2 As 75/2009 — Nejvyšší správní soud

55 A 51/2021- 28 - text 9 55 A 51/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Oulíkové a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Martiny Kotouček Mikoláškové ve věci žalobkyně: České štěrkopísky spol. s r. o., IČO 27584534 sídlem Cukrovarská 34, 190 00 Praha 9 zastoupená advokátem Mgr. Vojtěchem Metelkou sídlem Martinská 608/8, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2021, č. j. 082023/2021/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2021, č. j. 082023/2021/KUSK, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Vojtěcha Metelky, advokáta. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Říčany (dále jen „stavební úřad“) ze dne 3. 5. 2021, č. j. 128657/202 UMURI/OSÚ/00028, jímž stavební úřad zamítl žádost žalobkyně o vydání územního rozhodnutí o změně využití území pro záměr „Manipulační a skladová plocha“ (dále jen „záměr“) na pozemku parc. č. X v k. ú. Dobřejovice (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že předmětem záměru je manipulační a skladová plocha nevýrobních služeb, která slouží pro skladování a manipulaci s (inertními) stavebními a demoličními odpady; jedná se o nevýrobní činnost spočívající v manipulaci a skladování a zpracování inertních odpadů, která měla probíhat nárazově s ohledem na přijímané objednávky jednotlivých hlavních odběratelů. Prvostupňové rozhodnutí, kterým byla žádost žalobkyně zamítnuta, se opíralo o negativní stanovisko Městského úřadu Říčany, odbor územního plánování a regionálního rozvoje (dále jen dotčený orgán“), ve kterém dotčený orgán vyslovil závěr, že záměr není přípustný, neboť územní plán Dobřejovice v nepřípustném využití území uvádí zpracování a úpravy surovin (zejména úpravy a zpracování kamene, štěrku, kovů apod.), a ačkoli územní plán neuvádí kompletní výčet, kterého materiálu se zpracování týká, tak dotčený orgán vyhodnotil, že stavební a demoliční odpad lze považovat za surovinu ve smyslu uvedené definice územního plánu. 3. Žalobkyně dotčenému orgánu vyčítala, že nejprve ztotožnil pojem surovina s pojmem materiál a následně z příkladmého výčtu surovin v závorce dovodil, že odpad lze považovat za surovinu. Tuto úvahu ovšem dotčený orgán neopřel o žádnou část výroku nebo odůvodnění územního plánu Dobřejovice, která by obsahovala definici pojmu surovina, a ani o žádný právní předpis či obecně platnou definici. Podle žalobkyně tak měl dotčený orgán v odůvodnění rozvést a hlavně uvést, o jaké právní předpisy svůj výklad pojmu surovina opírá, a pokud by žádný výklad pojmu surovina neexistoval, měl založit své úvahy na posouzení záměru s úkoly a cíli územního plánování stanovené v § 18 a 19 stavebního zákona, zejména zkoumat charakter zástavby v dané ploše, ve které je již nyní umístěna manipulační a skladovací plocha pro nakládání s odpady (na sousedním pozemku) - Sběrný dvůr Dobřejovice. Nic takového neučinil ani dotčený orgán a ani žalovaný při přezkoumání tohoto závazného stanoviska. 4. K věcné argumentaci ohledně přípustnosti umístění záměru žalobkyně v dané ploše pak žalobkyně odkázala na ustanovení § 11 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“), ze kterého dovodila, že odpad se až po své úpravě a splnění podmínek může stát surovinou, a tudíž odpad surovinou jednoznačně není. Nakládání (sběr, úprava, zpracování) s odpady je v ploše VD – Drobná a řemeslná výroba a skladování (dále jen „plocha VD“) stanovené územním plánem Dobřejovice přípustné, což plyne ze zařazení sousedícího Sběrného dvora Dobřejovice do stejné plochy VD. Suroviny druhotné se v daném pozemku dále zpracovávat a upravovat nebudou a skladování druhotných (ani jiných surovin) není územním plánem Dobřejovice vymezeno jako nepřípustné využití plochy VD. 5. Výše uvedenou argumentaci uplatnila žalobkyně již v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, ve kterém napadla i závazné stanovisko dotčeného orgánu. Žalovaný se přitom s tuto argumentací žalobkyně v rámci potvrzení závazného stanoviska ze dne 3. 6. 2021, č. j. 069295/2021/KUSK, nevypořádal a uvedl jinou myšlenku a důvod, proč je záměr žalobkyně v dané ploše nepřípustný, a to, že je skladováním míněno umístění objektů – tj. skladů. A že nebylo míněno skladování sypkého materiálu na volné ploše, což svým charakterem podle žalovaného nejblíže odpovídá nepřípustné funkci – zpracování a úprava surovin (zejména úprava a zpracování kamene, štěrku, kovů, apod.). Dále uvedl, že v územním plánu nelze vyčerpávajícím způsobem vyjmenovat přípustné a nepřípustné využití, ale je třeba konkrétní způsob využití posoudit s ohledem na smysl vyjmenovaného využití. 6. Žalobkyně uvedla citaci územního plánu, která se vztahovala k ploše VD, na kterou hodlala svůj záměr umístit, a podle žalobkyně z ničeho nevyplývá, že sklad má být pouze ve formě objektu a nikoli ve formě skladovací plochy. Pokud by totiž podle žalobkyně hodlal pořizovatel zmenšit množinu spadající pod pojem sklad, nepochybně by do územního plánu uvedl, že se jedná o skladovací objekt, stavbu skladu, skladovací halu apod. Obecně je ovšem nutné pod pojmem sklad v dané části územního plánu vnímat prostor určený pro skladování nějakého materiálu a pod pojmem skladování dočasné ukládání a uchovávání materiálů, polotovarů i výrobků pro pozdější potřebu, v širším smyslu včetně vhodné manipulace s nimi. Navíc základní funkcí dané plochy VD má být skladovací činnost, která podle žalobkyně nepochybně může být prováděna rozlišnou formou, tj. nejen v rámci objektu skladu. 7. Žalobkyně má za to, že výše uvedeným obecným definicím pak její stavební záměr odpovídá. Záměrem žalobkyně bylo umístit manipulační a skladovou plochu nevýrobních služeb, která bude sloužit pro skladování a manipulaci s (inertními) stavebními a demoličními odpady a nikoliv k úpravě a zpracování surovin. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že neshledal pochybení v posouzení v závazném stanovisku dotčeného orgánu a závazné stanovisko shledal v souladu s požadavky stavebního zákona. A dále žalovaný uvedl, že v ploše VD je uvažován jiný způsob skladování, než jaký je navržen v záměru žalobkyně. Skladováním je míněno umístění objektů skladů, navrhované skladování sypkého materiálu na volné ploše svým charakterem odpovídá nepřípustné funkci zpracování a úpravy surovin, zejména úpravy a zpracování kamene, štěrku, kovů apod. Podle žalovaného je tak záměr v rozporu s platným územním plánem a s cíli a úkoly územního plánování, a proto nelze vydat rozhodnutí, které by svědčilo ve prospěch žalobce. Obsah správního spisu 9. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že dne 8. 4. 2021 podala žalobkyně žádost o vydání rozhodnutí o změně využití území. V žádosti uvedla k popisu navrhované stavby, že je předmětem řešení manipulační a skladová plocha nevýrobních služeb, která slouží pro skladování a manipulaci s (inertními) stavebními a demoličními odpady. Jedná se o nevýrobní činnost spočívající v manipulaci, skladování a zpracování inertních odpadů, která bude probíhat nárazově s ohledem na přijímané objednávky jednotlivých hlavních odběratelů. Skladovacím materiálem měl být stavební a demoliční odpad (stavební suť), který je zařazen do přílohy č. 1 vyhlášky č. 93/2016 Sb., o Katalogu odpadů (kód 1701 a 1709: beton, cihly, tašky a keramika a jiné stavební a demoliční odpady). V navrženém řešení se podle žalobkyně nejedná o zpracování a úpravu surovin, neboť surovina je pojem, jímž se zpravidla označuje surová hmota; jedná se obvykle o dosud nijak nezpracovanou materii, která se nachází v původním přírodním stavu i tvaru a jež slouží coby hmotná látka přímo vstupující do nějakého výrobního nebo technologického procesu. Na str. 7 souhrnné technické zprávy projektové dokumentace je předmět stavby vymezen totožně, jako v podané žádosti [„Skladovaným materiálem bude stavební a demoliční odpad (stavební suť), který je dle platné legislativy zatříděn dle přílohy č. 1 Vyhlášky 93/2016 Sb. o Katalogu odpadů, kde se pod kódem 1701 a 1709 uvádí: beton, cihly, tašky a keramika a jiné stavební a demoliční odpady. V navrženém řešení dle této PD se nejedná o zpracování a úpravu surovin neboť „Surovina“ je pojem, jímž zpravidla označujeme surovou hmotu. Jedná se obvykle o dosud nijak nezpracovanou materii, která se nachází v původním přírodním stavu i tvaru a jež slouží coby hmotná látka přímo vstupující do nějakého výrobního technologické