2 Ao 2/2007 — Nejvyšší správní soud

55 A 92/2022- 55 - text 27 55 A 92/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Oulíkové a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Martiny Kotouček Mikoláškové ve věci navrhovatelky: FIDOS Group, s.r.o., IČO 29044545, se sídlem Dvouletky 1926/10, Praha, zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Nezhybou, se sídlem Údolní 567/33, Brno, proti odpůrkyni: obec Husinec, se sídlem U Radnice 64, Husinec, zastoupená advokátem Mgr. Martinem Dymáčkem, LL. M., se sídlem Na Poříčí 1067/25, Praha, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy č. 1/2022 – Územní plán Husinec, vydaného usnesením zastupitelstva odpůrkyně ze dne 28. 3. 2022, č. 3/3/2022, takto: I. Návrh se zamítá. II. Navrhovatelka je povinna zaplatit odpůrkyni na náhradě nákladů řízení částku 16 456 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Martina Dymáčka, LL.M., advokáta. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Navrhovatelka se návrhem podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení části opatření obecné povahy č. 1/2022 – Územní plán Husinec, vydaného usnesením zastupitelstva odpůrkyně ze dne 28. 3. 2022, č. 3/3/2022 (dále též jako „napadené OOP“ nebo „územní plán“), a to konkrétně v části, kterou došlo k vymezení pozemků žalobkyně parc. č. 218/275, 218/276, 218/304, 218/305, 218/306, 218/307, 2018/308, 2018/309, 218/310, 218/311, 218/312, 218/313, 218/314, 218/315, 218/316, 218/317, 218/318, 218/319, 218/320, 218/321, 218/322, 218/323, 218/324, 218/325, 218/326, 218/327 a 218/328 v kat. území Husinec u Řeže (označené pozemky jsou ve stejném katastrálním území, dále proto soud bude uvádět pouze parcelní čísla nebo označení „předmětné pozemky“). Obsah podání účastníků 2. Navrhovatelka předně namítala, že byla napadeným OOP zkrácena především na vlastnickém právu, neboť jí změny ve funkčním využití pozemků podstatně omezily v nakládání s jejími pozemky a snížily jejich hodnotu. V této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2013, č. j. 7 Aos 3/2013-31. Navrhovatelka předmětné pozemky nabyla za účelem budoucí realizace rodinných domů, přičemž jí vzniklo legitimní očekávání, že tento investiční záměr bude realizovatelný (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2020, č. j. 9 As 171/2018-50), neboť předmětné pozemky byly v tehdy platném územní plánu obce vymezeny jako smíšené obytné plochy určené k budoucí zástavbě [Rozvojová lokalita 16 (SOP7)]. V roce 2012 započala pořizovat potřebná povolení a obdobné akty k zahájení výstavby nezbytné infrastruktury. Na jaře 2015 bylo odpůrkyní rozhodnuto o pořízení nového územního plánu, tedy napadeného OOP. V něm byl charakter předmětných pozemků změněn na nezastavěné území – přírodní krajinnou zeleň, a to z důvodu snížení cílové kapacity obce a nutnosti redukce rozsahu zastavitelných ploch vymezených původním územním plánem kvůli nedostatečné občanské vybavenosti obce. Odpůrkyně dále změnu formálně opřela o snahu napravit střet platného územního plánu s vymezením nadregionálního biocentra Údolí Vltavy 2001 (dále též jen „nadregionální biocentrum“ nebo „NRBC“) v Zásadách územního rozvoje Středočeského kraje (dále též jen „zásady územního rozvoje“ nebo „ZÚR“). Dle zásad územního rozvoje se předmětné pozemky nachází na samé hranici vymezené plochy biocentra a s ohledem na měřítko jejich grafické části není zařazení předmětných pozemků do této plochy jednoznačné. Zásady obsahují grafické přílohy v měřítku 1:100 000, které poskytují spíše orientační vymezení, a nelze z nich vyčíst podrobné informace ke všem pozemkům. V grafické příloze napadeného OOP byly ovšem předmětné pozemky zaneseny do nadregionálního biocentra bez dalšího posouzení. Dle navrhovatelky odpůrkyně v územním plánu neuvedla žádné jiné důvody, kromě eliminace střetu nadregionálního biocentra se zastavitelnými plochami, které by odůvodňovaly zásah do vlastnického práva navrhovatelky. 3. Dle odborných posouzení opatřených navrhovatelkou nebyl k zásahu do vlastnického práva důvod, neboť se předmětná plocha nevyznačuje přirozenou ekologickou stabilitou, nejsou zde zastoupeny hodnotnější biotopy a lokalita není co do druhů fauny a flóry výjimečná v kontextu širšího okolí. Z odborného posouzení Mgr. L. B., Ph.D., z prosince 2019 vyplývá, že předmětné pozemky nenaplňují znaky biocentra. Svým stavem a velikostí evidentně neumožňují trvalou existenci hodnotnějšího biotopu. Že se nejedná o ekologicky hodnotné území, nezpochybňuje ani odpůrkyně, ostatně sama odkazuje na stanovisko Ministerstva životního prostředí ze dne 13. 7. 2021, č. j. MZP/2020/610/3518, a odborné posouzení společnosti Geo Vision s.r.o. ze dne 17. 9. 2021, které shodně uvádějí, že v roce 2011 byly předmětné „dočasně nefunkční plochy“ vyjmuty z nadregionálního biocentra a aktuální stav předmětného území není z ekologického pohledu výjimečný. Pokud došlo k pochybení při vymezování nadregionálního biocentra v roce 2011 jeho vynětím, jak tvrdí odpůrkyně, pak to nelze klást k tíži navrhovatelce. Navrhovatelka též odkazuje na odborné stanovisko RNDr. J. K. ze dne 24. 8. 2016, který na základě provedené analýzy výchozí situace doporučuje zapracovat do územního plánu aktualizovanou podobu vymezení nadregionálního biocentra. 4. Navrhovatelka k zásahu do vlastnického práva dále odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, dle kterého zásahy do vlastnického práva činěné prostřednictvím územně plánovací dokumentace musí mít zásadně výjimečnou povahu, být prováděny z ústavně legitimních důvodů a jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích rozumně k zamyšlenému cíli. Zamyšlených cílů – uvedení územního plánu obce do souladu se zásadami územního rozvoje – mohla odpůrkyně dosáhnout i jiným, vhodným způsobem, a zároveň minimalizovat zásahy do vlastnického práva, a to zpřesněním hranic Územního systému ekologické stability (dále též jen „ÚSES“) tak, že nebudou na předmětné pozemky zasahovat. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu musí být změna funkčních určení ploch podložena dostatečně závažnými důvody, a to buď s ohledem na relevantní změnu okolností v území, nebo proto, že původní řešení je věcně nesprávné a vede k závažné kolizi s veřejným zájmem. Dle navrhovatelky tyto podmínky v daném případě nebyly naplněny, a proto je postup odpůrkyně svévolný a diskriminační. V blízkosti předmětných pozemků se nacházela plocha SOP5 (rozvojová lokalita 7), obě tyto plochy byly vymezeny jako plochy pro bydlení v rodinných domech. Odpůrkyně bez smysluplného odůvodnění zcela srovnatelnou plochu ve stejné lokalitě vymezila v územním plánu zcela mimo rámec zastavěného území (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 10. 2013, č. j. 9 Ao 1/2011-192). Přitom stavební infrastruktura navrhovatelky prošla řádným povolovacím procesem a ke zrušení územního souhlasu doposud nedošlo. Navrhovatelka odkázala na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2016, č. j. 46 A 36/2016-121, který se vyjadřoval i k otázce rozporu územního plánu se zásadami územního rozvoje, přičemž uvedl, že územní plán nemusí přebírat plnou šíři koridorů a ploch nadmístního významu, a s přihlédnutím k lokálním charakteristikám území může jejich hranice a průběh v rámci mezí nastavených zásadami územního rozvoje zpřesnit. 5. Navrhovatelka dále namítala, že vymezení území nadregionálního biocentra v územním plánu není v souladu s právními předpisy a s požadavkem proporcionality ve vztahu k omezení práv navrhovatelů. Vymezení ÚSES neproběhlo na základě transparentního procesu. Navrhovatelka odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2013, č. j. 7 Aos 3/2013-30, dle kterého vymezení a vytváření (realizace) systému ekologické stability probíhá v několika fázích, přičemž nejprve dochází k jejímu vymezení v plánu systému ekologické stability, který je schvalován v územně plánovací dokumentaci (§ 2 odst. 1 a § 5 odst. 1 vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, dále též jen „Vyhláška“). Předtím však předkládá příslušný orgán ochrany přírody návrh tohoto plánu k posouzení a projednání dotčeným orgánům státní správy a účastníkům řízení (§ 5 odst. 2 Vyhlášky). Dle navrhovatelky z obsahu územního plánu nevyplývá, že by při vymezení nadregionálního biocentra byly dodrženy procesní i věcné požadavky výše uvedené vyhlášky. Územní plán obsahuje pouze obecný odkaz na zásady územního rozvoje a metodické podklady, které nesvědčí o tom, zda výše popsaný proces proběhl. K vymezení ÚSES nedisponuje podklady ani Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK), jak navrhovatelka odvodila. Dle výše citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu nelze plán ekologické stability napadat samostatně, ale až v rámci namítaného porušení postupu při přijímání územně plánovací dokumentace. Již p