4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

43 Af 4/2023- 58 - text 9 43 Af 4/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Lenky Bursíkové a soudců Kryštofa Horna a Jana Peroutky ve věci žalobkyně: Ein Zwei, s.r.o., IČO: 07676263 sídlem Na Výslunní 546, Tuchoměřice zastoupena advokátem Mgr. Petrem Sikorou sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2023, č. j. 159/23/5300-21443-707161, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), doručenou dne 24. 3. 2023, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil dva platební výměry Finančního úřadu pro Středočeský kraj (dále též „správce daně“) ze dne 31. 8. 2021, č. j. 4140030/21/2102-52521-209177, a ze dne 3. 8. 2021, č. j. 3892099/21/2102-52521-209177 (dále jen „platební výměry“). 2. Správce daně platebními výměry žalobkyni vyměřil daň z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za zdaňovací období prosinec 2019 a březen 2020. Odepřel jí nárok na odpočet DPH, neboť neprokázala splnění podmínek podle § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“). 3. Vydání platebních výměrů předcházela daňová kontrola. Při té byla žalobkyně vyzvána k prokázání oprávněnosti uplatněných odpočtů DPH, konkrétně přijetí od deklarovaného dodavatele Advanced Management s. r. o. Závěrem příslušných výzev je, že vzhledem k absenci důkazních prostředků není zřejmé, o jaké konkrétní služby se jedná, kde, kým a v jakém rozsahu byly realizovány. V rámci daňové kontroly vypovídal svědek M. Z., jednatel společnosti Advanced Management s. r. o. (tj. dodavatelské společnosti). Svědek uvedl, že předmětem činnosti této společnosti ve zdaňovacím období prosinec 2019 a březen 2020 byly IT práce, mediální služby a technické práce, konkrétně výkresy a audiovizuální práce. Předmětem spolupráce se žalobkyní pak byla mediální a audiovizuální činnost, kterou vykonával sám svědek nebo brigádníci. Dále uvedl, že se bez svých poznámek nedokáže blíže vyjádřit k předmětu plnění na předložených daňových dokladech vystavených žalobkyni. Nepamatoval si, jakým způsobem se stanovovala cena fakturovaných prací. Žalobkyně s dodavatelskou společností spolupracovaly pouze na základě ústní dohody. První dotaz žalobkyně se týkal toho, zda je svědkovi známo, pro kterého klienta žalobkyně byly IT služby realizovány. Svědek odpověděl, že pro společnost Bohemia Drive s. r. o. Dále se žalobkyně dotázala, zda lze říci, že její jednatel dodavatelské společnosti vždy sdělil požadavek, jak to má vypadat, např. co je potřeba, aby se objevovalo na jeho stránkách, Facebooku nebo Instagramu a svědek s dohodáři podle toho vytvořili nějakou službu. Na to svědek odpověděl, že ano, zadavatel jim vždy sdělil, jak by služba měla vypadat. Na další otázku, zda se tyto objednávky běžně činily prostřednictvím telefonů, či jiných komunikačních kanálů, svědek sdělil, že používali telefon, aplikaci WhatsApp a Facebook. Poslední otázkou se žalobkyně dotázala na to, zda se dá říci, že k následným reklamacím nemohlo dojít, neboť technické problémy se řešily průběžně. Nato svědek odvětil, že reklamace neřešili, jelikož se vše dělalo přes odborníky, tj. studenty na dohodu (protokol ze dne 7. 6. 2021, č. j. 5271870/21/2008-60561-108813). 4. Podle zpráv o daňové kontrole ze dne 12. 7. 2021, č. j. 6047323/21/2008-60561-108813, a ze dne 4. 8. 2021, č. j. 6639100/21/2008-60561-110276, byla důvodem neuznání nároku na odpočet skutečnost, že žalobkyně nerozptýlila pochybnosti správce daně ohledně přijetí plnění od deklarovaného dodavatele Advanced Management s. r. o. v rozsahu a předmětu uvedeném na předložených dokladech. K výpovědi svědka M. Z. správce daně uvedl, že nebyl schopen konkrétních odpovědí, a to i přesto, že se k výslechu dostavil až na šesté předvolání a po celou dobu mu bylo známo, co konkrétně bude předmětem svědecké výpovědi. Svědek správci daně nesdělil žádné konkrétní informace ohledně rozsahu a specifikace deklarovaných činností. Navíc žalobkyniny otázky pokládané svědkovi byly částečně návodné. Jejich prostřednictvím totiž byly svědkovi sdělovány okolnosti, které měly být zjištěny teprve z jeho odpovědí. Správce daně proto odpovědi svědka na otázky žalobkyně nepovažoval za relevantní. 5. Žalobkyně podala odvolání proti oběma platebním výměrům. Mimo jiné namítala, že správce daně měl v průběhu výslechu upozornit zástupkyni žalobkyně na to, že považuje její otázky kladené svědkovi za návodné a umožnit jí klást otázky jiným způsobem. Současně navrhla opakování výslechu svědka M. Z. 6. Žalovaný dne 9. 8. 2022 uložil správci daně doplnění spisového materiálu v kontextu rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ze dne 9. 12. 2021, C-154/20, Kemwater Pro Chemie, a navazujícího rozsudku rozšířeného senátu ze dne 23. 3. 2022, č. j. 1 Afs 334/2017-208, č. 4336/2022 Sb. NSS, tedy ohledně prokázání přijetí plnění od deklarovaného dodavatele, který je plátcem DPH. Správce daně proto dne 31. 8. 2022 nahlédl do daňového spisu deklarovaného dodavatele, společnosti Advanced Management s. r. o., přičemž z daňového přiznání k DPH za zdaňovací období prosinec 2019 a březen 2020 mimo jiné zjistil, že tato společnost vykázala zdanitelná plnění pro žalobkyni v souladu s jí předloženými daňovými doklady. Rovněž zjistil, že Advanced Management s. r. o. byla od 29. 7. 2020 do 28. 2. 2022 vedena jako nespolehlivý plátce DPH. 7. Správce daně vyzval žalobkyni k prokázání přijetí plnění od deklarovaného dodavatele v postavení plátce DPH (výzva ze dne 5. 9. 2022, č. j. 7262860/22/2008-60561-110276). Žalobkyně v reakci na výzvu konstatovala, že deklarovaný dodavatel je plátcem DPH, jako důkaz navrhla daňové přiznání Advanced Management s. r. o. k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2019 a daňové přiznání k DPH za zdaňovací období roku 2019, která jsou součástí správního spisu. 8. Žalovaný napadeným rozhodnutím obě odvolání žalobkyně zamítl. V otázce prokázání osoby deklarovaného dodavatele však dospěl k odlišnému závěru než správce daně. Uvedl, že společnost Advanced Management s. r. o. potvrdila spolupráci se žalobkyní a na výzvu poskytla i kopie daňových dokladů. Existenci jejich spolupráce potvrdil též svědek M. Z. Žalovaný měl proto za prokázané, že žalobkyně přijala plnění právě od této společnosti, která je i plátcem DPH. Přetrvaly však pochybnosti správce daně týkající se předmětu a rozsahu poskytnutých plnění. Žalobkyně k prokázání předmětu a rozsahu plnění navrhla jako důkaz pouze výslech svědka M. Z., ten však poskytnuté služby popisoval velice obecně, aniž by specifikoval, jaké byly jejich výstupy a v jakém rozsahu byly poskytnuty. Navíc žalobkyně v řízení nepředložila reporty, které měly dle jejího tvrzení obsahovat konkrétní specifikaci přijatých služeb. Svědecká výpověď by přitom byla způsobilá potvrdit pravdivost jiného stěžejního důkazu ohledně rozsahu přijatých plnění, nemohla však nahradit absenci „přímých“ důkazů. Ostatně z výpovědi M. Z. ani nic relevantního k prokázání rozsahu přijatých plnění nevyplynulo. Žalovaný proto uzavřel, že žalobkyni nevznikl nárok na odpočet DPH, neboť neprokázala, v jakém konkrétním předmětu a rozsahu přijala deklarovaná zdanitelná plnění. 9. K odvolací námitce žalovaný uvedl, že neprovedl opakovaný výslech svědka M. Z., neboť to považoval za nadbytečné. K původní výpovědi totiž přihlédl a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala přijetí plnění od deklarované dodavatelské společnosti. Z hlediska prokázání předmětu a rozsahu deklarovaného plnění nebyl výslech svědka relevantní. Svědek se k předmětu a rozsahu nevyjádřil, a to ani v rámci odpovědí na návodné otázky žalobkyně. Žalovaný rovněž připomněl, že důvodem k opakování výslechu svědka nemůže být pouhý nesouhlas s hodnocením takového důkazu. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 10. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální požadavky kladené na ni zákonem. Soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Neshledal přitom vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední. 11. Soud o žalobě rozhodl bez jednání, neboť s takovým postupem oba účastníci výslovně souhlasili (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 12. Dokazování soud neprováděl, jelikož veškeré rozhodné skutečnosti zjistil z daňového spisu. Součástí daňového spisu byly i listiny, které žalobkyně označila v žalobě za důkazy, a proto ani jimi nebylo třeba provádět dokazování (viz