2 Ao 4/2008 — Nejvyšší správní soud

51 A 62/2024- 24 - text 10 51 A 62/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka ve věci navrhovatelky: OKZ Odolena Voda a. s. sídlem Hybernská 1012/30, 110 00 Praha 1 zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Oswaldem sídlem Bílkova 132/4, 110 00 Praha 1 proti odpůrkyní: Město Odolena Voda sídlem Dolní náměstí 14, 250 70 Odolena Voda zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Nezhybou sídlem Údolní 33, 602 00 Brno o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy č. 1/2023 - Územního plánu Odolena Voda, schváleného usnesením zastupitelstva odpůrkyně dne 11. 9. 2023, takto: I. Návrh se zamítá. II. Navrhovatelka je povinna zaplatit odpůrkyni na náhradě nákladů řízení částku 8 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Jiřího Nezhyby, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci se soud zabývá přezkumem územního plánu zejména z hlediska proporcionality stanoveného pořadí změn (etapizace). Situace v území 2. Navrhovatelka vlastní na územní odpůrkyně pozemky parc. č. 228/30, 228/32, 228/33, 228/34, 228/35, 228/37, 228/38, 228/39 a 228/40 v k. ú. Dolínek (dále souhrnně jen „pozemky navrhovatelky“). 3. Odpůrkyně v roce 2017 zahájila proces směřující k pořízení nového územního plánu. V návrhu nového územního plánu byly vymezeny též plochy výroba skladování – průmyslová výroba (VP), označované jako VP1 až VP6. Ve vztahu k plochám výroby a skladování bylo současně stanovena etapizace, tj. že v budoucí změny zde budou probíhat ve stanoveném pořadí. 4. Na území zahrnující pozemky navrhovatelky byla vymezena plocha označená jako VP4. Ta byla zařazena do druhé etapy, což spočívá v tom, že výstavba v tomto území je podmíněna využitím určitého rozsahu ploch VP2 a VP3. Původní předpoklad odpůrkyně počítal s podmínkou využití v rozsahu 80 % těchto ploch, nicméně tento předpoklad byl (s ohledem na nesouhlas vlastníků dotčených pozemků) zmírněn tak, že byla nově navržena podmínka 60 % využití zmiňovaných ploch. I tuto podmínku však navrhovatelka považovala za příliš omezující z hlediska možností budoucí výstavby, a proto se proti návrhu nového územního plánu bránila námitkami. 5. Odpůrkyně usnesením svého zastupitelstva ze dne 11. 9. 2023 schválila pod č. 1/2023 nový územní plán, který nabyl účinnosti 28. 9. 2023 (dále též „napadený územní plán“). V rámci napadeného územního plánu byla na pozemcích navrhovatelky vymezena plocha VP4, která byla zařazena do druhé etapy podmiňující výstavbu v této ploše 60 % využití ploch VP2 a VP3. Součástí napadeného územního plánu je i rozhodnutí o námitkách navrhovatelky, jimž odpůrkyně nevyhověla (k obsahu rozhodnutí o námitkách podrobněji viz odst. 28 níže). 6. Navrhovatelka s podmínkou plynoucí ze zařazení plochy VP4 do druhé etapizace nesouhlasí, a proto se návrhem podle § 101b odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení příslušné části napadeného územního plánu. II. Obsah podání účastníků Shrnutí návrhových bodů 7. Navrhovatelka má za to, že navržená podmínka etapizace plochy VP4 je ve vztahu k jejím pozemkům nezákonná, neboť nebyly dodrženy zásady územního plánování, zejména proporcionalita a subsidiarita, a současně došlo k zásahu do jejích vlastnických práv a jejího legitimních očekávání. Námitky, které podala proti návrhu nového územního plánu, nebyly dostatečně zohledněny. 8. Navrhovatelka dále namítá diskriminační charakter zvolené regulace. Připouští, že odpůrkyně ustoupila od původně navrženého požadavek využití 80 % ploch VP2 a VP3, který byl naprosto blokační a rovnající se stavební uzávěře. I zmírnění na stávajících 60 % však navrhovatelka považuje za nedostatečné a cítí se být přijatou podmínkou diskriminována oproti jiným vlastníkům, jejichž pozemky jsou v plochách zařazených do první etapy. Dle navrhovatelky je přitom uskutečnění stavebních záměrů na pozemcích v plochách zařazených do první etapy nereálné, a to kvůli roztříštěné majetkové struktuře. Pozemky první a druhé etapy na sebe funkčně ani infrastrukturně nenavazují, čímž se vzhledem k fragmentaci jejich vlastnické struktury stává podmínka na realizaci staveb s celkovou zastavěností více než 60.000m2 prakticky nesplnitelnou, a to ani v horizontu 10 let. Současně tato podmínka představuje reálnou konkurenční výhodu a nástroj v rukách vlastníků těchto pozemků, kteří mohou snadno zablokovat jakýkoli projekt zařazený do druhé etapy, případně vyčerpat kapacity území. Dle názoru navrhovatelky není žádný objektivní důvod k podmínění realizace druhé etapy realizací etapy prvé. V tomto bodě se jedná o diskriminaci vlastníků pozemků zařazených ve druhé etapě oproti těm zařazeným v etapě druhé. K takové regulaci není žádný objektivní důvod. 9. Navrhovatelka dále s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) předkládá výčet zásad územního plánování, které musejí být při pořizování územního plánu dodrženy (zásada subsidiarity, proporcionality, rovnosti a zákazu diskriminace, ochrany vlastnického práva, transparentnosti a srozumitelnosti). Vyjádření odpůrkyně 10. Odpůrkyně s návrhem nesouhlasí a navrhuje jeho zamítnutí. 11. Zdůrazňuje, že etapizace je legitimním a účinným nástrojem k ochraně krajinného rázu, zajištění koncepční zástavby a minimalizaci dopadů na infrastrukturu. Argumentuje přitom závěry judikatury NSS (viz odst. 20 až 22 níže), přičemž má za to, že způsob rozdělení pozemků do etap, který na svém území zvolila, odpovídá racionálním kritériím jako je poloha pozemků, jejich napojení na infrastrukturu a blízkost zastavěnému území. V případě jejího území bylo přistoupeno k etapizaci právě proto, aby mohlo dojít přednostně k zastavění území mezi městem a průmyslovým areálem Aero Vodochody, tj. stávajícími zastavěnými územími. V tomto směru odpůrkyně rovněž odkazuje na odůvodnění rozhodnutí o námitkách navrhovatelky, jakož i na příslušné částí vlastního odůvodnění napadeného územního plánu. Má za to, že zde dostatečně zdůvodnila, proč je omezení výstavby potřební pro budoucí rozvoj města. Dle jejího názoru považuje navrhovatelka za problematickou jakékoli omezení zástavby, a to bez ohledu na procentuální vymezení. 12. Odpůrkyně rovněž nesouhlasí s navrhovatelkou tvrzeným porušením zásad územního plánování. Popírá, že by rozdělení do etap mělo diskriminační charakter, neboť bylo provedeno na základě racionálního hlediska ochrany krajinného rázu, ochrany nezastavěného území a přiměřené míry využití území a vzdáleností od již zastavěných území. Z toho plynoucí odlišné zacházení s vlastníky pozemků je tedy založeno na legitimním důvodu, což ovšem navrhovatelka pomíjí. K tomuto odpůrkyně opět odkazuje na judikaturu NSS i zdejšího soudu. Za absurdní a spekulativní považuje odpůrkyně tvrzení navrhovatelky ohledně blokování budoucích záměrů vlastníky pozemků v ploše V2 či V3, neboť tím by blokovali i svou vlastní výstavbu, a tedy i potencionální zisk. 13. Pokud jde o namítané porušení zásady proporcionality, pak touto otázkou se v procesu přijímání napadeného územního plánu rozsáhle zabývala, přičemž právě na základě námitek dotčených vlastníků snížila požadavek zastavěnosti první etapy z 80 % na 60 %. V odůvodnění rozhodnutí o námitce navrhovatelky pak obsáhle vyložila tříkrokový test proporcionality, který považuje za naplněný. Existují přitom i jiné prostředky, které by zajistily ochranu dotčených zájmů, jako například úplné vyjmutí pozemků ze zastavitelných ploch či stanovení přísnějších omezení prostorové regulace, přesto však byla zvolena etapizace, který odpůrkyně považuje za prostředek nejvíce šetrný k vlastníkům dotčených pozemků i při dosažení cíle omezení výstavby za účelem ochrany krajinného rázu a nezastavěném území. Z tohoto hlediska považuje za naplněnou i zásadu subsidiarity a zásadu ochrany vlastnického práva. Konečně považuje napadený územní plán i za dostatečně srozumitelný a transparentně přijatý, navrhovatelkou odkazovanou judikaturu shledává nepřiléhavou. III. Posouzení soudem 14. Soud ověřil, že návrh byl podán včas (§ 101b odst. 1 s. ř. s.) a obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti (§ 37 odst. 2 a 3 ve spojení s § 101b odst. 2 s. ř. s.). 15. Při přezkumu napadeného územního plánu soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jejího vydání (§ 101b odst. 3 s. ř. s.). Na nyní posuzovanou věc přitom dopadá úprava zákona č. 183/2006 Sb., zákona o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), účinného do 30. 6. 2024 (dále jen „stavební zákon 2006“). 16. Soud o návrhu rozhodl bez nařízení ústního jednání za podmínek § 51 s. ř. s. 17. Při přezkumu napadeného územního plánu je soud vázán rozsahem a důvody návrhu (§ 101d odst. 1 s. ř. s. ve spojení se závěry usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 12. 12. 2023, č. j. 9 Ao 37/2021-57). 18. Návrh není důvodný. K obecně namítané nezákonnosti a porušení zásad 19. Soud předesílá, ačkoli je v návrhu