1 Afs 22/2010 — Nejvyšší správní soud

51 Af 7/2023- 75 - text 16 51 Af 7/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka a ve věci žalobce: M. M. bytem X zastoupený advokátem Mgr. et Mgr. Jiřím Flamem, Ph.D. sídlem Rohanské nábřeží 671/15, 186 00 Praha 8 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2023, č. j. 12024/23/5100-41453-711400, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce byl od 17. 2. 2012 jediným jednatelem společnosti DEMOSTAVBY s.r.o. (dále jen „DEMOSTAVBY“). 2. Dodatečnými platebními výměry ze dne 7. 6. 2016 Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) společnosti DEMOSTAVBY jakožto daňovému subjektu doměřil podle pomůcek daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za leden až červenec 2014 v celkové výši 3 575 363 Kč a sdělil jí penále z takto doměřené daně. Správce daně na základě šetření Policie České republiky shledal, že společnost DEMOSTAVBY ve skutečnosti nevykonávala žádnou ekonomickou činnost a byla založena pouze za účelem vylákání nadměrných odpočtů DPH. 3. Doměřenou daň s příslušenstvím však společnost DEMOSTAVBY ve stanovené lhůtě nezaplatila. Neučinila tak ani v návaznosti na upomínku správce daně, podle které celková výše jejích daňových nedoplatků ke dni 14. 2. 2022 činila 12 469 180 Kč (viz vyrozumění o výši nedoplatku ze dne 15. 2. 2022). 4. Společnost DEMOSTAVBY byla následně zrušena s likvidací. Z likvidačního zůstatku správce daně nezískal žádné prostředky na úhradu daňových nedoplatků, ačkoliv měl k obchodnímu závodu společnosti zřízeno zástavní právo. 5. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2021, sp. zn. 3 To 10/2021 (dále jen „odvolací trestní rozsudek“), ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2020, č. j. 2 T 64/2017-19195 (dále jen „prvostupňový trestní rozsudek“; rozsudky obou stupňů dále též jen „trestní rozsudky“), byl žalobce spolu s dalšími osobami uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v rozhodném znění (dále jen „trestní zákoník“), ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, a to dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobce se na trestné činnosti organizované skupiny osob založené za účelem soustavného získávání prospěchu vylákáváním neoprávněných odpočtů DPH vědomě podílel mj. tím, že „na pokyny I. Š. a D. M. v době nejméně od 17. 2. 2012 do 31. 12. 2014 v čistě formální funkci jednatele společnosti DEMOSTAVBY […] nevedl žádné účetnictví, umožnil disponovat s bankovním účtem společnosti postupně K. J., zesnulému M. K. a J. K., podepisoval fiktivní daňová přiznání či umožnil jejich podpis jiným osobám a od doby, kdy bylo možné podávat daňová přiznání elektronicky, předal všechny podklady k ovládání datových schránek elektronicky, s vědomím, že společnost nerealizovala žádnou obvyklou hospodářskou činnost, a za formální působení v uvedené společnosti obdržel na svůj účet či také v hotovosti různé platby, které nijak nebyly vedeny v účetnictví společnosti, […] a veškerou tuto činnost prováděl s vědomím a srozuměním, že uvedené společnosti mohou být užívány k podávání zcela smyšlených daňových přiznání, s cílem neoprávněně získávat majetkový prospěch na úkor České republiky, k čemuž také většinou došlo a touto činností tedy umožnil způsobit újmu České republice zastoupené finančním úřadem v rozsahu odpovídajícímu výši vylákávaných nadměrných odpočtů DPH a to za společnost DEMOSTAVBY s.r.o. nejméně 13 507 993 Kč, z toho byla vyplacená částka ve výši 12 381 589 Kč a částka ve výši nejméně 1 126 404 Kč vyplacena nebyla“ (převzato z výroku o vině žalobce – pozn. soudu). Dle Vrchního soudu přitom žalobce „velmi dobře věděl o systému fungujících společností, do kterého byl sám začleněn jako formální představitel spol. DEMOSTAVBY s.r.o., a sám dále zprostředkovával kontakty na další“ osoby, o čemž nepochybně svědčí záznamy telefonních hovorů (viz odst. [265] až ⁠[267] odvolacího trestního rozsudku). Za tuto trestnou činnost byl žalobci uložen trest odnětí svobody v trvání 5 roků, peněžitý trest v celkové výši 350 000 Kč a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti spojené s výkonem funkcí ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu 5 roků. 6. Správce daně následně rozhodnutím ze dne 31. 5. 2022, č. j. 3210513/22/2110-00540-209704 (dále jen „ručitelská výzva“), podle § 171 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v rozhodném znění (dále jen „daňový řád“) vyzval žalobce jakožto ručitele za společnost DEMOSTAVBY k uhrazení daňového nedoplatku ve výši 6 143 066 Kč. Tato částka odpovídá výši doměřené DPH za leden až červenec 2014 včetně úroku z prodlení. Správce daně na základě trestních rozsudků shledal, že žalobce nevykonával funkci jednatele společnosti DEMOSTAVBY s péči řádného hospodáře, čímž způsobil dané společnosti škodu v podobě daňových nedoplatků. Vzhledem k tomu žalobci vznikla ručební povinnost podle § 159 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“) ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), v rozhodném znění (dále jen „z. o. k.“). 7. Proti ručitelské výzvě podal žalobce odvolání, které žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím ze dne 31. 3. 2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl a ručitelskou výzvu potvrdil. Žalovaný shodně se správcem daně dovodil, že žalobci vznikla ručitelská povinnost za daňové nedoplatky společnosti DEMOSTAVBY na základě § 159 odst. 1 a 3 občanského zákoníku Žalobce byl totiž v rozhodném zdaňovacím období jediným jednatel společnosti DEMOSTAVBY, prostřednictvím které dle trestních rozsudků neoprávněně vylákal nadměrné odpočty DPH. V roli jednatele působil žalobce pouze formálně, neboť nevedl žádné účetnictví, umožnil disponovat s bankovním účtem jiným osobám, podepisoval fiktivní daňová přiznání s vědomím, že společnost nerealizovala žádnou hospodářskou činnost, a to vše s cílem získat majetkovým prospěch na úkor státu. Společnost DEMOSTAVBY neměla žádný postižitelný majetek, veškeré peněžní prostředky byly vybírány v hotovosti. Vzhledem k tomu byly splněny zákonné podmínky pro vznik ručitelského vztahu. K vydání ručitelské výzvy přitom správce daně přistoupil před uplynutím lhůty podle § 148 odst. 6 daňového řádu. 8. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobce správní žalobu podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“). II. Obsah podání účastníků 9. Žalobce v žalobě namítá, že jej žalovaný před vydáním napadeného rozhodnutí v rozporu s § 115 odst. 2 daňového řádu neseznámil se zjištěnými skutečnostmi a neumožnil mu vyjádřit se k provedeným důkazům. Ani v řízení před správcem daně mu nebylo fakticky umožněno cokoliv tvrdit či prokazovat, pouze mu byla bez dalšího doručena ručitelská výzva. Po celou dobu daňového řízení tak nebylo žalobci umožněno realizovat jeho procesní práva. Žalovaný přitom v napadeném rozhodnutí uvedl, že v odvolacím řízení zohlednil i další okolnosti. S těmito novými okolnostmi měl žalovaný žalobce seznámit. Řízení je tudíž dle žalobce zatíženo závažnou vadou, která má vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Na podporu své argumentace žalobce odkazuje na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 24. 6. 2020, č. j. 1 Afs 438/2017-52, č. 4053/2020 Sb. NSS. 10. Žalobce dále namítá, že daňové orgány nesprávně zjistily skutkový stav věci. O tom svědčí např. konstatování žalovaného, že žalobce měl být trestními rozsudky odsouzen za trestný čin ve formě organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Ve skutečnosti však byl žalobce odsouzen za spáchání trestného činu jako pomocník v úmyslu nepřímém, neboť si najal účetního, na kterého se příliš spoléhal, nekontroloval jeho činnost a sám neodhalil nesrovnalosti v účetnictví. 11. Žalobce má celkově za to, že postup daňových orgánů je nezákonný a nesprávný. Ze zákona ani jiných skutečnostní nevyplývá, že by mu vznikla ručební povinnost, kterou by bylo možné subsumovat pod § 171 daňového řádu. V daném případě nebylo nijak prokázáno, že by žalobce porušením svých povinností jednatele způsobil společnosti DEMOSTAVBY škodu, ani že by žalobci vznikla povinnost tuto škodu nahradit. Společnost DEMOSTAVBY do dnešního dne nárok na náhradu škody vůči žalobci neuplatnila, a o náhradě škody tak nebylo dosud soudem nijak rozhodnuto. Ručitelská výzva tudíž byla vydána v rozporu s § 171 daňového řádu. Daňové orgány navíc svévolně nerespektovaly ani pokyn GFŘ č. D–18 ze dne 16. 9. 2014, č. j. 6402/14-7001-51300-602