, že vedle zákona o pobytu cizinců stojí také mezinárodní závazky České republiky plynoucí z čl. 8 Úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod, nicméně v daném případě se vede řízení o žádosti žalobce a je tedy na něm, aby žalovanému sdělil důvody, proč by přes odsouzení za spáchání trestných činů, které naplnily důvod pro nevydání zaměstnanecké karty, měl jeho žádosti vyhovět. Žalobce tak měl tvrdit konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje takový nepřiměřený dopad zamítnutí žádosti do svého soukromého života. Platí, že je to právě žalobce, kdo je nejlépe obeznámen s vlastními rodinnými poměry a soukromým životem. Žalobce sice poukázal na to, že na území pobývá jeho matka a sestra, nicméně nic dalšího neuvedl; neuvedl žádná specifika jejich soužití nebo soužití s jeho matkou na území tak, že by z takto tvrzených skutečností mohl žalovaný nabýt přesvědčení, že žalobcova rodinná situace je do jisté míry zvláštní, resp., že se odlišuje od běžných rodinných vztahů do té míry, že je třeba, aby žalobci bylo povolení k dlouhodobému pobytu ve formě zaměstnanecké karty i přes fakt, že se dopustil úmyslného a nedbalostního trestného činu, povoleno. Žalovaný pak poukázal na to, že žalobce ve správním řízení toliko odkázal na existenci rodinných vazeb, nic dalšího netvrdil, jen uvedl, že žije společně s matkou a jejím manželem, a že se tak cítí být rodinným příslušníkem občana EU. 5. Žalovaný dále poukázal na to, že informace o rodinném životě předložil žalobce toliko až v žalobě. Pokud se ovšem žalobce cítil být rodinným příslušníkem občana EU, a to ke svému otčímovi, pak neměl žádat u žalovaného o ukončení přechodného pobytu rodinného příslušníka občana EU. Zároveň žalovaný vyslovil pochybnosti o tom, zda žalobce skutečně žije se svou matkou a otčímem, neboť nájemní smlouva, kterou žalobce předložil, uváděla jako osobu užívající byt toliko žalobce, nikoli i jeho matku nebo otčíma. Žalobce tedy netvrdil žádné specifické a konkrétní okolnosti vztahující se k jeho rodinnému životu., v zásadě pouze argumentoval tím, že vede v České republice rodinný život se svou matkou a sdílí s ní společnou domácnost., přičemž ani nerozvedl, jak jsou jeho matka a otčím závislí na jeho pobytu na území. Žalobce je přitom mladý dospělý zdravý muž v produktivním věku a nijak neprokázal konkrétní skutečnosti svého soukromého a rodinného života. Žalovaný z těchto tvrzených skutečností vycházel a vzhledem k absenci dalších tvrzení neměl povinnost rodinný život žalobce dále zkoumat. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2019, 1 Azs 367/2018-34. Žalovaný také zopakoval, že žalobci není napadeným rozhodnutím zakazován další pobyt na území České republiky. Zaměstnanecká karta není pobytovým oprávněním, které je primárně cíleno na cizince, kterým brání situace v zemi původu v návratu. Žalobce má tak možnost získat dlouhodobé vízum za účelem strpění, přičemž držitel tohoto víza má možnost získat za zvýhodněných podmínek povolení k zaměstnání. Žalovanému je navíc z jeho úřední činnosti známo, že žalobce žádost o udělení dlouhodobého víza za účelem strpění již podal, o věci zatím nebylo rozhodnuto. 6. V průběhu jednání konaném dne 4. 9. 2023, které soud nařídil na žádost žalobce, jenž nesouhlasil s rozhodnutím věci bez jednání, setrvali účastníci na svých procesních stanoviscích, přičemž žalobce zdůraznil, že je napadené rozhodnutí nepřiměřeným zásahem do jeho soukromého a rodinného života. 7. K důkazním návrhům soud uvádí, že neprovedl dokazování těmi listinami, jež jsou součástí předloženého správního spisového materiálu, neboť správním spisem se dokazování neprovádí a soud z něj bez dalšího vychází. Soud neprováděl dokazování kopií rodného listu žalobce a oddacího listu matky žalobce, neboť informace o rodinných vazbách žalobce jsou zřejmé ze správního spisu a nebyly nijak rozporovány. Dále soud neprováděl dokazování výslechem matky žalobce, jenž měl prokázat tvrzení žalobce v souvislosti se zásahem do soukromého a rodinného života, avšak pro právní posouzení věci bylo provedení tohoto důkazu nadbytečné. Splnění procesních předpokladů a rozsah soudního přezkumu 8. Soud nejprve ověřil, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou, splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Žaloba byla podána ve lhůtě dle § 172 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Žaloba je tedy věcně projednatelná. 9. V dalším kroku soud přistoupil k přezkumu napadeného rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 10. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobce podal u žalovaného dne 18. 1. 2023 žádost o zaměstnaneckou kartu. K žádosti předložil pracovní smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a společnosti T. D. s.r.o., dále smlouvu o nájmu bytu na adrese N. X., kopii cestovního pasu a víza opravňujícího žalobce k pobytu na území od 25. 8. 2020 do 20. 2. 2021 11. Z výpisu z evidence rejstříku trestů žalobce vyplývá, že byl trestním příkazem vydaným Okresním soudem v Kolíně dne 27. 12. 2018, sp. zn. 2 T 128/2018 uznán vinným pro úmyslný trestný čin (§ 146 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník), a dále rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. 6 T 34/2019, uznán vinným pro trestný čin spáchaný z nedbalosti (§ 143 odst. 1 a 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník). Správní spis obsahuje obě výše odkazovaná trestní rozhodnutí. 12. Dne 14. 3. 2023 byla zmocněnkyni žalobce doručena výzva k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, která obsahovala poučení o možnosti vyjádřit se k podkladům před vydáním rozhodnutí. 13. Dne 31. 3. 2023 obdržel žalovaný vyjádření žalobce, ve kterém uvedl, že v České republ