36 A 8/2025 – Krajský soud v Praze

36 A 8/2025- 26 - text 12 36 A 8/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Johanou Jandusovou ve věci žalobce: S. P., narozený X státní příslušnost Moldavská republika zastoupený advokátem Mgr. et Mgr. Václavem Klepšem sídlem náměstí Svobody 50, 342 01 Sušice proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 3. 2025, č. j. CPR-5184-4/ČJ-2025-930310-V233, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 4. 1. 2025, č. j. KRPS-3115-17/ČJ-2025-010022 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje (dále „správní orgán prvního stupně“) uložila žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“), správní vyhoštění, jelikož žalobce pobýval na území České republiky bez platného oprávnění k pobytu. Dále v prvostupňovém rozhodnutí stanovila, že žalobci nelze po dobu dvou let umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „Evropská unie a smluvní státy“), přičemž mu současně stanovila dobu k vycestování v délce 15 dnů. 2. Rozhodnutím ze dne 24. 3. 2025, č. j. CPR-5184-4/ČJ-2025-930310-V233 (dále „napadené rozhodnutí“), žalovaná zamítla žalobce odvolání a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. 3. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), podanou dne 26. 3. 2025 se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované. Obsah žaloby 4. Žalobce předně namítá, že obě rozhodnutí správních orgánů, tj. jak prvostupňové rozhodnutí, tak i samotné žalobou napadené rozhodnutí, jsou nedostatečně odůvodněná a jako taková jsou nepřezkoumatelná. Prvostupňovému rozhodnutí žalobce konkrétně vytýká nedostatečné odůvodnění délky uložené doby, po kterou byl žalobci zakázán vstup zpět do Evropské unie a smluvních států, a obdobně též délky doby, jež byla žalobci stanovena k vycestování z území. Prvostupňové rozhodnutí je dále dle žalobce nepřezkoumatelné také z důvodu absence vysvětlení stran nutnosti užít správního vyhoštění. Žalovaná pak dle žalobce v napadeném rozhodnutí řadu odvolacích námitek sama nevypořádala a pouze se odvolala na prvostupňové rozhodnutí. 5. Dále žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je vzhledem ke skutkovým okolnostem případu (závažnost provinění žalobce, délka neoprávněného pobytu na území ČR i celkový přístup žalobce v průběhu správního řízení) nepřiměřeně tvrdé a zároveň vybočuje z běžné praxe správních orgánů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále „správní řád“). K tomu žalobce blíže uvádí, že v obdobných skutkových případech je správními orgány obvykle přistupováno k přijímání výrazně méně tvrdých opatření. Jakkoliv žalobce připouští své vědomé protiprávní jednání, poukazuje zároveň, že neoprávněně na území České republiky pobýval necelého půl roku, přičemž obdobné případy jsou poměrně často řešeny vydáním rozhodnutí o povinnosti opustit území dle § 50a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Pokud již je přistoupeno k vydání rozhodnutí o správním vyhoštění, je doba zákazu pobytu stanovena v rozmezí 6 měsíců a 1 roku, přičemž doba k vycestování bývá stanovena v délce 30 dnů. Takto stanovená doba je dle žalobce dostatečná k tomu, aby si občan třetího státu mohl bez potíží řádně vyřídit veškeré své záležitosti, např. předat bydlení, zajistit přepravu či prodej svých věcí, sehnat si lístky a další nezbytnosti k návratu do země původu. 6. Za třetí žalobce namítá, že napadené rozhodnutí nepřiměřeně zasahuje do jeho rodinného a soukromého života a jako takové odporuje článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Napadené rozhodnutí je dle žalobce konkrétně nepřiměřené s ohledem na budoucí možnost obživy žalobce. Ten již ve správním řízení uvedl, že se mimo jiné v minulosti živil jako řidič kamionu, přičemž značná část exportu z jeho země původu směřuje právě do Evropské unie. Žalobce tedy v případě uložení dvouletého zákazu vstupu do Evropské unie přijde o možnost obživy, které se v minulosti v zemi svého původu věnoval. Znemožnění výkonu jeho profese na celé dva roky považuje žalobce za značný zásah do svého soukromého života, který nebyl žalovanou ani řádně vymezen, natož zkoumán. Žalobce má na území České republiky rovněž rodinné vazby, konkrétně svou partnerku, V. A., nar. X, která s ním pobývá na adrese X. Uložení správního vyhoštění tedy do značné míry narušuje i partnerský vztah žalobce na území České republiky, a to zejména s ohledem na dvouletý zákaz vstupu na území Evropské unie. 7. V návaznosti na posledně žalobce konečně namítá, že správní orgány nezjišťovaly žádné informace o rodinném životě žalobce. S ohledem na § 50 odst. 3 správního řádu je to přitom právě orgán veřejné moci, kdo je v řízení vedeném z moci úřední povinen zjistit veškeré relevantní skutečnosti, a to i ty svědčící ve prospěch účastníka řízení. Ve vztahu k okolnostem podstatným pro posouzení přiměřenosti rozhodnutí o správním vyhoštění tudíž nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, a napadené rozhodnutí proto odporuje ustanovení § 3 správního řádu. Vyjádření žalované 8. Žalovaná ve vyjádření k žalobě odkázala na odůvodnění prvostupňového i napadeného rozhodnutí, přičemž konstatovala, že vše, co v řízení vyšlo najevo a co uvedl žalobce, bylo v rámci těchto rozhodnutí dostatečným způsobem vypořádáno. 9. Stran délky doby, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území Evropské unie a smluvních států, a délky stanovené doby pro vycestování žalovaná konstatuje, že tyto jsou vzhledem k okolnostem posuzované věci přiměřené. V případě první zmíněné doby je vždy třeba zohlednit veškeré podstatné skutkové okolnosti posuzovaného případu (nikoliv pouze délku neoprávněného pobytu na území). K takovému důkladnému posouzení v případě žalobce došlo, přičemž stanovená doba odpovídá závažnosti žalobcova provinění. Délka doby stanovené pro vycestování se pak dle žalované jeví jako přiměřená s ohledem na sdělení samotného žalobce, který uvedl, že mu není známa žádná překážka, pro kterou by nemohl vycestovat do Moldavska, a že cestovním dokladem i finančními prostředky na vycestování disponuje. Žalobce si v ČR dle své výpovědi nevybudoval žádné relevantní vazby a svou jedinou pohledávku může uhradit i z Moldavska. 10. Přiměřenost rozhodnutí o správním vyhoštění byla dle žalované vyhodnocena v souladu s právními předpisy, přičemž skutkový stav byl v tomto ohledu zjištěn dostatečně. Námitkou nepřiměřeného zásahu do soukromého života žalobce v důsledku znemožnění výkonu jeho profese na dva roky se žalovaná zabývala v napadeném rozhodnutí v rámci vypořádání příslušné námitky, kdy mimo jiné konstatovala, že s ohledem na věk a zdravotní stav žalobce se nelze domnívat, že by po návratu do země původu čelil výraznějším potížím se zajištěním obživy. Pokud žalobce v žalobě namítal, že má na území České republiky partnerku, pak takové tvrzení zcela odporuje výpovědi žalobce v rámci správního řízení. Pokud takovou skutečnost žalobce tvrdí až v předmětné žalobě, považuje žalovaná takovou argumentaci za účelovou. Skutečnosti vyplývající ze správního spisu 11. Dne 4. 1. 2025 policejní hlídka provedla kontrolu žalobce na adrese X. Žalobce předložil moldavský biometrický cestovní doklad s posledním otiskem vstupního razítka ze dne 16. 4. 2024. Žalobce nepředložil žádné pobytové oprávnění, naopak sdělil, že si je vědom toho, že se na území ČR nachází nelegálně. S ohledem na uvedené byl žalobce zajištěn a bylo s ním zahájeno řízení o správním vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců. 12. Podle kopie cestovního pasu žalobce, která je součástí správního spisu, žalobce přicestoval do Evropské unie dne 16. 4. 2024, o čemž svědčí poslední vstupní přechodové razítko ze dne 16. 4. 2024 (hraniční přechod Albita, Rumunsko). 13. Při výslechu dne 4. 1. 2025 žalobce vypověděl, že je občanem Moldavska. Psychicky i fyzicky se cítí být zcela v pořádku, žádné léky neužívá. Žalobce dle svých tvrzení přicestoval na území Schengenského prostoru dne 16. 4. 2024, a to autobusem přes Rumunsko přímo do České republiky, odkud již dále necestoval. Dříve přes ČR pouze přejížděl jako řidič kamionů. V dubnu loňského roku žalobce přicestoval do ČR s cílem vydělat si zde peníze. Od té doby již z ČR nevycestoval. Žádné vízum či povolení k pobytu v jakémkoliv státě Evropské unie žalobce nemá a ani o žádné takové nepožádal. V České republice pobývá na adrese X. NA této adrese se nachází ubytovna, kde žalobce již od dubna loňského roku pobývá, a to zcela zdarma. Svou adresu žalobce cizinecké policii nenahlásil. Zdravotní pojiš