6 As 135/2015 — Nejvyšší správní soud

47 Ad 15/2022- 62 - text 11 47 Ad 15/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Mgr. Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobce: M. K., narozený X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Ing. Markem Němcem sídlem Nádražní 106, 264 01 Sedlčany proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2022, č. j. MPSV-2022/20747-912, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2022, č. j. MPSV-2022/20747-912, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 93 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Obsah podání účastníků 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou k poštovní přepravě dne 17. 3. 2022, domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jeho námitky a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Příbrami ze dne 11. 11. 2021, č. j. 4757/2021/VOT (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím Úřad práce České republiky – krajské pobočky v Příbrami (dále jen „úřad práce“) rozhodl podle § 21 a § 51 zákona č. 111/206 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“) z moci úřední o povinnosti žalobce a částečně žalobce společně a nerozdílně spolu s M. K., nar. X, synem žalobce (dále jako „společně posuzovaná osoba“ či „syn žalobce“), vrátit přeplatek dávky příspěvku na živobytí za měsíce 06/2017, 10/2017, 11/2017, 12/2017, 01/2018, 02/2018, 03/2018, 04/2018, 05/2018, 06/2018, 07/2018, 08/2018, 09/2018, 10/2018, 11/2018, 12/2018, 01/2019, 03/2019, 04/2019, 05/2019, 06/2019, 07/2019 a 08/2019 v celkové výši 30 188 Kč. 2. Žalobce namítal, že úřad práce a žalovaný postupovali nesprávně při hodnocení vzniku a příčiny přeplatku. Správní orgány hodnotily toliko formální stránku věci, řešily následek, který žalobce nezpůsobil, a nikterak nezohlednily klíčovou roli skutečných příčin vzniku přeplatku. Přeplatek způsobila podle žalobce úmyslným jednáním J. K. (matka syna žalobce – pozn. soudu), když bez vědomí žalobce zařídila společně posuzované osobě účet u České spořitelny, a.s., a to na jméno společně posuzované osoby, a současně byla pro účet vedena jako poručník. J. K. věděla o tom, že je žalobce účastníkem konkurzního řízení a rovněž, že pobírá dávky sociální pomoci. J. K. výslovně přikázala společně posuzované osobě, aby existenci účtu žalobci utajila, aby nedošlo k použití peněz ve prospěch žalobce či ve prospěch jeho domácnosti, a aby syn žalobce užil peníze, které matka na účet vložila, výhradně pro svou potřebu. Žalobce neměl žádnou možnost dozvědět se o účtu, a proto jeho existenci nemohl uvést ani v žádosti o sociální dávky. Žalobce má za to, že je obětí jednání J. K., která způsobila vznik přeplatku, který je ovšem přičítán žalobci, ten z něj však nijak neprofitoval. Žalobce dále poukázal na zjevnou nesprávnost, když žalovaný stanovil, že žalobce a společně posuzovaná osoba jsou povinni uhradit přeplatek ve výši 30 188 Kč na účet úřadu práce, ačkoli syn žalobce dne 31. 12. 2021 již na účet úřadu práce uhradil částku ve výši 5105,50 Kč, k čemuž doložil snímek obrazovky se záznamem platby ve výši 5 105,50 Kč. 3. Dne 19. 7. 2022 doplnil žalobce prostřednictvím ustanoveného zástupce žalobu, přičemž uvedl, že princip vracení dávek sociální podpory (případně vyplacených i v nesprávné výši) podléhá témuž logickému principu jako vracení neoprávněně vyplaceného výživného, což znamená, že nelze automaticky vynutit vrácení toho, co bylo spotřebováno. Zákony nepožadují návrat ke správnému stavu, který tu byl v době přiznání a vyplacení dávky, ale zkoumají okolnosti, za kterých je možné požadovat vrácení dávky jejím příjemcem. Napadané i prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s ustanovením § 51 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi, neboť žalobce tvrdil před správními orgány, že nevěděl, že má společně posuzovaná osoba vlastní bankovní účet, na který mu matka posílá výživné. Existence rozsudku, kde se o výživném píše, nemusí mít se skutečnými příjmy syna žalobce žádného praktického důsledku. Správní orgány nepostupovaly podle logického myšlení, když konstatovaly, že v České republice nemůže nezletilec mít vlastní bankovní účet. Žalobce pak s odkazem na kopii o zřízení účtu tvrdil, že je účet veden nikoli na společně posuzovanou osobu, ale na jeho matku. Dále odkazoval i na čestné prohlášení společně posuzované osoby o tom, že žádný bankovní účet nemá. Žalobce dále poukázal na to, že formulace žalovaného na straně č. 5 napadeného rozhodnutí, ve kterých konstatuje, že žalobce „měl povinnost řádně zjistit“ či že něco „vědět měl a mohl“ anebo „měl předpokládat“, neodpovídají dikci ustanovení § 51 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Nakonec žalobce vytýkal úřadu práce to, že nedbal dobré víry žalobce a zanedbal i veřejný zájem podle § 2 odst. 3 a 4 správního řádu. S tím souvisí navazující pochybení žalovaného, který si těchto pochybení úřadu práce nevšiml. Navíc nebylo v průběhu správního řízení prokázáno, že žalobce musel vědět o příjmech společně posuzované osoby. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že má za to, že žalobce o bankovním účtu společně posuzované osoby bezpochyby věděl, neboť tato skutečnost byla projednávána při řízení před Okresním soudem v Benešově, ve kterém se žalobce domáhal změny výživného, a je uvedena v rozsudku tohoto soudu ze dne 13. 6. 2018, č. j. 0 P 258/2012-135, který žalobce obdržel. Jelikož žalobce podle žalovaného věděl o povinnosti matky společně posuzované osoby hradit výživné, musel předpokládat, že je hrazeno. Současně musel vědět o příjmu společně posuzované osoby ze zaměstnání a příjmu žáka z praktického vyučování a z praktické přípravy. Podle žalovaného nic ve spisové dokumentaci nevnáší pochybnosti o schopnosti úsudku společně posuzované osoby, která je osobou zletilou, svéprávnou, a tudíž způsobilou nést následky svého jednání. Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou. 5. V průběhu jednání konaného dne 20. 4. 2023, ze kterého se žalovaný omluvil, žalobce setrval na svém procesním stanovisku. 6. K důkazním návrhům soud poznamenává, že neprovedl dokazování těmi listinami, jež jsou součástí předloženého spisového materiálu (správní spis obsahuje i rámcovou smlouvu o finančních službách), neboť správním spisem se dokazování neprovádí. Z jeho obsahu správní soud bez dalšího vychází. Soud neprováděl dokazování printscreenem obrazovky, kterou žalobce předložil ohledně tvrzení zaplacení částky 5 105,50 Kč, neboť toto tvrzení lze prokázat vyjádřením České národní banky. 7. Soud provedl dokazování informací od České národní banky ze dne 2. 3. 2023, ve které je uvedeno, že dne 31. 12. 2021 byla připsána platba ve výši 5 105,50 Kč na účet č. 1804-37823211/0710. Platba byla poukázána z účtu č. 2678782153/0800, který je veden na jméno M. K. a a byla označena VS 1120483037. K platbě byla připojena zpráva pro příjemce: „M. K. vrácení přeplatku“. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 8. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobci byl na základě žádosti ze dne 5. 6. 2017, v níž uvedl jako společně posuzovanou osobu svého syna, přiznán od června 2017 příspěvek na živobytí ve výši 3 444 Kč. V období do srpna 2019 byl žalobci vyplácen příspěvek na živobytí ve výši od 587 Kč do 3 444 Kč měsíčně [od 1. 11. 2017 byl příspěvek na živobytí snížen na 3 068 Kč, od 1. 12. 2017 na 2 504 Kč, od 1. 2. 2018 na 1 831 Kč, od 1. 3. 2018 na 1 531 Kč, od 1. 4. 2018 zvýšen na 2 471 Kč, od 1. 5. 2018 snížen na 1 651 Kč, od 1. 6. 2018 zvýšen na 2 162 Kč, od září 2018 snížen na 413 Kč, od 1. 10. 2018 zvýšen na 1 632 Kč, od 1. 11. 2018 snížen na 1 353 Kč, od 1. 12. 2018 zvýšen na 1 632 Kč, od 1. 1. 2019 činil 1 111 Kč, od 1. 2. 2019 byl snížen na 587 Kč, od 1. 3. 2019 zvýšen na 3 435 Kč, od 1. 4. 2019 snížen na 2 735 Kč, od 1. 6. 2019 na 2 687 Kč]. Žalobce podepsal dne 5. 6. 2017 poučení o právech a povinnostech účastníka řízení, v němž byl poučen mimo jiné o povinnosti osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu podle § 49 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi a povinnosti písemně ohlásit změny ve skutečnostech rozhodných pro průběh řízení a pro nárok na dávku do 8 dnů ode dne, kdy změna nastala, dle § 49 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi. V prohlášení o celkových sociálních a majetkových poměrech bylo při podání žádosti uvedeno, že společně posuzovaná osoba nemá žádný nemovitý ani movitý majetek a nemá sjednané životní ani stavební spoření, žalobce je v konkurzu. V předkládaných formulářích o výši příjmů žalobce uváděl měsíční příjem invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 4 976 Kč, od ledna 2018 ve výši 5 211 Kč a od led