1 Afs 147/2005 — Nejvyšší správní soud

37 A 61/2024- 23 - text 6 37 A 61/2024 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové a soudců Jana Peroutky a Kryštofa Horna ve věci žalobce: Z. Š. bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou sídlem Krátký lán 138/8, Praha 6 proti žalovanému: Městský úřad Benešov sídlem Masarykovo náměstí 100, Benešov o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Věc se postupuje Krajskému úřadu Středočeského kraje k vyřízení odvolání proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2024, č. j. MUBN/292654/2024. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Krajského soudu v Praze ve lhůtě 30 dnů po právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu druhého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného. 2. V žádosti o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ze dne 6. 8. 2024 požádal žalovaného „o poskytnutí Vašeho rozhodnutí ze dne 22. března 2021, č. j. MUBN/43415/2021/ODSA. Postačí v anonymizované podobě.“ 3. Žalovaný dne 7. 8. 2024 žalobci poskytl kopii požadovaného rozhodnutí, v níž určité části anonymizoval (začernil). Jednalo se např. o jméno, příjmení, datum narození a bydliště obviněného a jeho zmocněnce, místo a čas spáchaného skutku, popis motorového vozidla včetně registrační značky či výše uložené pokuty. 4. V podání ze dne 12. 8. 2024 žalobce uvedl, že mu sice bylo poskytnuto požadované rozhodnutí, ale to bylo částečně anonymizované. „Proto žádám o vydání rozhodnutí o anonymizaci dle § 15 odst. 3, podle zákona č. 106/1999 Sb.“ 5. Žalovaný ve sdělení ze dne 14. 8. 2024 uvedl, že rozhodnutí o částečném odmítnutí žalobcovy žádosti nevydal, neboť žalobci zcela vyhověl (§ 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím). Pokud žalobce požádal o rozhodnutí v anonymizované podobě, žalovaný jeho požadavku v plném rozsahu vyhověl. 6. Proti tomu žalobce brojil podáním ze dne 28. 8. 2024 označeném jako stížnost podle § 16a odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím. Žádal, aby bylo podle § 15 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím vydáno rozhodnutí o anonymizaci. 7. Žalovaný dne 4. 9. 2024 vydal rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Žalobcovo podání ze dne 12. 8. 2024 vyhodnotil jako žádost o poskytnutí další (nové) informace (podle žalovaného se jednalo o žádost o vydání rozhodnutí o anonymizaci), kterou žalovaný podle § 16a odst. 5 ve spojení s § 11b, § 15 odst. 1 a § 20 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím nemá a ze zákona pro něho ani nevyplývá povinnost ji mít. V poučení žalobce poučil o tom, že proti tomuto rozhodnutí může ke Krajskému úřadu Středočeského kraje podat odvolání. 8. V žalobě žalobce uvedl, že požadované rozhodnutí mu nebylo poskytnuto celé, jelikož bylo z části anonymizováno. Požádal proto o vydání rozhodnutí o částečném odmítnutí podle § 15 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím, aby proti částečnému neposkytnutí informace mohl podat odvolání. Rozhodnutí o odmítnutí žádosti ze dne 4. 9. 2024 považuje žalobce za irelevantní, protože jím nebylo rozhodnuto o částečném odmítnutí žalobcovy žádosti, ale bylo jím rozhodováno o žalobcově žádosti ze dne 12. 8. 2024 (tu žalovaný nesprávně vyhodnotil jako samostatnou žádost). Toto rozhodnutí nelze podle žalobce považovat ani z materiálního hlediska za rozhodnutí o jeho žádosti ze dne 6. 8. 2024, protože to neumožňuje jak jeho výrok, tak i jeho odůvodnění. Žalobce se domáhá toho, aby mohl zpochybnit rozsah anonymizace. Kromě osobních údajů žalovaný anonymizoval i tovární značku vozidla, datum a čas spáchání přestupku, místo přestupku a výši uložené pokuty. Žalovaný tedy anonymizaci provedl nad rámec toho, co mu nařizuje zákon. Žalobce má též za to, že vyčerpal prostředek, který mu právní předpis poskytuje k ochraně proti nečinnosti, protože podal stížnost ze dne 12. 8. 2024. Ta sice vedla k vydání rozhodnutí, avšak nikoli k vydání rozhodnutí o částečném odmítnutí jeho žádosti ze dne 6. 8. 2024. 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce bezvýsledně nevyčerpal prostředky k ochraně proti nečinnosti správního orgánu. Žalobcovo podání ze dne 12. 8. 2024 nebylo označeno jako stížnost, žalovaný proto nemohl vědět, že žalobce není spokojen s rozsahem poskytnutých informací. Proti částečnému odmítnutí žádosti mohl žalobce podat odvolání, jelikož sdělení ze dne 14. 8. 2024 je z materiálního hlediska rozhodnutím. Stížnost ze dne 28. 8. 2024 žalobce vztahoval k žádosti ze dne 12. 8. 2024, a proto ji žalovaný vyřídil podle § 16a odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím. Proti tomuto rozhodnutí žalobce nepodal odvolání, ale žalobu k soudu. Žalobcově žádosti v plném rozsahu vyhověl. Jím anonymizované údaje jsou osobní údaje fyzické osoby, které je žalovaný povinen chránit. Pokud byl žalobce s rozsahem anonymizace nespokojen, měl se bránit odvoláním či stížností. Jelikož tak neučinil, bylo podle žalovaného skutečným žalobcovým cílem získat v soudním řízení náhradu nákladů řízení, nikoli poskytnutí informace. Žalobce vystupuje za spolky sdružující provozovatele motorových vozidel. Posouzení věci soudem 10. Soud se zabýval otázkou, zda lze žalobu věcně projednat, neboť o ní může rozhodnout pouze při splnění všech zákonem stanovených podmínek. 11. Jelikož žalobce požádal o kopii rozhodnutí o přestupku, bylo v této věci namístě postupovat podle § 15 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím. Podle něho platí, že pokud povinný subjekt poskytuje informaci formou kopie dokumentu, z něhož vyloučí pouze osobní údaje, nemusí vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Sdělí-li žadatel v podané žádosti anebo do 15 dnů ode dne doručení požadované informace způsobem stanoveným tímto zákonem pro podání písemné žádosti o informace povinnému subjektu, že trvá na vydání rozhodnutí o odmítnutí žádosti v rozsahu vymezených osobních údajů, povinný subjekt jej vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti anebo do 15 dnů ode dne doručení sdělení žadatele. Jedná se o zjednodušený postup zavedený zákonem č. 241/2022 Sb., kterým se změnil mj. zákon o svobodném přístupu k informacím. Jak uvádí důvodová zpráva, možnému zneužití ze strany povinných subjektů brání to, že žadatel může vždy sdělit, že trvá na vydání rozhodnutí o odmítnutí části žádosti. Typicky půjde o případy, v nichž se žadatel neztotožní s rozsahem ochrany uplatněným povinným subjektem. 12. Žalovaný žalobci požadované rozhodnutí poskytl. Žalobce však nesouhlasil s rozsahem anonymizace, což je zcela zřejmé z jeho podání ze dne 12. 8. 2024. V něm uvedl „…avšak částečně anonymizované. Proto žádám o vydání rozhodnutí o anonymizaci dle § 15 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb.“. Tím dal žalobce žalovanému zřetelně najevo, že trvá na vydání rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Soud nyní ponechává stranou, zda rozsah anonymizace požadovaného rozhodnutí provedl žalovaný v souladu se zákonem, i to, zda bylo namístě polemizovat nad tím, zda žalobci zcela vyhověl, či nikoli, neboť je klíčové, že žalovaný v této situaci nezůstal nečinný a vydal sdělení ze dne 14. 8. 2024. Z něho je přitom dostatečně zřejmé, že zbývající (anonymizované informace) poskytnuty nebudou i z jakého důvodu (žalovaný byl toho názoru, že žalobcově žádosti bylo zcela vyhověno). To (jak soud vysvětlí níže) naplňuje požadavky na rozhodnutí v materiálním smyslu. 13. Nečinnost je v judikatuře setrvale definována jako stav, kdy nebylo vydáno rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. Pojem rozhodnutí nelze vykládat v technickém slova smyslu. Nedostatek formálních náležitostí (výslovná formulace výroku, označení, poučení o opravných prostředcích atp.) nutně nemusí znamenat, že určitý akt nezaložil či nedeklaroval práva nebo povinnosti konkrétní osoby (adresáta). Jak vyplývá např. z rozsudku NSS ze dne 24. 5. 2006, č. j. 1 Afs 147/2005-107, k rozhodnutím „je nutno […] přistupovat z hlediska obsahu a nikoliv formy“. Ústavní soud k tomu dodává, že „[n]ení rozhodující, jak správní orgán svůj akt označil nebo případně věc vyřídil toliko neformálním přípisem (či formálně nedokonalým rozhodnutím, např. bez odůvodnění či poučení o opravném prostředku) v domnění, že není jeho povinností vydat rozhodnutí v určité procesní formě.“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. IV. ÚS 233/02). 14. Odborná literatura zabývající se zákonem o svobodném přístupu k informacím tato východiska rozvádí takto: „[P]okud povinný subjekt žádost odmítne neformálním přípisem, z něhož je jednoznačně patrné, že a proč nebude informace poskytnuta (…), jedná se o rozhodnutí v materiálním smyslu, a proto je třeba proti němu brojit odvoláním.“ Dále uvádí, že „[p]ovinné subjekty někdy považují stížnost za vyřízenou tím, že žadateli neformálně sdělí, že stížnost považují za nedůvodnou a proč požadované informace vydány nebu