3 As 51/2003 — Nejvyšší správní soud

55 A 5/2024- 36 - text 13 55 A 5/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Peroutkou ve věci žalobkyně: D. P., narozená X státní příslušnost Ruská federace bytem X zastoupená advokátem Mgr. Pavolem Kehlem sídlem Panská 895/6, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, Praha – Holešovice za účasti: M. K. t. č. Věznice Ostrov, Vykmanov 22, Ostrov nad Ohří o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 8. 2024, č. j. OAM-04409-14/PP-2024, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 8. 2024, č. j. OAM-04409-14/PP-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 13 200 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Pavola Kehla, advokáta. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou domáhá podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), žalobkyninu žádost o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie, jelikož existovalo nebezpečí, že by žalobkyně mohla závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Současně žalobkyni stanovil lhůtu k vycestování z České republiky v délce 35 dnů. II. Obsah žaloby a ostatních podání účastníků 2. Žalobkyně v žalobě uznala, že v minulosti byla opakovaně trestně stíhána a má záznamy v Rejstříku trestů. Trestné činy, kterých se žalobkyně v České republice dopustila, byly spáchány v souvislosti s její drogovou závislostí. Jednalo se o nenásilnou trestnou činnost, jejímž úmyslem bylo se obohatit. Nečinila ji z nějaké zvlášť zavrženíhodné pohnutky. Žalovaný pochybil, jestliže a priori označil žalobkynino jednání za závažné narušení veřejného pořádku. Žalovaný se měl zabývat žalobkyninou participací na trestné činnosti, jelikož k ní docházelo ve spolupachatelství. Žalobkyně se také dopouštěla pouze přečinů – tedy trestných činů typově nižší závažnosti. Žalobkyně poukázala na judikaturu NSS vyjadřující se k nutnosti posuzovat různé aspekty trestné činnosti. Těmi se žalovaný nezabýval, proto je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalobkyně se snaží napravit škody, které ve svém životě napáchala. V době po spáchání posledního skutku, za který byla odsouzena, se její rodinné poměry změnily. Naplnila také důvody pro zahlazení svých čtyř odsouzení, což rovněž značí, že se chce polepšit. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl řadu nepravd a odkázal na nepřiléhavou judikaturu. S pojmem „závažné narušení veřejného pořádku“ nepracoval žalovaný správně. Žalovaný nemůže vycházet z výchovných trestů, které byly žalobkyni uloženy za trestné činy majetkové povahy. 3. Žalovaný také řádně neposoudil dopady zamítnutí žádosti do žalobkynina soukromého a rodinného života. Žalobkyně má v České republice nezletilého syna, který byl rozhodnutím soudu svěřen do její péče. Otec o syna nejeví žádný zájem, navíc je ve výkonu trestu odnětí svobody. Vzhledem k věku není žalobkynin nezletilý syn schopen se o sebe postarat. Žalobkyně v průběhu správního řízení navrhla doplnění dokazování, žalovaný se ale s navrženými důkazy nevypořádal. Z napadeného rozhodnutí nelze dovodit, jak žalovaný hodnotil nejlepší zájem nezletilého syna. Žalobkynin syn je občan České republiky a nemá platný cestovní pas Ruské federace. Nemůže tam „jen tak“ odjet, jak navrhuje žalovaný. Žalovaný ani neposuzoval dopady rozhodnutí do života žalobkyniných rodičů, s nimiž žije ve společné domácnosti a kteří jsou již v pokročilém věku. Zamítnutím žádosti se žalobkynina rodina dostane do existenčních problémů. Žalobkyně bude muset odcestovat a nebude moci v České republice podnikat. Tvrzení žalovaného, že žalobkynina výdělečná činnost není spojena s Českou republikou, je absurdní, jelikož zde má „zaběhlou firmu a podniká ve stavebnictví“. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na žalobkynina nezahlazená odsouzení. Též uvedl, že po vydání napadeného rozhodnutí trestní soud rozhodl o tom, že žalobkyně trest odnětí svobody vykoná. Mimo to měla být žalobkyně znovu odsouzena, a to k nepodmíněnému trestu odnětí svobody (za účelem vyjádření k žalobě si žalovaný opatřil nový výpis z Rejstříku trestů). Žalovaný byl proto toho názoru, že se žalobkyně nepoučila a uložené tresty nemají na její chování žádný vliv. Podle žalovaného žalobkyninu trestnou činnost nelze omluvit „pouze“ tím, že se jednalo o přečiny. Závažné narušení veřejného pořádku nepřestavuje pouze zločin, může jít i o přestupek. Pokud jde o námitku, že měl žalovaný zhodnotit nižší společenskou škodlivost žalobkynina jednání, takové zhodnocení podle žalovaného již učinily trestní soudy. Žalovaný nemůže tuto otázku „přeposuzovat“. Skutečnost, že se jednalo o spolupachatelství, vzal žalovaný v úvahu, protože odkázal na pravomocné rozsudky trestních soudů. Současně měl žalovaný za to, že vzhledem k žalobkynině trestní minulosti existuje nebezpečí, že by mohla závažným způsobem narušit veřejný pořádek i v budoucnu. 5. Žalovaný odkázal na judikaturu NSS, podle níž je nutné odlišit řízení, v nichž dochází k odnětí pobytového oprávnění, od řízení, kdy cizinec o vydání pobytového oprávnění, kterým předtím nedisponoval, žádá. Ve druhém typu řízení nejsou dopady negativního rozhodnutí do cizincova rodinného a soukromého života tak intenzivní. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí se všemi tvrzenými skutečnostmi a důkazními návrhy dostatečně vypořádal. Správní orgán není povinen provést všechny navržené důkazy. V průběhu správního řízení žalobkyně neuvedla, co mínila důkazními návrhy prokázat, což nijak nerozvinula ani v žalobě. Žalovaný tak nepochybil, jestliže navrhované důkazy neprovedl. 6. Žalovaný měl zásah do žalobkynina rodinného a soukromého života za přiměřený. Žalobkyně namítla, že měl žalovaný povinnost zjistit nejlepší zájem dítěte. Čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte ale o zjišťování nejlepšího zájmu dítěte nehovoří, ale stanoví, že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí. Podle žalovaného nad zájmem žalobkynina nezletilého syna převáží zájem České republiky na zachování veřejného pořádku. Žalovaný připomněl, že žalobkyni byly uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody, lze proto předpokládat, že i ona bude muset v budoucnu nastoupit výkon trestu a o syna bude odloučena. 7. Otec žalobkynina nezletilého syna jako osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření uznal, že byl jeho syn svěřen do péče žalobkyně (matky). S tím, že by o syna nejevil zájem, ale nesouhlasil. Naopak se o něj vždy zajímal, a to i přes výkon trestu odnětí svobody. Žalobkyně mu ale styk se synem upírá. Žalobkyně neumožňuje ani styk syna s prarodiči (rodiči otce), kteří chtějí vnuka vídat a mají samostatný nárok na styk. V případě, že by žalobkyně musela opustit Českou republiku, by se mohli o nezletilého postarat právě prarodiče ze strany otce, neboť o něj jeví zájem. Otec žalobkynina nezletilého syna též deklaroval, že po výkonu trestu odnětí svobody hodlá udělat vše pro to, aby syn zůstal s ním a jeho rodinou. Také se obával toho, že pokud by byl nezletilý syn svěřen do péče žalobkynina otce, ten by s nezletilým okamžitě vycestoval do Ruské federace. Tak by svého syna již nikdy neviděl. 8. Žalobkyně v replice namítla, že skutečnosti uváděné otcem jejího nezletilého syna měly být ověřeny během správního řízení, nikoli v řízení před soudem. Pro jejího syna je otec neznámou osobou. Nejsou spolu v kontaktu. Svěření syna do péče otce (nebo jeho rodičů) by bylo pro syna traumatizující. Vyhodnocení dopadů napadeného rozhodnutí do života nezletilého syna žalovaný založil pouze na domněnkách. III. Skutkové okolnosti a rozhodnutí správních orgánů 9. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně požádala dne 18. 3. 2024 o vydání povolení k přechodnému pobytu jako rodinná příslušnice občana Evropské unie – matka M. P., narozeného dne X, občana České republiky. 10. Podle doloženého rozsudku Okresního soud Praha-západ ze dne 4. 5. 2023, č. j. 12 Nc 12/202339, se nezletilý M. svěřuje do péče žalobkyně. Otci byla uložena povinnost přispívat na výživu nezletilého M. částkou 1 000 Kč měsíčně. 11. V opisu z evidence Rejstříku trestů ze dne 14. 5. 2024 měla žalobkyně sedm záznamů, část z nich však byla zahlazena. Ve výpisu z evidence Rejstříku trestů ze dne 15. 5. 2024 tak bylo evidováno pět záznamů. 12. Do správního spisu žalovaný založil sedm rozhodnutí trestních soudů odpovídajících opisu z evidence Rejstříku trestů ze dne 14. 5. 2024. Podle nich byla žalobkyně poprvé odsouzena v roce 2017 a naposledy v roce 2022. Žalobkyně se dopouštěla následujících trestných činů: neoprávněného