1 Azs 55/2006 — Nejvyšší správní soud

37 Af 3/2023- 65 - text 14 37 Af 3/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Bc. Kryštofa Horna a JUDr. Jana Peroutky ve věci žalobce: Luboš Kačerovský, IČO 65257936 sídlem Prokopská 183, Libušín zastoupený advokátem Mgr. Janem Markem sídlem Sadová 636, Domažlice proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2023, č. j. 15037/23/5200-10422-713023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“ nebo „finanční úřad“) vydal dne 10. 5. 2022 dodatečný platební výměr č. j. 3016391/22/2110-51521-203839, kterým žalobci doměřil daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období kalendářního roku 2016 ve výši 7 758 354 Kč a současně mu předepsal penále ve výši 1 551 670 Kč. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) k odvolání žalobce změnil dodatečný platební výměr tak, že snížil výši stanoveného penále na 0 Kč. Současně však ponechal výši doměřené daně. 2. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 10. 7. 2023, domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, které má za nezákonné, nepřezkoumatelné a vadné. Podle žalobce totiž skutkový stav, který vzal správce daně za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisem, nemá v něm oporu nebo vyžaduje doplnění, a rovněž pro podstatné porušení ustanovení o řízení. 3. Žalobce v žalobě rekapituluje průběh daňového řízení. Správce daně na základě provedené daňové kontroly dospěl k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno k prokázání nákupu služeb od společnosti CRANEBON Development s.r.o. (dále jen „společnost CRANEBON“). Jednalo se o 82 dokladů, které žalobce zaúčtoval na vrub účtu 518 – ostatní služby, v celkové výši 35 606 445 Kč. Služby spočívaly v externí kontrole jeho zaměstnanců (strážných) sjednané v rámcové smlouvě o zprostředkování služeb v oblasti ostrahy objektů 01/15 ze dne 28. 12. 2015 (dále jen „rámcová smlouva“). Předmětem žalobcovy činnosti byla v daném zdaňovacím období ostraha majetku a osob. Spolupráci se společností CRANEBON započal zejména ze snahy o zkvalitnění dozoru nad zaměstnanci a plněním jejich pracovních povinností, neboť v minulosti v důsledku porušení jejich pracovních povinností docházelo ke škodě na majetku, která byla po žalobci nárokována klientem. Dozor nad zaměstnanci a plnění jejich pracovních povinností je tedy klíčovou složkou hospodárného fungování žalobce. 4. Žalobce vznáší řadu procesních námitek. Předně namítá, že s ním správce daně neprojednal zprávu o daňové kontrole. Neměl tak možnost vyjádřit se k jejímu obsahu a případně jej doplnit. Správce daně zahájil daňovou kontrolu dne 27. 5. 2020, tedy přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 108/2020, jenž novelizoval zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád. Měl proto vyzvat žalobce, který byl během řízení aktivní, k projednání zprávy o daňové kontrole a zajistit jeho podpis. 5. Dále namítá, že správce daně při rozhodování patrně nevycházel z kompletních podkladů, neboť neměl k dispozici účetnictví žalobce v originální listinné podobě. Originály účetních listin měl po celou dobu daňové kontroly policejní orgán, který je předal znalci. Správce daně vycházel pouze z účetnictví na CD nosiči. Žalobce se přitom domnívá, že CD nemusí obsahovat úplnou kopii účetních podkladů. Navrhl proto připojení celého spisu policejního orgánu, včetně důležitých výslechů svědků. Tomuto návrhu však správce daně nevyhověl, čímž porušil zásadu rovnosti. Žalobce podotýká, že i pokud by nahlédl do spisu a opatřil si kopii CD u správce daně, stejně by nemohl ověřit pravost a úplnost podkladů, neboť neměl k dispozici listinné originály. 6. V odvolání žalobce bezúspěšně navrhl provedení opakovaného výslechu svědka P. V. Správce daně sice svědka několikrát předvolal, nicméně ten se k výslechu nedostavil. Nepodařilo se ho předvést ani prostřednictvím celní správy. Svědka totiž nebylo možné najít. Žalobce proto navrhl, aby správce daně nechal svědka předvést prostřednictvím policejního orgánu, kterému se jej podařilo předvést k výslechu konanému v rámci řízení o dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“). Tomuto návrhu však daňové orgány nevyhověly. Žalobce dále uvádí, že se neúčastnil výslechu svědka v řízení o DPH, neboť byl o jeho konání vyrozuměn s nedostatečným časovým předstihem. Během tehdejšího výslechu svědek vypověděl, že je 11 let osobou bez domova. Přebývá v lese za sběrnou druhotných surovin, kde pracuje. Společnost CRANEBON neznal a netušil, kde sídlí. V roce 2014 tuto společnost převzal pouze formálně za finanční úplatu, nicméně funkci jednatele nikdy fakticky nevykonával. Jelikož svědek popřel, že by kdy jednal se žalobcem, měl správce daně provést jeho opakovaný výslech za účelem zjištění pravdivých okolností ohledně společnosti CRANEBON, dále zjištění toho, kdo jiný tedy se žalobcem jednal a zda se nejednalo o trestný čin podvodu. 7. Nakonec se žalobce domnívá, že mu správce daně neumožnil předkládat důkazy k prokázání skutečností, které vyplývaly z rámcové smlouvy, neboť takové důkazy neměl k dispozici a společnost CRANEBON mu je ani přes opakované výzvy neposkytla. Žalobce se dokonce obrátil na civilní soud, konkrétně Obvodní soud pro Prahu 10, který dne 30. 10. 2018 vydal rozsudek č. j. 17 C 216/2018-20, jímž společnosti CRANEBON uložil povinnost předložit důkazní prostředky vyžadované správcem daně po žalobci. Jelikož společnost CRANEBON dobrovolně neplnila z pravomocného rozsudku, byla zahájena exekuce. Správce daně však uzavřel daňové řízení a doměřil žalobci daň ve značném rozsahu, aniž by vyčkal důkazních prostředků vymožených na základě rozsudku obvodního soudu. Tímto postupem žalobce poškodil. Žalobce dále podotýká, že mu není zřejmé, zda správce daně vyzval společnost CRANEBON k předložení listin a vyjádření i v tomto řízení, nebo zda se spokojil s výsledky řízení o DPH, aniž by je ověřil či doplnil. V této souvislosti uvádí, že mu správce daně ani v řízení o DPH nesdělil, zda využil veškeré kroky k získání podkladů od společnosti CRANEBON a zda této společnosti uložil pokutu podle § 247 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále též, neníli uvedeno jinak, „daňový řád“) za ztěžování daňového řízení. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvádí, že předmětem tohoto řízení je otázka, zda žalobce prokázal, že plnění v podobě namátkové kontrolní činnosti zaměstnanců a dodávky strážního vybavení od společnosti CRANEBON, jehož přijetí deklaroval ve zdaňovacím období roku 2016, se fakticky uskutečnilo v deklarovaném rozsahu a od deklarovaného dodavatele, tedy zda žalobce prokázal, že zaúčtované výdaje za toto plnění jsou daňově účinnými výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném do 31. 12. 2016 (dále jen „zákon o daních z příjmů“). 9. Správce daně postupoval v souladu se zásadou nepravé retroaktivity, pokud se žalobcem neprojednal zprávu o daňové kontrole. V průběhu daňové kontroly zahájené za účinnosti staré právní úpravy totiž došlo k novelizaci daňového řádu [pozn soudu: která tento institut zcela vypustila]. Jelikož se jednalo o procesní pravidla a přechodná ustanovení nestanovila, že má být nadále postupováno podle dosavadní úpravy, musel se správce daně řídit obecným pravidlem a nadále postupovat dle nové právní úpravy. Žalovaný se navíc domnívá, že žalobce nadhodnocuje význam projednání zprávy o daňové kontrole. Projednání představovalo pouze formální konečnou fázi daňové kontroly, přičemž daňový subjekt neměl možnost se věcně vyjádřit k závěrům správce daně ani k průběhu řízení. 10. K námitce porušení zásady rovnosti žalovaný podotýká, že tato zásada vyjadřuje povinnost správce daně nečinit rozdíly mezi jednotlivými osobami zúčastněnými na správě daní. Žalobce přitom neuvedl, že by byl oproti jiným osobám znevýhodněný. Co se týče CD obsahujícího účetnictví, žalobce se s jeho obsahem mohl seznámit prostřednictvím nahlížení, a to i korespondenční cestou. V tomto směru však zůstal pasivní. Pokud žalobce naznačuje, že podklady poskytnuté policejním orgánem nemusí být kompletní, jedná se o zcela nepodloženou spekulaci. Součástí CD je kromě podkladů též prohlášení policejního orgánu o tom, že se jedná o kopie všech dokumentů tohoto druhu, jimiž disponuje. Žalovaný nevidí důvod, pro který by se měl domnívat, že policejní orgán nedostál své povinnosti podle § 57 odst. 1 daňového řádu. Pokud měl žalobce jiný názor, mohl v průběhu daňového řízení usilovat o zpřístupnění příslušné části trestního spisu za účelem porovnání originálního účetnictví s kopiemi předloženými správci daně. Návrh žalobce na připojení c