10 As 123/2021 — Nejvyšší správní soud

36 A 1/2025- 55 - text 11 36 A 1/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Johanou Jandusovou ve věci žalobkyně: nezletilá A. S., narozená X státní příslušnost Ukrajina zastoupená zákonnou zástupkyní L. S. obě bytem X na základě plné moci zastoupená advokátem Mgr. Jaroslavem Mazůrkem sídlem Šmeralova 272/22, 170 00 Praha 7 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 12. 2024, č. j. MV-157404-4/SO-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno usnesení ze dne 22. 8. 2024, č. j. OAM-14896-8/DP-2023 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), jímž Ministerstvo vnitra (dále „ministerstvo“) podle § 66 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále „správní řád“), zastavilo řízení o žádosti žalobkyně o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky, a to z důvodu zpětvzetí žádosti. 2. V napadeném rozhodnutí žalovaná předně konstatovala, že prvostupňové rozhodnutí bylo zákonné zástupkyni žalobkyně doručováno prostřednictvím pošty, přestože byla držitelkou datové schránky. S ohledem na popsané procesní pochybení ministerstva posoudila žalovaná odvolání žalobkyně jako včasné, přičemž zároveň konstatovala, že žalobkyně se s prvostupňovým rozhodnutím prokazatelně seznámila. K vlastnímu zastavení řízení žalovaná uvedla, že není pochyb o tom, že žádost žalobkyně o povolení k dlouhodobému pobytu byla skutečně vzata zpět. Zákonnou zástupkyní předložené písemné podání je napsáno jasně a srozumitelně. O záměru zákonné zástupkyně svědčí též okolnost, že matka žalobkyně přinesla písemné podání na pracoviště ministerstva již připravené. Měla tedy prostor si daný krok promyslet. V takové situaci tedy ministerstvo nemohlo postupovat jinak než řízení dle § 66 odst. 1 písm. a) správního řádu zastavit. Samotné zpětvzetí žádosti žalobkyně v odvolání nijak nezpochybňovala, resp. zpětvzetí žádosti neodvolala ani jej nevzala zpět a brojila zejména proti tvrdosti prvostupňového rozhodnutí. V této souvislosti žalovaná podotkla, že vydáním napadeného rozhodnutí se situace žalobkyně nijak nezměnila. Žalobkyně se narodila dne 28. 11. 2022 na území České republiky cizince, která zde pobývá na základě povolení k dlouhodobému pobytu (zaměstnanecké karty). Oprávnění na území České republiky pobývat pak žalobkyně pozbyla uplynutím lhůty dle § 88 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o pobytu cizinců“), a tudíž následné podání žádosti o udělení povolení k dlouhodobému pobytu ani zastavení příslušného řízení nemohlo mít na pobytový titul žalobkyně vliv. Předmětné žádosti by ostatně nebylo vyhověno ani tehdy, pokud by žádost nebyla vzata zpět. Žádost o dlouhodobý pobyt mohla zákonná zástupkyně žalobkyně podat právě ve lhůtě dle § 88 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, později již k tomu nebyla oprávněna. Vzhledem k uvedenému nelze dle žalované hovořit o nepřiměřenosti zásahu napadeného rozhodnutí do právní sféry žalobkyně. Při zastavení řízení o žádosti se ostatně přiměřenost dopadů takového rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince neposuzuje. Toliko z procesní opatrnosti pak žalovaná zmínila i skutečnost, že žalobkyně prostřednictvím zákonné zástupkyně požádala o udělení víza k pobytu nad 90 dnů na území za účelem strpění pobytu na území. Dále konstatovala, že žalobkyně může požádat o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území prostřednictvím zastupitelského úřadu, kdy zároveň může požádat o upuštění od povinnosti osobního podání dle § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Námitky stran zásahu do základních práv žalobkyně tudíž nejsou opodstatněné. Shrnutí obsahu žaloby 3. Žalobkyně na prvním místě namítá, že řízení před správními orgány bylo zatíženo vadou, neboť prvostupňové rozhodnutí nebylo žalobkyni řádně doručeno. K tomu v žalobě blíže uvádí, že rozhodnutí ministerstva bylo zákonné zástupkyni žalobkyně doručováno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, přestože je držitelkou datové schránky. Takové pochybení dle žalobkyně nelze zhojit pouhým konstatováním, že žalobkyně, resp. její zákonná zástupkyně se s prvostupňovým rozhodnutím prokazatelně seznámila. Pokud žalovaná o odvolání žalobkyně rozhodla i přesto, že prvostupňové rozhodnutí nebylo řádně doručeno, je napadené rozhodnutí nezákonné a nicotné. 4. Dále žalobkyně namítá, že ministerstvo postupovalo v rozporu s § 2 odst. 3 a § 4 odst. 2 a 4 správního řádu, když od zákonné zástupkyně žalobkyně, jež zcela očividně nevládne dobře českým jazykem a nerozumí věci, resp. nezná platné právo ČR, přijalo formální zpětvzetí žádosti, aniž by ji náležitě poučilo o zásadních důsledcích (vylepení výjezdního štítku do pasu žalobkyně), které takové podání způsobí. 5. Pokud pak bylo v odvolání tvrzeno, že zákonná zástupkyně žalobkyně nevěděla, že podpisem dokumentu způsobí nevratné zastavení řízení o žádosti a vyhoštění žalobkyně, jež je batoletem, do válečné zóny, měla se žalovaná tímto tvrzením do hloubky zabývat a řádně zjistit skutkový stav. Pokud by v řízení bylo zjištěno, např. výslechem zákonné zástupkyně žalobkyně, že podání označenému jako zpětvzetí žádosti nerozuměla a o jeho následcích nebyla řádně poučena, nebylo dle žalobkyně na místě postupovat dle ustanovení § 66 odst. 1 písm. a) správního řádu. Žalovaná nicméně nevzala uvedené skutečnosti v potaz a nedostatečně zjistila skutkový stav, když náležitě neprověřila okolnosti, které matku žalobkyně vedly k doručení dokumentu označeného jako zpětvzetí žádosti na pracoviště ministerstva, a nepostavila najisto, zda matka žalobkyně obsahu tohoto dokumentu rozuměla a zda rozuměla též následkům, které je tento dokument způsobilý vyvolat. Namísto toho, aby k těmto rozhodným skutečnostem matku žalobkyně vyslechla, založila žalovaná své rozhodnutí na domněnkách a nepodložených úvahách. Popsaným postupem správních orgánů byla žalobkyně dotčena na svých základních právech zaručených článkem 32 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a též práv garantovaných Úmluvou OSN o právech dítěte publikovanou pod č. 104/1991 Sb. (dále „Úmluva o právech dítěte“). 6. V další žalobní námitce žalobkyně rozporuje závěr žalované, že příslušné řízení o žádosti žalobkyně by bylo zastaveno i za situace, pokud by žádost nebyla vzata zpět, a to s ohledem na skutečnost, že marně uplynula zákonná lhůta pro podání žádosti. Takový závěr dle žalobkyně nemá opodstatnění, když z žádného ustanovení zákona o pobytu cizinců nelze dle názoru žalobkyně dovodit, že žádost žalobkyně jako nezletilého dítěte o dlouhodobý pobyt by nemohla být v důsledku uplynutí zmíněné lhůty věcně projednána. I z tohoto důvodu je tedy napadené rozhodnutí třeba posoudit jako nezákonné. 7. Konečně žalobkyně žalované vytýká, že náležitě nevzala v potaz nepřiměřenost napadeného rozhodnutí, resp. intenzitu zásahu do práv žalobkyně, k němuž v důsledku vydání napadeného rozhodnutí došlo. Žalobkyně v této souvislosti opakuje, že v důsledku vydání napadeného rozhodnutí byl do pasu žalobkyně vyznačen výjezdní štítek. Žalobkyně, jež je půlročním batoletem, je v důsledku nucena opustit území ČR a vycestovat na Ukrajinu, kde probíhá válečný konflikt. S žalobkyní pak logicky bude nucena vycestovat i její zákonná zástupkyně. Pokud žalovaná v této souvislosti poukázala na alternativy, kterými žalobkyně může svůj pobyt na území ČR legalizovat, pak tyto instituty dle názoru žalobkyně nepředstavují dostatečnou záruku odvrácení zmíněných negativních důsledků napadeného rozhodnutí, neboť jsou nenárokové a závisí na správním uvážení. Nadto dle žalobkyně takové instituty negarantují žalobkyni rovnocenné postavení s ostatními dětmi téhož věku. Dle žalobkyně je proto třeba umožnit pokračování správního řízení o žádosti žalobkyně o dlouhodobý pobyt. Jiným výkladem ustanovení zákona o pobytu cizinců jsou dotčena základní práva žalobkyně garantovaná čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a též její práva garantovaná zejména čl. 3 a čl. 16 Úmluvy OSN o právech dítěte publikovanou pod č. 104/1991 Sb. Vyjádření žalované 8. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou dle § 78 odst. 7 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále již jen s. ř. s.) zamítl. Žalobní námitky žalovaná odmítla jako nedůvodné, přičemž odkázala na spisový materiál a na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které je dle jejího názoru řádně odůvodněné a věcně správné. 9. K první žalobní námitce