1 As 103/2013 — Nejvyšší správní soud

51 A 55/2022- 31 - text 8 51 A 55/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka ve věci žalobkyně: TELP s.r.o. sídlem Mokrá Lhota 95, 257 51 Bystřice u Benešova zastoupená advokátem Mgr. Richardem Vachouškem sídlem Masarykovo náměstí 225, 256 01 Benešov proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 00 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 8. 2022, č. j. MZP/2022/500/1642, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) ze dne 24. 5. 2022, č. j. 064677/2021/KUSK OŽP/Sk (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Krajský úřad prvostupňovým rozhodnutím podle § 25 odst. 2 písm. a) zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, v rozhodném znění (dále jen „zákon o odpadech“) zrušil rozhodnutí krajského úřadu ze dne 1. 6. 2016, č. j. 152834/2015/KUSK OŽP/Sk (dále jen „povolení provozu zařízení“), jímž byl žalobkyni podle § 14 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, v rozhodném znění (dále jen „starý zákon o odpadech“) udělen souhlas k provozování stacionárního zařízení ke sběru a výkupu kovových odpadů a k výkupu a zpracování kabelů (CZS02148) v provozovně umístěné na adrese X (dále jen „zařízení“), a jímž byl dále schválen provozní řád tohoto zařízení [podle § 156 odst. 5 zákona o odpadech se souhlas k provozování zařízení dle § 14 odst. 1 sterého zákona o odpadech považuje po dobu 3 let ode dne nabytí účinnosti zákona o odpadech, tj. od 1. 1. 2021, za povolení provozu zařízení ve smyslu § 10 odst. 1 zákona o odpadech – pozn. soudu]. Ke zrušení povolení provozu zařízení přistoupil krajský úřad s odůvodněním, že žalobkyně nesplnila podmínku č. 7 tohoto povolení, podle které mohlo být zařízení provozováno pouze na pozemcích k tomu určených a schválených ve smyslu zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v rozhodném znění (dále jen „stavební zákon“). Konkrétně spatřoval krajský úřad porušení této podmínky v tom, že žalobkyně nepředložila kolaudační rozhodnutí o změně využití stavby pro nakládání s odpady. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zčásti zkorigoval závěry krajského úřadu, neboť připustil, že z podmínky č. 7 povolení provozu zařízení neplyne, že by součástí zařízení měla být jakákoliv stavba podléhající kolaudaci. Důvod pro zrušení povolení provozu zařízení byl však dle žalovaného přesto naplněn, neboť žalobkyně ani na výzvu nepředložila ve vztahu k pozemkům parc. č. XA a XB v katastrálním území L., na nichž se zařízení nachází, pravomocné územní rozhodnutí o změně využití území pro nakládání s odpady ve smyslu § 80 odst. 2 písm. c) stavebního zákona. Žalovaný nepovažoval za dostatečné, že dotčené pozemky byly Územním plánem Bystřice zařazeny mezi plochy VL-S – plochy výroby a skladování – lehký průmysl (dále jen „plochy VL-S“) a v katastru nemovitostí byly evidovány jako manipulační plochy. Územní plán totiž dle žalovaného představuje pouze koncepční podklad, který nestanoví, zda je na dané ploše přípustné nakládání s odpady. Ve vztahu k dotčeným pozemkům tak mělo být vydáno územní rozhodnutí o změně využití území, jímž by bylo možné stanovit konkrétní závazné podmínky pro využití území. Na podporu své argumentace žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 30. 1. 2014, č. j. 1 As 103/2013 - 43. II. Obsah podání účastníků 3. Žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí je věcně nesprávné, jelikož nepřípustně rozšiřuje správní uvážení ohledně posouzení podmínek povolení provozu zařízení. Podle žalobkyně ve skutečnosti k porušení podmínky č. 7 povolení provozu zařízení nedošlo, neboť zařízení je provozováno na pozemcích zařazených územním plánem mezi plochy VL-S určené pro výrobu a skladování. V katastru nemovitostí jsou pak dotčené pozemky evidovány jako manipulační plochy. Zařízení je tudíž provozováno na plochách k danému účelu určených dle stavebního zákona. Správní orgány naproti tomu směšují účel užití pozemků a staveb a své závěry staví na nesprávném právním názoru. Případná nejasnost či neurčitost výroku povolení provozu zařízení by navíc měla být přičítána k tíži správních orgánů, nikoliv žalobkyně. 4. Žalobkyně dále namítá, že správní orgány zatížily řízení závažnými procesními vadami. Krajský úřad zahájil správní řízení z důvodu, že žalobkyně nedoložila kolaudační rozhodnutí o změně využití stavby, nikoliv pro nepředložení územního rozhodnutí o změně využití území. Podle žalobkyně není podstatné, zda správní orgány při zrušení povolení provozu zařízení shodně odkazovaly na § 25 odst. 2 písm. a) zákona o odpadech, nýbrž je třeba zkoumat skutečné důvody pro odnětí tohoto povolení. V této souvislosti žalobkyně upozorňuje, že žalovaný se na rozdíl od krajského úřadu v odvolacím řízení nezabýval otázkou kolaudačního rozhodnutí o změně využití stavby, ale územním rozhodnutím o změně využití území, čímž zcela svévolně překročil meze odvolacího řízení a protiprávně suploval činnost krajského úřadu. Tímto postupem žalovaný zkrátil žalobkyni na jejích procesních právech, neboť změnil předmět řízení, aniž by ji o tom řádně poučil. 5. Žalobkyně rovněž namítá, že vydání prvostupňového a napadeného rozhodnutí předcházelo rozhodnutí krajského úřadu ze dne 19. 11. 2021, č. j. 143653/2021/KUSK OŽP/Sk, které bylo zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 1. 2022, č. j. MZP/2021/500/3039. Žalovaný v rozhodnutí ze dne 26. 1. 2022 překročil své pravomoci odvolacího správního orgánu, jelikož krajskému úřadu předložil jasný návod, jak v dalším řízení postupovat, ačkoliv mu to zákon neumožňuje. Dle žalobkyně bylo po zrušení rozhodnutí krajského úřadu ze dne 19. 11. 2021 jediným možným procesním vyústěním zastavení správního řízení pro nedůvodnost, jelikož nebyl naplněn žádný ze zákonných důvodů pro zrušení povolení provozu zařízení. 6. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Žalovaný upozorňuje, že napadené rozhodnutí nestojí na aplikaci správního uvážení, ale pouze na posouzení zákonných předpokladů pro zrušení povolení provozu zařízení. Žalovaný setrvává na závěru, že žalobkyně porušila podmínku č. 7 povolení provozu zařízení, neboť zařízení nebylo dlouhodobě způsobilé k provozu z hlediska stavebního zákona. Územní plán je dle žalovaného toliko koncepčním dokumentem, který nemůže nahrazovat konkrétní rozhodnutí o změně využití území. Podle žalovaného nedošlo ve správním řízení k žádným procesním vadám, které by mohly mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobkyni bylo prokazatelně známo, že předmětem řízení je porušení podmínky č. 7 povolení provozu zařízení. Vydání napadeného rozhodnutí pak předcházela výzva žalobkyni, aby absentující územní rozhodnutí ve stanovené lhůtě předložila, což však neučinila. Žalovaný tak vůči žalobkyni postupoval zcela transparentně a předvídatelně. 7. Na vyjádření žalovaného reagovala žalobkyně replikou, ve které zopakovala argumentaci, že zařízení je provozováno na pozemcích k tomu určených dle stavebního zákona. III. Posouzení věci soudem 8. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou po vyčerpání řádných opravných prostředků a obsahuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Při přezkumu napadeného rozhodnutí soud vycházel v souladu s § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného, přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je podle § 75 odst. 2 věty prví s. ř. s. vázán. Vady, k nimž by bylo nutné přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. 9. Podle § 25 odst. 2 písm. a) zákona o odpadech „[k]rajský úřad zruší povolení provozu zařízení, pokud provozovatel zařízení opakovaně poruší povinnosti stanovené tímto zákonem nebo zákonem o výrobcích s ukončenou životností nebo opakovaně neplní podmínky stanovené povolením“ (důraz dodán). 10. Z citovaného ustanovení vyplývá, že důvodem pro zrušení povolení provozu zařízení je mj. opakované neplnění podmínek v něm stanovených. Podmínky pro provoz zařízení k využití odpadu mohou být nejrůznější povahy. Obecně platí, že příslušný správní orgán vykonávající státní správu v oblasti odpadového hospodářství může vymezením podrobnějších podmínek v rámci uděleného povolení stanovit adresátovi určitá omezení či povinnosti týkající se výkonu přiznaného oprávnění k nakládání s odpady, a to zejména s ohledem na ochranu dotčených veřejných zájmů či oprávněných zájmů třetích osob. 11. V posuzované věci byl provoz žalobkynina zařízení k využití odpadu podmíněn tím, že „[z]ařízení bude provozováno pouze na p