2 As 97/2020 — Nejvyšší správní soud

59 A 4/2022- 71 - text 17 59 A 4/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Martiny Kotouček Mikoláškové a JUDr. Bc. Kryštofa Horna ve věci žalobců: a) Ing. M. O. bytem X zastoupen advokátem JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou sídlem Malá Štěpánská 8, 120 00 Praha 2 b) Mgr. V. O. bytem X zastoupená obecným zmocněncem Bc. V. O. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2021, č. j. 136052/2021/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Městský úřad Bakov nad Jizerou (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 25. 6. 2021, č. j. BnJ-OSŽP-2020/1980-24 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), nařídil žalobcům podle § 129 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 403/2020 Sb. (dále jen „stavební zákon“) odstranit stavbu: připojení vody a vodovodní přípojky pro rodinný dům č. p. 520 zakončené vodovodní šachtou na pozemku č. p. XA, která se nachází na pozemcích stavební parcely č. XB a parcel č. XC, XD, XE, XF a XA, vše v katastrálním území X (dále jen „přípojka“ nebo „stavba“), neboť stavba byla provedena v rozporu se stavebním povolením ze dne 19. 10. 1990, č. j. Výst 1049/90, a ověřenou dokumentací stavby. 2. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobců a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 3. Žalobci se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhají zrušení napadeného rozhodnutí, neboť mají za to, že je napadené rozhodnutí nezákonné, neboť je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jelikož se žalovaný nevypořádal s námitkami, které uplatnili v odvolání, nepřihlédl k důkazům, které žalobci doložili, což mělo za následek i nesprávně zjištěný skutkový stav, a věc nesprávně právně posoudil. Obsah podání účastníků řízení 4. Žalobci v úvodu žaloby zrekapitulovali průběh správního řízení a uvedli námitky, které uplatnili v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, přičemž namítali, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal se všemi podstatnými odvolacími námitkami. 5. Žalobci dále namítali, že žalovaný nepřihlédl k důkazům, které žalobci doložili (vyjádření Středočeských energetických závodů ze dne 25. 7. 1990; opravený plánek vypracovaný F. Ř. ze 9/1990; sdělení katastrálního úřadu ze dne 27. 9. 2019; technická zpráva projektu F.Ř. ze 9/1990, č. j. 1049/90; kolaudační protokol ze dne 12. 11. 1993; vyjádření pana D., společnost VAK, ke kolaudaci ze dne 17. 11. 1993), a nezjistil tak správně skutkový stav. Žalobci navrhli provést označené listiny jako důkaz. 6. Dále žalovanému vytkli, že věc nesprávně právně posoudil, když posoudil listiny pouze podle toho, zda jsou či nejsou ověřeny stavebním úřadem. Podle žalobců jim přitom ustanovení § 103 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 30. 6. 1992 (dále jen „starý stavební zákon“) neukládalo uchovávat ověřenou dokumentaci, ale pouze dokumentaci skutečného provedení. Žalobci dokumentaci skutečného provedení stavby stavebnímu úřadu předložili, ten ji přijal, nerozporoval, avšak k dokumentaci nepřihlížel. 7. Žalobci dále uvedli, že posun trasy přípojky byl nutný na základě vyjádření Středočeských energetických závodů, které je učinily ještě před vydáním stavebního povolení přípojky. Středočeské energetické závody ve vyjádření upozornily na to, že při stavbě nesmí být křížením poškozen kabel elektrického vedení, přičemž původní plán byl s kabelem elektrického vedení v kolizi. Tuto změnu stavební úřad akceptoval před vydáním stavebního povolení a později byla přípojka na základě místního šetření státního podniku Středočeské vodovody a kanalizace Mladá Boleslav (dále „VAK“) i stavebního úřadu zkolaudována. Posunutí stavby o 40 m vyplynulo z jednání v přípravném stavebním řízení, bylo zdokumentováno a schváleno stavebním úřadem. Geodetické zaměření odpovídá vyprojektovanému a schválenému řešení. 8. Žalobci mají za to, že žalovaný některé skutečnosti nesprávně interpretuje v jejich neprospěch. To se týká interpretace sdělení katastrálního úřadu ze dne 27. 9. 2019, č. j. PU-3619/2019-207 (dále také jako “sdělení katastrálního úřadu“), které nepotvrzuje nelegálnost stavby. Sdělení katastrálního úřadu naopak vyvrací tvrzení S. K., vlastníka pozemku parc. č. XF, přes který je přípojka též vedena, a současně spoluvlastníka pozemku parc. č. XA, kde přípojka ústí ve vodovodní šachtu (dále jen „vlastník sousedních nemovitostí“), a vysvětluje formální chyby projektanta pana Ř. ve smyslu hranice intravilánu a extravilánu. Katastrální úřad sám poukazuje na fakt, že v letech 1990–1993 šlo o pozemky s parc. č. XG a parc. č. XE (resp. XG, neboť pozemek parc. č. XE byl pod pozemkem s parc. č. XG). Ke stavbě na těchto pozemcích se podle tehdejších předpisů vyjadřovalo Jednotné zemědělské družstvo Nástup Plazy (dále jen „JZD“). Souhlas JZD s výstavbou se týkal právě pozemků parc. č. XG a parc. č. XE. Pozemek s parc. č. XH ve vlastnictví vlastníka sousední nemovitosti byl veden pod parc. č. XE, resp. XG, ze kterého byl v roce 1995 oddělen. 9. Žalobci dále nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že „není pochyb, že jediným ověřeným podkladem pro stavební řízení je projektová dokumentace z 9/1990 vypracovaná projektantem F. Ř., PROSTAVO, X, Mladá Boleslav, a to bez uvedení skutečnosti, že stavba je umístěna též na pozemku parc. č. XCH, XI (původně XH) a XF, jak v grafické, tak v textové části.“ Jedná se o zmatečnou informaci, neboť uvedené parcely neexistují, neexistovaly anebo v jednom případě vznikly rozdělením pozemku XG až několik let po dokončení stavby a její kolaudaci. 10. Žalobci jsou přesvědčeni o tom, že na jejich případ nelze aplikovat rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2007, č. j. 4 As 57/2006-64, na který žalovaný opakovaně odkazoval. Skutkové okolnosti jsou naprosto odlišné. Stavba přípojky řešená v odkazovaném rozsudku proběhla na zcela jiných pozemcích ve vlastnictví různých osob. Změna trasy proběhla při stavebním řízení, nikoliv před jeho zahájením. Původní podnět byl ke stavebnímu úřadu podán obratem po zjištění stavu novým vlastníkem pozemku, nikoliv po více než 25 letech. Stěžovatel navrhoval realizování přípojky dle původního plánu, nikoliv její odstranění. Původní a schválená trasa přípojky byla v souladu se zákonem, přípojku bylo možné po této trase vést. 11. Žalobci zdůraznili, že změna trasy přípojky proběhla před zahájením stavebního řízení a součástí správního spisu měly být oba plánky. Přípojka nemohla být dle původního plánu vůbec povolena a později realizována, protože nemohla být ukončena šachtou umístěnou uprostřed pole bez napojení na řad a protože nesměla křížit kabel elektrického vedení. Žalobci tuto argumentaci uplatnili již ve správním řízení, avšak správní orgány ji nezohlednily. 12. Žalobci jsou přesvědčeni o tom, že stavba byla postavena legálně a neexistuje relevantní důvod pro nařízení jejího odstranění. Zdůraznili též, že stavba stála 25 let a po celou tuto dobu byli v dobré víře, že byla provedena řádně. Legálnost stavby potvrdil i správní orgán, když stavbu zkolaudoval. Žalobci po dobu 25 let legálně a v dobré víře stavbu pokojně užívali. Lze hovořit o tzv. nezrušitelném právu stavbu užívat. Jde přitom o stavbu drobnou, která žádnému subjektu fakticky nezasahuje do vlastnických práv. Tato argumentace nebyla ze strany žalovaného vůbec zohledněna. 13. Žalobci závěrem poukazují na skutečnost, že dne 15. 3. 2017 nahlížel do spisového materiálu vlastník sousedních nemovitostí, přestože neprokázal důvod pro to, aby mu stavební úřad tento úkon umožnil. Tento postup stavebního úřadu je zásadním pochybením, které vedlo k porušení zásady neveřejnosti. Tento nezákonný postup správního orgánu zatížil celé řízení neodstranitelnou vadou. Touto výtkou žalobců se žalovaný nezaobíral, čímž zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. 14. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že žalobní důvody jsou v podstatě totožné s odvolacími námitkami, nové okolnosti neshledal, a proto odkázal na strany 5 až 11 napadeného rozhodnutí. Žalobci si jsou podle žalovaného od počátku realizace stavby vědomi odchýlení se skutečným provedením od stavebního povolení z roku 1990. Povinností vlastníka stavby je uchovávat po celou dobu trvání stavby ověřenou dokumentaci odpovídající jejímu skutečnému provedení podle vydaných povolení. V případech, kdy dokumentace stavby nebyla vůbec pořízena, nedochovala se nebo není v náležitém stavu, je vlastník stavby povinen pořídit dokumentaci skutečného provedení stavby tak, jak stanoví § 125 odst. 1 stavebního zákona. Žalobci jakožto vlastníci předmětné stavby ta