8 As 81/2022 — Nejvyšší správní soud

51 A 67/2023- 47 - text 6 51 A 67/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka ve věci žalobce: Z. H. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Jiřím Kokešem se sídlem nám. T. G. Masaryka 153, 261 01 Příbram proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje se sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5 za účasti: 1) Bc. J. K. L., MBA 2) P. L. 3) Ing. P. L., MBA všichni bytem X 4) J. D. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2023, č. j. 090791/2023/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný k odvolání žalobce formálně změnil, avšak věcně potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Milín, stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“) ze dne 22. 3. 2023, č. j. 780/2021/MIL/SU-38 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta žádost žalobce o povolení změny v užívání stavby „stávající dílna u čp. XA na provozovnu – klempířská a zámečnická dílna“ (dále jen „dílna“) nacházející se na pozemku parc. č. st. XB v k. ú. X. Žalobcem požadovaná změna v užívání stavby měla spočívat v tom, že dílna dosud určená jako doplňková stavba k rodinnému domu měla být nově užívána jako provozovnu pro podnikatelskou činnost. Dle závěru správních orgánů obou stupňů však dílna svými rozměry přesahuje maximálně přípustnou rozlohu staveb pro podnikatelskou činnost, a je tedy v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu ve smyslu § 21 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, v rozhodném znění (dále jen „vyhláška č. 501/2006“), čímž nejsou splněny podmínky pro změnu jejího užívání dle § 126 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánováním a stavebním řádu (stavební zákon), v rozhodném znění (dále jen „stavební zákon“). 2. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného i prvostupňového rozhodnutí. Na tuto vadu poukazoval již v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, avšak žalovaný k těmto odvolacím námitkám nic neuvedl, a proto není možno zjistit, na základě jakých myšlenkových konstrukcí dospěl k závěru o přezkoumatelnosti. V této souvislosti žalobce poukazuje na výklad pojmu nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů dle judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) a od toho se odvíjejícího práva na spravedlivý proces dle čl. 41 Listiny základních práv EU, které ale není naplněno, jestliže z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěnými a úvahami při hodnocení důkazů a právními závěry. Pokud správní orgán při vypořádání účastníkovy argumentace neuvede, v jakých konkrétních skutkových či právních důvodech spočívá nesprávnost této argumentace a proč považuje námitky účastníka za liché, mylné či vyvrácené, je třeba považovat jeho rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Dle žalobce přesně tímto způsobem postupoval i žalovaný, který konstatoval, že námitky ohledně nepřezkoumatelnosti jsou liché, aniž by uvedl konkrétní aspekty odůvodňující správnost takového závěru. 3. Žalobce dále nesouhlasí se závěrem žalovaného a stavebního úřadu o rozporu navrhované změny v užívání dílny s požadavky § 126 stavebního zákona a prováděcích předpisů. Dílna je totiž v katastru nemovitostí zapsána jako víceúčelová stavba, proto již jen z katastrální evidence je zřejmé, že může sloužit i jako klempířská a zámečnická dílna, kdy takové užívání stavby je v souladu se stavem zápisu v katastru nemovitostí. Požadovaná změna v užívání stavby dílny je rovněž v souladu s kolaudačním rozhodnutím, kterým bylo povoleno její užívání. Stavba dílny byla v minulosti i platně povolena, jak vyplývá z rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 27. 6. 2012, č. j. 1567/2011 (dále jen „stavební povolení z roku 2012“), přičemž k provádění stavby byl vydán i povolovací štítek č. j. 18. 7. 2012. S ohledem na uvedené má žalobce za to, že neexistují žádné formální, právní ani jiné překážky k povolení změny v užívání stavby dílny. To ostatně již jednou potvrdil i sám stavební úřad, který rozhodnutím ze dne 28. 5. 2021, č. j. 780/2021/MIL/SU-28/M (dále jen „rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 28. 5. 2021“) změnu užívání již jednou povolil, avšak ke zrušení tohoto rozhodnutí došlo až na základě zásahu žalovaného. To žalobce považuje za účelové a jednostranné jednání nepřiměřeně zasahující do jeho práv. 4. Žalobce konečně brojí proti důsledkům plynoucím pro něj z nového územního plánu obce Lazsko, který zařadil dotčený pozemek s dílnou do ploch smíšených venkovských, ačkoliv původní územní plán jej zařazoval do ploch podnikatelské činnosti. Došlo tak k zásadní změně ve vymezení žalobcova pozemku, aniž by došlo k jakékoliv změně okolností v předmětném území. Nové řešení funkčního využití přijaté v novém územním plánu nereflektuje stav lokality a způsob využití žalobcových pozemku, není objektivní, racionální a věcně správné. Obec Lazsko ani dostatečně neodůvodnila, proč pozemky žalobce v novém územním plánu zařadila do režimu ploch smíšených obytných venkovských. Na základě uvedeného žalobce dovozuje, že napadené rozhodnutí představuje zcela nepřiměřený a neodůvodněný zásah do jeho vlastnického práva a práva na podnikání, neexistuje žádný legitimní důvod pro zamítnutí jeho žádosti o změnu v užívání a zamezení realizace jeho podnikatelského záměru, takový postup žalobce vnímá jako diskriminační. 5. Žalovaný s žalobou nesouhlasí. Napadené rozhodnutí považuje za dostatečně odůvodněné a přezkoumatelné, navíc tvoří jeden celek s prvostupňovým rozhodnutím, v němž byly rozhodné skutečnosti podrobně zhodnoceny. Stav evidovaný v katastru nemovitostí či stavební povolení z roku 2012 nepovažuje za relevantní. Byl-li záměr v rozporu s obecnými požadavky na využívání území, tak by ani v případě souladu s územním plánem nemohlo být žalobcově žádosti vyhověno. Z uvedených důvodů žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. 6. Na vyjádření žalovaného zareagoval žalobce replikou, ve které vyjádřil nesouhlas s argumentací žalovaného a zopakoval důvody uváděné již v žalobě. 7. Osoby zúčastněné na řízení shodně uvádějí, že s podanou žalobou zásadně nesouhlasí, trvají na svých námitkách uplatněných před stavebním úřadem a závěry žalovaného považují za správné. II. Posouzení soudem 8. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a po vyčerpání řádných opravných prostředků. Při přezkumu napadeného rozhodnutí soud vycházel v souladu s § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného, přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je podle § 75 odst. 2 věty prví s. ř. s. vázán. 9. Soud o žalobě rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas a soud nepovažoval za nezbytné nařizovat jednání, neboť veškeré rozhodné skutečnosti bylo možno zjistit z obsahu správního spisu. 10. Žaloba je nedůvodná. 11. Nejobsáhlejší žalobní bod směřující k nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů je argumentačně založen na obsáhlé exkurzi do judikatorního výkladu pojmu nepřezkoumatelnost. Současně však v tomto žalobním bodu schází jakákoliv relevantní tvrzení poukazující na spojitost s posuzovanou věcí. Žalobce na jednu stranu správně vysvětluje, že pokud správní orgán jen zkonstatuje nesprávnost účastnických námitek, aniž by uvedl, proč je považuje za liché, mylné či vyvrácené, je třeba považovat jeho rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Na druhou stranu však zcela pomíjí, že nutným předpokladem pro vypořádání určité námitky je to, že ji musí účastník vůbec uplatnit, tedy že nejprve musí tvrdit nějakou konkrétní skutkovou či právní okolnost, kterou po správním orgánu požaduje posoudit. To ale žalobce nečiní. V žalobě stejně jako předtím v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí předkládá pouze odborné pojednání o pojmu nepřezkoumatelnost s tím, že ji spatřuje již v prvostupňovém rozhodnutí. Přitom ale neuvádí nic o tom, jaká jeho konkrétní uplatněná námitka zůstala nevypořádána či jaká konkrétní skutečnost byla ze strany stavebního úřadu neobjasněna či opominuta. Nijak nereflektuje skutečný obsah napadeného či prvostupňového rozhodnutí, nesděluje, jaké konkrétní skutkové či právní důvody v těchto rozhodnutích postrádá, pouze parafrázuje závěry judikatury o nepřezkoumatelnosti. 12. Smyslem požadavku na přezkoumatelnost však není kontrola slohových dovedností správních orgánů, ale dosáhnout toho, aby účastníci obdrželi na své věcné argumenty relevantní odpověď naplňující judikaturou dovozené požadavky (srov. rozsudek NSS ze dne 8. 9. 2023, č. j. 8 As 81/2022 - 52, odst. 24). V tomto příp