6 As 240/2024 — Nejvyšší správní soud

37 A 2/2025- 59 - text 14 37 A 2/2025 [OBRÁZEK]ČEKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Lenky Bursíkové a soudců Kryštofa Horna a Jana Peroutky ve věci žalobce: L. D. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice zastoupený advokátem JUDr. Vladimírem Dvořáčkem sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8 proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Vinařice sídlem Vinařice 245 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované, takto: I. Určuje se, že zásah žalované spočívající v neumožnění telefonního kontaktu s V. B., A. B., F. B. a P. Š., byl nezákonný. II. Žalované se přikazuje, aby žalobci ode dne právní moci tohoto rozsudku umožnila telefonní kontakt s A. B. a P. Š. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Ustanovenému zástupci JUDr. Vladimírovi Dvořáčkovi se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 22 518,10 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Praze ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci 1. V posuzované věci jde o to, za jakých podmínek má osoba ve výkonu trestu odnětí svobody právo na telefonní kontakt s osobou blízkou podle § 18 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, a jinou osobou § 18 odst. 3 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, a jakým způsobem má věznice právo splnění zákonných podmínek ověřovat. Stanoviska účastníků 2. Žalobce v žalobě podle části třetí, hlavy druhé, dílu třetího zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tvrdil, že vykonává dlouholetý trest odnětí svobody za majetkovou trestnou činnost. Do výkonu trestu nastoupil ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, následně trest odnětí svobody vykonával ve Věznici Ostrov a Věznici Kynšperk nad Ohří a od června 2024 vykonává trest odnětí svobody ve Věznici Vinařice. Ve Věznici Ostrov byl žalobci umožněn telefonní kontakt s osobami blízkými – žalobcovou bývalou přítelkyní V. B. (od 7. 12. 2020) a žalobcovým strýcem A. B. (od 13. 10. 2022) i s duchovními bratry Církve adventistů sedmého dne F. B. a P. Š. (od 29. 6. 2023). I poté, co byl žalobce přemístěn k výkonu trestu odnětí svobody do Věznice Kynšperk nad Ohří, mu byl telefonní kontakt s těmito osobami bez dalšího zachován. Po žalobcově přemístění k výkonu trestu odnětí svobody do Věznice Vinařice ovšem žalovaná vyžadovala, aby žalobce opětovně vyplnil formuláře ke schválení telefonních kontaktů s tím, aby s požadovanými (výše uvedenými) osobami doložil „kontakt dvěma nebo třemi dopisy“. Dne 26. 7. 2024 žalovaná žalobci oznámila, že nebyl schválen žádný z požadovaných kontaktů. Až následně („po určité době“) a po doložení vzájemné písemné korespondence žalovaná schválila V. B. (od 26. 8. 2024) jako osobou blízkou a F. B. (od září 2024) jako duchovního. S A. B. a P. Š. však žalovaná žalobci neumožnila telefonní kontakt. 3. Postup žalované je podle žalobce v rozporu s právními přepisy. Odkázal na § 18 a § 20 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, § 25 vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody a čl. 12 Vnitřního řádu pro odsouzené Věznice Vinařice. Z nich plyne, že odsouzený má zákonem zaručené právo na užití telefonu ke kontaktu s osobou blízkou v době vymezené vnitřním řádem věznice. V zájmu nápravy odsouzeného nebo z jiného závažného důvodu lze odsouzenému povolit použití telefonu ke kontaktu s jinou osobou. S ohledem na postavení osob poskytujících duchovní službu a právo odsouzeného na poskytování duchovních služeb (a při zohlednění, že se církve mohou podílet na naplňování účelu trestu), je povolení telefonního kontaktu mezi odsouzeným a duchovním žádoucí a žalobce měl právo na telefonní kontakt s duchovními. Věznice jsou oprávněny kontrolovat, zda se jedná o osoby blízké, případné jiné osoby, u nichž lze povolit telefonní kontakt, a to v souvislosti se schválením kontaktů nebo kdykoli, pokud by vznikly důvodné pochybnosti ve vztahu k ochraně bezpečnosti nebo práv jiných osob. Právní úprava však podle žalobce neumožňuje, aby k tomuto prověřování docházelo opakovaně bez důvodných pochybností. Nic nesvědčí o tom, že by při každém přemístění odsouzeného do jiné věznice mělo docházet k novému schválení telefonních kontaktů. Pokud by byl přijat takový závěr, šlo by o nepřípustnou šikanu odsouzených, ale i osob blízkých, neboť vztah s těmito osobami je nejčastěji v praxi a v souladu se zákonem prokazován čestnými prohlášeními. Požadavek na doložení vzájemné písemné korespondence je podle žalobce nesmyslný a nemusí dokládat skutečný vztah mezi odsouzeným a pisatelem dopisu. Nebyl žádný důvod k opětovné kontrole schválených kontaktů a už vůbec k jejich omezení či faktickému zákazu. Pravidelný kontakt s osobami blízkými odporuje podle žalobce účelu trestu a jeho zásadám, jelikož kontakt s osobami na svobodě je zásadní pro možnost vedení řádného života po propuštění (osoby bez rodinných a sociálních vazeb jsou recidivou trestné činnosti extrémně ohroženy). 4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce podal celkově 4 žádosti o schválení osob blízkých (i jiných osob) k realizaci telefonních hovorů. Žalovaná schválila žalobci telefonní kontakt s V. B. a F. B. a neschválila telefonní kontakt s A. B., P. Š. a J. S. Osoba blízká je definována mj. v § 22 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a § 125 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Z nich lze dovodit, že pokud není mezi dotčenými osobami dán vztah rodinný, jedná se o osoby blízké jen tehdy, existuje-li mezi nimi natolik silný citový vztah, že by újmu jedné osoby pociťovala druhá osoba jako újmu vlastní. Žalovaná proto ve všech případech posuzuje hloubku vztahu mezi odsouzenými a jednotlivými osobami, přičemž pro tyto případě vychází z tzv. komplexní zprávy, která se zpracovává při vstupním pohovoru s odsouzeným. V této zprávě odsouzený uvede osoby blízké a informuje o tom, zda s těmito osobami udržuje, nebo neudržuje kontakt. Ke každé žádosti odsouzených k realizaci telefonních hovorů je dále připojeno stanovisko vychovatele a sociálního pracovníka. Tito odborní zaměstnanci k žádostem udělují doporučující nebo nedoporučující stanoviska včetně stručného odůvodnění, které slouží jako podklad pro schvalovatele. Jím je vedoucí oddělení výkonu trestu nebo ředitel věznice. Jedním z kritérií, ke kterým žalovaná při schvalování žádostí přihlíží, je i to, zda odsouzený s osobami mimo věznici (průběžně) udržoval nebo udržuje písemný kontakt (korespondenci), telefonní kontakt a zda tyto osoby odsouzeného ve věznici navštívily. U osob příbuzných v řadě přímé se uvedená kritéria neuplatňují, tyto osoby bývají schvalovány bez dalšího. 5. Žalovaná je přesvědčena, že může každý případ posuzovat individuálně, a tedy i opakovaně. Z toho důvodu žalovaná po žalobci požadovala, aby vyplnil formulář ke schválení telefonních kontaktů (i přesto, že tento formulář již vyplnil i v jiných věznicích) a byl požádán, aby s uvedenými osobami doložil písemnou korespondenci (dva až tři dopisy), jež mohla prokázat, zda jsou s ním tyto osoby od žalobcova nástupu do výkonu trestu odnětí svobody v kontaktu. Žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody doposud nikdo nenavštívil. Ve Věznici Vinařice žalobce volal A. B. sedmkrát, avšak ani jeden hovor jeho strýc nepřijal. Duchovního bratra P. Š. žalovaná neschválila, neboť s ním žalobce nedoložil žádný požadovaný způsob kontaktu, přičemž žalobce může komunikovat prostřednictvím telefonu s jiným duchovním bratrem F. B. Může tedy využít duchovních a sociálních služeb F. B. (ale i služeb poskytovaných žalovanou). Pokud jde o telefonní kontakt s F. B., jemu žalobce volal dvanáctkrát, ale volaný hovor přijal jen ve čtyřech případech. Žalovaná tudíž považovala za prokázané, že žalobce si vytvořil jen velmi malý okruh žádoucích kontaktů s osobami mimo věznici. 6. V replice žalobce poukázal na to, že žalovaná potvrdila žalobcem tvrzené skutečnosti o pozdním schválení žádostí o umožnění telefonního kontaktu s V. B. a F. B. a neschválení žádostí s A. B. a P. Š. Žalovaná též podle žalobce nepopřela, že v předchozích věznicích byl žalobci telefonní kontakt s těmito osobami schválen. Podle žalobce odsouzenému plyne právo na kontakt s osobou blízkou přímo ze zákona. Toto právo lze omezit jen z důvodů uvedených v zákoně. Z právní úpravy neplyne, že každá věznice má naplnění zákonných podmínek posuzovat samostatně a opakovaně. Pokud je odsouzenému telefonní kontakt jednou schválen, platí to i pro další věznice, ledaže se změní okolnosti, za nichž byla původní žádost schválena. Se změnou okolností je třeba odsouzeného vždy seznámit. Je třeba zohlednit účel výkonu trestu a snahu o dosažení vhodných vazeb mezi odsouzenými a osobami na svobodě (a to především v těch případech, kdy jsou tyto vztahy oslabeny v důsledku dlouhodobého výkonu trestu odnětí svobody). 7. V duplice žalovaná reagovala, že k prodlení se schválením žádostí nedošlo. Každá věznice má právo samostatně posoudit naplnění podmínek § 18 zákona