4 Afs 334/2018 — Nejvyšší správní soud

51 Af 15/2022- 51 - text 18 51 Af 15/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka ve věci žalobce: M. H. bytem X zastoupený daňovým poradcem JUDr. Ing. Martinem Kopeckým sídlem Ježkova 639, 250 91 Zeleneč proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2022, č. j. 30589/22/5300-22441-705341, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný změnil dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 30. 10. 2020, č. j. 4873813/20/2107-50523-108517 (dále jen „dodatečný platební výměr“). Žalovaný napadeným rozhodnutím snížil daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) doměřenou žalobci za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2019 z částky 2 331 246 Kč na částku 1 943 802 Kč a související penále z částky 466 249 Kč na částku 384 609 Kč. K doměření DPH přistoupily daňové orgány v souvislosti s prodejem pozemků parc. č. 192/10 a parc. č. st. 803 v katastrálním území Vítkovice v Krkonoších, jejichž součástí byla stavba nezkolaudovaného penzionu a stavba nezkolaudované kůlny. K prodeji těchto nemovitostí došlo v dubnu 2019 za celkovou kupní cenu 11 200 000 Kč. Podle daňových orgánů nepředstavoval prodej pozemků pouhý výkon vlastnického práva, nýbrž byl proveden v rámci ekonomické činnosti žalobce, a proto z něj měla být odvedena DPH na výstupu. Ke změně dodatečného platebního výměru přistoupil žalovaný s tím, že sjednanou kupní cenu pozemků je třeba brát jako cenu včetně DPH ve smyslu § 37 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v rozhodném znění (dále jen „zákon o DPH“). II. Obsah podání účastníků 2. Žalobce v žalobě ke skutkovému stavu uvádí, že předmětné nemovitosti nabyl do společného jmění se svou manželkou dne 28. 7. 2005 od obce Vítkovice se závazkem realizace stavby penzionu. Manželé zamýšleli penzion užívat jak k vlastní rodinné rekreaci, tak k poskytování ubytovacích služeb pro veřejnost. Stavební práce započaly v roce 2009. S účinností od 27. 4. 2013 se stal žalobce plátcem DPH. V roce 2015 se v okolí rozmohla masivní výstavba apartmánů a manželé se rozhodli, že penzion budou využívat pouze pro poskytování ubytovacích služeb. Jejich záměrem bylo po dokončení stavby penzion nabízet k ubytování, nikoliv jej prodat. V prosinci 2018 se však manželé vzhledem ke zhoršeným sousedským vztahům a finanční náročnosti stavby rozhodli penzion prodat prostřednictvím místní realitní kanceláře. Dne 25. 4. 2019 uzavřeli manželé kupní smlouvu o prodeji předmětných nemovitostí za celkovou cenu 11 200 000 Kč. Vklad vlastnického práva kupujících do katastru nemovitostí byl proveden 15. 5. 2019. 3. Žalobce předně namítá, že mu napadené rozhodnutí dosud nebylo řádně doručeno. Žalobu proto podává pouze podmíněně s tím, že by měla být odmítnuta jako předčasná. Uvádí, že napadené rozhodnutí bylo dne 27. 8. 2022 doručeno pouze do datové schránky JUDr. Ing. Martina Kopeckého, kterému však již 26. 8. 2022 vypověděl plnou moc. Napadené rozhodnutí tak bylo doručeno pouze osobě, která nebyla jeho zástupcem v daném daňovém řízení. S obsahem napadeného rozhodnutí se žalobce seznámil pouze neformální cestou. 4. Žalobce dále namítá, že daňové orgány nesprávně posoudily prodej nemovitostí jako zdanitelné plnění uskutečněné v rámci jeho ekonomické činnosti ve smyslu § 5 odst. 3 zákona o DPH. Podle žalobce byl prodej předmětných nemovitostí, které s manželkou vlastnili déle než 13 let, realizován v rámci pouhého výkonu vlastnického práva. Daňové orgány přehlížejí, že předmětné nemovitosti nebyly pořízeny za účelem jejich následného prodeje a nejednalo se o žádný developerský projekt. Žalobce ostatně ani není oprávněn uskutečňovat komplexní stavební zakázky pro jiné subjekty, a proto nemohl výstavbu a prodej penzionu realizovat v rámci své ekonomické činnosti. Výstavba penzionu byla financována pouze ze soukromých prostředků manželů a probíhala převážně svépomocí. Penzion se nikdy nestal součástí obchodního majetku žalobce ve smyslu § 4 odst. 4 písm. c) zákona o DPH. Odpočet DPH žalobce uplatnil pouze za období od 30. 4. 2016 do 31. 12. 2018 v souvislosti se záměrem poskytovat v penzionu ubytovací služby. Poté, co manželé od toho záměru upustili, byl uplatněný nárok na odpočet DPH v plné výši vrácen. Předmětné nemovitosti pak byly nabízeny k prodeji způsobem srovnatelným s ostatními nabídkami nepodnikajících fyzických osob, žalobce nevystupoval v postavení obchodníka s nemovitostmi. Daňové orgány se dále dostatečně nevypořádaly s námitkou, že pokud by prodej nemovitostí realizovala žalobcova manželka jako osoba nepovinná k dani, nejednalo by se o zdanitelné plnění podléhající DPH. Daňové orgány rovněž opomíjejí skutečnost, že osoba povinná k dani může při prodeji majetku jednat i v postavení běžného vlastníka, který svůj soukromý majetek prodává mimo svou ekonomickou činnosti. Záměr poskytovat ubytovacích služby v sobě navíc nezahrnuje záměr obchodovat s danými nemovitostmi. Jakkoliv hranice mezi ekonomickou činností a správou vlastního majetku nemusí být vždy zřetelná, v daném případě dle žalobce existuje dostatek skutkových okolností pro závěr, že prodej předmětných nemovitostí nebyl proveden v rámci ekonomické činnosti, a proto neměl podléhat DPH. Na podporu své argumentace žalobce odkazuje na rozsudky Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 15. 9. 2011, Słaby a další, C-180/10 a C-181/10, a ze dne 4. 10. 1995, Armbrecht, C-291/92. Žalobce dále s odkazem na rozsudek SDEU ze dne 8. 3. 2001, Bakcsi, C-415/98, upozorňuje, že osoba povinná k dani může ponechat investiční majetek v celém rozsahu jako součást svého soukromého majetku, ačkoliv jej používá k podnikatelským i soukromým účelům, přičemž ve vztahu k tomuto majetku je vyloučen nárok na odpočet DPH na vstupu. V takovém případě pak použití tohoto majetku k podnikatelským účelům nepodléhá DPH. 5. V souvislosti s nesprávným právním posouzením věci žalobce namítá, že daňové orgány dostatečně nezjistily skutkový stav, neboť neprovedly navržené důkazy, které by prokázaly, že prodej předmětných nemovitostí byl proveden v rámci obecného výkonu vlastnického práva. Daňové orgány zejména nevyslechly L. P., která v rozhodném zdaňovacím období vedla žalobcovu daňovou evidenci a mohla potvrdit, že předmětné nemovitosti včetně penzionu nebyly součástí jeho obchodního majetku. Ohledně okolností koupě předmětných pozemků a výstavby penzionu pak daňové orgány měly vyslechnout žalobcovu manželku. Ke způsobu prodeje předmětných pozemků měl být dle žalobce vyslechnut zástupce realitní kanceláře J. Š. Namísto toho však daňové orgány vycházely pouze ze skutečností, které žalobce nikdy nezpochybňoval, tedy (i) že žalobce byl ke dni prodeje nemovitostní plátcem DPH, (ii) že se v rámci svého podnikání zabývá stavební činností, (iii) že byl objekt označen jako penzion, a (iv) že v letech 2016 až 2018 žalobce uplatnil nárok na odpočet DPH u plnění použitých pro výstavbu penzionu se záměrem poskytovat v něm následně ubytovací služby. Pokud daňové orgány navržené důkazy neprovedly, nelze takto zjištěný skutkový stav považovat za dostatečný, a napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. 6. Žalobce dále namítá, že mu daňové orgány nesprávně odepřely nárok na uplatnění souvisejícího odpočtu DPH na vstupu. Pokud by žalobce přistoupil na závěr daňových orgánů, že prodej předmětných nemovitostí realizoval v rámci své ekonomické činností (byť s tímto závěrem zásadně souhlasí), pak mu měly daňové orgány přiznat související nárok na odpočet DPH, a to i v situaci, kdy byl odpočet uplatněn až v rámci odvolacího řízení. Nepovažoval-li totiž žalobce prodej nemovitostí za zdanitelné plnění s nárokem na odpočet, z logiky věci nemohl tento nárok uplatnit dříve. Žalobce zdůrazňuje, že cílem systému odpočtů DPH je zcela zbavit podnikatele zátěže DPH, která je splatná nebo byla odvedena v rámci všech jeho hospodářských činností. Nepřiznání nároku na odpočet DPH by tak odporovalo zásadě neutrality systému DPH. Žalobce podotýká, že nárok na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění souvisejících s výstavbou penzionu uplatňoval od února 2016 do prosince 2018, kdy ještě zamýšlel v penzionu poskytovat ubytovací služby. Následně však od tohoto záměru upustil a přiznaný nárok na odpočet DPH podle § 75 zákona o DPH vrátil, čímž vypořádal své daňové povinnosti. Penzion před jeho dokončením pak jako svůj soukromý majetek prodal. Pokud by daňové orgány neuznaly nárok na odpočet DPH, byl by prodej předmětných nemovitostí zatížen DPH dvakrát, tj. jednou při uplatnění DPH na výstupu při samotném prodeji a podruhé neuznáním nároku na odpočet DPH při pořízení souvisejících vstupů. 7. Žalobce konečně