9 As 15/2012 — Nejvyšší správní soud

51 A 26/2023- 62 - text 14 51 A 26/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Miroslava Makajeva a ve věci žalobce: město Zdice sídlem Husova 2, 267 51 Zdice zastoupený advokátem Mgr. Martinem Kainem sídlem Nádražní 58/110, 150 00 Praha 5 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2023, č. j. 146365/2022/KUSK-DOP/Svo, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2023, č. j. 146365/2022/KUSK-DOP/Svo, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 19 456 Kč, a to k rukám jeho zástupce Mgr. Martina Kaina, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Předmětem sporu je v této věci otázka, zda se na pozemcích parc. č. XA a XB v katastrálním území X nachází místní komunikace. 2. Spoluvlastníky dotčených pozemků jsou Ing. Š. J., Z. P. a S. V. (dále též „vlastníci pozemků“ nebo „žadatelé“). Ti se podle § 142 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění (dále jen „správní řád“) žádostí ze dne 10. 8. 2017, doplněnou podáními ze dne 17. 5. 2018 a ze dne 22. 5. 2018, domáhali určení „zda a kdy vznikl právní vztah – zařazení pozemků parc. č. XA, parc. č. XB a parc. č. XC, všechny v k. ú. X, do kategorie místní komunikace – a zda tento právní vztah trvá.“ Sami mají za to, že se na dotčených pozemcích místní komunikace nenachází. 3. Žalobce je obcí, na jejímž území se dotčené pozemky nacházejí. Na rozdíl od žadatelů zastává názor, že cesta je samostatnou stavbou odlišnou od pozemků, a jedná se tak o místní komunikaci v jeho vlastnictví. 4. Městský úřad Zdice (dále jen „silniční správní úřad“) vydal v průběhu správního řízení několik rozhodnutí, jimiž na dotčených pozemcích deklaroval existenci místní komunikace III. třídy ve smyslu § 6 odst. 2 písm. c) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v rozhodném znění (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“). K odvolání žadatelů byla tato rozhodnutí žalovaným opakovaně rušena. 5. Naposledy deklaroval silniční správní úřad existenci místní komunikace na dotčených pozemcích výrokem I. rozhodnutí ze dne 24. 11. 2021, č. j. SPR/2354/2017-121 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), s odůvodněním, že cesta je ze stavebně-technického hlediska samostatnou věcí, která byla a je ve vlastnictví žalobce. Ve stejném geometrickém a polohopisném určení – dříve na pozemku PK X v katastrálním území K. – se cesta nachází nejméně od roku 1938, což vyplývá z geometrického zaměření komunikace Ing. P. J. a leteckých snímků z let 1938, 2002 a 2005. Při místních šetřeních konaných dne 29. 11. 2017 a 27. 7. 2018 bylo dále zjištěno, že sporná část cesty je z jedné strany lemována oplocenými pozemky žadatelů a z druhé strany poměrně příkrým břehem, na nějž navazuje pole, a proto je vyloučeno, že by se těleso komunikace v průběhu let posouvalo. Ke vzniku cesty přitom nedošlo samovolně pouhým vyježděním kolejí, nýbrž cílenou stavební činností. Komunikace byla od počátku vybavena technickými prvky k zajištění sjízdnosti, a to příkopy odvádějícími srážkovou vodu. Z Popisu stavby komunikace ze dne 15. 4. 2019 zpracovaného Ing. V. P. (dále jen „popis stavby Ing. P.“) na základě čtyř sond v tělese cesty vyplývá, že komunikace byla vytvořena na pláni, přičemž konstrukční vrstvu tvořilo hutněné kamenivo v hloubce 150 až 300 mm. Naproti tomu neshledal silniční správní úřad za spolehlivý a objektivní znalecký posudek Ing. J. R., Ph.D. ze dne 5. 8. 2019 (dále jen „znalecký posudek Ing. R.“), který předložili žadatelé a podle kterého se na dotčených pozemcích místní komunikace nikdy nenacházela. Komunikace je sice v části vedoucí přes dotčené pozemky v současnosti neupravená, zbývající část komunikace je nicméně pokryta živičným povrchem. Do tělesa vozovky bylo zasaženo v souvislosti s výstavbou rodinného domu na pozemku parc. č. XD (parcela jižně od dotčených pozemků – pozn. soudu), když byla umístěna veřejná distribuční síť nízkého napětí. Následně nebyla cesta opravena kvůli odporu ze strany právních předchůdců vlastníků pozemků. Na nepochopitelný odpor vlastníků pozemků pak žalobce naráží i v souvislosti se zamýšlenou rekonstrukcí komunikace, při které má být opatřena živičným povrchem, a dále má být vybudována doprovodná infrastruktura (chodníky a veřejné osvětlení). Žadatelé zjevně považují žalobce za vlastníka místní komunikace, neboť po něm požadují peněžní náhradu za užívání dotčených pozemků. Tento nárok jim byl pravomocně přiznán za období od 1. 6. 2014 do 30. 4. 2017 elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu v Berouně ze dne 5. 6. 2017, č. j. EPR 110375/2017-8, což vylučuje hypotetickou možnost, že by se mohlo jednat o veřejně přístupnou účelovou komunikaci. Silniční správní úřad na základě provedeného dokazování uzavřel, že cesta byla místní komunikací již před 1. 4. 1997, kdy nabyl účinnosti zákon o pozemních komunikacích, a ve smyslu usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 29. 1. 2014, č. j. 9 As 15/2012-27, č. 3028/2014 Sb. NSS, tak splňuje její zákonné znaky i nadále. Jelikož cesta zajišťuje nejkratší spojení části obce K. s obcemi B. a H., odpovídá místní komunikaci III. třídy, tedy obslužné komunikaci. Takto byla cesta též v minulosti pod č. X zaevidována v pasportu místních komunikací. 6. Prvostupňové rozhodnutí změnil žalovaný tak, že se na dotčených pozemcích nachází veřejně přístupná účelová komunikace ve smyslu § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích (výrok I. rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2022, č. j. 015381/2022/KUSK-DOP/Svo; výrok II. se týkal právní povahy cesty na pozemku parc. č. XD a zůstal napadeným rozhodnutím nedotčen – pozn. soudu). V této části bylo rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2022 zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2022, č. j. 55 A 55/2022-70 (dále jen „první rozsudek“), pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů. Úkolem žalovaného v dalším řízení bylo, „aby na základě konkrétních skutkových zjištění přezkoumatelným způsobem posoudil, zda komunikace na dotčených pozemcích i s přihlédnutím ke stavebnětechnickému stavu na okolních pozemcích a jeho vývoji je, či není stavbou v občanskoprávním smyslu, a případně otázku vlastnického práva k této stavbě“ (odst. 52 prvního rozsudku). Výrok II. rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2022 zůstal prvním rozsudkem nedotčen. 7. Po vrácení věci k dalšímu řízení žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) opětovně změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že se na dotčených pozemcích nachází veřejně přístupná účelová komunikace. Podle žalovaného nebylo prokázáno, že by byla cesta samostatnou stavbou ve vlastnictví žalobce (obce), neboť u ní nelze rozlišit, kde končí stavba a začíná pozemek. Povrch cesty byl v průběhu let upravován vrstvou přírodního kameniva různé frakce s obsahem hrubých částic, které se běžně do konstrukčních vrstev komunikací nedávají. To vyplývá zejména z kopané sondy č. 3 v popisu stavby Ing. P., z níž jsou patrné oranžové a modré úlomky (pravděpodobně části cihel, zbytku omítky či jiného materiálu), k nimž se zpracovatel nijak nevyjádřil. Žádná odborná firma by přitom do konstrukce vozovky nepoužila zbytky stavební sutě, neboť se jedná o materiály s vysokou nasákavostí. Nejedená se proto o důkaz, že cesta vznikla cílenou stavební činností. Z fotografií k popisu stavby Ing. P. je zřejmé, že závěr o existenci vrstvy hutněného kameniva frakce 63 až 125 mm neodpovídá výkopku. Běžně se navíc při návrzích konstrukčních souvrství užívá frakce 0 až 63 mm. Větší frakce se užívá např. při konstrukci gabionových zdí. Právě taková zeď tvoří oplocení pozemku parc. č. X, a je proto otázkou, zda nebyl zbytek kameniva použit na zlepšení kvality předmětné cesty. Z fotografií předložených žadateli k podání ze dne 17. 9. 2018 je pak evidentní, že na původní polní cestu byla navezena vrstva kameniva použitá při stavbě domu, nikoliv pro vlastní výstavbu komunikace. Tato vrstva byla následně zaježděna do původní polní cesty. Na leteckých snímcích z roku 1997, 2003, 2011, 2013, 2015 a 2017 je navíc patrný pruh zeleně prorůstající mezi jednotlivými jízdními stopami. Pokud by se jednalo o stavbu místní komunikace, takový pruh by nemohl být viditelný. Kromě toho cesta neodpovídá technickým normám (ČSN 73 6110 a ČSN 73 6126-1,2) ani vyhlášce č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích (dále jen „vyhláška č. 104/1997 Sb.“). Žalobce nadto nedoložil, že by k výstavbě komunikace použil mechanicky zpevněné kamenivo, tedy že takovou zakázku objednal, nechal provést a zaplatil. Skutečnost, že se nejedná o samostatnou stavbu, pak potvrzuje i znalecký posudek Ing. R. Žalovaný dále upozornil, že i pokud by byla prokázána existence cesty jako samostatné stavby, siln