6 As 255/2018 — Nejvyšší správní soud

41 Af 11/2024- 125 - text 33 41 Af 11/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové, soudce Richarda Galise a soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové ve věci žalobce: městys Cerhenice sídlem Školská 444, Cerhenice zastoupený advokátem JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D. sídlem Na Pankráci 11/449, Praha 4 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2024, č. j. 25627/24/5100-10612-703694, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Dvěma platebními výměry ze dne 12. 8. 2023, č. j. 3732181/22/2100-31474-203194 a č. j. 3732163/22/2100-31474-209743, vyměřil Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále jen „finanční úřad“) žalobci odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu ve výši 313 083 Kč a do Národního fondu II ve výši 5 322 403 Kč. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a platební výměry potvrdil. 2. V odůvodnění žalovaný uvedl, že na základě rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 30. 11. 2014, ve znění rozhodnutí ze dne 30. 11. 2015 a ze dne 19. 5. 2016 (dále souhrnně jen „rozhodnutí o dotaci“) poskytlo Ministerstvo životního prostředí (dále jen „poskytovatel dotace“) žalobci peněžní prostředky na realizaci projektu „CZ.1.02/7.1.00/14.23161 Environmentální centrum Cerhenice“ v celkové výši 24 688 268,48 Kč, tj. 90 % způsobilých výdajů. Celkem 85 % způsobilých výdajů bylo poskytnuto z Evropského fondu pro regionální rozvoj. V rámci projektu žalobce realizoval celkem tři veřejné zakázky: (1) veřejnou zakázku malého rozsahu 2. kategorie na služby s názvem „ECC – projektová dokumentace“; (2) podlimitní veřejnou zakázku na stavební práce zadávanou v otevřeném řízení dle § 27 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, nazvanou „Environmentální centrum Cerhenice“ a (3) veřejnou zakázku malého rozsahu 2. kategorie na služby s názvem „Environmentální centrum Cerhenice – soubor technických a administrativních služeb II“. U všech tří zakázek žalovaný dospěl k závěru, že žalobce porušil různá ustanovení zákona o veřejných zakázkách, čímž porušil podmínky stanovené v oddílu B bodu 3 písm. a) rozhodnutí o dotaci, dle nějž byl žalobce povinen mj. dodržovat pravidla pro zadávání veřejných zakázek stanovená v čl. 7 směrnice Ministerstva životního prostředí „č. 3/2011“ (pozn soudu: jde o zjevnou chybu v bodě 14 napadeného rozhodnutí; samotné rozhodnutí o dotaci správně odkazuje na novější směrnici č. 12/2012). Dle čl. 7 směrnice Ministerstva životního prostředí č. 12/2012 byl příjemce podpory povinen dodržovat zákon o veřejných zakázkách. 3. U první i třetí veřejné zakázky se žalovaný ztotožnil s finančním úřadem v tom, že žalobce porušil § 147a odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona o veřejných zakázkách, neboť nezveřejnil smlouvy o dílo uzavřené s dodavateli do 15 dnů od uzavření. U první zakázky byla smlouva uzavřena dne 6. 12. 2013, avšak na profilu zadavatele byla uveřejněna až dne 16. 3. 2015 (se zpožděním 15 měsíců); v případě třetí zakázky byla smlouva uzavřena dne 19. 11. 2014, avšak na profilu zadavatele byla uveřejněna až dne 14. 1. 2016 (se zpožděním 13 měsíců). V důsledku těchto pochybení žalobce porušil i zásadu transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách. Porušením podmínek rozhodnutí o dotaci se žalobce dopustil porušení rozpočtové kázně neoprávněným použitím poskytnutých peněžních prostředků dle § 3 písm. e) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve spojení s § 44 odst. 1 písm. b) rozpočtových pravidel, resp. u třetí zakázky i porušení rozpočtové kázně dle § 44 odst. 1 písm. j) rozpočtových pravidel. 4. U obou zakázek žalovaný aproboval odvod ve výši 0,2 % z částky dotace použité na financování příslušné zakázky, byť z odlišných důvodů než dovodil finanční úřad. Žalovaný poukázal na to, že dle přílohy č. 3 rozhodnutí o dotaci byl za nedodržení povinnosti v oblasti uveřejňování (marginální porušení) stanoven odvod v rozmezí 0 – 2 % z částky dotace použité na financování příslušné zakázky. Toto rozmezí hodnotil žalovaný jako přiměřené v kontextu ostatních podmínek rozhodnutí o dotaci a k nim stanoveným odvodům. Žalobcova pochybení shledal žalovaný v obou případech méně závažnými. Přestože prodlení s uveřejněním smlouvy bylo značné (15 a 13 měsíců), nemohlo žádným způsobem ovlivnit průběh ani výsledek zadávacího řízení či efektivnost vynakládání veřejných prostředků, jelikož šlo o plnění následných povinností. Délka prodlevy nicméně vedla k vyšší intenzitě pochybení. Nedůsledný postup žalobce do určité míry ovlivnil transparentnost zadávacího řízení i realizované veřejné zakázky. Žalovaný dále identifikoval jednu velmi důležitou okolnost svědčící ve prospěch žalobce (účel deklarovaný rozhodnutím o dotaci byl naplněn) a dvě důležité okolnosti svědčící ve prospěch žalobce (poskytnuté peněžní prostředky byly vynaloženy na příslušné projekty a projekty byly realizovány ve struktuře a podle stanoveného rozpočtu). Odvod při spodní hranici rozpětí ve výši 0,2 % z částky 955 311,30 Kč, tj. 1 910,62 Kč, se proto žalovanému jevil jako proporcionální. 5. U druhé veřejné zakázky (stavební práce na environmentálním centru) žalovaný zjistil celkem tři okruhy porušení zákona o veřejných zakázkách – v oblasti uveřejňovacích povinností, umožnění podstatné změny smlouvy a netransparentně stanovené podmínky zadávací dokumentace. 6. Žalobce předně porušil § 156 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona o veřejných zakázkách, neboť neuveřejnil odůvodnění veřejné zakázky na profilu zadavatele. Ve stanoveném termínu (do 30. 9. 2014) uveřejnil odůvodnění veřejné zakázky, které se však netýkalo žalobce, ale jiného daňového subjektu. Žalobce byl dále povinen podle § 147a odst. 1 písm. b) a odst. 3 zákona o veřejných zakázkách povinen zveřejnit na profilu zadavatele výši skutečně uhrazené ceny za plnění veřejné zakázky do 90 dnů od splnění smlouvy (tj. do dne 27. 3. 2016). Výši ceny sice žalobce zveřejnil, nebylo však prokázáno datum uveřejnění. Žalobce dále v rozporu s § 147a odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona o veřejných zakázkách ve lhůtě 15 dnů od uzavření neuveřejnil na profilu zadavatele dodatky č. 1 až 3 ke smlouvě o dílo (prodlení trvalo jeden rok, tři měsíce a tři týdny). Konečně žalobce porušil i § 85 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách, neboť včas nezveřejnil na profilu zadavatele písemnou zprávu zadavatele k dodatku č. 2 a dodatku č. 3 ke smlouvě o dílo (prodlení trvalo osm a šest měsíců). Všechna pochybení vedla i k porušení zásady transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách. Žalobce tak opět porušil podmínky rozhodnutí o dotaci, a v důsledku toho se dopustil porušení rozpočtové kázně neoprávněným použitím poskytnutých peněžních prostředků dle § 3 písm. e) rozpočtových pravidel ve spojení s § 44 odst. 1 písm. b) rozpočtových pravidel a současně porušení rozpočtové kázně dle § 44 odst. 1 písm. j) rozpočtových pravidel. Další porušení uveřejňovacích povinností (neuveřejnění dodatku č. 4 a 5 ke smlouvě o dílo a písemné zprávy zadavatele k dodatku č. 4) dle žalovaného neměla za následek porušení rozpočtové kázně, neboť v okamžiku přijetí dotace již protiprávní stav netrval. 7. Výši odvodu stanovil žalovaný ve shodě s finančním úřadem (i přes korekci jeho úvah) na 1 % z částky dotace použité na financování druhé veřejné zakázky. Opět odkázal na rozpětí dle přílohy č. 3 rozhodnutí o dotaci (0 – 2 %), které shledal přiměřeným. Žalobcova pochybení považoval za méně závažná, nicméně přihlédl k délce prodlení při uveřejňování jednotlivých dokumentů, která byla značná (od tří týdnů po jeden rok a v některých případech stále trvající). I když nemohla ovlivnit průběh ani výsledek zadávacího řízení či efektivnost vynakládaných prostředků, jelikož se jednalo o plnění následných povinností, vedla ke zvýšené intenzitě závažnosti. V případě nedoloženého zveřejnění odůvodnění veřejné zakázky na profilu se jednalo o pochybení na samém počátku zadávacího řízení, které je mohlo určitým způsobem ovlivnit. Žalobcův nedůsledný postup v plnění uveřejňovacích povinností u celé řady dokumentů mohl do určité míry ovlivnit transparentnost výběrového řízení i realizované veřejné zakázky. Ve prospěch žalobce opět svědčily stejné dvě důležité okolnosti a jedna velmi důležitá okolnost. Proto žalovaný shledal odvod ve výši 1 % z částky 22 531 399,34 Kč, tj. 225 313,99 Kč přiměřeným. Žalobcovu námitku, že si při stanovení výše odvodu počínal nekonzistentně, posoudil žalovaný jako nedůvodnou. Pochybení v oblasti uveřejňovacích povinností v tomto případě dopadalo na sedm dokumentů a jednalo se o značná prodlení, z nichž některá trvala až dosud. Navíc nedoložení zveřejnění odůvodnění veřejné zakázky bylo pochybením, které vzniklo na samém počátku zadávacího řízení, tudíž bylo způso