2 As 46/2005 — Nejvyšší správní soud

59 A 19/2022- 23 - text 13 59 A 19/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Martiny Kotouček Mikoláškové a JUDr. Bc. Kryštofa Horna ve věci žalobkyně: Ing. K. M. bytem X zastoupena advokátem doc. JUDr. Martinem Kopeckým, CSc. sídlem Revoluční 1546/24, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2022, č. j. 049825/2022/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Městský úřad Černošice (dále jen „městský úřad“) rozhodnutím ze dne 29. 9. 2021, č. j. MUCE 161318/2021 OZP/L/Mi (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), uznal žalobkyni vinnou ze spáchání a) trvajícího přestupku podle § 54 odst. 2 písm. a) zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně některých zákonů (lesní zákon), ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „lesní zákon“, případně „lesní zákon ve znění do 30. 6. 2017“) a § 8 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), kterého se v období od 21. 7. 2016 do 2. 8. 2016 dopustila z nedbalosti tím, že oplotila lesní pozemek p. č. XA v k. ú. X (není-li dále uvedeno jinak, míní se toto katastrální území), čímž omezila jeho obecné užívání a porušila zákaz oplocovat les, a oplocený prostor pozemku p. č. XA užívala k jiným účelům než k lesnickému obhospodařování podle lesního zákona, přičemž jinými účely se rozumí nedokončená novostavba rekreačního objektu, manipulační prostor staveniště a bezlesí; b) trvajícího přestupku podle § 54 odst. 2 písm. a) zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně některých zákonů (lesní zákon), ve znění účinném od 1. 7. 2017 (dále též „lesní zákon ve znění od 1. 7. 2017“) a § 8 zákona o odpovědnosti za přestupky, kterého se v období od 3. 8. 2016 do 31. 10. 2017 dopustila úmyslně tím, že udržovala protiprávní stav na lesním pozemku p. č. XA, založený jeho oplocením a užíváním oploceného prostoru k jiným účelům než k lesnickému obhospodařování podle lesního zákona, přičemž jinými účely se rozumí nedokončená novostavba rekreačního objektu, manipulační prostor staveniště a bezlesí, tedy bez rozhodnutí orgánu státní správy lesů o odnětí nebo omezení odnímala pozemek určený k plnění funkcí lesa nebo omezovala jeho využívání pro plnění funkcí lesa. Za uvedené přestupky jí uložil pokutu ve výši 15 000 Kč. 2. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) změnil podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) prvostupňové rozhodnutí ve výroku I. písm. b) takto: „trvajícího přestupku podle ust. 54 odst. 2 písm. a) lesního zákona a ust. § 8 přestupkového zákona, kterého se v období od 3. 8. 2016 do 31. 10. 2017 dopustila z nedbalosti tím, že udržovala protiprávní stav…“ 3. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Obsah podání účastníků řízení 4. Žalobkyně namítá, že správní orgány nerespektovaly v dalším řízení vedeném po zrušení předchozích rozhodnutí správních orgánů obou stupňů rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2021, č. j. 51 A 93/2018-24 (dále jen „zrušující rozsudek“), závazné právní názory soudu. Správní orgány podle žalobkyně věc nesprávně právně posoudily a na základě nesprávných a neúplných skutkových zjištění dospěly k závěru o vině žalobkyně, aniž by bylo prokázáno, že se dopustila jednání, které jí je kladeno za vinu, a aniž by bylo prokázáno její zavinění. 5. Žalobkyně zrekapitulovala průběh správního řízení a řízení před soudem až do vydání zrušujícího rozsudku. Dále doplnila rekapitulaci dalšího průběhu správního řízení až do vydání napadeného rozhodnutí. Žalobkyně má za to, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí nedostatečně vypořádal s jejími odvolacími námitkami, zejména s posouzením otázky, zda je pro žalobkyni výhodnější nová nebo stará právní úprava. Žalobkyně přitom nesouhlasí s tím, jak se správní orgány s otázkou výhodnosti právní úpravy vypořádaly, a posouzení správních orgánů považuje za nedostatečné, neboť správní orgány tuto otázku neposoudily ze všech hledisek uvedených ve zrušujícím rozsudku (věc neposoudily podle všech ustanovení nového a starého práva, a to ani otázku zániku trestní odpovědnosti). Dále žalobkyně namítala, že městský úřad rozhodoval o celé věci ve společném přestupkovém řízení a ignoroval závazný právní názor ve zrušujícím rozsudku, který ponechal na zvážení správních orgánů, zda nebude vhodné v souladu s § 140 odst. 3 správního řádu řízení o druhém skutku vyloučit a rozhodnout o něm samostatně. 6. Žalobkyně dále namítá, že v řízení nebylo prokázáno, že se dopustila jednání, které jí je kladeno za vinu. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí řádně nevypořádal s odvolacími námitkami ohledně zavinění žalobkyně. Žalobkyně přitom namítá, že nebyla naplněna ani objektivní stránka přestupku. Žalobkyně má za to, že nebylo v řízení prokázáno, že by lesní pozemek sama oplotila ani že by osobně užívala lesní pozemek k jiným účelům než k lesnickému obhospodařování podle lesního zákona, a stejně tak nebylo ani ničím prokázáno, že by se svým zaviněným jednáním dopustila skutku uvedeného ve výroku I. b) prvostupňového rozhodnutí. V rozhodnutích správních orgánů nejsou uvedeny žádné relevantní důkazy, na jejichž základě dospěly správní orgány k rozhodnutí, že se žalobkyně vytýkaných skutků dopustila svým zaviněným jednáním. V řízení nebylo prokázáno, že svým jednáním vyvolala protiprávní stav ani že by následně protiprávní stav jí vyvolaný udržovala. Měla se tak uplatnit zásada in dubio pro reo. Správní orgány také nectily zásadu presumpce neviny a povinnost prokázat žalobkyni zavinění. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby. K nesouhlasu žalobkyně s posouzením otázky, která právní úprava je pro žalobkyni příznivější, uvedl, že se s touto právní otázkou městský úřad vypořádal na straně čtvrté prvostupňového rozhodnutí, žalovaný pak pod bodem 2) na straně šesté a sedmé napadeného rozhodnutí. K námitce žalobkyně, že nebylo v řízení prokázáno, že by se žalobkyně dopustila jednání, které jí je kladeno za vinu, odkázal na str. 9 prvostupňového rozhodnutí a doplnil, že vlastník lesa odpovídá za jím vlastněný les nejen podle lesního zákona, ale i podle občanského zákoníku nebo podle Listiny základních práv a svobod. Žalobkyně je tak odpovědná za to, co se na jejím pozemku děje, a pokud nezabránila využívání lesa k jiným účelům, pak se daného přestupu dopustila. Splnění procesních podmínek 8. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a že obsahuje všechny nezbytné formální náležitosti. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). 9. Soud ve věci rozhodl bez jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s. Souhlas účastníků s tímto postupem se předpokládá, neboť ani na výzvu soudu nesdělili, že by s rozhodnutím věci bez jednání nesouhlasili. Soud jednání nenařizoval ani za účelem dokazování, neboť účastníci nad rámec listin obsažených ve správním spise žádné důkazy nenavrhovali; správním spisem se dokazování neprovádí, ze správní spisu soud bez dalšího vychází. Obsah správního spisu 10. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci: 11. Městský úřad vydal dne 1. 8. 2016 příkaz č. j. MUCE 53000/2016 OZP/L/Mi (dále „příkaz“), kterým uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 55 odst. 1 písm. b) lesního zákona tím, že na lesních pozemcích č. parc. XA a XB, určených k plnění funkcí lesa, provádí bez souhlasu orgánu státní správy lesů výstavbu obytného objektu včetně oplocení a pozemky využívá k jiným účelům než k lesnickému obhospodařování podle lesního zákona, a tedy bez rozhodnutí orgánu státní správy lesů o odnětí nebo omezení odnímá pozemky určené k plnění funkcí lesa nebo omezuje jejich využívání pro plnění funkcí lesa. 12. Proti příkazu podala žalobkyně dne 9. 8. 2016 odpor. Dne 26. 9. 2016 se konalo ústní jednání, při kterém byla žalobkyně zastoupena jejím manželem, který uvedl, že na pozemku p. č. XB stála chata již v 60. letech 20. století. Současnou stavbu žalobkyně nestavěla, neboť bylo předjednáno, že pozemky žalobkyně budou prodány zájemci o jejich koupi, který stavbu postavil. Nicméně z prodeje pozemků sešlo. Oplocení pozemků začal stavět manžel žalobkyně, protože se z pozemků žalobkyně ztrácelo dřevo a materiál na stavbu. 13. Následně rozhodl městský úřad, ovš