2 As 189/2021 — Nejvyšší správní soud

41 A 74/2025- 11 - text 4 41 A 74/2025 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Richarda Galise a Miroslava Makajeva ve věci žalobkyně: J. D. bytem X zastoupená advokátem Mgr. Janem Vrtálkem sídlem Rubešova 583/2, Praha 2 proti žalované: Rada městyse Štěchovice sídlem Hlavní 3, Štěchovice o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 6. 2025, č. j. 1367/25/UMS/Ron, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně požádala žalovanou o udělení výjimky z územního opatření o stavební uzávěře Š. – M., která se měla vztahovat k pozemku p. č. X v katastrálním území X v žalobkynině vlastnictví. Žalobkyně neuvedla konkrétní stavební záměr, k jehož provedení výjimku požadovala, mělo se jednat pouze obecně o uvolnění uvedeného pozemku pro budoucí stavební činnost. 2. Žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalobkynině žádosti vyhověla pouze částečně, a to tak, že výjimku udělila pro část pozemku v rozsahu jeho zařazení do plochy bydlení venkovského dle návrhu územního plánu Š. pro veřejné projednání dne 14. 5. 2025. 3. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. 4. Při posuzování procesních předpokladů soud dospěl k závěru, že žaloba je nepřípustná. 5. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný. 6. Podle § 68 písm. e) s. ř. s. žaloba je nepřípustná také tehdy, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno. 7. Podle § 70 písm. a) s. ř. s. ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími. 8. Podle § 129 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon z roku 2021“) ministerstvo, rada obce a v obcích, kde se rada nevolí, zastupitelstvo obce, nebo rada kraje, které územní opatření o stavební uzávěře vydaly, mohou na žádost povolit výjimku z podmínek, omezení nebo zákazu stavební činnosti podle územního opatření o stavební uzávěře, jestliže povolení výjimky neohrožuje sledovaný účel stavební uzávěry. Proti rozhodnutí o žádosti o výjimku se nelze odvolat. 9. Podle § 99 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon z roku 2006“) může příslušná rada na žádost povolit výjimku z omezení nebo zákazu stavební činnosti podle územního opatření o stavební uzávěře, jestliže povolení výjimky neohrožuje sledovaný účel. Proti rozhodnutí o výjimce se nelze odvolat. 10. Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) se ve vztahu ke stavebnímu zákonu z roku 2006 již opakovaně zabýval otázkou, zda je rozhodnutí o (ne)povolení výjimky z omezení nebo zákazu stavební činnosti podle územního opatření o stavební uzávěře dle § 99 odst. 3 tohoto zákona rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. (viz např. rozsudek ze dne 9. 7. 2025, č. j. 6 As 36/2024 – 39, a celou řadu tam citované judikatury). Dospěl k závěru, že vztah rozhodnutí o výjimce ze stavební uzávěry a navazujícího rozhodnutí stavebního úřadu je obdobný vztahu rozhodnutí o výjimce z obecných požadavků na výstavbu a navazujícího rozhodnutí v územním (popř. stavebním) řízení. Rozhodnutí o výjimce z obecných požadavků na výstavbu (zpravidla) nezakládá práva a povinnosti fyzických a právnických osob samo o sobě, ale až ve spojení s navazujícím aktem správního orgánu, kterým je rozhodováno o celém předmětu řízení. Takové rozhodnutí lze proto soudně přezkoumat pouze v režimu § 75 odst. 2 s. ř. s. Samostatně soudně přezkoumatelným ve smyslu § 65 s. ř. s. by bylo rozhodnutí o výjimce z obecných požadavků na výstavbu pouze v případě, pokud by po jeho vydání nebylo k uskutečnění příslušného stavebního záměru zapotřebí žádného navazujícího úkonu stavebního úřadu. NSS tak konstatoval, že „[r]ozhodnutí o výjimce ze stavební uzávěry není ve vztahu k účelu, pro nějž bylo o výjimku žádáno, rozhodnutím, které samo o sobě zakládá práva a povinnosti účastníků řízení. Výlučným účelem žádosti o rozhodnutí o této výjimce je totiž dosáhnout výjimky ze stavební uzávěry, díky níž by bylo možno úspěšně žádat o rozhodnutí v řízení o dodatečném povolení stavby. Samo rozhodnutí o výjimce ze stavební uzávěry tak není způsobilé zasáhnout do práv a povinností účastníků řízení, jelikož samo o sobě v dané konkrétní situaci nedává nikomu práva ani povinnosti (‚ještě‘ nemění nastavení práv a povinností osob, jichž se rozhodnutí o výjimce týká, neboť to se projeví až tehdy, když se obsah rozhodnutí o výjimce ‚včlení‘ do rozhodnutí, kterým se již práva nebo povinnosti závazně stanoví).“ Podle NSS rozhodnutí o žádosti o výjimku ze stavební uzávěry nezasahuje do práv a povinností žadatele, neboť na toto rozhodnutí musí navazovat územní řízení. Teprve rozhodnutím vydaným v územním řízení se zasahuje do práv a povinností žadatele. Rozhodnutí o žádosti o výjimku ze stavební uzávěry je přezkoumatelné až v souvislosti s žalobou proti rozhodnutí vydanému v územním řízení, a to jako podkladový úkon dle § 75 odst. 2 s. ř. s. 11. Soud neshledává žádný důvod, aby se tato judikatura neuplatnila i v poměrech stavebního zákona z roku 2021. Znění § 129 tohoto zákona je prakticky totožné se zněním § 99 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006. I stavební zákon z roku 2021 podmiňuje provedení naprosté většiny záměrů povolením (viz § 171), pro něž je rozhodnutí o výjimce toliko podkladovým úkonem. Stále tedy platí, že výlučným účelem žádosti o rozhodnutí o výjimce je dosáhnout výjimky ze stavební uzávěry, díky níž lze úspěšně žádat o povolení stavby. Rozhodnutí o výjimce zásadně samo o sobě nezasahuje do práv žadatele ani nevyvolává žádné právní účinky. Má povahu přípravného aktu, jenž je zcela konzumován povolením záměru a společně s ním také musí být přezkoumáván (§ 75 odst. 2 s. ř. s., viz bod 18 rozsudku NSS č. j. 6 As 36/2024 – 39). 12. Soud připouští, že v situacích, kdy záměr nevyžaduje povolení dle stavebního zákona z roku 2021, by na rozhodnutí o výjimce ze stavební uzávěry již nemusel navazovat žádný další (soudně přezkoumatelný) úkon stavebního úřadu (viz obdobně bod 16 rozsudku NSS ze dne 25. 10. 2023, č. j. 2 As 189/2021 – 47). To ale není nynější případ. Z bodu 2 územního opatření o stavební uzávěře Š. – M. (opatření obecné povahy č. 1/2020 schválené usnesením žalované ze dne 5. 2. 2020; dostupné na webových stránkách městysu Š.) vyplývá, že zakazuje „umísťování a povolování veškerých nových staveb, změn staveb před jejich dokončením a změn dokončených staveb vyžadujících správní rozhodnutí, popř. obdobný správní úkon jako je územní souhlas, veřejnoprávní smlouva, ohlášení stavby, popř. oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora vydávaný dle stavebního zákona.“ (zvýraznil soud). Byť citovaná formulace zjevně navazuje na právní úpravu stavebního zákona z roku 2006 (zejm. demonstrativní výčet různých úkonů, jimiž se stavba umisťuje či povoluje), jednoznačně z ní plyne, že omezení výstavby se vztahuje se pouze na stavby, které obecně vzato vyžadují nějaký další povolovací úkon (doslova: „správní rozhodnutí, popř. obdobný správní úkon), ať už dle starší či nynější úpravy stavebního práva. Bez ohledu na to, jaký konkrétní záměr bude předmětem výjimky z takto vymezené stavební uzávěry, proto bude vždy platit, že bude vyžadovat ještě další povolení dle stavebního zákona z roku 2021, jehož podkladem bude rozhodnutí o výjimce. Není tak rozhodné, že v daném případě byla výjimka (napadené rozhodnutí) vydána bez uvedení konkrétního záměru: pokud by na jejím základě žalobkyně mínila realizovat záměr, který vyžaduje povolení dle stavebního zákona z roku 2021 (jak plyne i z žalobních tvrzení – neudělení výjimky v požadovaném rozsahu má žalobkyni bránit ve výstavbě rodinného domu, což zjevně povolení vyžaduje, viz a contrario § 171 ve spojení s přílohou č. 1 stavebního zákona z roku 2021), je třeba napadené rozhodnutí přezkoumat v řízení o žalobě proti tomuto povolení dle § 75 odst. 2 s. ř. s.; pokud by chtěla realizovat záměr, který povolení nevyžaduje, stavební uzávěra jí v tom nebrání, a výjimka z ní je tak nadbytečná (její udělení či neudělení na tom nic nemění). V obou případech proto napadené rozhodnutí nemůže přímo zkrátit práva žalobkyně. Soud nepřehlédl, že žalobkyně v žalobě (velmi obecně) poukazuje na to, že stavební uzávěra pozbyla platnosti podle § 326 odst. 2 stavebního zákona z roku 2021. I kdyby tomu tak ale bylo, tím spíše by neudělení výjimky z neplatné stavební uzávěry nemohlo do žalobkyniných práv nijak zasáhnout. 13. Z výše uvedených důvodů soud žalobu odmítl pro nepřípustnost [§ 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. a) s. ř. s.]. 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba o