4 Ads 113/2013 — Nejvyšší správní soud

53 Ad 14/2023- 23 - text 8 53 Ad 14/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobkyně: T. H., DiS. bytem X zastoupená advokátkou JUDr. Janou Burleovou sídlem B. Václavka 923, Slaný proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 10. 2023, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 3. 8. 2023, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žalovaná zamítla žalobkyninu žádost o starobní důchod pro nesplnění podmínek podle § 28 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Žalobkyně dosáhla ke dni 1. 6. 2022, od něhož žádala o přiznání důchodu, pouze 31 let a 265 dnů pojištění, a proto nesplnila podmínku získání 35 let pojištění podle § 29 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Penzijní fond Ruské federace žalobkyni nepotvrdil žádnou dobu pojištění. 2. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaná zamítla žalobkyniny námitky a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. V odůvodnění uvedla, že žalobkyní namítanou dobu pojištění na území dnešní Ruské federace se nepodařilo prokázat a ruský nositel pojištění nepotvrdil žádnou dobu pojištění získanou žalobkyní na svém území. Veškerá dokumentace předložená žalobkyní byla ruskému nositeli pojištění postoupena. Dále žalovaná konstatovala, že tvrzené studium na střední škole v Moskvě probíhalo v době do 27. 6. 1977, tj. předtím, než žalobkyně dosáhla 18 let věku. Odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 17. 4. 2014, č. j. 4 Ads 113/2013 – 45, podle kterého je zohlednění doby studia před 1. 5. 1990 jako doby pojištění podle § 13 odst. 1 části věty za středníkem zákona o důchodovém pojištění možné u nároků vzniklých po 1. 1. 2004 pouze za podmínky zaplacení pojistného za tuto dobu. Z obsahu spisu nevyplývá, že by žalobkyně zaplatila pojistné za období studia na střední škole. Žaloba 3. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobkyně domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. 4. Žalobkyně namítá, že žalované předložila potvrzení státního archivu Sovětského svazu z roku 1984, které potvrzuje, že se zde v té době nacházely dokumenty prokazující dobu zaměstnání žalobkyně. Žalobkyně má za to, že tento dokument je dostatečný a nelze jí klást k tíži, že současný nositel pojištění není schopen dohledat patřičné doklady. 5. Dále žalobkyně nesouhlasí s tím, že jí nebyla zohledněna doba studia před dovršením 18 let na zahraniční střední škole. Žalobkyně předložila rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, podle kterého bylo její vzdělání na střední škole v Moskvě uznáno za rovnocenné studiu na střední škole v České republice. Rozsudek NSS č. j. 4 Ads 113/2013 – 45 na žalobkyninu věc nedopadá. Žalobkyně zahájila studium dne 1. 11. 1971 a ukončila je dne 27. 6. 1977. Ať už jde o dobu studia před nebo po dovršení 18 let, jedná se o náhradní dobu pojištění, která měla být započítána do doby potřebné pro vznik nároku na starobní důchod. Vyjádření žalované 6. Žalovaná ve vyjádření navrhuje zamítnutí žaloby. 7. K otázce započtení doby studia na střední škole v Moskvě žalovaná odkazuje na rozsudek NSS ze dne 30. 1. 2008, č. j. 6 Ads 23/2007 – 101, č. 1549/2008 Sb., podle kterého je nutno rozlišovat charakter studia, konkrétně zda se jednalo o studium, k němuž byl občan České republiky vyslán státním orgánem. Důvodem rozlišení je otázka účasti studujícího na nemocenském, resp. důchodovém pojištění. Byl-li student vyslán československým státním orgánem ke studiu na území Sovětského svazu, byl na základě dohody mezi oběma státy účasten českého pojištění, jako by studoval na území České republiky. Žalobkyně však na území Československé republiky nestudovala a nebyla vyslána ke studiu do Sovětského svazu. Žalobkynino studium zde sice probíhalo, avšak zcela v „režii“ tohoto státu včetně právních předpisů důchodového pojištění a účasti na něm. Cílem tedy zjevně bylo započítat dobu studia v cizině prakticky jen těm, kdo měli trvalý pobyt v České republice a ke studii do ciziny byli vysláni. Ostatní osoby, které neměly žádný relevantní vztah k důchodovému systému České republiky, sotva mohly očekávat, že získají důchod z České republiky za dobu studia v cizině. Je pravda, že zákonem č. 110/1990 Sb. byla pro zápočet dob zaměstnání v cizině vypuštěna podmínka povolení státních orgánů, avšak hodnocení těchto dob bylo nově podmíněno zaplacením pojistného do 31. 12. 1999. Po přijetí zákona o důchodovém pojištění se splnění této podmínky v případě studia v cizině nevyžadovalo, pokud k němu byl občan vyslán. Zákon č. 100/1988 Sb., ve znění účinném ke dni 30. 4. 1990 považoval dobu studia v cizině za dobu zaměstnání, za kterou byla povinnost zaplatit pojistné. Na dobu od 1. 11. 1971 do 27. 6. 1977 nelze vztáhnout § 13 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, protože se jednalo o dobu zaměstnání v cizině před 1. 5. 1990, za kterou nebylo do roku 1999 zaplaceno pojistné. Nelze aplikovat ani § 13 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, který za náhradní dobu pojištění považuje dobu prvních šesti let studia až po dosažení věku 18 let. Účelem rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, na které žalobkyně odkazuje, je pouze možnost vykonávat výdělečnou činnost odpovídající danému vzdělání. Z pohledu zákona o důchodovém pojištění je nedostačující. 8. Žalovaná dále konstatuje, že při hodnocení doby zaměstnání získané v Sovětském svazu je třeba se řídit Smlouvou mezi Českou republikou a Ruskou federací o sociálním zabezpečení, vyhlášenou pod č. 57/2014 Sb. m. s. (dále jen „smlouva s Ruskou federací o sociálním zabezpečení“). Podle čl. 30 odst. 3 této smlouvy byl k posouzení dob zaměstnání žalobkyně od 25. 10. 1978 do 1. 2. 1982 povolán ruský nositel pojištění. Jestliže tuto dobu žalobkyni nepotvrdil, nelze ji zahrnout do celkové doby pojištění pro účely posouzení nároku žalobkyně na starobní důchod. Sdělením ruského nositele pojištění je žalovaná povinna se řídit. Posouzení věci 9. Soud ověřil, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků, je včasná a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Poté přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu napadených výroků a v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci soud rozhodl bez jednání, neboť se má za to, že s takovým postupem účastnice souhlasily (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Nezapočtení doby zaměstnání ve státním archivu Sovětského svazu 10. Žalobkyně namítá, že potvrzením státního archivu Sovětského svazu prokázala dobu zaměstnání na území Sovětského svazu v období od 25. 10. 1978 do 1. 2. 1982. 11. Podle čl. 1 odst. 1 smlouvy s Ruskou federací o sociálním zabezpečení pro účely této smlouvy znamená výraz „doba pojištění (zaměstnání)“ dobu započítávanou podle právních předpisů každé ze smluvních stran pro přiznání nároku na důchody a dávky sociálního zabezpečení. 12. Podle čl. 12 smlouvy s Ruskou federací o sociálním zabezpečení závisí-li podle právních předpisů jedné smluvní strany vznik, zachování nebo obnovení nároku na důchod, a také konverze důchodových nároků podle právních předpisů Ruské federace, na získání určitých dob pojištění (zaměstnání) nebo na jejich délce, pak se přihlédne k dobám pojištění (zaměstnání) získaným podle právních předpisů druhé smluvní strany stejně, jako by byly získány na území této smluvní strany, s výjimkou případů, kdy se uvedené doby časově překrývají. 13. Podle čl. 30 odst. 3 smlouvy s Ruskou federací o sociálním zabezpečení pro stanovení nároků na důchody a dávky podle této smlouvy se přihlédne také k dobám pojištění (zaměstnání), které byly získány před vstupem této smlouvy v platnost. Přitom doby pojištění (zaměstnání) získané do 31. prosince 2008 na území jedné ze smluvních stran vezme v úvahu ta smluvní strana, na jejímž území měla osoba k tomuto dni trvalé bydliště, avšak pouze v rozsahu, ve kterém nejsou tyto doby již zhodnoceny pro stanovení výše důchodu nebo dávky přiznané druhou smluvní stranou a za předpokladu, že daná osoba získala k uvedenému datu alespoň 1 rok pojištění podle právních předpisů smluvní strany, která má podle tohoto odstavce doby pojištění (zaměstnání) vzít v úvahu. Pokud nebude tato podmínka splněna, doby pojištění (zaměstnání) vezme v úvahu ta smluvní strana, podle jejíchž právních předpisů byly skutečně získány. 14. Z obsahu správního spisu plyne, že žalobkyně předložila žalované potvrzení ředitele Ústředního státního archivu Říjnové revoluce ze dne 29. 10. 1984, ve které je napsáno (pozn. žalobkyně předložila originál v ruštině spolu s českým předkladem, soud cituje z překladu), že v dokumentech Ústředního státn