37 A 23/2023 – Krajský soud v Praze

37 A 23/2023- 73 - text 19 37 A 23/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Bc. Kryštofa Horna a JUDr. Jana Peroutky ve věci žalobce: JUDr. D. W., Ph.D. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Praha 5 za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Ing. O. Š. bytem X zastoupen advokátkou Mgr. Ivetou Zetochovou sídlem Bozděchova 1840/7, Praha 5 2) CETIN a. s., IČO: 04084063 sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 8. 2023, č. j. 109139/2023/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Černošice (dále jen „stavební úřad“) ze dne 9. 11. 2022, č. j. MUCE 228972/2022 OSU (dále jen „společné povolení“). 2. Stavební úřad na žádost mj. osoby zúčastněné na řízení 1) vydal společné povolení na novostavbu rodinného domu Č. na pozemcích parc. č. X1, X2 a X3 v katastrálním území X (dále jen „stavební záměr“). Všechny dále uvedené pozemky se nachází v témže katastrálním území. Stavební záměr zahrnuje rodinný dům, garáž, domovní části kanalizační, vodovodní a elektro přípojky, tepelné čerpadlo, zpevněné plochy, akumulační jímky dešťových vod s přepadem do vsaku a uliční oplocení. 3. Žalobce je vlastníkem pozemků parc. č. Y1, Y2, Y3 a Y4, které bezprostředně sousedí s pozemky, na nichž byl povolen stavební záměr. Obsah žaloby a dalších podání účastníků a osob zúčastněných na řízení 4. Žalobce v žalobě podané dne 19. 9. 2023 namítá, že správní orgány pochybily, neboť nezapočítaly zpevněné plochy do zastavěné plochy stavebního pozemku. Celková zastavěnost při započítání zpevněných ploch přesahuje koeficient stanovený územním plánem. Již v odvolání žalobce uvedl, že územní plán povoluje celkovou zastavěnost pozemku maximálně 30 %. Vedle stavby rodinného domu o ploše 137 m2 má být na stavebním pozemku umístěná garáž o ploše 59,73 m2 (9,05 x 6,6 m) a zpevněné plochy o celkové výměře cca 77,5 m2. Tyto zpevněné betonové plochy se mají pro účely výpočtu zastavěnosti pozemku považovat za stavbu. Dle žalovaného však byl soulad zastavěnosti stavebního pozemku s územním plánem doložen vyjádřením stavebníků a přezkumným rozhodnutím Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 26. 7. 2023 (dále jen „rozhodnutí ministerstva“). Žalobce považuje takové vypořádání odvolací námitky za nedostatečné, neboť správní orgány nemohou pouze odkázat na rozhodnutí vydané jiným orgánem, a to ani pokud je (neúplně) parafrázují. Odůvodnění žalovaného navíc nevyvrací závěry Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) o nutnosti započítání zpevněných ploch splňujících definici stavby pro účely posouzení, zda jsou dodrženy limity využití území v územním plánu. Zpevněné plochy nelze vyčlenit ze zastavěných ploch též s ohledem na zachování funkce vsakování srážkových vod, kvality životního prostředí a podílu zeleně. 5. Žalobce se domnívá, že v důsledku společného povolení bude narušena jeho kvalita prostředí (pohoda bydlení) a dotčeno vlastnické právo k bezprostředně sousedícím pozemkům, a to zejména stavebním hlukem a prachem z provádění stavebního záměru. Takový následek nebyl nutný, pokud by nedošlo ke zbytečnému odstranění původního domu, který stál na stavebním pozemku. Uvedené žalobce namítal v odvolání, žalovaný se s tím však nedostatečně vypořádal. K obecným východiskům pojmu kvalita prostředí totiž uvedl, že neprokazují, jaké konkrétní požadavky kvality prostředí byly porušeny. Žalovaný zřejmě neporozuměl textu odvolání, neboť žalobce na obecná východiska konkrétně navázal v následujících bodech odvolání. Odvolací námitku měl žalovaný za nedůvodnou též proto, že pomíjí právo stavebníků nakládat s vlastní nemovitostí. S tím žalobce nesouhlasí, stavebník může nakládat s vlastní nemovitostí, musí ovšem respektovat právní předpisy, oprávněné zájmy vlastníků sousedních nemovitostí a veřejný zájem. Žalovaný rovněž konstatoval, že žalobce byl účastníkem řízení o povolení odstranění původního domu. Účastenství v tomto řízení však nesouvisí s namítaným porušením kvality prostředí. 6. Správní orgány řádně nevypořádaly ani další žalobcovy námitky spočívající v narušení kvality prostředí. Žalobce již v námitkách proti stavebnímu záměru uvedl, že stavební záměr výrazně přesahuje původní dům a liší se umístěním oken a výhledů. Umožňuje tedy (po odstranění zeleně mezi pozemky) výhled přímo do oken koupelny umístěné v 2. podlaží žalobcova domu. Totéž namítal v odvolání v souvislosti s tím, že stavební úřad tuto námitku zúžil výlučně na bezprostřední obtěžování pohledem. K tomu odkázal na judikaturu NSS týkající se narušení pohody bydlení v důsledku snížení odstupové vzdálenosti, omezení výhledu, úbytku oblohové složky a narušení soukromí. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobce v námitkách proti stavebnímu záměru neuplatnil námitku „narušení pohody bydlení v důsledku snížení odstupové vzdálenosti, omezení výhledu, úbytku oblohové složky“. Žalobce má však za to, že tuto námitku uplatnil. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dále uvedl, že při odstupové vzdálenosti cca 26 m mezi stavebním záměrem a žalobcovým domem bylo bezpředmětné, aby stavební úřad odůvodňoval, proč nejsou žalobcova práva přímo dotčena „narušením pohody bydlení v důsledku snížení odstupové vzdálenosti, omezením výhledu a úbytku oblohové složky“. Dle žalobce je nepřípustné, aby správní orgán odmítl odůvodnit svůj závěr. Odstupová vzdálenost sama o sobě nebrání narušování pohody bydlení. V daném případě jsou zásadní i jiné okolnosti – rozdílná niveleta pozemků a staveb umožňující pohled shora dolů a odstranění veškeré clonící zeleně umožňující přímý pohled na žalobcův dům. 7. Nesprávný byl i závěr stavebního úřadu, že žalobcovy námitky směřovaly proti závaznému stanovisku orgánu územního plánování. Žalobce je přesvědčen, že stavební úřad měl všechny uplatněné námitky sám vyhodnotit ze všech zákonných hledisek. 8. Dále žalobce namítá nedostatečně zjištěný skutkový stav. Jelikož správní orgány neprovedly místní šetření, vycházely z nesprávných předpokladů ohledně situace na pozemcích. Stavební úřad při posuzování námitky obtěžování pohledem mimo jiné uvedl, že se v přímé linii mezi stavebním záměrem a domem žalobce nachází vzrostlá zeleň a doplňková stavba. Žalobce však zdůrazňuje, že stavebníci odstranili veškerou vzrostlou zeleň, včetně clonícího stromu u hranice mezi pozemky (odstranění tohoto stromu bylo zbytečné, neboť nebyl nebezpečný). Růst nové zeleně by trval desítky let a s ohledem na odlišnou nivelitu pozemků by zeleň beztak neplnila plnohodnotnou clonící funkci. Navíc společné povolení nezavazuje stavebníky k vysazení nové clonící zeleně. Neznalost místních podmínek je zřejmá též z toho, že doplňková stavba mezi pozemky je převážně podzemní a žádnou clonící funkci nemá. Vzhledem k odlišné niveletě pozemků je 2. podlaží žalobcova domu na stejné úrovni jako stavební pozemky a pohledově je mezi nimi volný prostor (bez zeleně či staveb). Obtěžování pohledem umocňuje pohled ze stavebního záměru shora dolů na žalobcovu nemovitost. Nastalou situaci nelze porovnávat s původní domem, neboť ten byl podstatně menší než stavební záměr a východním směrem k pozemkům žalobce měl pouze jedno nepodstatné okno cloněné vedlejšími stavbami a zelení. 9. Stavební úřad námitku obtěžování stavebním hlukem a prachem vypořádal tím, že při provádění stavebního záměru budou dodržovány právní předpisy (hygienické) a stanovené limity. Takové vypořádání měl žalobce za nedostatečné, přičemž v odvolání odkázal na judikaturu NSS, podle níž se musí správní orgány zabývat konkrétními skutečnostmi zpochybňujícími splnění požadavků na pohodu bydlení i v případě dodržení limitů zatížení. Žalovaný považoval odkazovanou judikaturu za nepřiléhavou na projednávanou věc s ohledem na odlišnou skutkovou situaci. Žalobce souhlasí, že skutkové okolnosti jsou jiné, nicméně poukazoval toliko na tam uváděné obecné principy, s nimiž se žalovaný nevypořádal. 10. Napadené rozhodnutí v mnoha ohledech odkazuje na rozhodnutí ministerstva, které též trpí nedostatkem zjištění skutkového stavu. Ministerstvo totiž vycházelo (kromě podkladů předložených stavebníky) toliko z fotografií na veřejně dostupných mapových portálech (Mapy.com, Google maps, nahlížení do KN). Tam dostupné fotografie však zachycují stav stavebního pozemku před úpravami, tj. s původní zástavbou a zelení. Ortofota navíc poskytují jen pohled shora a jsou v nízkém rozlišení. Žalobce je proto přesvědčený, že ministerstvo nezjistilo skutečnou n